Týden 43. a 44.

Další díl Projektu vydávám opět se zpožděním. Za poslední měsíc se toho v mém životě odehrálo strašně moc, rozhodla jsem se být opravdu radikální. Zásadní je pro mě změna práce, kde to vypadá, že by se mi mohlo konečně kariérně dařit. I když teda poslední dvě směny byly jedna velká tragédie a málem jsem se rozbulela vedoucímu do telefonu, protože jsem nervák a rapl a když mi něco nejde, fakt to nesu těžce.

Ke své nové pozici – kápovi prodejny – jak ji nazval manažer se snažím přistupovat opravdu zodpovědně a proto mě tyhle menší začátečnický kiksy trápí víc, než obyčejnýho člověka.

No a další nečekaná změna se týká samozřejmě tady blogu – den před pátými narozeninami Sladké melodie jsem zasedla k notebooku a prchla sem. Už se dál nemůžu koukat na ten výsměch a kydy adminů, beru to přehnaně osobně a opravdu pociťuji nechuť a pohrdání. A protože máme možnost volby, nebudu se zbytečně rozčilovat, že. Ono se ve svý podstatě nic nemění, akorát jsem se konečně zbavila tý amatérský koncovky v adrese a občas se peru s html, protože za těch pár let, co jsem se v něm nevrtala, jsem všechno zapomněla. Ale tak, na ty moje žvásty to, myslím si, úplně stačí.

Uf. A teď už pojďme k samotnýmu Projektu. Opět – píšu ho z hlavy teprve dneska, tak snad si na vše podstatné vzpomenu.

22. 10. 2018

Na stavbě prodejny jsem pracovala od samotného počátku. V pondělí jsme měli spicha už na osmou, protože byla v plánu odpolední otvíračka. Ladili jsme poslední detaily, seznámila jsem se se svou kolegyní z protisměny Ja. a jinak se nedělo nic zajímavýho. Kolem jedné jsem navíc musela odejít, protože mě čekala návštěva doktorky. Takže jsem samozřejmě o to „nejlepší“ přišla – ale zas, žádný šampáňo nebylo, tak mě to nemusí tak moc mrzet. U doktorky jsem si chvíli poseděla, je dobrá a lidi jsou chcípáci, takže tam má furt narváno. 😀 Měla radost, že blízko ní bude nový papírnictví a slíbila mi, že si přijede pro diář (a o pár dní později se skutečně objevila a nakoupila!). Potom jsem zamířila za prababi na oběd, kde byla tradičně i babička s tetou, takže jsem jim povyprávěla, prababi pak pomohla s úklidem a domů dorazila pozdě večer. 

 

23. 10. 2018

V úterý jsem měla zasloužené volno. Díky tomu, že jsem pracovala na přípravě prodejny, znala jsem i zboží a tak, takže dlouhý týden vyfasovala kolegyně Ja. Nechtělo se mi vůbec nic, bezvládně jsem se válela v posteli. Nakonec mě vyburcovala Wa., která poptávala tempery a já zrovna nějaký doma už pár let mám a zbytečně mi tu leží. Tak jsem se tedy oblíkla a vyrazila za jejím přítelem, který bydlí kousek od mýho baráku, předala mu tempery a pak sjela na poštu pro vyrozumění z pracáku, jestli dostanu podporu. No, nějaký kapesný mi teda uznali, musela jsem se smát. Člověk pracuje 4 roky v kuse, dovolená žádná, platí si sociální i zdravotní, u doktorky jsem byla jen 2x pro to razítko a pak dostane částku, za kterou bych, kdybych žila sama, rozhodně nevyžila. A navíc mi přijde až s novou výplatou, opravdu se ten stát o nás stará moc pěkně. Večer mě ale čekalo veselejší setkání, s A. jsme vyrazili na procházku k altánku, kde jsme dlouho nebyli. Popili jsme víno, probrali témata veselá i vážná a bylo to fajn. Ale musela jsem brzo domů, protože ve středu mě čekala první opravdová směna.

