Týden 27. a 28.

Tak moc jsem prahla po volnu, až jsem lehla s angínou. Naštěstí zázračná ATB zabrala, tak jsem se omezovala jen pár prvních dní a pak si užila celkem dobrou „dovolenou“ plnou zážitků a lásky, muheheeee. Každý den děkuju vesmíru, že mi konečně tu objednávku poslal. Můj kluk má všechno, na co jsem kdy pomyslela, že by se mi u partnera líbilo. A to i ty horší vlastnosti, abych mu zas jen nelichotila. Ne, je to príma a jsem ráda že jsme se našli…

Aby byl život v rovnováze, tak v práci to momentálně nestojí za moc, manažerovi nějak přeskočilo a začal dost prudit, firma mi dluží i nějaký peníze, slíbené zvýšení platu se taky nekoná, tak já nevím. Mám to tu moc ráda, je to takový moje vymazlený mimino, za ten necelý rok jsem se hodně zas naučila, ale říkám si, jestli to mám zapotřebí. S kolegyní tedy každou chvíli „podáváme“ výpověď, ale zas jako nechceme to vzdávat bez boje… Uvidíme. Smlouva mi končí v říjnu, třeba se do tý doby situace vylepší nebo objeví nějaká nová životní výzva. Ani nevíte jak mě sere, že nechci furt děti. Bych šla na mateřskou a bylo by vymalováno… 

2. 7. 2019

Bylo mi trochu smutno, přecejen, měla jsem dost plánu, protože chlapec tu měl prcka a jeli spolu kempovat a já se chtěla sejít se starými známými, který jsem dlouho neviděla. Takhle jsem měla dost smolíka, ale co se dá dělat. Tak jsem se zas aspoň mohla beztrestně válet v posteli, čumět na televizi a číst si knížky. A to se dělá nejlíp, když máte pořádnýho obranáře, že.

3. 7. 2019

Ve středu už mi začínalo být celkem dobře, takže jsem měla roupy a nevěděla coby. Jsem fakt děsná, pořád si stěžuju, že nemám na nic čas a když jsem konečně ve „vězení“, na nic pořádně nesáhnu… Achjo. 

4. 7. 2019

Tak jsem se osmělila vylézt z baráku. Na nákup. Protože jsem nebyla připravena na to, že budu zavřená doma, nic moc jsem v lednici neměla, máma mi teda v úterý nebo kdy uvařila a něco i koupila, tak jsem žila z toho, ale aspoň jsem omrkla novej obchod, co nám na sídlišti otevřeli. Nic moc, ale moje oblíbenosti jsem tam sehnala. A co doma? No sodoma gomora nééé. 

5. 7. 2019

Já tomu nerozumím. mH. zatoužil po mé přítomnosti, tak jsem teda kývla na páteční setkání. Protože jsem měla vycházky jen přes odpoledne a nechtěla jsem vypadat, že se zase vymlouvám, navrhla jsem mu tedy, že zajdeme na oběd. A tak jsme zašli. Zmínila jsem se, že už z části bydlím mimo sídliště a na jeho otázku s kým jsem se rozhodla odpovědět pravdu. Záhy začal že musí brzo domů a když se mě ještě potom optal na přítelův věk, vykřikl „ty vole“ a kroutil hlavou. Já vám nevím, myslela jsem si, že dostal už taky rozum, ale přijde mi že ne. To snad není ani možný aby o mě stál takovou dobu! Za pár dní později mi psal, že byl unaven, proto odešel dom a teď mě furt nahání kdy se uvidíme. Ehm. No ale tak jsem byla doma na slušňáka, dokonce jsem si dala i nealko pivo, fuj, takovej kentus. Doma jsme si psali s mužem a rozhodl se, že nás s prckem seznámí. Den D. jsme určili na neděli… 

