Týden 37. a 38.

Léto skončilo. Dneska, kdy článek píši, je říjen. Zrovna včera jsem už házela do košíku první vánoční dárky. Nevím, jak se cítím. Je tolik věcí, co mě trápí, ale zároveň se prolínají s pocitem absolutního štěstí. Štve mě práce. Hlavně tedy kolegyně, která se poslední měsíc a půl chová jak totální kráva a na všechno kašle. A já jsem blbá, takže jdu a práci za ni udělám, protože se na ten bordel nemůžu koukat. Řešíme to s manažerem a čeká nás důležitá schůzka, kde se budou muset nastolit přísný pravidla.

Nezvládám to prostředí, haranti od rána do večera vřeští, bolí mě z nich hlava, nedokážu se soustředit, se zákazníky se musíme přeřvávat. Doufala jsem, že mám smlouvu jen na rok, ale jak se ukázalo, trvá až do konce února a já fakt nevím, jestli to tu skoro půl rok ještě vydržím. No a tak kvůli tomu neustále brečím a jsem v nervech, což má negativní dopad na můj vztah s Ňufem, kterýho miluju čím dál tím víc a neumím si představit, že by to mělo někdy skončit. Ke konci to nespěje, naopak, po pár konfrontacích je všechno zalitý sluncem, až na jeden malej detail. V pátek mi oznámil, že se příští rok možná bude muset pracovně odstěhovat mimo republiku…

10. 9. 2019

Ráno začalo na hovno. Vlastně to byla zatím naše největší hádka. Ňuf má takovou blbou vlastnost, vstává do práce 2 hodiny. Nejdřív tak hodinu vytípává budíka, pak se chce milovat, nebo drbat záda, pak se sprchuje, žehlí, zpívá si a u toho si chce povídat. Vše jsem tiše přecházela, ale ve chvíli, kdy jsem se rezignovaně zvedla, že si sednu k notebooku a počkám až vypadne, se mě zeptal proč nespinkám. Tak jsem bouchla, že v tomhle se fakt spát nedá a začali jsme se hádat. To napětí mezi náma pak trvalo až do pátku. No, po tom, co práskl troubou tak, že z ní vylítla kontrolka a vyměnili jsme si pár názorů, odešel do práce. Já ještě chvíli spala, pak si udělala procházku, nakoupila, navařila, uklidila a vyčkávala. Jako bylo to chvílema až směšný, nejdřív jsme se normálně pozdravili pusou na přivítanou a pak jsme měli tichou domácnost. No a když konečně dotrucoval, povyprávěla jsem mu o svém byznys plánu. Je to první člověk, kterýmu jsem všechno ukázala. A byl nadšenej.

11. 9. 2019

Aby toho nebylo málo, než jsem usnula, kolegyně mi psala, že mi údajně chybí v trezoru tisíc korun. Jsem přesvědčená, že jsem to tam dala správně, protože jsem to po sobě ještě přepočítávala a sedělo mi to. Ráno moudřejší večera, nicméně v práci jsem tu obálku nenašla, vše to nastrkala do bankomatu. Takže jsme se začaly dohadovat přes FB a já z toho vyšla prakticky jako zloděj. Paráda. Moje svědomí je čistý, já si tu beru akorát věci, co lidi zaplatí a zapomenou je tu a asi 2x jsem si vzala něco z objednávky, kdy to tam bylo navíc. To se klidně přiznám. Ale abych tu rabovala peníze, to fakt ne. Takže jsem šla přepočítat trezor a zjistila jsem, že tam chybí ty tisíce dokonce dva. Jako je to celkem prd, mohlo chybět taky 20 tisíc, ale jako připadám si fakt uražená! Po práci jsem jela k našim, abychom se s Ňufem mohli volně nadechnout. Seděla jsem bezvládně na zemi se psem, popíjela víno a nebyla schopná nic vyfotit. Tak jsem cvakla medvěda, kterej tam není skoro vidět. Muhehe, ať žije umění.

12. 9. 2019

Snížila jsem se k hrozný věci, ale nedalo mi to. Prostě jsem celou situaci popsala manažerovi do mejlu. Večer mi volal, byla s ním i řeč. Říkala jsem mu, že už mě to tady nebaví a chci skončit, že tohle nemám zapotřebí. Abych já tu dělala všechno a kolegyně se akorát válela v kanclu s bejvalkou a ještě mě obviňovala, že jsem sebrala peníze, to fakt ne. Doma to stálo taky za vyliž prdel, chtěla jsem s ním vyřešit ten předchozí den, ale byl znaven, tak mě moc nevnímal a já si připadala, jako kdybych mluvila do dubu. Takže jsem dostala další záchvat pláče a bylo po debatě. Kupodivu mě chytil za ruku a já z toho vyčerpání usnula.

