Týden 5. a 6.

Jelikož už jedu tenhle Projekt osmej rok, je mi líto s ním seknout. Fotím/cvakám stále, denně, takže materiál pro příspěvky je, blbý je, že dost flákám to samotný psaní, takže teď jsem na to 2 měsíce nešáhl vůbec. Toto „dílo“ mám teda v konceptech, ale ten zbytek? Zatím nemám ani čárku. Bude to takový zkouška mojí paměti, kterou mám teda překvapivě celkem dobrou…

29. 1. 2020

A zpátky do služby. Prošla jsem se do obchodu a vrhla se u maratonu českých filmů do vaření. Tentokrát jsme měli brokolicový krém s bagetkou a salátem. Měl úspěch. A večer hurá na beďas. Už mi to chybělo.

30. 1. 2020

Zas takovej divnej den, ráno mě čekal pohovor v jednom řetězci s nábytkem. Dopadlo to jak jsem čekala, pracovní doba úplně na pytel, peníze mizerný a síla hodná ramba jako jeden z požadavků. No, nedá se nic dělat. Následoval výlet do sportu pro míčky na beďas a pak k našim, kde jsem dostala nějaké dobroty na to moje kulinářský umění. Bylo toho tolik, že mi musel Ňuf k tramvaji naproti, asi bych to do toho krpálu, kde bydlíme, nevynesla. A večer jsem si vyrazila do Hospůdky s Do. Nejdřív jsme tedy začali s lahvinkou v parku, ale protože byla zima, přesunuli jsme se do tepla. Tam byla sranda, tentokrát bez nějakých mega emocí, takže je svět v pořádku. Po příchodu domů jsem ještě stihla zatelefonovat babičce, tý jsem se svěřila, že chodím na terapie.

31. 1. 2020

Pátek byl v klidu, zašla jsem si akorát na terapii, kde jsem byla pochválena, že na sobě pracuju. A pak asi jen takové to domácí váleníčko.

01. 2. 2020

Sobota byla zas taková schizofrenní. Ráno se u nás stavil Ňufa nejlepší kámoš, protože se stěhoval a neměl kam dát věci. A pak jsme vyrazili na autobusák a jeli na výlet, který jsem zařídila. Za cíl jsem vybrala Písek. A věřila, že si ten den řádně užijeme, protože to byl přesně rok, co jsme se poznali. Užili, dokonce i večerní posezení v Hospůdce bylo fajn. Akorát jsem tam potkala kámošku s přítelem a venku na cigáru jsme se bavili o dětech a porodech a když jsem pak nějaké své poznatky řekla u stolu Ňufovi, naštval se a akorát jsme se zas zhádali jako koně. Tak jsme raději šli domů, kde jsme se naštěstí usmířili. Ať si rodí sám… 

2. 2. 2020

Neděle byla navzdory předchozímu večeru v pohodě a v klidu. Odpoledne jsme si zašli nakoupit a při té příležitosti vlezli do C&A. Ježíšek mi přinesl poukázku na nákup. Sehnala jsem boží šálu, zrovna jsem ji před několika dny hledala marně po netu, a župánek, protože když jsem teď ta puťka domácí, ať mám na to i vhodný oděv. Ňuf si koupil nový sako a teda, znovu jsem se do něj zamilovala. Abych se ho teď bála pouštět samotnýho, sám nestačí ty ženy odhánět. 😀 Po návratu domů jsem dala péct pizza šneky, nevypadají sice moc vábně, ale zmizely, než Polski film, který jsme si pustili, pořádně začal. A volala mi babička, že je pěkná drbna a prokecla před našima, že se s něčím léčím… A ti si teď myslí, že umírám na rakovinu. Bez prdele.

3. 2. 2020

Týden začal komicky. Babičce jsem zakázala dál o mém zdravotním stavu plkat a rozhodla jsem se to nechat všechno osudu. Návštěvu u našich jsem měla naplánovanou dlouho a nechtěla jsem ji rušit. Naši byli jako vyměnění, dostala jsem nějaký laskominy k blížícímu se Valentýnovi, přišlo mi spousty balíčků z Ali, takže mám zas výbavu, na moje prosby bylo reagováno kladně. Týjo, oni si fakt myslej, že umírám. A jako bonus jsem dostala raketu na badminton, oujé!

4. 2. 2020

Ani nevím, co se dělo. Asi nic zajímavýho, jinak bych si vzpomněla. Ale podle fotky soudím, že jsme se šli s Ňufem večer projít do parku, říkali jsme si, že krom badmintonu bychom měli začít dělat trochu procházky.

