Týden 29. a 30.

Je to masakr. Vedení si uvědomilo, že za chvíli začíná školní rok, takže místo proflákanýho srpna, který mě čekal, jsem skoro denně v práci. A po večerech se věnuji spíš svému chlapci, než blogu. A tak sepisuju Projekt zas pěkně zpětně… Muhehe.

Vzpomínám na jednu holku, co mě zaškolovala loni v práci. Vyprávěla mi, jak poznala chlapa a po měsíci se už spolu sestěhovávali. Že prostě cítila, že „to“ je to „ono“. Přišlo mi to na jednu stranu hrozně bizarní, ale někde v koutku duše jsem si říkala, jak je to naprosto skvělý a že bych taky něco takovýho chtěla… A teď to skoro mám. Sice spolu nebydlíme, ale u našich bývám už zřídka, plánujeme spousty věcí a všechno tak přirozeně plyne. Mám ho každý den radši. A to i přesto, že jsme už odhodili masky, on mi sem tam leze na nervy a já po něm občas štěkám jako pejsek.

Jinak vše při starém, v práci to stojí za pendrek, kolegyně už zkusila zajít na nějaký pohovory, že by dala výpověď, já čekám co teda (ne)bude, jsem nasraná, protože mi nejenom stále nepřišly peníze za ty 2 dny blbý dubnový dovolený, ale ještě mě náš manažer celý marodění naháněl jak blbej a poprvý v životě mi nedal odměny! Beru si to osobně… Ale nerozčiluju se, jsem silná sebevědomá žena… Jen tu všechny asi už pošlu do prdele a krám vyhodím do povětří.

16. 7. 2019

Zpátky do reality. Strašně jsem se bála toho, co mě po těch dvou týdnech v práci čeká. No pár věcí mě naštvalo, ale čekala jsem to o dost horší. Ale protože jsem byla prakticky „záskok“ udělala jsem jen to potřebné a zbytek práce si rozvrhla na další dva dny. Co si budeme povídat, takhle demotivovaně jsem si dlouho nepřipadala. Po práci jsem jela domů, cestou od busu zavolala babičce a doma si sedla na chvíli s našima na pár slov v obýváku. 

17. 7. 2019

To byl zas povedený den. Tentokrát je to ironie. V práci jsem se snažila stihnout co nejvíc věcí, ale nikdo jaksi nespolupracoval… Je teda pravda, že jsem se naučila jednu věc. Netrápit se tím. A nebejt workoholik. Což je ohromně ulevující. Po práci jsem běžela domů, protože máma slavila narozeniny, měla jsem pro ni super dárky, udělaly jí radost. Doma byl i bratr, toho jsem viděla poprvý od toho jeho maléru. Na večer jsem byla domluvená s chlapcem, ale měl nějakou firemní akci a neodepisoval, tak jsem furt nevěděla jestli se mu to neprotáhlo. Hroznej nezvyk je to – s ním co se domluví, to fakt platí. 😀 Tak jsem teda přijela k němu až skoro o půlnoci, hned ve dveřích mě nasral, protože pokonil termíny a na víkend, kterej jsem měla naplánovanej už asi měsíc, mu přijeli kámoši. Protože jim nebyl schopný říct ne. Tak teda následovala moje krátká zloba – já jsem hrozně splachovací, ale líto mi to bylo, ne že ne. To sházení se po večerech začíná být únavný a další volný společný víkend budeme mít až někdy v září… 

18. 7. 2019

Na dobrou náladu je dobrý víno a sex. Měla jsem obojí. A jak mě nasral, tak jsem asi potřebovala trochu vybít svou energii a celkem koukal… Muhehe. Přes den to bylo náročný. Musela jsem dodělat všechny resty, do toho jsem se snažila sepsat opravdu podrobný manuál pro záskoky, který k nám chodí na prodejnu místo kolegyňky, která má dovolenou a navíc pořád někdo otravoval, že něco chce. Naštěstí asi i díky tomu směna utekla dobře a rychle, takže jsem zavřela a tradá do Hospůdky. Brácha si ze mě dělal srandu, že když Ňufíka sbalím, ušetřím dost za Taxify. Takže jsem si cestou u něj ještě vyzvedla klíče, abych nemusela pak jet až k našim. Brácha zklamal, oznámil mi, že chce být o půlnoci doma, protože chce trávit večer se svou ženou. Oukej, já to chápu, ale viděli jsme se po měsíci, mohl to nechat spontánně plynout a ne mi to hlásit dopředu. Takže jsme to fakt krátce před půlnocí zabalili a šlo se. Ňufík už spal, vzbudit se mi ho nepovedlo, tak jsem sebou plácla vedle něho a za pár minut spala jak zabitá.