13. 9. 2019

Ještě pátek nestál za moc. Ráno celkem v pohodě, já pak jela za našima, tam jsem si sbalila nějaký nezbytnosti, materiál ke tvoření, protože Ňuf mě celkem v byznysu podporuje a chtěl to všechno vidět. Doma jsme zapli telku, já chtěla koukat na film, on na Talent, tak jsme koukali na Talent (ne, on říkal ať koukám na film, ale mně to moc nebavilo). No a pak jsme se zas začali hádat. On furt nechápal co mi vadí, požadoval omluvu za to, že jsem v to úterý bouchla. A já požadoval trochu ohleduplnosti a aby mě přestal každý den budit a ještě se tak dementně ptát, proč nespinkááám. No, trvalo to, ale asi pochopil a najednou ve vzduchu byla cítit úleva a od tý doby je to dobrý. Snad nám to vydrží co nejdýl, fakt bych o něj nerada přišla.

14. 9. 2019

A tak přišla sobota která byla príma a díky ní jsem celkem zapomněla na svoje trable. Dopoledne jsme strávili doma, pak vyrazili na nákup a na oběd. Každý se pak vydal svou cestou, Ňuf za nejlepším kámošem a já za svými kámoškami, které slavily narozeniny. Bylo tam docela dost lidí z party, ze začátku si mě nejvíc všímal nejmladší člen, protože jsem přece ta teta s náramkama a to je bezva. Když odešli, bavila jsem se i se svými vrstevníky, byl to docela slušnej mejdan. Odcházela jsem kolem 23:00 a má štace pokračovala kde jinde než v Hospůdce, kde na mě Ňuf čekal a kde jsem se díky rosééé dorazila. Ale výjimečně ne do deprese, ale do dobrý nálady.

15. 9. 2019

Původně jsme měli jet na Karlštejn, ale protože jsme se probudili s několika promile, nikam se nám nechtělo. Takže jsme se spolu chvíli váleli, věnovali se sami sobě, pak jsme odlévali pryskyřici, odpoledne si zašli na oběd a jeli se „projít“ do Hvězdy. Zas to hrozně rychle uteklo. Já naštěstí měla před sebou 9 dní volna, takže pro mě to tentokrát konec světa neznamenalo. Ale Ňuf musel vstávat do práce, takže jsme šli spát brzo.

16. 9. 2019

Jak strávit první dovolenkový den? No jak jinak než úklidem a vařením. Je hrozný, co se ze mě děje, ale hrozně mě iritoval ten chaos, co u Ňufa doma máme. Má všude rozhrabaný věci a já si ty svoje nemám pořádně kam dát. Sám říkal, že mi vyklidí nějaký police, tak jsem se do toho pustila sama. A aby se neřeklo, ty jeho jsem mu pěkně naaranžovala. No a k jídlu jsem upekla náš oblíbený cuketový koláč a ještě jsme měli plněná rajčata. Ty jsem dělala po sto letech a měli úspěch, tak jsem byla moc ráda.

17. 9. 2019

Další fajn den. Dopoledne jsem jela domů k našim, abych si sbalila věci. Chvíli jsme kecaly s mámou a já se pak vrátila za Ňufem. Odpoledne jsem hledala nějakou novou práci, našla jsem inzerát na jednu, která by mě moc bavila a kde jsem splňovala všechny podmínky, ale žel, dodnes se neozvali. Večer nás čekalo důležité setkání – v Hospůdce nám brácha představil své děvče. A já vlastně jim svého chlapce. Celkem se nám to protáhlo, ale bylo to moc príma. Dokonce se tam se mnou vykecával jeden herec, který tam pravidelně chodí, známe se od vidění, tentokrát jsme se potkali na cigáru, tak vyzvídal, jak jsem se seznámila s Ňufem. A byl celkem překvapený, že chodím pravidelně do divadla…

18. 9. 2019

Nikdy jsem neuměla vypadnout z reality. Vždycky jsem měla pocit, že dělám něco špatnýho, že nemám nárok, že musím makat a makat a makat. Až letos jsem konečně dospěla do stádia, kdy je mi moje pohodlí přednější, než práce, takže využívám každičký příležitosti k volnu a sem tam si holt vezmu i něco neplacenýho, pokud se mi směna kreje s něčím extra. Na chatu s našima jsem se tedy těšila. Neuměla jsem si sice představit, jak bez Ňufa vydržím týden, ale po těch našich neshodách jsem si říkala, že nám to akorát prospěje. Hned první den jsem tedy běhala po lesích a hledala houby. Muhehe.

