Týden 35. a 36.

Tak jsem to zas totálně zazdila. Ne že by nebylo o čem psát – to naopak, pořád se něco děje, ale nemám na blogování ani čas ani náladu. Takže teď jdu potrénovat paměť… Sama jsem zvědavá, na co si vzpomenu takhle po měsíci. Asi na velký prd… Ale to čert vem.

Navíc jsem byla bez telefonu, takže některý ty fotky nebudou asi stát za nic. No nevadí, jdem na to…

27. 8. 2019

S Ňufem je normálně vše zalitý sluncem, ale někdy je to docela těžký. Oba jsme byli moc dlouho sami, takže jsou věci, se kterými občas bojujeme. Ale tak ono je to asi normální, s Ex. jsme se vytahovali, jak se vůbec nehádáme, no a pak mě málem zabil… Tak lepší se sem tam poštěkat, ono to vyčistí atmosféru. A když se zrovna nedohadujeme kvůli kravinám, děláme spousty zábavných věcí. Třeba hrajeme kvarteto po kašpersku a pexeso. A takovou pěknou kytičku mi přinesl!28. 8. 2019

A hurá do práce. Do ní chodím čím dál tím míň ráda a vypadá to, že skončím… To co se tam děje překračuje veškerý meze. Stejně tak tyhle dva dny před začátkem školního roku. Tak my tam nestíháme zpracovat normální zboží a oni nám na krám začnou vozit kraviny, který by byly dobrý tak na začátku prázdnin, teď nejsou sezónní… No a musíte to udělat stejně všechno, tak děláte a máte toho plný zuby. Akorát o pauze jsem skočila do Alberta, kde jsem vyzvedla knížky pro Juniora. Jsem hodná macecha. 😀 K večeru mi na krám naběhla ředitelka, měla jsem z ní celkem vítr, protože její manžel byl na koberečku kvůli kolegyni, která si z nás všech dělá prdel, ale naštěstí to bylo úplně v pohodě, pomohla mi trochu srovnat regály, takže jsme udělaly kus práce a celkem se u toho i nasmály. 

29. 8. 2019

V práci jsem jakžtakž všechno snad dodělala, zas mi tam vozili bambilion zboží, zoufalství levl 946734… Ještě jsem musela odevzdat mobil od O2, protože jsem si ho chytře rozšvihala na Šumavě a když už si to pojištění platím, ať teda z toho něco mám… Večer za mnou přijel brácha, celkem jsem se na sourozenecký večer těšila, protože jsem byla plná dojmů a zážitků a do toho jsme se s Ňufem zas poštěkali kvůli nějaký krávovině. Zavřeli jsme krám, vynesli bordel, koupili vínečka a jeli k nám domů, naši byli na chatě, tak to chtělo využít. Nakonec se nám to posezení celkem protáhlo, spát jsme šli ve 3. 

30. 8. 2019

Na pátek jsem se těšila. Sice mi bylo smutno, že jsme se s Ňufem poškorpili a teď se celej víkend neuvidíme, ale zato jsem se měla sejít s mou milovanou G. Nemohla na mou oslavu narozenin, tak mi dárek předala až teď. Sešly jsme se na Náplavce a vyrazily na Avoid. Byla sranda. K večeru se k nám přidal Fí., tak to  pak dostalo ještě větší grády. Psal mi Ňuf, že mu chybím, jestli nechci spát u něj. Celkem jsem to čekala. Hlavně se mi fakt ulevilo, já jsem trochu jak Chandler, vždycky když se hádáme, tak si říkám, jestli se se mnou nechce náhodou rozejít. To by si zkusil, hehe…

31. 8. 2019

Ráno musel brzo vstávat, protože mu v 7 jel vlak domů. No a miláček nám zaspal. Takže já jsem ho během pěti minut musela vypakovat, zařídit mu tágo a uklidnit, že to všechno stihne. Stihl. Aneb – ukázali jsme, že v krizových situacích si umíme poradit. Ještě chvíli jsem spala a pak jela k našim. Ti byli pořád na chatě, tak jsem doma doklidila a pak se vychystala na vínečko s Fí. S tím jsme zašli do Riegráčů a pak, když se to v nás konečně zlomilo do párty módu, na nějakou gay diskotéku. Domů jsem dorazila skoro v 6. Párty hárd.

1. 9. 2019

A máme tu září. Trochu jsem se děsila co mě čeká po víkendu v práci, přecejen, lidí co se budou divit, že začala škola, bude asi dost… No, ale rozhodla jsem se nekazit si neděli. Byla jsem pěkně mrtvá z toho nočního tahu. Ne že by mi bylo blbě, to mi většinou nebývá, ale ta únava je děsná. Takže jsem se ani nezlobila, když začalo venku lejt a nemusela jsem jít na koncert a místo toho jsem se mohla válet v posteli. Do toho mě naháněla kolegyně, já měla teda vyplej mobil a byla s našima v obýváku, teď se moc nevídáme, tak když se náhodou potkáme, máme si i co vyprávět, no a pak mě dostala. Prý bylo nesnesitelně moc lidí (koukala jsem na kamery, měla tam asi desetinu toho co tam chodilo po víkendu mně) a potřebovala abych přijela. Tak jsem se omluvila, že bych stejně nepřijela a že má volat manažerovi, že jsme domluvený s ředitelkou, že nám tam někoho vždycky pošlou z jiný prodejny. A ona mi na to odepsala, že mě nechtěla potopit! Jako jak potopit? Já nemám žádnou povinnost tam lítat na zapískání, nejsem čokl. 