19. 7. 2019

Spím teď dost málo. Zjistila jsem, že mi to vadí jen když musím do práce… V pátek jsem měla volno a vzhůru jsme byli už od 6. Na Ňufa padla deprese. Ale děsná, v takovym stavu jsem ho ještě neviděla. Do 9 jsme se spolu váleli, chvíli jsme řádili, ale spíš jsem ho utěšovala. Všechno se to na něj nějak sesypalo, práce, v týdnu mu umřel pes, co měl u mámy, a ještě ho štval ten překaženej víkend. Vůbec jsem nevěděla, co s ním. Když odešel, měla jsem ještě asi hodinu a půl času, tak jsem se vrhla do generálního úklidu. Jsme oba naprosto stejní bordeláři, my prostě hromadíme věci – nádobí, oblečení. On je taky schopnej za den ušpinit 5 hrnečků a umejt je až když už nemá z čeho pít… Ale zas když uklidíme, tak je to lesk jako blesk. Pak jsem se odporoučela vstříc novému osudu, po sto letech jsem se objednala ke kadeřnici. A je ze mě krátkovláska. Nešlo to jinak, ale výsledek je dobrej a jsem i celkem spokojená. Holt se těch vlasů do půli zad pořádně asi nedočkám. Domů jsem to vzala přes Kaufland, kde jsem ulovila nějaký vege ňaminky, doma jedny náležitě okoštovala a pak padla jako zabitá. Spánek netrval dlouho, jela jsem zpátky do centra, kde jsme se sešli s bráchou na pozdním obědě a pak zamířili na Vyšehrad, kde jsme se potkali s Šaff. Stand-up Ondry Sokola jsem viděla už podruhý, ale tentoktát to bylo snad ještě lepší než poprvý. I počasí nám vyšlo. Den jsem zakončila se sklenkou vína s rodiči a pak huráááá, konečně nerušený spánek.

20. 7. 2019

Sobota byla príma, dopoledne jsem měla na starost pejska, tak jsme se šly projít. Pak jsem (opět) málem podpálila kuchyň. Odpočívala jsem, dodělávala nějaký resty a užívala si, že nemám žádné povinnosti. Začal mi psát Ňufík, že je mu furt děsně smutno a že už skončil se stěhováním. Sešli jsme se teda na chvíli na Andělu, přinesl mi krásný slunečnice. Dali jsme si pivčo v trávě, já ho chlácholila. Když je nešťastnej tak je takovej bezbrannej až je to rozkošný. Čas pádil, čas letěl a stejně tak já – o dům dál, konkrétně na Náplavku, kde jsem měla sraz s Fí. A na Náplavce jsme si dali borůvkový pivčo a po půlnoci jsme jako za starých časů šli na pizzu do Zborovský a pak jeli za V. do práce. Moc fajn den, jsem ráda, když se mi povede udělat si čas i na kamarády, nechci je zanedbávat jen proto, že jsem si našla chlapce, to by ode mě nebylo hezký… 