 

24. 10. 2018

 

Protože mám opravdu štěstí, musela jsem jet do práce o hodinu dřív, neboť nás čekalo evakuační cvičení. To bylo fakt bezva, prostě zatáhnout roletu a pak půl hodiny mrznout venku v dešti. Hm. Pak dorazila MK., která mě měla na starost. Už jsme se potkaly první den, kdy jsme spolu kontrolovaly zboží, tak jsem byla ráda, že se mě ujme známá tvář. Naučila mě s kasou, dala mi nějaký tipy a pak mě nekonečně chválila, že jsem dobrá a že kdybych chtěla brigádu, klidně si mě vezme na výpomoc i do svojí prodejny, kde dělá vedoucí. To mě potěšilo. Jinak to docela rychle uteklo, večer jsme projely ještě uzávěrky – jak převádět platby kartou a další tyhle administrativní povinnosti. Měla jsem z toho hlavu jak pátrací balón, ale celkem jsem se dobře bavila a myslím si, že to bude fajn.

 

25. 10. 2018

Ve středu se mě ujala slečna z Václaváku. Přiznám se, že jsem ji blbě rozuměla jméno a pak mi bylo blbý se ptát znova. 😀 Byla fajn, nenaučila mě sice nic moc novýho, ale zato jsme se báječně pobavily. Nejprve nám přišel FÚ (tak co, která svině nás hned napráskala?), kterýmu se nezdály naše účtenky. Takže jsme pak fantazírovaly, že přijde Babiš, přelepí nám prodejnu žlutými páskami a na to napíše: „Sorry jako.“ Pak na nás vlítli manažeři OC, ať si zavíráme dveře od zázemí, oukej. No a nakonec mě smíchy rozplakal pán, který byl jak hora, z východu a se slovy: „Potřebuji si něco zapsat.“ si kupoval úkolníček s Disney princeznama a tužku s Krtečkem. A na fotce můj vynález – jak sníst pomazánku, když nemáte příbor – použít čínský hůlky z předchozího dne, kdy jste jedli sushi rukama. 😀 

 

26. 10. 2018

Hohooo, a další tři dny volna předemnou. Ani nevím, co jsem dělala přes den, asi jsem se bezostyšně flákala u notebooku, seriálu, hraní Candy Crush a blogu. K večeru jsem jela za V. do práce, měla pro mě šampony Milva, který už mým vlasům opravdu chyběly a povyprávěla o akci, kterou s naší partou absolvovala a která mi opět tradičně kvůli práci nevyšla. Na místě jsme zjistily, že nemáme vývrtku, ale tak nejsme žádný blbý holky a jak můžete vidět na fotografii, s grácií jsme si poradily! No, vypily jsme toho nějak moc, takže já začala být děsně ochrápaná a V. nebylo úplně nejlíp, tak jak se říká: „V nejlepším přestat.“

 

27. 10. 2018

V sobotu jsem se nechala zlákat na projekci na Národní muzeum. To zas byl nápad. Nejdřív se jim to nějak vyplo, takže jsme namačkaný v davu čekali asi o 7 minut dýl. Se svou výškou jsem viděla úplný prd a pak jsme se nemohli dostat ven, protože ten dav nás úplně unášel na opačnou stranu. Fí prohlásil: „Pojď, sedneme si na zem a necháme se ušlapat, to bude lepší.“ Když se nám povedlo vyprostit se, našli jsme T. a vyrazili za Li. do hospůdky. Byla to moc pěkná hospůdka, plná plakátů mých oblíbených kapel no a tyhle kapely tam samozřejmě zpívali z repráků, takže to bylo supr. Kolem půl 11 dorazil i brácha. Zjistili jsme, že je to hospoda, kam jsme chodívali, když ji měl ještě jiný majitel – oblíbený podnik Michala Malátnýho, tenkrát nás tam vzal právě on. I když jsem zamýšlela, že pojedu domů kolem půlnoci, nakonec jsme se zdrželi asi do dvou do rána. Párty. Ale bylo to fajn. Po příjezdu domů mě zastavila nějaká zmatená Ukrajinka, že neví, kde jí jede autobus, tak jsem se o ní ještě postarala, chvíli jsme pokecaly a pak hurá do hajan. 

