Týden 13. a 14.

Toto letí… Mám po dovolený a klíďo bych si to zopakovala. I když mi stejně nedali z práce tak úplně pokoj, bylo fajn nemuset celý týden do ní chodit. Ale dneska už zpátky do reality…

26. 3. 2019

Tenhle den se nic moc nedělo. Byla jsem doma, odpočívala, vzpomínala na to, jak jsem před třemi lety skončila doma u F. a pak druhej den jela na Karlštejn. To je taková doba už… A na fotce žlutá svíčka, kterou jsem zapálila za Dana Nekonečnýho. Škoda ho.

27. 3. 2019

Nebyla jsem nějak ve svý kůži. V práci to neutíkalo, brácha mě začal ignorovat ve zprávách, tak jsem si myslela, že jsem mu něco provedla a samozřejmě nevěděla co. Parchanti vřískali, no děs. Dokonce jsem se i rozbrečela v kanclu a měla takovej menší panickej záchvat, to se mi dlouho nestalo. Naštěstí mě doma čekal balíček – ulovila jsem na bazaru poslední dvě Marpova alba, která mi chyběla a za docela solidní cenu. Takže sbírka se zas trochu rozrostla. Ještě sehnat toho IronKapa no, ale to nevím nevím. Vtipný je, že jsem si správně přála, Původ umění mám už delší dobu a jednou ráno u kafe, když už jsem skoro musela odejít na autobus, jsem si řekla, že co když náhodou někdo inzeruje i ty dvě další? Otevřela jsem bazoš, zadala Marpo a do minuty jsem už psala tomu prodávajícímu. Jo, kdyby tohle fungovalo takhle pěkně i v jiných věcech…

28. 3. 2019

Čtvrtek už byl o něco lepší, brácha se ozval a navíc mě čekalo večerní posezení v naší milé hospůdce. Odpočítávala jsem poslední minuty do odchodu, naštěstí to utíkalo docela dobře. Na Strahově jsem si dala menší pauzu na vyhlídce, protože brácha byl v práci dýl a sraz jsme měli tedy skoro až v půl 11. V hospůdce byl klídek, bohužel tam teda nebyl ErHá., ale vzhledem k tomu, že mi šíleně zrudl ekzém v xichtě, mi to nakonec ani nevadilo. Posezení bylo dobrý, až na to že tam byl jeden takový fidlálista, co hrát fakt neuměl a bylo to otravný. Naštěstí nás Šéf vzal k sobě k baru a tam jsme už fidlání neslyšeli. (I když si myslím, že spíš toho nechal, i Šéf mu říkal, ať se na to vyprdne.) 

29. 3. 2019

Po roce bujaré setkání s G. Viděly jsme se sice ještě v květnu na Mezi plotech, ale to bylo velice krátké. Tentokrát jsme opět vyrazily do jedný příjemný vinárny, kde nás vítala tahle cedule. G. mi už dopředu psala, že může jen do půl sedmý. Dopadlo to nakonec tak, že jsme odcházeli – ještě společně s Fí., kterej za náma večer dorazil – někdy v jedenáct. Já byla v pohodě, dokonce i naši mi ještě nabídli víno doma, takže jsem zmatlaná nebyla, ale G. jak není tolik zvyklá, tak vyváděla rebélie. Aspoň byla sranda. 

30. 3. 2019

Sobotu jsem si hodila takovou oddechovou, naši jeli do divadla, tak jsme měli se psem volnej bejvák. Večer přijela babička, tak se chvíli posedělo u vína. Šla jsem spát nějak normálně, druhej den mě čekala práce, do který se mi absolutně teda nechtělo.

31. 3. 2019

Normálně bych měla volno, ale protože se musela dělat měsíční uzávěrka, vzala jsem to za kolegyni. Přišlo mi to jednodušší, než jí to učit a pak být 2 hodiny na telefonu a radit co má dělat (protože to taky takhle pořádně nevím, jak se to dělá jen jednou za měsíc). Byla nuda, neutíkalo to, strašně jsem otekla. Ráno jsem si vytáhla moc hezký nový šaty s motýlama a k večeru jsem už měla trochu strach, aby na mně nepraskly. Naštěstí ne. 😀 A na fotce moje nová manikúra, ještě s tím celkem bojuju, ale v reálu to vypadalo pěkně. 

1. 4. 2019

Moje vedení si vymyslelo pěknej žertík. Škoda že to nebyl apríl, všech 18 krabic se zbožím jsem musela napřijímat a rozmístit po krámě. Skvělé. 😀 Ráno jsem si navíc málem zlomila nohu, tak se mi pracovalo blbě. Naštěstí na tu poslední hodinu přijela kolegyně a pomohla mi. A celou naší píli jsme odměnily vínečkem. Muhehe. 

