Týden 39. a 40.

Dnes jsem plně odhodlaná článek sepsat a vydat. Žádný nekonečný editování… Už takhle jsem zazdila „deníček“. Mám teda skoro vše chybějící rozepsáno, jen jsem ho chtěla okořenit o nějaké fotografie z cest a je pravda, že když už jsem doma – a to doma je momentálně prakticky výhradně u Ňufa, tak na to kašlu. No a v práci, kde si občas vyhraním čas, zas nemám ty fotky…

Jsem smutná a rezignovaná. Kolegyně si se mnou dál vytírá prdel a tak jsem si řekla, že se dneska nebudu moc dřít a budu si hledět svýho. Proč já bych měla makat i za ni a ona tu měla pohodu klídek? Psala jsem manažerovi, že toho mám dost, ať ji vyrazej a nebo mě pustěj na dohodu, že tu odmítám dál ze sebe dělat dementa. Tak jsem zvědavá. Mám jich všech plný zuby, jeden lempl vedle druhýho. No tak snad mezi ně dneska zapadnu…

24. 9. 2019

Stává se ze mě puťka domácí. Takže jakmile se za Ňufem zavřely dveře, trochu jsem si teda ještě pospala a pak se vrhla do práce. Byla jsem děsivě líná, ale slíbila jsem nakládaný cukety, tak jsem nakládala. Celkově mi bylo nějak šoufl, a to mě večer čekala návštěva koncertu Schodiště. Vůbec se mi tam nechtělo. Fí., který měl den před státnicemi, se rozhodl jít s náma, aby se trochu odreagoval, takže jsme se kolem osmé sešli ve Vagonu. Psala mi kolegyně, že během mý nepřítomnosti nestihla všechnu práci a jestli by za mě mohla vzít teda ještě středu. I když mě nasrala, ten fakt, že se nemusím ovládat a ještě budu mít den volna navíc mě opravdu potěšil. A nakonec jsme byli všichni rádi, že jsme šli. Koncert byl moc fajn, zatancovali jsme si, zazpívali, vypilo se nějaký to pivčo a bylo to zkrátka príma.

25. 9. 2019

Volný den jsem využila k tomu, že jsem uvařila svou první domácí bramboračku a pak jela za Fí. a dělala mu psychickou podporu u státnic. Když jsem zrovna obědvala a říkala si, jak jsem dobrá, že umím vařit, volal mi táta, že mi přišel dopis z vězení a že bratr si nabral zas nějaký půjčky na svoje sázeníčko sázení. Byla jsem v nervech. Kdo by mi mohl psát z vězení? Byla jsem přesvědčená, že to bude Er. Bylo mi z toho celkem hrozně. Fí. naštěstí školu zdárně zakončil. Jela jsem za našima, tam mě čekal obraz od Afremova, to mi zvedlo náladu. Dopis naštěstí nebyl od Er., ale od jednoho podvodníka, proti kterýmu jsem na začátku roku svědčila. Tak se mi ulevilo. Pak jsem se vrátila zpátky do centra, zašli jsme na jídlo a víno, pak si koupili šáňo a povídali si ještě chvíli na Ípáku. Domů jsem přijela pozdě, Ňuf byl na mě nějakej nasranej a já se z toho všeho sesypala. Z toho, jak ze mě opadly nervy ohledně Er., z bratra, teď ta moje práce posraná… Brečela jsem jinak než obvykle, takový to fakt zoufalství, kdy máte chuť jít skočit. Ňuf mi po pár dnech přiznal, že si myslel, že jsem nafetovaná, jak mě nepoznával. Ten mě mimochodem taky pěkně sere. 😀

26. 9. 2019

To si tak přijdete ve čtvrtek do práce, očekáváte tam teda zázraky, když jste kvůli tomu obětovali směnu a čeká vás akorát binec, nedoplněný zboží, neuklizíno. Ze zboží, které mělo být přijato, byla přijatá tak třetina. Výmluva na jedny diáře například – jsou moc drahý. Jak vtipně poznamenal Fí. – to tu kolegyni někdo nutí je kupovat? Koukala jsem na kamery, ani se o ten příjem nepokusila. Prostě vytáhla fakturu, napsala do mejlu vedení nějaký mrdky o tom, že se jí to nepovedlo a že to zkusí jindy, a krabici zakopla ke skříni, kde takhle 2 týdny ležela. Z těch 11 směn, co tu v době mé nepřítomnosti měla, přišla 8x pozdě. Na všech směnách tu byla ta její bejvalka, na kterou si neustále stěžovala, jak ji psychicky deptá. Mám snad na čele nakreslenou jitrnici? Nasrala jsem se a šla hledat nový místo. A hned jsem byla pozvaná na pohovor. Snad to klapne! Další pecka – napsala mi bratrova spolubydlící, že jim visí na nájmu a že jim dluží ještě tohle a tamto a že neodepisuje. Takže jsme to začaly řešit a člověk najednou viděl, jak moc pořád gamblí. Nicméně to konečně prolomila, napsala o celém problému bratrově nové slečně a ledy se snad konečně hnou… Těšila jsem se celkem domů, ale Ňuf vysedával v Hospůdce a koukal na sportovní přenos. Nabízel mi, že mi dá klíče, ale po tom náročným dni jsem měla chuť jen tiše sedět vedle něj. Tak jsem si to pivčo dala, držela ho za ruku a byla ráda, že ho mám, i přesto, že mi leze kolikrát fakt na nervy. Potkali jsme tam i Kominíčka, ten na nás furt pokřikoval nějaký blbosti, tak mě rozesmál.