 

28. 10. 2018

A neděle se nesla ve znamení kultůry – s Šaff. jsme vyrazily do Klubovny na hru Viliama Klimáčka – Divná doba, divná láska, divné životy. Bylo to takový dost politický, přiznám se, že těmhle věcem úplně nehovím, ale i tak se mi to líbilo. Hlavně herec Lukáš Jůza. 😀 Pak následovala ještě beseda přímo s autem a nakonec občerstvení – ochutnala jsem koláček, naklopila do sebe víno. A pak už hurá domů, protože mě čekal dlouhý týden a na to jsem se teda moc netěšila. 

 

29. 10. 2018

Pondělí bylo celkem vypečený. Na prodejnu mi ráno přišel dozor, který nevěděl, co se po něm chce, nakonec jsem musela ještě radit já jemu a kolem třetí odpoledne se začal nudit, tak mě nechal samotnou a odešel. Jako takhle, mně to bylo fuk, zvládla jsem to i sama, ale štve mě, že je ještě hodně věcí, který mám umět a který mi nikdo ještě nebyl schopnej vysvětlit, protože to sám neví. Docela mi to ale utíkalo, vybarvovala jsem si čtverečky, chodili fajn zákazníci, poklidila jsem, pak jsem si udělala pauzu zašla si pro sushi a na cigáro. Kolem třičtvrtě na devět jsem si začala dělat uzávěrky, takže jsem skončila hezky v klidu, pět minut po zavíračce jsem byla už venku. Tam teda byla mlha, že jsem se bála, že netrefím na autobus! 😀 Doma jsem si dala sushi a trochu vína s našima a pak hupky dupky do hajan. 

 

30. 10. 2018

Úterý byl teda masakr. Jako dozor mi dorazila Marť., což jsem byla strašně ráda – to je přesně ten typ, se kterým si padnete do noty hned na první pohled, už jsme se tam setkaly právě při stavbě. Den to byl bezva, dokud nám tam nevlítla paní ředitelka a nezjistila, co všechno je špatně. Vzala si mě do zázemí a už to začalo – já ji vyjmenovala co všechno neumím, jak tu se mnou nikdo řádně nekomunikuje a tak dále a tak dále. Ta soptila, pak se zjistilo, že můj manažer vůbec neví, že je manažer, to mi přišlo vážně vtipný, do toho tam vlítl vedoucí, no komedie jak blázen, ona se děsně styděla, já ji do toho furt nakládala co se ještě všechno stalo. Do toho ji manžel, kterýmu volala o pomoc, položil telefon, takže mi ji začalo být i líto. Nakonec jsme se ale obě hodily do klidu, sepsaly co všechno se musí vyladit, co bych chtěla do zázemí za vybavení, co by se mi líbilo za zboží a tak dále a tak dále. No mazec, úplně mě to vyčerpalo. Doma jsem se šla projít se psem, abych si vyčistila hlavu.

 

31. 10. 2018

Volno! Takže jsem si konečně zašla na poštu pro puzzle, který mi přišly z Alíku. A hele, dostala jsem k tomu pytlík koksu jako pozornost! 😀 Taky jsem si udělala menší nákup nějakých radostí. Naši šli večer do divadla, takže za mnou přijel A., vzali jsme Bibi a udělali si hřbitovní párty. Šla jsem jako frajerka jen v ponču, zatímco vedle mě chudák A. klepal kosu i v zimní bundě. No, po příchodu domů jsem musela spát v mikině a při zaplym topení, protože jsem byla taky pěkně promrzlá. 😀

 

1. listopadu 2018

Další volný den jsem trávila velkým krokem. Založila jsem tyto stránky. Nebylo to tak hrozný, jak jsem čekala, na netu jsem našla opravdu hezký návod, podle kterýho to zvládne i totální počítačový dement. Šablonu jsem si vybrala nějakou z volně stažených, celkem mi ladí k záhlaví, takže nějakou dobu to tu asi nechám takhle. Uvidíme, jestli se s administrací lépe naučím. No a taky jsem si ukuchtila dýňoý noky! Takovýho sraní s tím. Ale nebylo to vůbec špatný. 