2. 9. 2019

Už od rána se mi chtělo řvát. Nebylo absolutně doplněný zboží. Ty prázdý regály vypadaly otřesně, tak hlavně, že tam zůstává do 5 do rána… Začínám fakt věřit tomu, že tam s tou svou bejvalkou šukaj. Fakt mě to namíchlo, ale hned jsem se do toho teda pustila a za půl hodiny to bylo jakžtakž hotový. No a za další půl hodinu začal masakr, kterej trval celej den. Naštěstí mi přijel pomoc jeden týpek z centrály, takže ten běhal s lidma po krámě a já vlastně jen obsluhovala ty platící. No ale i tak to bylo šílenství, pauzu jsem si udělala až někdy skoro v půl 9 večer, dřív to nešlo. A nebudu lhát, měla jsem toho plný kecky. Hlavně mi do toho samozřejmě přivezli i zboží, takže jsem v tom všem musela ještě přijímat… Ale padl rekord! Při životě mě držela vidina, že večer přijede Ňuf. Vlak měl sice zpoždění, ale nakonec jsem se dočkala a někdy před půlnocí jsme si už vyprávěli dojmy a zážitky.

3. 9. 2019

Nejsem žádný máslo a během dopoledne udělala fakt ohromnej kus práce, doplnila jsem regály i ze zásob, co máme ve skříni, vybalila penály a všechny je nacenila, aby se mohly pak jen dávat na krám. Dokonce se mi povedlo utéct na pauzu. Manažer prorokoval, že překonáme pondělní rekord, já byla realista a říkala jsem, že tipuju tak čtvrtinovou tržbu. (A měla jsem pravdu). Odpoledne mi přijela na prodejnu manažerka z centrály, hrozně fajn holka, ale celkem to vysvětlilo ty jejich nesmyslný objednávky zásob – koukala jak bacil do lékárny, půlku těch věcí vůbec neznala a celkově byla lehce mimo. Ale když se rozkoukala, tak šla doplňovat co jsem nestihla a pomohla mi uklidit zboží, co nám tam zas naváželi (a pak že žádný velký objednávky dělat nebudou, pff…). Doma na mě čekalo velký překvapení, Ňuf mi udělal výtečnou večeři. Mmmm, to se mám. 

4. 9. 2019

Čekala jsem, kdy se mi teda ozvou z práce, říkala jsem, že jim tam to zboží přijedu udělat, ale musím vědět přesně v kolik to tam bude, abych tam nejezdila zbytečně, žejo. No, nikdo se neozval, tak jsem to neřešila a vyrazila za našima, kde jsem vyvenčila pejska a pak se poflakovala. A večer zas nazpátek. Je to hrozně vyčerpávající, člověk není vlastně nikde pořádně doma, teď jsem se dostala do fáze, kdy i našim dopředu píšu že přijedu, takže si připadám všude jak na návštěvě… No, doufám že to příští rok prolomíme a budu se k němu moc ofiko nastěhovat. Jako takhle, já se ho ptát asi ani nemusím, prostě mi stačí si sem natahat věci, horší je, že máme jen jedny klíče no. Minule mi je chtěl udělat, ale nemáme tu kartu… A protože se o mě tak hezky den před tím postaral, udělala jsem večeři tentokrát já – květákový mozeček. Premiéra, ale šmakovala mu, muheheee. Je pravda, že za tu dobu co je se mnou, má 4 kila navíc. Já trošku zhubla, ale jemu se to bříško pěkně zakulacuje. 

