Týden 31. a 32.

Už aby člověk snad začal přemýšlet, co komu koupí k Vánocům… Děsně to letí. Mám teď chvilku, kdy jsem rezignovala. V práci se zbláznili. Nejdřív jsme se tu celý léto kopaly do zadku, teď si vzpomněli, že začíná školní rok a navážej nám sem děsný kupy zboží a počítají s tím, že tu s kolegyní budeme snad každý den. Ale jako my taky máme nějaký osobní život. Naštěstí ve dvou se to líp táhne žejo, takže nám ty společný odpoledne zas tolik nevadí, ale stejně to člověka lehce omezuje a kazí mu to plány.

Udělala jsem teď dost práce. Moc mi to nejde, už dvakrát jsem na zem hodila plnej energiťák, nedá se tu hnout a jsem lehce apatická. Tak jsem si udělala pauzu na blogování. I když nevím, kdy mi ji kdo přeruší a kdy se mi povede díl vydat… Po týdnu stále není vydáno… Jojo, je to nějaká náročný. Ale to neva, ono se to zmákne. A taky se na to pravděpodobně asi vyseru.

30. 7. 2019

Další den volna jsem se rozhodla strávit s kamarádkou ze základky. Viděly jsme se krátce na Schodišti, ale tam jsme toho moc nestihly zdrbnout. Nejdřív jsme zašly na menší oběd, potom k ní do kanclu, kde mě seznámila s kolegou, kterej šampáněm málem vystřelil zářivku a pak když už nebylo venku ošklivo jsme jely na Náplavku. Bylo to príma. Cestou domů jsem se zastavila v Hospůdce, kde Ňuf pečlivě sledoval fotbal. Pila jsem si tam tiše víno, vyřizovala korespondenci a zařídila nám alespoň víkendovou dovču.31. 7. 2019

I kdybyste mě kopli, tak si nějak nevybavuju průběh středy a čtvrtku. Ve středu se dělo asi velký prd, akorát mi přišly náramky pro mě, Ňufa a kámoše. Myslím, že se k nám fakt hoděj, doufám, že se líbí i klukům. Minimálně přede mnou ho teda nosí. 😀

1. 8. 2019

Je to nějaký náročný. Chodíme spát hrozně pozdě a celkem nás to unavuje. Ňuf si pro mě přijel do práce, pak se mnou musel jet zalejt zas ty bláznivý pugéty, takže jsme domů dorazili skoro v jedenáct.

2. 8. 2019

Šaff. vymyslela, že pojedeme na Šumavu. Jakožto v tu dobu nezadaná – a ani jsem ho asi ani neznala – jsem bez váhání kývla. Pak se mi tam nějak nechtělo. Říkala jsem si, že tohle vlastně bude jedinej víkend v srpnu, kdy bychom mohli jet někam spolu. Ale čím víc se Šumava blížila, tím víc jsem se začala těšit a věřila, že to bude príma. A bylo. V pátek jsme vyrazily z Prahy po desátý, ráno jsem si rychle musela zabalit a zase zalejt pugéty. V Písku jsme se stavily na obědě, následoval velký nákup ve Strakonicích a pak už příjezd do našeho penzionu v Kašperkách. Večer jsme vylezly na hrad Kašperk, kde bylo letní divadlo. Já si velmi chytře rozbila na záchodě mobil. A to jsem odpoledne zrovna říkala, jak jsem ráda, že mi ještě nikde neupadl a že až se vrátím do Prahy, musím si objednat to ochranný sklo… Ale nějak mi to náladu naštěstí nezkazilo. Představení bylo fajn, já teda Vančurovo Rozmarný léto moc nemusím, ale atmosféra byla hezká. I když teda byla pěkná kosa…

3. 8. 2019

Sobota byla aktivní. Jely jsme ráno do Srní na vlky – ty byli super. Pak na Kvildu na rysa – ten se před námi schoval. Pak hezky na Modravu na papu, do Kašperek na Jarmark a do cukrárny a večer hurá na penzion. Hodně pršelo, tak jsme hrály kvarteto pro dva po Kašpersku a fakt jsme se dobře pobavily. Já si taky nakoupila děsně moc volovin a dárečky pro rodiče a Ňufa a Ňufa juniora, tak jsem z toho měla radost.

