Týden 45. a 46.

Nestíhám nic a přesto hodně. Když jsem převčírem jela do práce, hlavou mi proudilo tolik pěkných vět, které bych chtěla proměnit ve článek. A to jsem se tak těšila, jak si v novém pěkně zabloguju… Tak se alespoň dostávám k dalšímu dílu Projektu.

Zrovna jsem se vrátila z divadla. Bylo to moc hezké představení a mělo v sobě zajímavý poselství. Že často ten náš život není tak fajn, jak by mohl být, kdybychom byli odvážnější a upřímnější. Nebo alespoň já to tak pochopila… Hlavní hrdinka se navíc v podstatě upracovala k smrti… Opuštěná, sama. Asi jsem se v ní trochu viděla, jakmile se mi v hlavě zrodí myšlenka, že bych se tedy otevřela nějakému novému vztahu, umlčí ho ten workoholikův hlas…

5. 11. 2018

Ty krátký týdny mě baví. Člověk má konečně trochu toho času i pro sebe a navíc oceňuji, že si z velký části nemusím práci nosit domů. Jasně, mám prostor pro vlastní nápady a zlepšováky, ale to je vše má dobrovolná aktivita. V pondělí jsem se tedy přes den vesele poflakovala doma a večer jsem vyrazila s T. do hospůdky. Překvapila mě venkovní zahrádka na zimu pro nás kuřáky. Oceňuji! 

6. 11. 2018

Další pohodový den. Akorát odpoledne jsem zajela na chvíli do práce, kde mě čekalo školení ohledně administrativy. A pak jsem proběhla krámy, nakoupila pár nezbytností a vrátila se domů. 

7. 11. 2018

„Je toho tolik, co bych ti chtěla říct. Přesně před rokem nám bylo fajn. Jen já, ty, hodně pití a nekonečný slavení tvých narozenin. Byl to jeden z posledních dní, kdy jsem tě sice měla chuť zabít, ale tys své prohřešky odčinil. Ale i kdybych měla tu šanci, asi bych jen seděla a mlčky tupě zírala. Tak jako tolikrát… Pořád miluju tvoje starý já a chtěla bych vědět, kdo z tebe je. Cítím vlastní pochybení, že jsem ti nedokázala pomoct, ale zároveň vím, že jsi o to nestál. Promiň. Všechno nejlepší, ať jsi kdekoli.“

8. 11. 2018

Předchozí den jsem byla už na směně sama, trošku jsem bojovala s přijímáním zboží. Ve čtvrtek mi přišla na pomoc Marť. To je takovej ten člověk, se kterým si sednete na první pohled, už jsme spolu jednu směnu měly a bylo to skvělý. Byla na pár dní na Ukrajině, tak mi vyprávěla ty bizarní zážitky, ukazovala fotky, videa a já se díky tomu vrátila o ten rok zpět, kdy jsem měla tyhle čísla součástí života. Když začala pouštět nějaký jejich místní hity, až mě to dojalo. Co se týče samotný práce, málem jsem se zhroutila. Nefungovalo mi zalistovávání, pořádně jsem nevěděla co s tím, kolega na mejlu zas nechápal s čím mám problém, takže jsem se zacyklila do vypětí, kdy mě akorát třeštila hlava a chtělo se mi řvát z toho, že jsem blbá. Vedoucí mi nakonec po telefonu trochu pomohl, naštěstí mě maj rádi a jsou trpělivý, takže žádnej malér z toho nebyl. 

9. 11. 2018

Na pátek jsem se těšila už od léta – výlet na moje milovaný Schodiště! I když pokračovala moje vypatlanost z předchozího dne a místo na Masaryčku jsem jela na Hlavák, nakonec jsme se s Fí. v Čelákovicích přecejen sešli a já si užila perfektní rocknroll. Jsou prostě skvělý, nejlepší, úžasný.

10. 11. 2018

Do Prahy jsme dorazili po půlnoci. Zašli jsme si ještě na jídlo a pak už hurá domů. Původně jsem měla v plánu den strávit hezky doma, ale napsala mi T., jestli nezajdeme na skleničku. A to já zas odmítnout neumím, že. V hospodě byl nový hospodský, uznávám, že je to fešák. A taky jsem potkala svého starého dobrého známého MR. Vždycky ho ráda vidím. Domů jsem dorazila celkem na slušňáka, ani jsme toho tolik nevypily, ale teda, skolila mě únava.

11. 11. 2018

V neděli jsem byla teda naprosto nepoužitelná. Vlastně ani nevím proč, asi z těch nervů ze vzpomínek, ze všech těch novinek v práci… Nojo, ale flákejte se doma, když vám konečně přijede vaše „bitch“ po dvou letech z Ameriky! 😀 Neuvěřitelný, jak to uteklo. Zrovna před pár dny jsem si četla nějaký dva roky starý článek, jak odlítala.. Takže jsme se v hojném počtu sešli v hospodě, kde jsme ji uvítali. Protože nás ale protivná obsluha vyháněla a Mi. ještě ani nebyla doma, párty skončila celkem brzo. Nojo, jenže nám se domů nechtělo. Takže jsem já, A., V., De. a Lu. vyrazili ještě do další hospůdky na krátkou afterpárty. Tequila!!!! 

