Týden 47. a 48.

Jsem rebel a zároveň obětavec. Přijelo mi zboží a já místo toho, abych ho pilně vybalovala, tak tu sedím nenápadně za kasou a bloguju. Obětavec jsem proto, že jsem ve stavu, kdybych měla ležet v posteli a pít čaj, protože je mi šíleně zle, prskám a kašlu a je to úplně na prd.

Využívám tedy klidnější směnu, kdy nechodí lidi k psaní. Protože nemám moc volnýho času a navíc mi chcípl notebook, mám skluz v Projektu. Achjo, já bych si tak přála, aby měl den víc hodin.

Tak uvidíme, na co si po tý dlouhý době vzpomenu. 😀

19. 11. 2018

Já bych se tak dva, tři roky válel… Ale to nešlo, jelikož mě čekal kulturní večer. Do divadel chodím celkem často, většinou se mi představení líbí, ale jen jednou za čas vidím něco, u čeho si řeknu: „Wow, na to chci jít znova.“ Jedno z takových byl Snímek 51 v Celetný. I když mi téma fyziky a chemie je dost vzdálené, hra mě nadchla. Krom hezkého příběhu a úžasně udělané scény musím ocenit i výkony herců. Zejména dámy si přijdou na své, protože Matouš Ruml, Honza Zadražil, Marek Němec i Lukáš Jůza jsou fešáci (a fešák byl i ten pátý chlapec, jehož jméno mi vypadlo a jsem líná ho hledat).  S Šaff. jsme si potom daly akorát skleničku vína, „zašmírovaly“ si ty naše fešáky a šly domů.

20. 11. 2018

Na úterý jsme měli dlouho naplánovaný výlet. Ale protože nemám žádnou pořádnou zimní bundu, jako naschvál se celkem ochladilo a mně už od rána bolelo v krku. Uronila jsem pár slz a pak napsala pořadateli, že se tedy omlouvám, ale raději nepojedu. Když během desátý začalo sněžit, byla jsem za ten nápad, který mi vnukl táta fakt vděčná, bych tam asi zmrzla.

21. 11. 2018

K Vánocům mám hrozně divnej vztah. Na jednu stranu je miluju, protože jsem posedlá nakupováním dárků, mám ráda ty kýčovitý světýlka a těším se, jak si u stromečku dám skleničku šampusu, a na tu druhou ve mně vyvolávají úzkost a depresi, každý rok se semlelo něco, co nebylo úplně hezký, vždycky Ježíška prosím, ať mi nadělí už trochu klidu a nějakýho normálního chlapa, se kterým budu moct chodit na svařák a čumět na S čerty nejsou žerty a on na mě totálně dlabe. Neříkám, že obálky, parfémy a oblečení jsou k zahození, ale klidně bych brala míň hmotných statků za nějaký to štěstí. 😀 No, tak letos zas nakupuju a tentokrát i sobě – tenhle boží diář jsem měla v merku už od prvních dní v prodejně. Tak jsem si udělala radost. 

22. 11. 2018

Ve čtvrtek jsem si konečně mohla napřijímat ty kosmetický balíčky. K mému překvapení, když jsem je vybalovala, vypadlo na mě ještě hooodně vzorečků. 😀 Tak jsem je zdefraudovala. Jsou boží. No a po práci mě čekala menší oslava – naši mi pogratulovali k blížícímu se svátku. Dostala jsem hezký dárky, dali jsme si vííínéééčko. 

23. 11. 2018

Ráno mě čekala událost vskutku nemilá. Notebook mi chcípl. Takže jsem vlastně celý pátek trávila tím, že jsem se ho snažila probrat, žel marně. Akorát jsem se děsně rozčilovala. Pffff.

24. 11. 2018

Tak jsem od října zhubla asi 7 kilo. Hlídám se, převážně se stravuji rostlinnou stravou a přestala jsem do sebe cpát jídlo, když nemám hlad jen kvůli tomu, že se má jíst tolikrát denně a další nesmysly. A taky beru léky na odvodnění, tak se pomaličku vyfukuju. A abych to řádně oslavila, nakoupila babička asi 10 kilo dortů a pozvala mě na oběd. U ní jsem strávila skoro celé odpoledne, večer pak jela za Fí. na Mírák, že zajdeme do restaurace na večeři. No, tak jsem si pizzu fakt nedala. A ještě mi z tý šlehačky bylo blbě. Přidala se k nám i T., tak to bylo fajn. My ještě s Fí. pokračovali chvíli v parku, ale byla zima a začali jsme usínat, tak jsme to potom taky zabalili. 