21. 7. 2019

Na neděli jsem se těšila. I když jsem se vrátila domů ve 3 ráno, vstávala jsem vcelku brzo. Vyšla jsem si na procházku se psem, uklidila pokoj a ve dvě jsme se už sešli s Ňufíkem u nás, nakoupili vínečko a vyrazili na procházku. Měla jsem 3 nápady, vzhledem k tomu, jak se nebe setmělo vyhrál altánek v jednom lese. Tam jsme došli jen tak tak, asi pět minut na to začalo opravdu dost chcát. Krom nás se tam schovávali i další lidi, takže byla celkem sranda. Když odešli, dopili jsme v klidu víno a vydali se na další pouť. Lesem jsme došli až na bus, který nás svezl na tramvaj a za chvíli jsme už mířili do Hospůdky. Jsem ráda, že už tam se mnou začal chodit, měla jsem vždycky pocit, že trochu žárlí, protože jsem tam měla pár nápadníků, ale tak snad pochopil, že mám v hlavě jen jeho a není důvod na takový strachy. Po dlouhý době jsem viděla Šéfa, vysloužila jsem si i nesmělé políbení na tvář. Jinak to tam bylo mrtvý, je fakt, že bylo dost brzo a navíc neděle. Na slušňáka jsme ovšem dorazili domů, tam jsme ještě chvíli blbli a kolem půlnoci jsme už byli oba jak zabitý.

22. 7. 2019

Mít tak ještě den navíc. V práci se nic moc nedělo, nasral mě manažer, takže klasika. Lidí málo, tržby na prd, resty co mi tu visí nemám jak udělat, protože manažerka má dovolenou, pak mi volal jinej manažer a nakázal mi, že musím být v úterý už v 7 ráno na krámě, protože v sobotu tu byla revize a zaskakující slečna to sem jaksi nestihla a pak si asi odešla na pauzu nebo co, nějak jsem to nepochopila, ale fakt mě to nasralo. Naštěstí mi zkrátila čas kolegyně, kafraly jsme spolu po telefonu skoro dvě a půl hodiny. A k večeru dorazil můj chlapec, který tu trpělivě vydržel až do konce směny. Doma se o mě pak hezky postaral, udělal nám večeři, nalil víno, pěkně mě pomiloval a hurá na kutě. 😀

23. 7. 2019

Budík na pět dvacet – moje smrt. Nicméně Bůh existuje a vesmír je spravedlivý. Povzdechla jsem si, že kéž bych mohla odejít aspoň o ty dvě hodiny domů dřív, když už musím být na krámě v 7 ráno… Den probíhal v klidu, nic moc se nedělo, lidí málo. Kolem poledne se mi na krámě objevil Do., to mi udělalo velkou radost. O hodinu později přestala téct voda, takže se OC pro zákazníky dočasně zavřelo. Dělala jsem si teda vlastní práci, zašla si na „pauzu“. Tam jsme se potkali s jedním ze správy a s kolegyněmi jsme se ho ptaly: „Tak co, můžeme jít domů?“ „No vy si děláte srandu, ale vypadá to, že už dneska neotevřeme. Kolega to zjišťuje na vodárnách, tak hlídejte rozhlas.“ A skutečně. V 16:00 jsem už stála na autobusový zastávce. Tak tohle je ta svoboda! Ňufík byl ještě v práci, tak jsem váhala, zda na něj počkám v Hospůdce, ale nakonec jsem se stavila raději za babičkou na čaj. Doma jsme se potkali kolem sedmý, překvapil tím, že krásně vydrbal koupelnu. Já se vrhla do nádobí a pak sebou plácla ke Kriminálce Anděl. Tu viděl se mnou jen napůl, protože si vymyslel, že nám udělá zas večeři a asi až do devíti úřadoval v kuchyni. Bylo to fajn, popíjeli jsme víno, koukali na nějaký bejkárny v televize a bylo nám dobře.

24. 7. 2019

„Klidně spi.“ řekne a pak mě začne sexuálně „obtěžovat“. By mě fakt zajímalo, jak se při takový chvíli dá spát. Ale budíček je to krásnej, i když občas brzkej. Rozloučili jsme se a já si ještě na chvíli zdřímla, konečně volno a klid. Je pravda, že u něj v bytě se cítím dobře a už od začátku tomu říkám „doma“ . Vstala jsem kolem desátý, pustila si znovu Kriminálku Anděl a vrhla se do úklidu. V poledne jsem se sešla s A. na Andělu a zašli jsme si na výborný oběd do jedný lepší pizzerky. Potom hurá k našim, tam jsem teda asi na hodinu odpadla. Večer hezky s T. do hospody a po zavíračce zase tradá za Ňufíkem. Tentokrát jsme nemuseli vstávat ani jeden do práce, takže jsme si dali ještě víno a probírali koupi bytu, kterou máme v plánu. Si začnu připadat snad ještě dospělá nakonec…

