Týden 33. a 34.

Pokračujeme v krasojízdě. Asi nemám ve vínku být šťastná 100% ve všem. Takže jak moc se mi daří v životě osobním, tak moc mě sere život pracovní. Nechápu myšlenkový pochody vedení, leze mi na nervy hluk, který vychází z atrakce, kterou máme před krámem – od začátku se tu dušovali, že se to zbourá. Tak jasně… Takže nevím. Fakt nevím. A dost mě to deptá. Dávám si dohromady plusy a mínusy týhle práce a je to takový vyrovnaný. I když jak mi psala Šaff., zdraví mám jen jedno. Je pravda, že se mi dost z toho řevu zhoršil sluch a jak jsem na nervy, trpím neustálými žaludečními potíži a to není pěkný. No, tak uvidíme, blbý je, že mi smlouva končí za necelý dva měsíce, takže nemám zas tolik času…

13. 8. 2019

Tak jsem lehce propadala depresi. Spala jsem doma u našich, ráno jsem si konečně stihla trochu uklidit, dojíst si tam nějaký zbytky v lednici. Pak se mi udělalo zas šíleně zle, takže jsem odchod do práce oddalovala co nejvíc. Nechtělo se mi tam. Chtěla bych si udělat třeba nehty! Nebo se válet u televize, cokoli co nesouvisí s prací! Smůla. Někdy po jedný jsem byla už na krámě a dodělávaly jsme s kolegyní ten masakr. Musím říct, jak byla ze začátku tele, tak teď je fakt dobrá. Aneb trpělivost růže přináší. Pak jsem jela za Ňufem, byl divnej, ale podle toho jak se choval, jsem si myslela, že je jen unavenej z práce. Uvařil večeři, masíroval mi nohy, ukazoval mi byty co našel. Já koukala s vínečkem na Kriminálka Anděl. No ale byl furt takovej divnej a pak z něj vylezlo, že jsem se ho den předtím dotkla, já to přisuzuju jazykový bariéře, on si stál za svým. Tak mě to nasralo a šla jsem trucovat na okno. Ruply mi nervy, takže když se ptal co se děje, vybalila jsem na něj úplně všechno. Celkem to ale pročistilo vzduch a myslím, že mě pochopil a konečně ví, jak jsem to myslela.

14. 8. 2019

Masakr. Přišla jsem do práce a zírala, kolik věcí stihla kolegyně den před tím po mém odchodu. Celkem mě to inspirovalo a pustila jsem se do plnění úkolů. Šlo mi to. Když v tom mi na krám přivezli zas dvě mega palety zboží! Naštěstí mi po obědě kolegyně přispěchala na pomoc. Zažívaly jsme něco mezi srandou a zoufalstvím. Zkrátka taková tragikomedie. Je to přesně to, před čím jsem (mimojiné) utekla z bývalý práce. Nic nemá řád, nikoho nezajímá náš názor, valej nám sem zboží co nepotřebujeme, nestíháme to, zakopáváme tu o krabice, nemůžem si přes ně dojít ani na záchod. Jsem samá modřina, padá nám to tu na hlavu a do toho furt někdo něco chce a nikdo není schopnej hýbnout prdelí aby nám to trochu ulehčil. Třeba kluk, co mi posílá data na novinky, abych si je mohla nahrát do systému a markovat na krámě, na mě sere snad ze všech nejvíc, takže se mi tu válí už 3 narvaný krabice zbytkama z příjmů, který nemám v systému – a jako moje mozková kapacita taky není nekonečná a jednoho krásnýho dne to už do kupy nedám. Což zas ztěžuje práci naší učetní, žejo… Aby toho nebylo málo, chodila nám sem nadávat nějaká kunda ze vedení OC, že tu máme krabice od zboží – no to máme. Vybrala si samozřejmě chvilku, kdy jsme byly v procesu vynášení, proto mi to přišlo děsně bizarní. A u toho žrala na zmrzlinu a byla fakt hrozně arogantní a debilní. No, byla jsem ráda, že je po všem a mohla jsem jet domů. Tentokrát jsem se nehroutila, ale naopak, dělala jsem si z toho srandu, tak byl Ňuf rád, že mě nemusí výjimečně utěšovat. U toho jsme koukali na Show Jana Krause, pak si zašpásovali a šli spát.