6. 7. 2019

Nojo, v sobotu jsem se už utrhla z řetězu. To kdyby paní doktorka viděla… A manažer… A vůbec. Naši odjeli pryč, tak jsem pozvala Fí. na návštěvu. Odpoledne jsem jela na nákup, chtěla jsem nějaký konkrétní věci a uplatnit stravenky. No a zapřísáhla jsem se, že pojedu jinam, ne k sobě do práce. Tak jsem jela do práce. Cestou tam si říkám že oukej, ale že nebudu pracovat. Hm, tak jsem napřijímala zboží a bylo. Nakoupila jsem, rozloučila se a fííí zpátky domů. Tam jsem přichystala pohoštění, obarvila si vlasy – jsem trochu zklamaná, neb růžová blond není vůbec tak růžová jak jsem si představovala, ale jako sluší mi to, jen je to furt taková obyč nuda. Ale zkusím to přebarvit znovu a možná něco namixuju, uvidíme. Fí. dorazil kolem osmé, picli jsme víno a párty mohla začít. Protáhla se asi do dvou do rána, to už jsme trochu usínali, tak jel dom a já šla spinkat. Protože další den byl důležitý…

7. 7. 2019

Takhle nervózní jsem teda nebyla ani nepamatuju. Neustále jsem chodila na záchod, dokonce jsem se i namalovala, přichystala nějaký překvápka pro malýho a vyrazila na místo setkání. Kluci už na mě čekali v metru, nervozita ze mě spadla asi během minuty. Malej je super, mě si prý taky hned oblíbil. Prošli jsme se, já mu dala skejta, tak se učil jezdit, chlapec mi vyprávěl jak se měli v kempu, já si mu postěžovala ohledně práce. Pak jsme si sedli do takový hospůdky menší, prcek si šel hrát s nějakou holčičkou, tak jsme měli i chvíli pro sebe. No, stejně nás nachytal jak si dáváme pusu, ale vzal to úplně v pohodě a prý se na mě dokonce i pak ptal odkud se známe a tak. Dárečky ho potěšily a k večeru jsme tam už taťku ani nepotřebovali. Vzala jsem je ještě na véču k nám do hospody a pak nastal čas loučení. Bylo mi smutno, nejraději bych jela s nima. Naštěstí jsem doma nebyla opuštěná dlouho, hodinu na to za mnou dorazila V. Daly jsme si vínečko a probraly ty naše chlapce a další nezbytnosti. Príma večer.

8. 7. 2019

Pondělí jsem trávila doma. Mám dojem, že mě hned z rána vzbudila zas ta posraná rekonstrukce, co sousedi dělaj, tak jsem si pustila poslední díl Básníků a hajala a nadávala jaký jsou to kreténi. Nikam jsem ani nešla, ani žádnou návštěvu jsem neměla. Dokonce jsem si nedala ani víno – chtěla jsem si dát sklenku a psát, ale nakonec se mi nechtělo.

9. 7. 2019

V úterý jsem byla zvaná na oběd k prababi. Dlouho jsem už u ní nebyla a protože naše rodina je jedna velká drbárna, samozřejmě se na mě společně s tetou a babičkou hned snesly jako supy a chtěly vědět všecko všecičko… Posezení to bylo fajn, takový klasický, kdy dostanu najíst, něco babi pomůžu a všechno zdrbneme… 

10. 7. 2019

Kontrola, pro sushi a hurá do úklidu. Ale ne zas tak moc, abych se náááhodou nepředřela. No a večer co? Přece wiiiii s kolegyňkou. A hezky pěkně na Strahově. Tentokrát to bylo dobrodružný, protože jakmile jsme nastoupily do posledního autobusu, tak kolegyňka zjistila, že nemá telefon, takže jsme vystoupily, že se vrátíme, samozřejmě byl zamotanej v dece, nic nám už nejelo, tak jsme to seběhly na Klamovku pěšky a já jí zavolala Taxify, aby dorazila nějak slušně domů, protože metro už spinkalo. Taky jsem měla v plánu si objednat odvoz, ale jela mi tramvaj, tak se mi nechtělo utrácet. 