27. 9. 2019

Zas takovej trochu bizarní den. Ráno jsem si psala se švagrovou, dohodly jsme se, že se sejdeme a probereme celou situaci osobně. Pak jsem se začala chystat na pohovor, byla jsem v pohodě, nervozita žádná, tak nějak jsem věděla, že to mám v kapse. Ňuf po meetingu přijel na home office, takže mě ještě pro štěstí a kuráž hezky pomiloval a pak se šlo na věc. Pohovor proběhl dle očekávání. Co dle očekávání neproběhlo byla výše nástupního platu. Už v tu chvíli jsem věděla, že to odmítnu. Bylo mi to líto, ale nedá se nic dělat. Tak jsem šla ukojit depresi do Pepca. Hnízdím. Naši mají ze mě srandu, ale mně to baví. Protože u Ňufa bydlím zadarmo, podílím se na chodu domácnosti – kupuju jídlo, drogérii, kosmetiku a začala jsem vybavovat domácnost. A prioritní je pro mě kuchyň, protože v tom jeho příšerným nádobí se nedá vařit a plno věcí nemá. Tak jsem koupila na zkoušku moc pěknou levnou pánev a protože jeho syn bude mít brzy narozeniny a Ňuf je co se týče shánění dárků úplně nemožnej – to jsou jeho slova, ale potvrzuji – rozhodla jsem se to vzít do svých rukou. Koupila jsem teda úplně supráckou hru – lovení rybek a na oslavu takový ty svítící náramky. Taky jsem pro něj v Albertu stihla posbírat další 4 knihy. Jo, já jsem dobrá macecha. Pak jsem se stavila doma, tam jsem se dozvěděla o dalších krocích, bratr se prý rozhodl léčit, tak fajn. No a potom zas za Ňufem, tam jsem uvařila novou specialitu – měla úspěch. Pak jsme si pustili nějakej dementní film, on řešil s exmanželkou nějaký finanční záležitosti, tak jsem popíjela vínko. Když vínko došlo, začala jsem otravovat, že bych si dala šampáňo. Překvapil, bez keců mi pro něj fakt zašel. U popíjení jsme probírali nějaký úchylnosti a oba nás chytla slina, takže jsme se o půlnoci přesunuli do Hospůdky. Tam mi zas po chvíli něco přelítlo přes nos, tak jsem uronila pár slz. Asi bych se taky měla jít s bráchou léčit. A nebo dostat nabídku na práci, kde bych nebrala 15 tisíc nebo neměla takovou lempláckou kolegyni…

28. 9. 2019

Bylo mi trochu líto, že za celý ty 4 měsíce co jsme s Ňufem spolu, mě zatím nepředstavil žádným kamarádům. Přiznám se, že několikrát jsem se ho v nějaký výměně názorů zeptala i jestli je fakt rozvedenej a nežije dvojí život jako Er. nebo jestli se za mě jen stydí. A zrovna mu na víkend měla nějaký polská banda přijet, takže jsem se drze na ten mejdan pozvala. Řekl mi, že je to naopak, že se nestydí za mě, ale právě za ty kamarády, že jsou to ochlastové. Řekla jsem mu, že mám trénink z naší party a nevidím problém v tom, že se někdo napije a že s náma půjde i Fí., takže se dyžtak budu bavit s ním. Po snídani jsme vyrazili celkem brzo na procházku. Nejdřív za V. do hotelu, pak na Náplavku krmit labutě. Po Náplavce jsme se vypravili na Jiřák do nějaký jeho oblíbený hospody, tam si dali pivo a pak šli na jídlo. Ňuf dostal chuť na vietnamský jídlo, to já ráda nemám, tak jsem byla o hladu a pak si zašla do nějaký hospody na zapečenou brokolici. To už se ozvala banda a přijel i Fí. Sraz byl U Vejvodů. Nikdy jsem tam nebyla. Strašně jsem se bála, byla jsem nervózní, ale bylo to naprosto zbytečný, večer probíhal úplně perfektně, skvěle jsem se bavila, nevadila ani jazyková bariéra, když chlapi mluvili pomalu a srozumitelně, rozuměla jsem jim dobře, to samý oni mně. Před půlnocí jsme se přesunuli do Vagonu, že si trochu trsneme. Jeden Ňufům kámoš mě začal dost drze svádět (a od tý doby je Ňuf jako vyměněnej, si zas připomněl že je o mě zájem.) No a protože jsme stále neměli dost, zakončili jsme – to už teda jen ve dvou – k ránu v Hospůdce. „Si jako myslíte, že je tady nějakej nonstop?!“ zvolal Šéf, jakmile jsme vpadli dovnitř a už to do nás lil. Není nad to si ve 4 ráno zazpívat Lucii ve vašem nejoblíbenějším podniku.