19. 9. 2019

Dopoledne jsem jela s tátou do města na nákup, protože jsem vyjádřila přání koupit Ňufovi dobré rudolecké pivo a taky tradiční pohlednici, kterou mu z každýho výletu, kam jezdím bez něj, posílám. Rudolec je srdcovka už od mala, vždycky jsem chtěla Malou Hlubokou koupit, kupodivu byla za pár korun, holt ta investice do ní nikoli. Proto už tam zas několik let stojí netknutá. Je to škoda, jsem si vždycky představovala, jak bych se tam mohla aspoň vdávat, kdyby z toho dodělali penzion. Po obědě jsem vyrazila zase na houby, tentokrát sama se psem. Našla jsem místo, kde to bylo naprosto poseté klouzkami. Posbírala jsem co šlo, trochu se lekla, když kolem nás pádily dvě srny a pak se vrátila do chaty a popisovala ty žně tak dlouho, dokud se naši nesvedli a nešli se mnou pro zbytek.

20. 9. 2019

I pátek byl ve znamení hub. Tentokrát jsme se s tátou popovezli trošku dál. Hub tam bylo opravdu hodně, ale samý takový pidi hříbečci. I tak jsme něco málo posbírali, příjemně se prošli a kolem poledne se vraceli. K obědu bylo grilování, my pak s babičkou celý odpoledne čistily ty houby a večer jsem se pustila do očesávání šípků. Ze mě bude ještě na starý kolena zahradník. Večer mi bylo trochu smutno, Ňuf jel domů už odpoledne, aby si Juniora užil víc a vlak měl nějaký problémy, takže nabrali šílený zpoždění, kámoš, co pro něj měl přijet na zastávku se na něj vybodl, takže po půlnoci hledal ještě na rychlo hotel. Jako nepochybovala jsem, že to zmákne, ale zastesklo se mi a bylo mi to nějak líto.

21. 9. 2019

V sobotu jsme navštívili jarmark ve Slavonicích. Letos tam toho měli méně než loni, ale i tak jsem neodešla s prázdnou. Nakoupila jsem si nějaký šutry, spousty koření, křen. Na zahradě jsem pak dodělávala šípky a relaxovala. K večeru jsme se šly s babičkou projít ke trati na další šípky, ale byly tam nějaký hnusný a k těm hezkým se zas nedalo dostat. Večer proběhla degustace burčáku u krbu. Málo ho bylo! 😀 Jsme toho vypili… A pak už na kutě… Jediný mínus ten pobyt měl, celkem blbě se mi spalo, protože jsem zvyklá na Ňufa a velkou postel a tady jsem měla pocit, že padám, takže jsem sebou furt škubala a bála se.

22. 9. 2019

I když se mi nechtělo zpátky do reality, celkem jsem se domů těšila. Večer jsem byla domluvená s T. na pivču a napsal Ňuf, že se vrací už v neděli, takže jsem se těšila i na něj. Bylo to dlouhý, fakt tu T. obdivuju, že se s přítelem třeba 2 měsíce nevidí. Nemohla bych mít vztah na dálku. Proto se taky teď hroutím z tý představy, že by se měl odstěhovat. Není to naštěstí nic na tuty, bůhví jak to všechno bude, ale když bude nejhůř, holt odjedu s ním. Což nevím, co tam budu dělat, protože nepípnu anglicky a kdybych měla být žena v domácnosti, tak mi z toho po měsíce hrábne. A na dítě se necítím. No, budu muset využít všechny prostředky k tomu, abych ho přesvědčila, že prozatím je ČR ta nejlepší možnost… Stejně v tý firmě chce skončit, tak ať moc neremcá. Ale tak to předbíhám… S T. to bylo príma, trochu se nám to protáhlo, takže jsem k Ňufovi přijela až asi v jedenáct večer. S ním to taky bylo fajn, jako (skoro) vždycky.

23. 9. 2019

Poslední dva dny volna. A pak se budu muset urychleně rozhodnout, co dál. Jelikož mi dlužej nějaký prachy ještě, i když manažer začal před pár dny tvrdit, že ne, tak mám chuť je prostě přinutit k tý dohodě, nebo teda podat okamžité zrušení poměru (ale jak jsem zjistila, to musím udělat do 2 měsíců od toho, kdy dluh vznikl, no a to už je dýl… o dost dýl…) Jinak jsme nedělali nic zajímavýho, Ňuf byl v práci, já doma, po jeho návratu jsme zašli na nákup, já uvařila houbovou omáčku – ta měla úspěch, celej večer chodil užírat do hrnce. A večer jsme si pustili film, kde hraje náš „kamarád“-herec z Hospůdky. No a takovou pěknou kytičku jsem dostala.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.