11. 7. 2019

Ani dospat jsem nemohla. Začínají mi konečně ty pravý prázdniny. Doma poslední úklidový vychytávky, nákup, pošta a pak hurá za svým chlapcem. Ten už byl natěšený a čekal na mě s pugétem před barákem. Tak moc mi chyběl, zmetek jeden. Hrozně moc jsme si na sebe zvykli. Večer to byl príma, jeden velkej mejdan, na mý rapy na můj pohřeb. 

12. 7. 2019

Válecí den. Jak jsme si tohle dlouho přáli? Dloooouho. Koukali jsme na všelijaký filmy, co dávali v telce, váleli se na matraci, papali a věnovali se sami sobě. Ou jééé. A je hrozně super, že prostě nejí skoro maso! Já jsem z toho furt tak nadšená. A dokonce takovouhle kuchařku přivezl, mistr šéf kuchař.

13. 7. 2019

Sobota byla moc príma, vstali jsme tentokrát brzo, hodili sprchu a pak vyrazili na výstavu do Moderny, kde měli obrázky mimojiných Born, Miler a Trnka. Moc se nám to líbilo, hlavně Krteček teda. Pak jsme se přesunuli na Náplavku, kde jsme zašli nejdřív na nealko a pak na Avoid na moje oblíbený borůvkový pivčo. Začalo pršet, tak jsme se schovali pod takový pidi stan, byla sranda. Když přestalo, přešli jsme most, zašli si poklábosit s labutěma a pak na Anděl na nákup, že si něco dobrého uklohníme. Ještě jsme stihli véču v čínský restauraci, dostala jsem chuť na pořádný tofu… a pak už jsme napochodovali domů, kde se mistr chopil vařečky a udělal nám na další den bezva polívku. U toho jsme hrozně chlastali, protože já konečně dobrala ty léky (jako takhle, ne že bych se nějak omezovala ty dny předtím…) a byla to dobrodružná noc plná hříchů a i nějakých menších neshod. Od tý doby má zákaz s vodkou. Já ne, já nevyváděla a byla mňam, i když teda dost nakopávala. 

14. 7. 2019

Takový to když někomu mrdne v hlavě, urazí se z důvodu, který si sám vymyslel, sebere se uprostřed hříchů a jde v 5 ráno prát… WTF moment. Naštěstí jsme si to hned vyjasnili a holt hodinu čekali, než ta kráva přestane dělat bugr a pak šli spát. No samozřejmě že jsme byli přes den chcíplý, já teda o dost míň, kocovinu jsem neměla vůbec, jen jsem byla líná. Zato Ňufík si zrovna nepískal, i když taky to bylo dobrý. Tentokrát jsem se role hospodyňky zhostila já, udělala jsem zapečený cukety s rajčaty, žampiony a sýrem, no žrádlo. Myslím, že hlady rozhodně neumřeme, ta jeho polívka byla taky výborná. Já si ještě večer pustila film, ale miláček mi tam už chrápal do ucha. 

15. 7. 2019

Dělala jsem si srandu, že si po těch 5 dnech polezeme na nervy a ještě se budeme radovat, že jdeme v úterý do práce. A ono prd. Naopak. Zvykli jsme si na sebe ještě víc. Pondělí bylo moc príma, konečně jsem mohla svobodně fungovat, takže jsme po obědě vyrazili na procházku do Chuchelského háje. Prošli jsme se hezky pěkně z Malý Chuchle až na Velkou Chuchli, vyfuněli kopec a došli až do minizoo, kde jsme si pokecali snad se všema zvířátkama a pak si dali pivčo. A druhý, třetí a furt jsme se něčemu smáli a taky řešili dospělácký věci. Cestou domů jsme zapadlo do Hospůdky, že teda ještě na jedno, MAXIMÁLNĚ dvě zajdem. Hm. Tak jsme dali čtyři, furt se něčemu chechtali a domů dorazili kolem půlnoci. 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.