12. 11. 2018

Tak jsem měla v nové práci kocovinovou premiéru – i když jsem měla jen asi 4 skleničky vína a 3 paňáčky tequily, od rána mi šíleně hučelo v hlavě – nebylo mi ani blbě, jen jsem prostě neslyšela. 😀 Den ale proběhl úplně v pohodě, tentokrát mi přijímaní zboží nedělalo problém, zažila jsem další bizarní situaci (o který se snad rozepíšu v deníčku) a taky jsem se naučila sama jíst! Zašla jsem si na oběd do čínskýho bistra, kde to nemají vůbec špatný. Ale nebudu lhát, byla jsem ráda, když padla devátá a já mohla jet domů. Tam jsem akorát s našima okoštovala svatomartinské víno a padla do hajan. 

13. 11. 2018

Úterý bylo v pohodě, nedělo se nic extra zajímavýho. Směna utekla rychle, zboží už jsem měla pod palcem, zákazníci se chovali slušně a v Pepcu jsem si koupila vánoční svícen pro radost. Letos jsem se rozhodla dát Vánocům šanci a tak skupuju vánoční dekorace. 😀 Vlastně on ten svícínek je hezkej i v jiné roční doby, navíc mi ladí ke stěnám pokoje. Ou jé.

14. 11. 2018

Volnooo! Tak jsem se rozhodla se taky věnovat sama sobě. Relaxovat, dělat věci, který mě baví, ale nepřináší společnosti žádný užitek. Ano, skládala jsem puzzle, co mi přišly z Ali! Původně jsem si říkala, že takhle těžkej obrázek asi nezvládnu, ale na druhý straně jsou taháky, tak se přiznám, že jsem podle těch písmenek skládala… Naši šli na koncert, tak jsem si nalila skleničku vína, koukala na telku a hlídala hafana. 

15. 11. 2018

Poslední dobou jsem opravdu hodně lenivá. Cítím takovou divnou únavu, kdy si připadám jak v nějaký bublině. Hučí mi v hlavě, oči mě bolí. Nevím čím to je, ale pěkně mě to štve, protože pak půlku volnýho dne proflákám. Ve čtvrtek jsem si dopoledne zašla pro nějaký léky, na poštu, kde jsem měla balíček. Doma jsem se obarvila a večer jsem se ukecala na procházku do obchodu s jídlem. Jak já se proklínala! Takový těžký tašky zas. Jsem máslo. 

16. 11. 2018

Pátek byla velká jízda. Ráno jsem zjistila, že kolegyně udělala manko jak prase. Pak mi tam přiváželi jedno zboží za druhým, já se nevzdávala a makala. Odpoledne přišel vedoucí a paní ředitelka. Byla jsem plná adrenalinu, tržba se blížila k překonání rekordu. Ředitelka na mě byla hrozně hodná, dala mi nějaký dárečky, chválila moji práci i v jakým stavu máme prodejnu, šla mi nakoupit nějaký věci, co jsem si navymýšlela. Když jsem odcházela, povedlo se mi sundat pojistky. Takže nešla zatáhnout roleta. Paráda. Naštěstí mi nějaký Ukrajinky pomohly najít ostrahu a vše dobře dopadlo. Doma jsem si dala s našima víno na uklidnění a šla spát, protože mě čekal náročný víkend.

17. 11. 2018

Sobota byla celkem hukot. Za celou dobu provozu přišlo nejvíc zákazníků. Měla jsem tam brigádnici, která rozdávala letáky, taková puberťačka, sice byla hodná, ale chvílema mi z ní už třeštila hlava, protože furt něco žvanila, skákala mi do řeči a byla prostě taková ještě dětská. (Nojo, taky jsem bývala a někdy ještě jsem). Docela rychle to uteklo a já pak po dlouhém váhání vyrazila na párty Mi., která slavila nejenom svůj návrat do Čech, ale i narozeniny. Bylo to opět plné emocí, lásky, nenávisti, prostě všeho. A já si říkala, že jsem už vážně trošku stará.

18. 11. 2018

Z párty jsem dorazila asi ve dvě, nebyla jsem ani připitá, ale málo spánku je málo spánku. Na krámě to bylo nějaký mrtvý, brigádnice dorazila pozdě. Udělala jsem si alespoň nákup vánočních dárků pro rodinu, taky jsem si koupila diář, na který tam koukám od prvního dne. Usínala jsem za pochodu, ale chodili docela milý lidi, takže to vcelku odsýpalo. I tak jsem byla ráda, když odbila devátá a já mohla jít domů, kde jsem se po 3 dnech pořádně najedla. Pak jsem ulehla do postele, zapla dokument o slonech a kolem půl dvanáctý jsem usnula jako zabitá. A na fotce je moje výloha, vždycky jsem si myslela, že aranžérství je pohodička, ale je to teda pěkná fuška a stejně nejsem s výsledkem spokojená. 😀

4 komentáře: „Týden 45. a 46.

  1. Jé puzzle! Já si teď nechala udělat dvoje tisícovkový z vlastních fotek a už se nemůžu dočkat, až si na ně najdu čas 🙂 Že se dají sehnat i nějaký s tahákem, jsem ale nevěděla, nicméně to by mě asi nebavilo :)).

    1. To může být hezký. .:)

      Nojo, jsou rozdělený na 8 částí (zezadu mají písmenka – každá osmina má jedno). Mít prostory a čas, tak na tu zadní stranu taky nekoukám, ale takhle jsem ve finále ráda, že jsem to složila rychle a mohla zas uklidit. 😀 Kontraproduktivní, já vím. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.