5. 9. 2019

Jsem se probudila s nějakou děsnou depkou. Musela jsem do práce, vůbec se mi tam nechtělo. Ňuf mi říkal, ať se na ně vyprdnu, že mám jít raději do parku s knížkou nebo celej den prospat. To je právě největší příčina našich hádek – jsem zvyklá chodit spát pozdě a ráno si ráda přispím. Nojo, jenže miláček se prdelí do práce 2 hodiny a pak se diví, že nespím. No a já pak obvykle už neusnu a jsem pak akorát otrávená celej den a unavená. On si myslí že je to tím, že chodím spát pozdě (jenže já před půlnocí prostě neusnu… Ani když se fyzicky a psychicky vyřídím.). No a já zas šílím z toho, jak umí bejt ráno neohleduplnej. A teď ta práce, která mě sere… Uznávám že to se mnou taky nemá lehký… No, nějak jsem se sebrala a kolem jedný jela na krám. Tam byla nějaká brigádnice, něco i dělala. Týpek z centrály nám vynadal že tam máme bordel – to máme. Na mou obranu, já ho dělám o dost menší než kolegyně… Je fakt, že se mě zastal. No, byla jsem jak kyselá prdel, Ňufík si totiž před pár dny posteskl, že mě nedokáže uspokojit při sexu jinak než rukou, ale řekl to takovým stylem, že já jsem ta vadná, že těm co měl předtím to nedělalo problém. Tak jsem na to furt myslela a připadala si rozbitě. A ještě mi při jedný výměně názorů řekl, že si myslí, že se s ním chci rozejít a nevím jak na to. Tak mi furt vrtalo hlavou, na základě čeho ho to napadlo… Ale pryč s chmury. Odpoledne mě čekal super program, s kámošema jsem vyrazila na Pokáče na Vypich. Tam jsem potkala i kámošku, koncert byl bezva, akorát jsme pak děsně zmokli. Takže jsme jeli k dalšímu klukovi z party, který si pronajal nový byt. Má to tam moc pěkný a celkově se z toho vyklubal fakt super večer, kdy se mi ani nechtělo domů. Tam mě kamarádka odvezla kolem 10, Ňuf byl taky na párty, takže jsme se sešli před barákem oba značně alkoholově upravení. A pak jsme šli hledat bod G… Haha, my ho teda našli už dávno, jen to prostě pořád nejde. Ale ono to jednou půjde. 

6. 9. 2019

Nerozčilovat se… Hlavně se nerozčilovat! Jak jsem ve čtvrtek jela udělat zboží, tak ty nádhery se na to úplně vykašlaly a neuklidily to! Klasika. To vědět, tak se na ně vykašlu a jsem doma v posteli. Ještě na mě ta brigádnice kouká jako že je všechno hotový a co jako chci… Nasrat! Nechci tam žádný brigádnice! Nicméně ta co přišla na odpoledne byla super, taková mladá holčina z Ukrajiny, ale fakt jsme si sedly, takže jsme celý odpoledne proklábosily. Po práci jsem šla na chvíli s Fí. do Hospůdky, protože Ňuf šel někam na fotbal a mně se nechtělo k našim, ale neměla jsem klíče… A Fí. byl tak hodnej že za mnou přijel a dělal mi tu hodinu a půl společnost. V Hospůdce jsem potkala kámoše, se kterým jsem měla úlet po Majálesu. Tak jsme nostalgicky vzpomínali. „A co je u tebe novýho?“ „No, já teď prakticky bydlím v Polsku…“ „Nekecej, takže ste to dali dohromady!!!“ Jo, ale tenhle kámoš pro mě bude stejně navždy ten nejkrásnější úlet, kterej mi splnil zvrhlou fantazii. 

7. 9. 2019

Sobota byla taková obyčejná, nic moc se nedělo. Manažer mi tam zas na dopoledne poslal brigádnici, i když jsem mu 2x psala, že je tam dopoledne nechci, ať mi je posílá na odpoledne, kdy choděj lidi. Neměla jsem nějak nápady, tak jsem holce řekla ať si čte knížku a sama si brouzdala po vintedu… A klasika, ve chvíli, kdy šla domů, začali samozřejmě chodit lidi. Naštěstí jsem to zvládla, ale fakt toho manažera nechápu. Ňuf byl na párty, nějaký jeho kolega měl rozlučku, protože se stěhuje do zahraničí a pak šel do Hospůdky, která slavila 1. narozeniny. To je taková škoda, že to vyšlo takhle blbě, kdyby to bylo o víkend posunutý… Tak jsem seděla s našima v obýváku a hypnotizovala mobil. Kolem půlnoci se ozval, že jde právě ještě do tý hospody. No, pěkně se tam zřídil. No a za celej den jsem nic nevyfotila, jen jídlo, snažím se teď jet trochu to low carb, už chápu proč na tom hubnou, to vás tak zaplácne, že nemáte potřebu 2 dny žrát.

8. 9. 2019

V neděli jsem mákla. Tentokrát jsem brigádnici, která byla moc fajn, ale mám dojem že mi celou dobu vykala – což mě trochu uráží :D, zaúkolovala, takže jsme vygruntovaly prodejnu i zázemí. Už jsem se úplně za ten bordel tam styděla, taková špína všude! Odpoledne jsem udělala pořádek i ve zbylejch papírech, takže jsem domů odcházela s čistou hlavou a dobrým pocitem. I když jak se to vezme… Er. se ozval. Ten si taky nedá pokoj. Doma na mě čekal Ňufík s parádní kocovinou. Byl srandovní. Ale trochu mě naštval, chtěla jsem si udělat jídlo, co jsem měla v lednici a on mi to v týdnu snědl. 

9. 9. 2019

Volný den, hurá! Když jsem vylezla z postele, jala jsem se pečení – objednali jsme formu na koláč, tak že ji otestuju. Na plánu byl koláč z cuket, do kterýho jsem místo klasický mouky dala lněný semínko. Odpoledne jsem šla za babičkou, před několika lety jsem totiž u ní viděla fotku, na který prababička krmí labuť a nějak jsem si na ni vzpomněla a chtěla ji. No, tak že se povrtáme ve fotkách. A našly jsme ji! D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.