25. 11. 2018

To je ale veeeelkej ježek. (V příštím díle se můžete těšit na jeho menšího brášku). Přes den jsem pak akorát zálohovala všechno z notebooku – vždycky se přetáhlo 20 fotek a kouslo se to. 😀 Takže o zábavu bylo opravdu postaráno. A u toho jsem tak lehce podřimovala. 

26. 11. 2018

Tím, jak dělám dvanáctky, vypadají moje pracovní dny zhruba stejně. Dojedu do práce, tam si poklidím, srovnám zboží, doplním ho, věnuji se zákazníkům. Přijímám nové zboží, když žádný nedorazí, nebo ho dorazí málo, v těch klidnějších částech směny si dělám svoje po netu, za den se jdu 2x povinně projít a pak přijedu mezi půl desátou a desátou večer domů, kde si dám tak jednu, dvě skleničky vína, popovídáme si s našima a kolem půlnoci jdu spát. 

27. 11. 2018

V televizi jsem viděla reklamu na tyhle svícny z Pepca. Bohužel byly už vyprodaný. V úterý mi ale něco říkalo, ať tam zajdu. No a byl tam! Pravda, má teda odštíplý kousek, ale není to vůbec vidět a tak jsem si ho koupila a teď z něj mám radost, protože vypadá fakt pěkně. 

28. 11. 2018

Ve středu jsme měli rodinnou sešlost – přišla na návštěvu babička a brácha a předávaly se dary. 😀 Brácha mě potěšil, k svátku jsme si už pár let nic nedávali, a tentokrát se objevil s novým CD Tomáše Kluse, který jsem si přála k Ježíšku. (Tak teď akorát nevím, co si přát místo něho :D) Večer jsem pak usedla k balení dárků, mám jich plnou skříň, tak abych alespoň část měla hotovou. Tohle je jeden z nich, u Bontia.cz jsem nechala vyvolat fotky v krabičce pro babičku a musím říct, že jsem s nimi spokojená. I s poštovným to vyšlo na 119,-, tak kdyby někdo měl zájem taky objednat, můžu vám poskytnout slevový kód. 🙂 

29. 11. 2018

Druhý volný den jsem taky strávila s rodinou, tentokrát mě pozvala na oběd prababi, kde jsme se sešly ještě společně s tetou a babičkou. Pogratulovaly mi k svátku, povyprávěla jsem jim o své nové práci. Prababi jsem pak tradičně pomohla s úklidem, zavzpomínaly jsme na Er. Pak projevila zájem o trávu, tak jsme si dělaly srandu, že se spolu příští setkání zhulíme. 😀 

30. 11. 2018

Výživný den. Hned ráno jsem se pohádala s kurýrem, co nám přivezl zboží a už tam hodinu a půl čekal (pak se mi teda omluvil, že to přepískl). Při přijímaní 2 palet mi slušně hrabalo, málem jsem si uřízla prst a šíleně se mi z džín odřely nohy. Za celý den jsem nic nejedla, sedla jsem si akorát jednou – asi na 10 vteřin když jsem šla čůrat. 😀 A do toho byl poslední den v měsíci a to se musí dělat nějaký spešl uzávěrky, který mi zas nikdo neukázal. A když jsem vylezla ven, čekalo mě tohle bílý studený nadělení. Pfff. Jediný pozitivní – ten den jsem se skamarádila s jedním sekuriťákem a mám u něj trošku protekci a od tý doby si za mnou chodí občas popovídat. 

1. 12. 2018

Přišel mi novej prstýnek. 😀 Ou jééé. Sobota byla už o něco lepší, zboží se mi povedlo dopřijímat, nohy mě už nebolely, protože jsem si vzala kalhoty na převlečení. Neděly se ani žádný katastrofy, v 9 jsem zavřela a hurá dom.

2. 12. 2018

V neděli v OC probíhal adventní bazar dětského zboží. No, a to je něco pro mě… Tak jsem si o pauze vybrala 500,- a šla to omrknout. Byla jsem zklamaná, samý dětský oblečení a oválený plyšáky. Už jsem byla na odchodu, když jsem si všimla krabice s DVD. Nemám sice přehrávač, ale i tak jsem se tam šla mrknout. No, a udělala jsem si předčasnýho Ježíška. Ještě dokoupit ten poslední díl a mám to komplet. A pak padla a mě čekal zasloužený krátký týden. 

2 komentáře: „Týden 47. a 48.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.