4. 8. 2019

Dostala jsem lapač snů od kolegyně. Máme ho s Ňufem na lustru, přímo nad náma. Když spím u něj, tak je všechno v pohodě. On si teda minule stěžoval, že když u něj nespím, má noční můry. No a já měla nějaký blbý sny teda celej ten víkend. Těšila jsem se na něj. Ale zároveň bych klidně ještě den zůstala. Ráno jsme si sbalily a vyšplhaly zase na hrad, kde jsme si zaplatily prohlídku – oba okruhy. Byl to celkem masakr, děsně nás pak bolely nohy, já nemohla skoro 2 dny chodit, jak jsem měla natažený stehno – protože v těch věží jsou naprosto kreténský schody a jak jsem se bála že se natáhnu a někoho přizabiju, šla jsem jak připosraná v křeči… No a už to bylo… Cestou domů jsme se zastavily ještě v Kašperkách, kde jsem dokoupila nějaký nezbytnosti, zašly jsme si na oběd a pak hurá do Prahy. Stal se zázrak – napsala mi kolegyně, že za mě pondělí vezme – tak jsem měla radost. V Čimelicích, kde jsem trávila taky jako malá každý léto, jsme si zašly na kafčo a pak už opravdu tradá domů. Tam jsem asi hodinu a půl pokecala s našima a pak zas o dům dál za mým milým. Ten se na mě děsně těšil, snad ještě víc než já na něho. Je sladkej. A já byla prý k nepoznání zrelaxovaná.

5. 8. 2019

Volné pondělí, paráda. Muž musel do práce, já už teda nějak nezabrala, tak jsem poklidila a jela k našim. Tam jsem odpadla na chvíli, protože jsem byla nějaká děsně znavená. Večer jsem se sešla na chvíli s T., ta měla nějakou bojovou náladu, protože její přítel bydlí daleko a zatím to nevypadá na jinou možnost než rozchod, protože po 4 letech se ani jeden nechce stěhovat do země toho druhýho. Jako je mi to líto, ale nemusí se vysmívat mýmu vztahu a zpochybňovat ho. A i těm dalším… No, bylo mi nějak děsně zle. Chtělo se mi zvracet, až jsem dostala trochu strach, jestli nejsem v tom. Pak jsem teda jela za Ňufem, kde se mnou žádná extra sranda nebyla, protože mi furt bylo blbě.

6. 8. 2019

A zpátky do reality. No, nechtělo se mi. Duchem jsem byla všude možně, jen ne v práci. Vlastně zas další den, kdy nevím co se dělo. Jen si vzpomínám, že se za mnou stavila Šaff. pro skleničky. A možná večer i Ňuf, ale to si nejsem jistá.

