Týden 41. a 42.

Ještě nedávno jsem se rozvalovala v Riegráčích a na Náplavce, běhala se svým klukem po lesích, stírala ze svého čela pot a nestíhala dokupovat deodoranty, a teď tu sedím ve dvou mikinách a vybírám dárky k Vánocům… Letos mi to nějak nejde, nikdy jsem netrpěla nouzi na nápady, ale letos mám v hlavě pusto a prázdno. Snad ještě něco vymyslím… Přece jen, dávání dárků bylo vždycky to jediný, co mě na Vánocích bavilo.

8. 10. 2019

Úterý jsem měla trochu akčnější, protože jsem u Ňufa neměla nic vhodného na sebe, musela jsem jet k našim, kde jsem se ohákla do slušnýho a společně jsme vyrazili do divadla na představení Holky z kalendáře. Představení se mi líbilo. Po tom jsem jela za Ňufem, psal mi, že ho skolila nějaká teplota a je mu blbě. Bál se, aby to na mě neprskl, ale nějak jsem neměla srdce ho v tom nechat samotnýho. I když, co si budeme povídat, taková rýmička je nemoc zlá jen pro chlapy, že.

9. 10. 2019

V deníčku jsem byla poměrně podrobná, takže pracovní peripetie nebudu už po druhý zmiňovat. Je to furt stejný a nemění se to. O pauze jsem tedy zaběhla do obchodu a nakoupila všemožný léčící přípravky a víno na svařák a po práci jela pečovat o svého drahého. Tomu bylo o něco líp než v ten předchozí den, zato mě začalo bolet v krku. Klasika.

10. 10. 2019

Další vypečenej den. A ještě na mě byl spáchán atentát. Nejdřív se kolem našeho krámu poflakovala ta přítelkyně kolegyně, která mě nemá ráda, a pak mi jejich kamarádka, co pracuje v KFC, přinesla medovník. Nechápala jsem, ještě si ho debil fotím. Nevím… Každopádně takhle zle mi z jídla dlouho nebylo.

11. 10. 2019

Den kterej stál za starou bačkoru a rozpoutal týdenní rozepři. Ňuf zůstal doma, protože mu bylo furt blbě, já si taky nepřipadala zrovna nejzdravěji, takže jsem se povalovala, koukala na dokumenty, pak jsme zašli na oběd já večer vyrazila s bráchou a Li. do Hospůdky. Náhodou jsme tam potkali i další členy party, takže to vypadalo na príma večer. Než se přiřítil opivěnej Ňuf a nezačal vyvádět… Ale tak, že mě to překvapuje. A k fotce akorát – viděli jste You?

12. 10. 2019

Ačkoli mi ta šílená přestřelka, při který mě utěšoval cizí pán a při který jsme vyprali snad všechno prádlo, co šlo, ležela v hlavě, víkend se vcelku vydařil. V sobotu jsme se vypravili na farmářský trhy, potom na výstavu šutrů, kterou mi Ňuf trochu kazil, protože mu bylo zle a nemohla jsem si to projít tak úplně v klidu jak bych chtěla. Večer to bylo lepší, i když se mu nechtělo, vyrazili jsme s bráchou, Švegrovou a Fí. na Singal fest. Doma jsme pak ještě koukali na nějaký píčoviny v telce a pak šli spát.

13. 10. 2019

Neděle byla príma. Abychom nehnili doma, vydali jsme se do lesů Cibulka na kopřivy. Krom sběru bylin jsme objevili snad všechny zajímavosti, které tento les ukrývá. Dokonce jsme vylezli i na rozhlednu, ze který byl fakt pěkný výhled. Po návratu domů jsme si zašli ještě na pozdní oběd a pak doma odpočívali.

14. 10. 2019

To si tak sníte o tom, jak jednoho krásnýho dne budete chodit po prohlídkách bytu, jdete do Pepca hýřit a dokupovat nezbytnosti do domácnosti, celý nadšený jedete po tom úmornym pracovním dni domů a tam je připitej chlap s blbejma kecama, takže se začnete hádat a je z toho nakonec hádka století a máte zkaženej celej den a v tu chvíli máte pocit, že to lepší nikdy nebude… No a na fotce inkriminovaná taška s pokladama.