29. 9. 2019

Protože situace s bratrem přesáhla meze, rodiče ho i jeho dívku pozvali k sobě na oběd. A mně a Ňufovi dali svoje lístky do divadla, protože nevěděli, jak by představení, co začíná v 19:00, stihli. Nebudu lhát, probudili jsme se dost zmožený, ale večer jsme si fakt užili. Ani nevím, co jsme podnikali přes den, já uvařila pórkovou polívku, nějak jsme se poflakovali a pak vyšli směr divadlo Palace. Představení Miláček Anna nás dostalo, báli jsme se, že tomu nebude rozumět, ale obavy byly naprosto zbytečný. Dokonce spousty hlášek teď normálně v konverzaci používáme. Je to můj Pupík no. Jakože cožeeee? No a doma dávali Válku Roseových. Na otázku, zda jeho rozvod probíhal taky takhle, mi bohužel neodpověděl.

30. 9. 2019

Končí září, to je v prdeli jak to všechno utíká. V práci žádný změny, zas si mě přehazovali ohledně jedný věci jak horkou bramboru, až mi přišel mejl, že ten týpek dal výpověď, tak ať to s ním neřeším. Neměla jsem už sílu, takže jeho zástupci jsem se rozhodla napsat až ráno… Takže jsem o pauze nakupovala dárky pro Juniora, ať má ty narozky pěkný. A večer po sto letech k našim vyzjistit situaci.

1. 10. 2019

Hned ráno mi volal ten staronovej týpek z centrály, že jako byla chyba v hlášení zboží a že jako když to nedělám pořádně, ať to nedělám vůbec. Strašně se mě to dotklo. Já tam dělám práci za dva lidi, kolegyně mi sere na hlavu, zatímco se mi její přítelkyně směje do xichtu, a já udělám jednu blbou chybu a už taková reakce? (A jak mě to vykolejilo, tak jsem pak posrala asi další 4 věcí…) Napsala jsem mu že sorry, že tam uklízím ten děsnej bordel a doplňuju zboží, protože když jsem byla na dovolený, nikdo tam nehnul prstem a že toho mám plný zuby. Ještě si do mě rejpl, že nechápe, jak kolegyně nemůže přijímat zboží, že je možná chyba toho, kdo ji to učil – tudíž moje. No fakt mě vytočil, ale nakonec snad pochopil co jsem tím chtěla říct a omluvil se, že to takhle nemyslel. A je fakt že se to začalo trochu hejbat no… Nebo hejbat. Že popohnal svýho kolegu, já ho pak musela popohnat ještě asi 4x a až o týden později bylo konečně hotovo. Pozdě, ale přece…

2. 10. 2019

Středa byla náročná. Ráno jsem musela k doktorce, tam jsem se jí teda svěřila s jedním ze svých problémů, tradičně mi řekla, že na ultrazvuku je vše v pořádku. Jo, tak proto mám neustále šílený křeče a bolesti, z kterých krvácím… Ale že teda nějaký vyšetření uděláme (díky práci na něj stejně nebudu moct jít, takže to zas budu muset odložit, paráda). Pak jsem jela pro knížku, ale protože zas prdla voda, byl Albert zavřený. Nakoupila jsem teda aspoň v Pepcu – ulovila jsem tam pro Juniora další bezva triko, který tam v pondělí neměli, doma si vyzvedla balíky v poště a zásilkovně a pak zas jela za Ňufem. Ten koukal, jakej přijel Ježíšek. A mně taky přišel Ježíšek, ulovila jsem dvě stará Kapova alba, muhehe.

3. 10. 2019

Pohoda klídek. Nic moc se mi teda dělat nechtělo, poslední dobou jsem fakt lenivá, ale přemluvila jsem se a šla do Tesca na nákup. Pak jsem si pustila Výměnu manželek, přichystala štrůdl, zapečený cukety se šťouchanejma bramborama a ještě jsem zabalila dárky pro Juniora.