7. 8. 2019

No, tak ráno se teda nepovedlo. Měla jsem volno, Ňuf má prostě nějaký svoje zvyklosti, já mu je úplně měnit nechci, ale prostě nejsem zvyklá spát u zavřenýho okna a řvoucí televize s akčním filmem, takže se celkem jako přizpůsobuju. A ráno mám ráda klid, takže po tom, co jsem mu drbala 40 minut záda, snad i k tomu sexu jsem svolila, 2x se vyděsila když rozsvítil a nakonec mě několikrát vytáhl z usínání tím, že si u žehlení zpíval Despacito, jsem ho už požádala, ať je chvíli zticha, že chci spát. Nasral se a ublíženě mi poté, co jsem teda vylezla zkontrolovat co se děje, řekl, že na něj křičím. Trochu jsme se kvůli tomu poštěkali, pro mě to taky není snadný, jezdím sem tam jak idiot, u něj nemám skoro žádný věci, nic nestíhám, dělám dvanáctky, máme teď dost nervy kolem práce, večer čekám až usne, abych mohla tu řvoucí telku vypnout, pak se celou noc budím, protože mi chrápe do ucha a do toho je mi šílený vedro… A on se ještě urazí, že ho ráno požádám – a ne, fakt jsem nekřičela, jen jsem z těch uvřískaných fakanů v práci za ten rok lehce nahluchlá (a to si nedělám srandu), tak občas mluvím víc nahlas. A vůbec, proč se s tím mám trápit já! Sbalila jsem se, uklidila jsem – jsem nenapravitelná! a jela domů. Po cestě mi psala kolegyně, že jsem vytopila krám, takže další pecka. Byla jsem z toho celá nasraná, v deprési, snažila jsem se komunikovat s Ňufem přes FB, ale bylo z něj cítit, že je furt ještě naštvanej. Naštěstí večer to bylo fajn, sešla jsem se s A., šli jsme do altánku, protože pršelo. Popřála jsem mu k narozkám, náramek se mu líbil a víno jsme pak hned ztrestali. Povídali jsme si o životě, o těch našich bláznivých prací a přítelích, muhehe. A mně se po tom mym zastesklo, tak jsem se k němu pozvala domů. Cestou k silnici jsme viděli sovu! No a pak jsem si zavolala tágo a s lehkou hladinkou se jela udobřovat. A nejlepší udobřování je přece sex, hehe. A tentokrát stál zato. (Teda to on skoro vždycky, ale někdy je to ještě o píď lepší).

8. 8. 2019

V práci se nic moc nedělo, přišlo nám teda nový zboží – krtečci, tak to jsem měla radost. Hned jsem je nafrkala do výlohy, načež mi kolegyně psala, že to je snad její práce – tak mě to naštvalo, jsou přes půl roku netknutý a jen co teda něco udělám, tak je to špatně? Ještě jsem si udělala krásnou duhovou pultovku – na podporu LGBT, když se blížil ten Gay pride. A teda výjimečně jsem spala u našich. Tam jsem vyfásla víno, přízeň psa a pak hurá do hajan.

9. 8. 2019

V práci byla poměrně legrace, nejdřív přijel klučina, kterej nikdy na prodejně nepracoval, že za mě má záskok na sobotu, tak jsem ho tu za pochodu zaškolovala. Vtrhl nám sem manažer, prej má pro nás překvápko, ale jaký, to neřekl. No a nakonec, samozřejmě v tu nejmíň vhodnou chvíli, kdy jsem telefonovala na krámě (s kolegyní teda a fakt jsme řešily pracovní věci, je teda pravda, že jsem u toho vybalovala zboží), na mě upřeně zírala z chodby ředitelka s manželem. Dovnitř vůbec nešli, ani mi nemávli, nic, až jsem právě chvíli váhala, jestli jsou to vůbec oni. Divný, takže jsem se pak celý den trochu bála, že budu mít nějakej malér, ona umí bejt zbytečně hysterická, i když na mě byla celkem hodná, u ní fakt člověk nikdy neví. Z pracovního dne mě zachránil tentokrát opět můj drahý. Byla jsem nějaká na nervy ze všeho, celej den jsem nic nejedla a začala jsem bejt protivná. Šli jsme teda nakoupit, s ním je to na týden vždycky, je hrozně pomalej. Já jsem z těch pauz zvyklá stihnout za půl hodiny fakt hafo věcí. No, pak jsme si zalezli do zázemí, že si dáme sushi, maj v Albertu moc dobrý – kupujeme si jedno kde je půlka vege a půlka s rybou, tak jsme vzali dvě a vyčenžovali si to. Pak jsme jeli domů, to celou cestu brblal, že je to daleko a že to trvá dlouho – ha! – a já tohle absolvuju furt. Doma byl naštěstí klid, udělali jsme si super mejdan, kdy jsme se zas o něco víc poznali. Jen mě naštvalo, že kdybychom měli dceru, nemůže se jmenovat tak, jak jsem vymyslela. Takhle se jmenovala jeho bejvalka…