2. 4. 2019

Poslední den před volnem… Uklidila jsem prodejnu, abych mohla odejít s čistým svědomím. Utíkalo to tak akorát, už jsem se fakt těšila až zavřu a budu moct jít domů. Fotka je trochu pubertální, ale nemůžu si pomoct…

3. 4. 2019

První den dovolený jsem strávila prací. 😀 Přišlo mi už docela dost materiálu, tak jsem se jala třízení a něco málo udělala. Musím se do toho teď obout, aby to na ten únor bylo všechno perfektní. Jinak jsem byla doma, naháněl mě sice mH., ale neměla jsem náladu na nikoho. 

4. 4. 2019

Byla jsem nějaká otrávená. Chtělo se mi cvičit, ale vyrušila mě máma a jak jsem se lekla (u nás se ze zásady neklepe, takže fakt paráda) hodilo mě to do šoku a nebyla jsem schopná se k tomu už vrátit. Tak jsem si tak zevlovala po netu a večer jela za Fí., že teda konečně zahájíme náplavkovou sezónu. Naštvali mě, byly tam zamčený záchody, tak jsem trpěla. Po přesunutí do parku to bylo lepší, popíjeli jsme červené, poslouchali muziku a bylo to fajn. Pak nám byla trochu zima, tak jsme sedli na bus a jelo se do hospůdky. Ou jé.

5. 4. 2019

Ráno se mi nestávalo nejlíp, byla jsem pěkně ochrápaná. Ale musela jsem, protože jsem jela na Letnou pro dárek tátovi. Bylo pěkný vedro a smrděla mi taška česnekem, paráda. 😀 Nasrali mě z FÚ, kdy mě naháněli, že tam musím a chyba byla na straně naší učetní, která sice měla dva měsíce na to mi ten blbej papír poslat, ale nedala na něj razítko. No comment. Tak jsem volala manažerovi P. a byla jsem nějaká vostrá, až mě to samotnou vyděsilo. Oslava byla poklidná, přijel i brácha a babička, tak se sedělo, povídalo, jedlo. Já tak napůl spala, čerpala jsem energii na další den, kdy nás čekal větší mejdan.

5. 4. 2019

Další príma mejdan. Hezky jsem se vyfikla, jela zařídit nějaký balónek a pak už hurá do hospody. S bráchou jsme se tam setkali už kolem půl sedmé, po půl hodině začali přicházet první hosté. Bylo to moc fajn, mám ráda tuhle partičku, zahrála jsem si prší, zazpívali jsme si Lucii, viděla jsem aspoň na chvíli ErHá., ze kterýho jsem čím dál tím víc poprděná a nevím jak s tím naložit. A tak. Kolem třetí jsme to zabalili, tentokrát na slušňáka. 

7. 8. 2019

Poslední dobou jsem nějaká společenská. V neděli jsem měla roupy, ale nikdo nebyl k dispozici na rebélie. Bráchova parta se vzpamatovávala z oslavy a moje party se vrátila po 4 dnech z jiný velký párty. No, tak jsem si udělala den pro sebe, pustila jsem si film, relaxovala a užívala si poslední dny dovolený. 

8. 4. 2019

Na pondělí jsem se moc těšila. Jakožto bývalá fanynka Chinaski mám pořád ráda kluky, co byli z kapely odejití. A protože Ondra Škoch má rád nás, poslal svým nejvěrnějším příznivcům své nové album a vstupenku na jeho narozeninový koncert. Nevěděla jsem, co od toho čekat, přiznám se, že ač byl Ondra vždycky můj nej, tuhle jeho sólovou tvorbu jsem nějak nestihla sledovat. S bráchou jsme si před tím zašli na výtečný oběd a pak už jsme se přesunuli do Akropole, kde jsem po dlouhý době potkala známé tváře, se kterými jsme se nacestovali po koncertech po celý republice. Ondra i s Kužim za námi přišli na bar, dali jsme si vínečko, každýho nás objal a bylo to celý takový milý a krásný. Koncert byl pecka, jako bonus zahrál i nějaký ty Chinaski, vybral až na jednu všechny písničky který jsem vždycky milovala a na koncertech je nehráli. Samice versus samci byla největší bomba, moc jsem si to užila. Celá upocená a vyskákaná jsem šťastně zapadla k baru, dala vínečko a pak jsme naprosto spontánně odjeli ještě do naší hospůdky. Jojo, víc takových dní.

2 komentáře: „Týden 13. a 14.

  1. Hele, a budeš vyrábět nějaké ty přívěsky se čtyřlístky? To by se mi líbilo, nebo respekive třeba i něco jinačího od tebe, bylo by fajn to mít takhle od někoho, koho člověk „zná“ 😀 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.