25. 7. 2019

Já se mohla válet jak je libo. Ňufík tedy pracoval, ale naštěstí z domova, takže si našel i čas na mě. Občas za mnou přišel do postele se přitulit, to bylo fajn. Uvařila jsem mu super oběd, pak jsme si zašli na rychlý pivčo do restaurace, co máme v baráku a pak zas zpátky do pracovního procesu. Kolem čtvrtý jsme se začali vychystávat a po pátý vyrazili na Florenc, kde jsme měli sraz s Fí. a kolegyňkou a pak hurá do Vystřelenýho oka na koncert Schodiště. Tam se k nám přidala ještě jedna kámoška. Bylo to trochu netradiční, protože jsme ze začátku nic neviděli, ale zas nám bylo líto ty tvrdě vybojovaný místa pustit, všude navíc bylo děsně lidí… Ale nakonec jsme tancovali mezi lavicema, pak na takovým vyvýšeným místě a ke konci jsme už naběhli i před jeviště, nějakej chlapec tam tak pogoval, naštěstí jsem to ustála, byl celkem střízlík. Koncert byl luxusní, posezení též, myslím si, že Ňufík celkem zapadl, sám říkal že mám bezva kamarády a bavili se všichni se všema, tak to bylo fajn. Vzniklo taky pár krásných polaroidek, na jednu jsme dokonce přizvali samotnýho Doktora.

26. 7. 2019

Pracovní prodloužený víkend. Vstávalo se mi dobře, byla jsem spokojená, protože se předchozí den a především večer opravdu vydařil. V práci se taky nic divnýho snad nedělo, uteklo to a večer jsem jela na Petřín, kde slavila kamarádka narozeniny. Měla jsem trochu problém s orientací, tak jsem se posadila k rozhledně a vyčkala příchodu zachránce – bratra. Na oslavě jsme se moc nezdrželi, lehce po půlnoci jsem byla už doma. Tam jsme si s Ňufíkem dali ještě víno a kolem druhý to zalomili.

27. 7. 2019

Tak jsem se výjimečně těšila po práci domů. Ráno jsme měli s chlapcem lehčí konflikt, ono to asi všechno pramení z tý jazykový bariéry, občas mezi náma vzniká zbytečný nedorozumění. Ale už s tím celkem pracujeme, tak je to dobrý. Přijel za mnou do práce, zašli jsme si na jídlo, vybírali byt a tak nějak odpočítávali minuty do odchodu. Původně jsem chtěla jet k našim, ale přemlouval mě, ať spím u něj. A mě zas moc přemlouvat teda nemusí no. Večer šel se svým kámošem na pivo a stalo se to, že se samozřejmě někde zasekl. Naštěstí mě zachránil Šéf, který zrovna stál před Hospůdkou, když jsem zrovna bloudila a vyhlížela svého muže. No a na baru jsem pak zjistila, že je ještě o rok starší. To popletl, syčák jeden.

28. 7. 2019

V práci to celkem utíkalo, naštěstí za mnou přijela kolegyně. Měly jsme původně domluvený náš tradiční meeting, ale jelikož jsem se stala v nepřítomnosti rodičů zahradníkem, musela jsem jet zalít domů kytky. Což mám vždycky fakt radost takhle pendlovat sem tam. A protože se Ňufík rozhodl, že chce po mém boku usínat každičký den, po tom, co jsme s kolegyní v obýváku na gauči vypily trochu vína, pouštěly si Schodiště a probraly co se stihlo, jela zase do svého nového domova.

29. 7. 2019

Když kocour není doma, myš má pré. Měla jsem volno, klíče a volnej bejvák. Muhehe. Ale protože jsem se rozhodla býti dobrou přítelkyní, poklidila jsem, mrkla na film, vyprala, jela domů zase zalejt kytky, nakoupila jsem samý dobroty a večer ještě stihla uvařit večeři, při který málem snědl i talíř. A teda to hlavní – „přinutila“ jsem ho jít s klukama do hospody na fotbal. Pak následoval hezký večer, veselý telefonát s kolegyní a celkově pohoda klídek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.