15. 10. 2019

Od rána strašný zoufalství. Dlouho jsem neměla takhle na hovno pocit, myslela jsem si, že mě to zevnitř roztrhá. Naštěstí mám bráchu, kterej mě přijel zachránit a trpělivě mi v práci dělal celý odpoledne psychologa. Docela mi to pomohlo, i když fotka krásně vystihuje, jak jsem se ten den cítila. Prostě jen sedět a čumět, nemožnost cokoli pořádně dělat. Tak jsem blejskla svůj výhled ze židle v kanclu, kam jsem chodila řvát.

16. 10. 2019

I když jsem ten předchozí večer už o celý aféře doma docela žertovala, hrozně mi bylo pořád. Ani se mi nikam nechtělo mezi lidi, ale zas jsem si říkala, že užírat se doma by bylo ještě horší. Nejdřív jsme zašly ven s kámoškou a pak se mě ujal Fí., to abych náhodou ovíněná nepsala Ňufovi a nesnažila se celej problém řešit s nečistou hlavou.

17. 10. 2019

Pocit stále na hovno, takže jsem se kolem poledne osmělila Ňufovi napsat, že teda bychom si měli promluvit. Nebránil se, jak jsem předpokládala. Jako místo srazu jsem zvolila park, ve kterym jsme byli po jedný z prvních schůzek a po tom, co jsem u něj poprvé přespávala. Myslel si, že se s ním chci rozejít. A je pravda, že do poslední chvíle jsem o tom dost vážně uvažovala. Ale když jsem seděla vedle něho, věděla jsem, že to neudělám a dokonce jsem dostala strach, že to udělá on. Nakonec jsme teda skončili u něj doma, kde jsme hráli hry, povídali si a snažili se hojit čerstvý rány. A takhle dopadla naše dýně.

18. 10. 2019

I když jsme se teda udobřili a ráno už se věnovali i jistým fyzickým aktivitám, stejně jsem toho měla plnou hlavu a bylo mi smutno. Je mi smutno furt, sere mě práce, připadám si celkem v nesnázích, mám dojem, že se nikam v ničem neposouvám, všechno bych chtěla ihned, ale nejde to. V práci jsem to nějak přetrpěla, začala jsem číst knížky, tak mi to utíkalo o něco líp než obvykle.

19. 10. 2019

Pamatuju si, když jsem sháněla na střední nějaký pěkný tenisky, že mi na Superstarech vadila vroubkatá špička. Nicméně vkus se mi trošku změnil a teď mám Superstaru malou sbírku. A tohle je jeden z nejnovějších úlovků. Jak občas říkám, taky bych se asi měla jít léčit… V práci nic zajímavýho, každá směna je jak za trest a lituju, že jsem v to léto, co jsem o tom začala přemýšlet, nepodala výpověď. Teď to musím nějak přetrpět, nebo zařídit přes doktorku, protože to zkrátka a dobře nezvládám. Jediná výhoda tenhle víkend byla, že nebyl tak obří provoz a zvládla jsem přelouskat celej Nejlepší víkend od Hartla a rozečetla Pražský erotikon.

20. 10. 2019

Někdo skončil s pitím… A mně čekala další dlouhá směna, kdy jsem odpočítávala minuty a vteřiny do konce. S Ňufem jsme se v týdnu shodli, že by bylo asi dobrý to naše vídání trochu omezit, abychom měli čas i sami pro sebe, ale bylo mi nějak smutno a on neprotestoval, takže jsme se stejně večer sešli u něj. Přijel ze své domoviny vcelku dobře naladěnej a i když jsem se celý tenhle týden strachovala, jestli jsem fakt udělala dobře, že jsem to neutla, vše se zdálo být zase v pořádku.

21. 10. 2019

Krátký týden je vždycky o něco snesitelnější než ten dlouhej. Hodila jsem ty zkurvenosti za hlavu a věřila, že všechno bude zase dobrý. A celkem bylo. Odpoledne jsem jela k rodičům pro nějaký věci, už mě to ježdění sem tam taky teda nebaví, ale co se dá dělat, ještě že to nemám tak daleko. Doma jsem se pak válela u notebooku, koukala na Adamsovu rodinu a Ňuf na kolenou drhl podlahu. Jsem zvědavá, kdy konečně koupí ten mop…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.