10. 8. 2019

Původně jsme se chystali jet na ty byty. Ale protože realitky nějak o víkendu nespolupracovali, rozhodli jsme se jen pro výlet. Nojo, jenže už v noci při mejdanu šíleně lilo, tak jsme si řekli, že na to prdíme a zůstaneme v Praze. A bylo to hrozně fajn, zašli jsme si na obídek do restaurace, pak si doma pustili A star is born – to bylo moc hezký – u toho popíjeli vínečko a užívali si relax. Večer jsme zašli na dvě rychlý pivka do Hospůdky, nic se tam nedělo, nikdo tam nebyl, dokonce i za barem byla nějaká cizí holčina. Po jedenáctý jsme už byli doma, tam mejdan pokračoval, zpívali jsme, tancovali, prý mám lepší rozsah a hlas než on, to mě celkem potěšilo, protože on zpívá fakt pěkně. Nojo, jenže mně to jde jen po nějakym tom litránku, za střízliva ze sebe nevydám ani tón. Byli jsme tak nadopovaný, že padl i návrh, že zajedeme někam do klubu. Ale protože nejsme nejmladší, ta únava byla silnější a šli jsme spát.

11. 8. 2019

Neděle byla taková hrozně rozlítaná. Byla jsem domluvená s babičkou, že se k ní zastavím na kafe a pro nějaký ručníky, co vyřazovala. Když jsem se kolem pátý vrátila domů, v kuchyni byla potopa, protože máme nějakou vadnou pračku. No tak jsme uklízeli. Pak jsme si zašli zase do číny na oběd a nakonec se vypravili na Petřín. Vyjeli jsme nahoru lanovkou, pak si asi na hodinu a půl sedli do trávy a koukali na Prahu. Mně bylo zas nějak zle, bolelo mě břicho. Mívám to od nervů, je to děsně otravný a fakt mi to komplikuje už život. Pak jsme se prošli hezky domů, tam jsme si sedli ještě na chvíli k televizi, ale nic moc v ní nedávali. Pak začala ta příšerná buřina a u toho jsme si to pěkně užívali u okna. (Ale nic zvrácenýho, není do něj vidět z venku).

12. 8. 2019

Zas takovej bizár den. Hned ráno se na mě začal sápat, já byla úplně nemožná čehokoli, tak jsem mu řekla, ať toho nechá, že to nejde. A brala jsem to jako oukej. Pak mi celej den zas odpovídal tak nějak napůl, říkala jsem si, že má asi hodně práce. (No, nakonec jsem se další den dozvěděla, že si to mé odmítnutí přeložil, jakože mě ten ranní sex s ním nebaví nikdy a nemám to ráda. Sakra, on je jak malej! A ještě jsem to z něho musela večer tahat, nebyl schopnej se mě na to zeptat sám od sebe, jak jsem to teda myslela… Jako nemám to lehký, někdy fakt ne.) Jela jsem k našim a pak za kolegyní do práce. Přišly nám dvě palety zboží, celkem masakr. Ale zvládly jsme toho fakt kotel. Večer jsme šly na meeting na naše oblíbený místo před OC, přidali se k nám nějaký dva Ukrajinci, kteří ze mě byli paf, za prvý je teda okouzlil můj vzhled (především prsa) a za druhý jsem jim úplně krásně rozuměla a to se jim taky líbilo. A Er. je prej debil, když nechal takovou hezkou chytrou holku jako jsem já! Hehe. Posezení s nima bylo fajn, když viděli, že já jim kontakt na sebe nedám, vyloudil ho ten jeden aspoň z kolegyně. No a nakonec na nás vlítla ochranka – shodou náhod ten kluk byl taky z Ukrajiny a chtěli na nás volat policii, že tam zhýrale okupujeme lavičku a mají nás na kamerách!!! Tak jsme se tomu zasmáli a šli, stejně nám jel autobus už… Nicméně od tý doby po nás celkem šlapou a jeden „fešák“ co se tu se mnou furt chodil vybavovat mě přestal i zdravit. 😀

2 komentáře: „Týden 31. a 32.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.