5. 2. 2020

Aktivní den. Ráno jsem měla swap na Andělu. Zrovna tam byly nějaké trhy, tak jsem koupila domů lesní med a Ňufovi nějaké dobré chili koření. Následoval výlet na pohovor do mateřské školy, kde se mi sice líbilo, ale bylo už od začátku bohužel jasný, že to není nic pro mě, protože bych si musela udělat celkem nákladný a časově náročný kurz a smlouva by byla jen do konce letošního školního roku. A protože si vybrali někoho, kdo ten kurz už má, měla jsem rozhodování celkem ulehčený. Tak jsem si šla spravit náladu do obchodu s bylinkama, kde jsem vzala nějaké dobré čaje a pak do Icelandu, kde jsem nikdy nenakupovala. Táhla jsem domů mega tašku. A odpoledne jsem měla ještě dva swapy na Václaváku, vyměnila jsem Ňufovi nějaké chili omáčky a sobě CD Kryštof. Baví mě to, i když ta domluva s lidma (a ostatně i se mnou) nebývá nejlehčí. 

6. 2. 2020

Není mi přáno, jsem stará větev a bývalý zaměstnavatel mi asi nedělá dobrý reference, takže další pohovor, ze kterýho jsem měla dobrý pocit, nedopadl v můj prospěch. No, nedá se nic dělat. Jedeme dál. Aspoň jsem se podívala na místo, kde jsem před lety byla s A. na dobrodružné výpravě, kdy jsme lezli k tomu altánku na fotce a pak tam seděli a kecali, dokud nás zima nevyhnala. Cestou domů jsem skákla do Lidlu, kde jsem svedla krvelačný boj o sojové párky a vyčerpaně přišla domů, kde jsem se připravila akorát papu a odpadla.

7. 2. 2020

Pátek byl v klidu. Protože měl Ňuf jet další víkend pryč, rozhodli jsme se pro takovou malou oslavu Valentýna už teď. Odpoledne jsem měla další swap, prošla jsem se tedy na nákup a upekla jsem kakaovou kytičku v nový formě. Ňuf přišel domů v dobré náladě a přinesl mi po dlouhý době květinu. A pak jsme si celý večer povídali u koncertu Nicka Cava, bez hádek, hezky v klidu. Stejně to nechápu, my bychom pro sebe dejchali, oba hádky nesnášíme a furt jsme v sobě. Záhada mého života. 

8. 2. 2020

Že přece nebudeme sedět doma. Píchl prstem do mapy a jelo se na Dobříš. Byl to prima výlet, zašli jsme si na rychlý oběd a pak na prohlídku zámku. Před odjezdem jsme zašli na pivo do takový divný knajpy na „náměstí“, nevím co tam točili, ale pivo to rozhodně nebylo. Takže stačily 3 kousky k tomu, aby mi to za prvý stouplo do hlavy a za druhý se mi udělalo tak zle, že jsem nevěděla, kudy to ze mně vylítne. Což by ani nevadilo, ale večer nás čekala účast na maškarní zábavě, kde jsem se rozhodla Ňufa ukázat partě. Jemu se tam nechtělo a začal mou nevolnost zneužívat k tomu, abychom zůstali doma. Měla jsem strach, že se tam akorát pohádáme, bylo jasný, že se tam bude i pít a on už od začátku ke všemu přistupoval negativně. Nakonec se to celý otočilo, mně se udělalo dobře a tančili jsme do posledního tónu. Měli jsme výbornou náladu, tak jsme zavolali tágo a jeli do Hospůdky. Ta byla teda překvapivě už zavřená, tak jsme si doma nalili drink, já pustila TG a do 5 do rána tancovala jako blázen. 

9. 2. 2020

Ráno jsme se probudili samozřejmě pěkně unavený. Kocovina byla úměrná vypitému vínu, ale protože nebyly žádný bitky, cítili jsme se dobře a spokojeně. Zašli jsme si tedy na oběd do restaurace, na menší procházku po okolí (schválně někdy zkuste zvednout oči a pozorovat fasády domů, kolikrát člověk objeví opravdovou nádheru!) a pak jsme doma koukali na filmy, mlsali (testovali jsme naložené tofu, co jsem vyráběla) a užívali si volný den. 

10. 2. 2020

Když jsem bydlela ještě u našich, koukala jsem téměř denně na Přátelé. Co jsem s Ňufem, mám smolíka, protože tu neměl ten program. A od změny vysílání jsme bez televize úplně. I kvůli tomu jsme si pořídili Chromcast a veškeré filmy a muziku si pouštíme z notebooku/telefonu do televize. A protože jsem mu chtěla udělat radost, aktivovala jsem Netflix. Radost má a já taky, protože si teď můžu sem tam Přátelé zas pustit a to dokonce v původním znění. (I když co si budem, já ten českej dabing u nich miluju). 

11. 2. 2020

Tak jsem se rozhodla zajít na nákup. Jen co jsem se oblékla a vypadla, začalo šíleně sněžit. Paráda. A jakmile jsem se vrátila domů, bylo zas hezky. Večer jsem měla sraz s Do. Šli jsme do Hospůdky, protože venku byla furt pěkná kosa. Byl nějakej znavenej, takže jsme to celkem rychle utli. Vrátila jsem se domů, Ňuf koukal na notebooku na nějakou děsnou píčovinu a protože mi napsal brácha, že jde do Hospůdky, rozhodla jsem se tam vrátit. Toho se to dotklo, ale já fakt nebudu doma trpět u nějakejch krávovin, který mi způsobujou fyzickou slabost (jo, jsem magor), když můžu jít mezi lidi. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.