15. 8. 2019

A máme tu další pracovní den… Prakticky totožný jak ten předchozí. Přišly nám vejplaty – další tragikomedie – teda takhle, my nemáme výplatnice… Opět… Tak kdo ví, jestli je vše v pořádku. (Nebylo… se těch prachů za dubnovou dovolenou asi už nedočkám.) Snažily jsme se dostat práci pod kontrolu, do toho nás naháněl manažer, že chce abychom stihly prostě všechno – no tak jsme se málem uhnaly, ale vše co šlo jsme stihly. Kolem půl 8 jsme rezignovaly, zavřely a koupily si v pizzerii pizzu. Zdravá a dietní strava, ať žije! Protože jsem po práci jela na noc k našim, vyrazily jsme s lahvinkou na Strahov. Tam začalo samozřejmě děsně chcát, ale povedlo se nám najít jedno celkem dobré skryté místečko a nakonec jsme poseděly skoro do půlnoci.

16. 8. 2019

Když se mě Fí. před necelým měsícem zeptal, jestli pojedeme na Smržovku na Schodiště, ani jsem moc neváhala. Ňufovi stejně přijeli kamarádi a neměl tedy celý víkend čas. Zařídila jsem ubytování, lístky na bus a v poledne mohla vyfrčet směr Liberec. Tam mě na nádraží vyzvedl Fí., prošli jsme se do restaurace. Bylo mi hrozně divně, taková zvláštní slabost, naštěstí to během odpoledne přešlo, fakt jsem se bála, že to se mnou někde práskne. Pak jsme se přesunuli do Smržovky, kde jsme se ubytovali a mohli vyrazit na festival Eurion. Ten byl samozřejmě v hroznym krpálu, tak jsme si lehce zafuněli. Večer to byl moc fajn, kapely až na tu poslední byly dobrý, Schodiště bylo nejlepší – jediná vada – nepřijel můj oblíbený kytarista, víno točili stejný jako v Hospůdce, slítla jsem z lavice, což mělo u místních úspěch a tak dále a tak dále. Kupodivu nás to celkem zmohlo, nějak po tý jedný jsme už leželi v posteli. Stárneme… 

17. 8. 2019

Nikdo nás z penziónu nevyháněl, takže jsme si dali budíka hezky pěkně na devátou, v klidu se vyhrabali a zamířili do Jablonce nad Nisou. Tam jsme si zašli na výtečnou snídani a pak na prohlídku muzea skla a bižuterie. No, to je něco pro mě samozřejmě. Byla bych tam schopná pobíhat ještě teď, kdyby mi nejel bus do Prahy… Bylo to fakt moc pěkný, už delší dobu jsem se tam chtěla podívat. Jediný co mě zklamalo, nenarazili jsme v celém městě na žádnou korálkárnu. Tak jsem navštívila alespoň dvě papírnictví – omrknout, jak to dělá konkurence – u toho jednoho jsem si koupila i super propisku s Krtečkem – má v sobě razítko a bublifuk, úlet.

18. 8. 2019

Neděli jsem trávila odpočinkem doma. Naši jeli někam na výlet, tak jsem jim hlídala pejska, šly jsme se na chvíli projít no a k večeru jsem vyrazila za V., která si ode mě půjčila mikču, kterou jsem chtěla na blížící se dovolenou. Poseděly jsme asi 2 hodiny na zahradě, všechno zdrbly a já pak frčela zas dom, abych další den vstala…

19. 8. 2019

Další masakr. Oni to totiž neuměj. Místo toho, aby začalo zboží chodit už někdy v červenci, nechali to na konec srpna. Jak jsem volala manažerovi, my se tam kopeme dva měsíce do zadku a pak abychom se posraly… Nehledě na to, že se samozřejmě třeba batohy vůbec nevyprodaly, protože většina lidí tyhle věci shání dřív, žejo. Celkově nám to dost narušilo plány, tak jsem improvizovala a konečně vystavila na krám bombičkový pera. A pak hurá za Ňufíkem, ten byl zklamanej z koncertu Metallicy, tak mě to celkem mrzelo, těšil se a nakonec to bylo na prd.

20. 8. 2019

S Ňufem jsme někdy před týdnem objednávali pár nezbytností do domácnosti. Nový peřiny, polštáře, povlečení, chňapky atd. No a protože mi začalo týdenní volno, rozhodla jsem se, že si balík odnesu domů. Nojo, jenže venku naprosto šíleně lilo a protože to mám od busu celkem daleko, málem jsem to nedonesla. A to jsem nad sebou i ten deštník držela, ale bylo to prd platný. A ještě mě nějakej kretén v autě ohodil vodou z louže. Doma jsem se osušila a chvíli poseděla s našima u vína a pak šla spinkat.