4. 10. 2019

Pátek byl teda celkem vypečnej. Práce klasika, to už nemá ani cenu nějak komentovat, soubory mi nikdo neposlal, kolegyně zase udělala hovno. Manažer taky zase akorát slibuje jak se sejdeme a budeme to řešit a nic. A Ňuf měl večer nějakou párty, tak jsem jela za našima. Tam jsem si dala skleničku vína, pokochala se balíkama, co mi přišly a tak nějak jsme se normálně bavili, když v tom mi psal nadranej Ňuf, že sedí v Hospůdce a že má blbý zprávy, že měl v práci poradu a vypadá to, že se bude muset příští rok odstěhovat z ČR. Řekla jsem mu, že přijedu, že nechci čekat do neděle. Nebyla s ním absolutně řeč. A já nevěděla co bude a jak to bude a v tu chvíli jsem cítila tak šílenou bolest jak už teda hodně dlouho ne. No a ve chvíli kdy padlo slovo „Indie“ jsem teda fakt už viděla, že to bude rozchod, kdyby tak ještě to Polsko, nebo nějaká země kde se teda rozmluvím anglicky, ale tohle?! Řvala jsem asi 2 hodiny do polštáře, než jsem byla schopná usnout.

5. 10. 2019

Sobota byla krutá. Cítila jsem furt takovej smutek a prázdno. Tak jsem si objednala boty. Ten týden asi 3. Říkám pořád, že bych potřebovala léčbu. Říkala jsem si, že bych ho v tom samozřejmě nenechala, ale zas představa, jak se odstěhuju někam, kde se nedomluvím a on by mě musel živit… Jsem zvyklá na svůj standard a na to, že když něco chci, tak jdu a prostě si to koupím a nemusím se nikoho na nic ptát. Od rána jsem o tom přemýšlela. Psal mi celkem brzo, jel vlakem na tu oslavu syna a bylo mu pěkně blbě. Dobře mu tak. Hrozně se omlouval, že je ožralej blbec a že to bude všechno dobrý a že příště počká až se uvidíme a nebude mi nic takovýho psát. Směna utekla celkem rychle, doma jsem poseděla s našima, byli přes den na trzích, tak mi přivezli krásný dárečky.

6. 10. 2019

Já se sice ráda napiju a mívám dvě roviny opilosti – buď teda brečím a mám splín nebo naopak jsem hrozně šťastná. To si pak zpívám a mám každýho ráda. Ale abych nevěděla co dělám a říkám, to se mi nestává. Takže pro mě bylo celkem překvapení, když mi Ňuf psal, že už jede do Prahy (v pátek mě několikrát ubezpečoval, že od něj budu mít do pondělí klid) a moc prosil, abych za nim po práci přijela a že mě bude moc tulit. Nějak jsem nevěděla jak s tím naložit, jestli tam přijet a začít to hned řešit nebo co. Inspirovala mě V., která sobě a svýmu chlapci koupila nějakou milostnou deskovku, tak jsem v Levných knihách pořídila Explosive love game. I neděle naštěstí rychle utekla a já – vybavená třemi litry vína – mířila za svým drahým. Atmosféra byla divná, byl rád že mě vidí, furt opakoval jak moc jsem mu chyběla, já si sem tam rýpla a byla taková lehce odtažitá, ale rozhodla jsem se ten pátek zatím nevytahovat. Chvíli jsme hráli i tu prdlou hru, ale byli jsme oba dost unavený, tak jsme kolem půlnoci šli spát.

7. 10. 2019

Jak jsme měli ty problémy s tím, že mě každý ráno budil, začala jsem to řešit po svým. Prostě s ním ráno vstanu, uděláme si snídani, oba se najíme, pak ho vypakuju pryč a jdu si v klidu s příjemně plným bříškem lehnout. Tentokrát jsem po několika měsících chrápala fakt dlouho, mám dojem, že jsem vylezla kolem poledne. Ostuda. Něco málo jsem poklidila a jela za našima. Tam jsem si tak různě poflakovala co jsem potřebovala, sbalila si zas nějaký blbiny a jela zpátky, kde jsem doklidila, vystavila dekoraci a pak se spokojeně nalévala vínem, zatímco Ňuf koukal na byty. Pak došla řeč teda na potenciální stěhování do Indie, tak mě uchlácholil, že mu nabídli sice nižší pozici, ale za stejný peníze a tam kde je, takže se stěhovat nemusí, ani kdyby ten jeho tým fakt šel o zem dál. Pak jsme hráli zase tu Explosive love game, jako není to nic moc, lepší je Já nikdy, tady jsou takový divný otázky. Ale jeho to bavilo a hrál nakonec i víckrát za sebou, tak jsem byla ráda, že se trochu rozkecal.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.