 

2. 11. 2018

Ráno mě čekalo velmi milé překvapení – přišel manažer, který už ví, že je manažer, nakoupil mi vybavení do zázemí a chválil mě, jak jsou se mnou spokojení a že i paní ředitelka si mě chválila. No, prý se to projeví na výplatě, tak uvidíme. Chvíli jsme kecali a pak jsem se s Em jedna, která mě měla tentokrát na starost, vrhla do prodeje. Em jedna byla fajn, i když hned na začátku mi hlásila, že je tichá a nerada si povídá, no nakonec skoro nezavřela pusu. Ale něco málo mě konečně zas naučila, tak jsem si připadala o něco chytřejší. A na fotce naše zboží, kterýmu jsme udělaly supr účes, který není teda moc vidět, jak na to koukám.

 

3. 11. 2018

V sobotu na mě dohlížela zase úplně nová tvář – Em dva. Ta mi lidsky hodně sedla, navíc opravu dost věcí věděla, tak mi vysvětlila nějaký novinky a to, v čem jsem tápala, mi pomohla pochopit. Protože moc nechodili lidi, pročítaly jsme si bulvární články na nějakým dámským serveru. K večeru za mnou přišel Fí., já pak upadla za kasu a mám modřinu pod prdelí velkou asi jako moje dlaň. Protože se nám nechtělo ještě úplně domů, zaparkovali jsme ve Vršovicích a pak se přemístili na Mírák s lahvinkou dobrého vína. Dušovala jsem se, že o půlnoci maximálně jedu domů. No, protáhlo se mi to asi o hodinu a půl, paráda. 😀 

 

4. 11. 2018

A konečně konec týdne. Je pravda, že tři dvanáctky za sebou jsou náročný – sice jsem dřív dělávala i čtrnáctky, klidně dva týdny v kuse + ještě práci z domova, ale tohle je zas trochu jiný, protože je to všechno ještě dost nový a čerstvý a nemůžete si jen tak zatáhnout krám a pět minut čumět do zdi. Je pravda, že jak jsem tam měla ty dozory, tak jsem si mohla skočit aspoň na cigáro, nebo tak, ale stejně člověk furt koukal, jestli nejede vedení, přecejen si to nechci hned ze začátku posrat, že. 😀 Tentokrát jsem měla na krámě Ve., milá slečna, ale byla taková tichá a moc toho nenapovídala. Sem tam mi položila nějaký dotaz, já začala žvanit, pak se ji optala co ona na to a dostalo se mi jednoslovný odpovědi. Kolem druhý za mnou dorazil A. s přítelem, tak jsme si zašli na obídek, to bylo fajn. Ale jinak to utíkalo opravdu pomalu, naštěstí jsem se dočkala a vyrazila směrem k domovu. Tam jsem se šla ještě projít se psem, kterýho jsem se pokusila vyfotit, ale nedopadlo to úplně nejlíp. 

3 komentáře: „Týden 43. a 44.

  1. Na jaké webovce jsi si založila blog? Taky přemýšlím o “útěku“. Ty reklamy v článku mě dost štvou, když byli vespd to mi neadilo, překousla jsem to i na boku, ale přímo v článku!
    Já sice pít nemohu, ale tuto flašku vína jsme domů nakoupili před dvěma týdny na oslavu a všichni si ho chválili, sestřenka dostala k svátku, hrozně se mi líbila ta flaška. Popravdě jsem toto víno viděla poprvé..
    Co se týče dvanáctek, tak ta poslední je hrozně utahaná, pomalu utíká a já už se těším domů až si lehnu..
    Podpory od státu se nedčkáš, moje kamarádka dělá na poště a ti nepracujcí tamvý lidi dostávají příspěvek i na benzín každý měsíc. Ovšem nic proti lidem s tmavou pletí nemám, ti co znám už odmala, jeden je jako můj strejda, ale všichni pracují a v práci se ke mně chovají lépe než ti bílý.

    1. Postupovala jsem podle tohoto návodu: https://www.viktorholas.cz/jak-zalozit-blog/

      Taky jsem si tu láhev koupila kvůli tomu, že je hezká, naštěstí je dobrý i ten obsah. 😀
      S těmi tmavými mám podobnou zkušenost, babička teď taky bere nějaký příspěvky a ti, co potkává, mají všechno na co si vzpomenou, aniž by hnuli prstem. No a moje bývalá kolegyně neměla nárok ani na příspěvek na děti, protože ona i její manžel poctivě pracovali a nebyli to takový ty povahy, že by se šli hádat na úřad.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.