21. 8. 2019

Doma jsem si pěkně sbalila věci na chatu a odpoledne jela za prababi. A protože měla svátek, koupila jsem jí tuhle pěknou kytičku. Tam byla tradičně i teta s babičkou, pobavily jsme se o práci. S prababi jsme pak o samotě zdrbly samozřejmě chlapy, trochu mě naštvala, když do mě začala rejt, že musím zhubnout, nebo si Ňuf najde nějakou hubenější… On ví, že chci něco shodit, podporuje mě, vím, že by byl rád abych byla lehčí, protože takhle mě nemůže tahat v náruči, ale jinak mu to nevadí… Teď jsem prej zas něco shodila, všichni mi to říkaj no, ale tak holt to asi nepůjde ze dne na den. A pak hurá za svým drahým.

22. 8. 2019

Príma den. Ráno jsem to teda měla trochu akčnější, musela jsem jet zase domů a dobalit druhou várku na chatu, pak taky skočit na nákup, protože nejíme maso a přece jen tam neseženeme rostlinný alternativy. Pak jsem se pěkně vyfikla, vyčkala příchod muže a pak hurá na Náplavku, kde jsme se sešli s Fí. a T. a užili si báječnej koncert Schodiště. Těším se na tu jejich novou desku, už aby byla. Po koncertě jsme dali ještě jedno pivčo a pak to rozpustili, jelikož jsme ráno brzo vstávali. No, stejně jsme ještě doma chvíli kecali. 

23. 8. 2019

Útěk z reality. Potřebovala jsem ho jak sůl. A i když byl krátký, byl fakt skvelej. Ráno jsme vyrazili na Florenc, kde nám před devátou jel autobus. Cesta ušla, řídil takovej srandovní řidič. Ňuf půlku teda prospal, tak jsem se trochu nudila, protože jsem sluchátka měla v kufru a nemohla si pouštět muziku. Když se pak za Humpolcem probral, tak to bylo fajn, povídali jsme si, kochali se výhledem. Na místo jsme dorazili kolem poledne, otevřeli chatu, dali si kafe a já pak udělala oběd. Odpoledne jsme jeli do městečka Slavonice, kde jsme se prošli, koupili si na večer výborný točený víno a nějaký ňamky, pak jsme stihli ještě 2 pivča v jedný restauraci. Doma jsme rozpálili gril, přišla sousedka na návštěvu a bylo to fajn. Když jsme dojedli, přesunuli jsme se ke krbu, kde jsme pouštěli desky, pili to dobrý víno a užívali si sami sebe. 

24. 8. 2019

Sobota byla neméně povedená. Vstávali jsme brzy, abychom všechno pěkně stihli. Po snídani jsme se šli projít, vzala jsem ho za vesnici ke hřbitovu, byl nadšený. Našli jsme i pár hub. Pak jsme se museli vrátit a hurá do mý milovaný Telče. Tam jsme strávili celý den, načerpali jsme spousty zážitků a fakt si to užili. Nazpátek jsme přijeli až skoro v 9, ale ani to nás neodradilo od grilovačky. Protože nám pak byla už celkem zima, zalezli jsme si opět ke krbu, kde jsme bouchli láhev Moeta, který jsem si sušila přes 2 roky ve skříni a čekala na správnou příležitost. No, já myslím že nastala. U toho jsme pouštěli Kryla z gramofonu a bylo to krásný. 

25. 8. 2019

Uteklo to rychle, jen co je pravda. Uklidili jsme chatu a šli do lesa na houby. Půlka lesa je vykácená, protože nám ho žere kůrovec. Smutnej pohled. Za studánkou jsme byli v hledání úspěšní, našli jsme hodně babek, ale i pár normálních hřibů. Takže po návratu, kdy jsme dojedli zbytky z grilování, jsme zasedli k nálezu a čistili a krájeli. V pět nám jel autobus do Prahy, cesta nebyla nic moc, protože jsme od Říčan na Opatov jeli asi hodinu. Naštěstí jsme přežili, v Tescu nakoupili ještě nějaký ňaminy a pak hurá domů, kde jsme si povídali o nových zážitcích a pak šli spinkat.

26. 8. 2019

Protože mi ta práce fakt leze už krkem, měla kolegyně zákaz mi cokoli během dovolený volat. Naštěstí to respektovala. (Kdybych jen tušila, co mě tam pak čeká…) Pondělí jsem strávila aktivně, měla jsem ještě dva dny volna, ale na wiiii na Strahově jsem kývla. Takže přes den jsem prala, odpočívala, zašívala Ňufův rozpadlej batoh a pak se sešla s Fí. a kolegyní na Strahově, kde jsem se teda dověděla, co se tam dělo… No, žádný velký změny. Pak jsem jela za Ňufem, tak jsme zas bůhví do kolika kecali a pak hurá spát… 

1 komentář: „Týden 33. a 34.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.