Týden 23. a 24.

Ty uječený parchanty před krámem nazývám láskyplně „vřískoti“. Ňufík to vytunil na „vřešťáky“. Tak či tak, v tuto chvíli, kdy rebelsky rozepisuji další, tentokrát o mnoho veselejší, díl Projektu mi dávaj fakt zabrat a jsem zvědavá, jak to tu do večera vydržím. Asi půjdu hulákat s něma…

Mám za sebou asi dva nejlepší týdny za hoooodně dlouhou dobu. Vesmír se mnou momentálně kamarádí a já jsem vděčná, děkuji a doufám, že mě nenakope zas do prdele. S Ňufíkem jsme to přece jen dali dohromady a já si celkem rychle zvykám na to, že už nejsem sólista. I když je to ještě hodně čerstvý, konečně mám někoho, s kým můžu dělat všechny ty obyčejný věci, co jsem si někde ve skrytu duše přála. Navíc je stejně cáklej jako já, máme ohromný množství společných vlastností, názorů i koníčků, často na něco začne jeden z nás myslet a hned na to to ten druhej vysloví nahlas. Asi souznění, nebo co… Je to fajn a pořád nemůžu uvěřit tomu, že takhle vzácnej úžasnej člověk mi vpadl do života a smýšlí o mně stejně, jako já o něm…

4. 6. 2019

Úterý bylo takový finále toho smutnýho období. Ňufík opět neměl čas a já už to nevydržela a začala z něj tahat, co se teda stalo… Nakonec navrhl na setkání středu, to jsem bohužel měla směnu. Ale protože mám nejlepší kolegyňku a zároveň ségru na světě, slíbila, že to za mě vezme. I tak jsem si dala poslední brečící maraton, kterej nešel absolutně zastavit. Ale brácha mě z deprese zachránil, vytáhl mě ještě společně s kamarády do Vnitrobloku, kde jsem nikdy nebyla. Poměrně nebezpečný podnik, kdybych se opila, jistě bych si zašla koupit nějaký stopadesáty Adidasky. 😀 Odpoledne to bylo nicméně dobré, zakončili jsme ho ještě piknikem na Letný. Oujé.

5. 6. 2019

Nastal den D. Čím víc se setkání s Ňufíkem blížilo, tím víc jsem měla chuť se na to všechno vysrat. Co když si ze mě fakt dělal jen blbou srandu? Nebyl by první… Sešli jsme se na Vypichu, prvních pár vteřin bylo hrozně rozpačitých, ale pak se to nějak začalo v pohodě vyvíjet, prošli jsme si oboru, našel mi čtyřlístek a nakonec jsme skončili U Holečků na pivě. Tam nám furt někdo křenil, ale krátce před zavíračkou jsme už zůstali sami a já na něj mohla opatrně vybalit, co mě poslední 3 týdny tak trápilo. Večer měl celkem nečekaný zvrat, jeli jsme k němu, kde jsme si dali ještě pivčo, zahrál mi na kytaru a po sprše jsme se odebrali do postele, kde se konečně osmělil a začali jsme zkoumat místa pro nás dosud neznámá. Potvrdil mi prakticky to, co jsem si myslela, že se prostě bojí po těch svých zkušenostech skočit po hlavě do něčeho novýho…

6. 6. 2019

„Tak co, ozveš se mi teď dřív jak za 3 týdny?“ „Nojo, nějak to vymyslíme. Víš, já byl 5 let sám, žil jsem sám, zvykl si na to a pak mi vpadneš do života ty a já vůbec nevím co dělat. Ale jo, budeš ke mně jezdit po práci…“ rozjímal o naší situaci, která znenadání nastala, ráno u snídaně. Tak moc jsem si přála zastavit čas a válet se s ním nerušeně dál, ale bohužel, musela jsem do práce. A tam jsem byla naprosto nemožná, protože jsem byla za prvý děsně nevyspalá a za druhý v myšlenkách samozřejmě úplně někde jinde…

7. 6. 2019

Pátek byl fajn. V práci to celkem dobře uteklo, přijela za mnou kolegyňka a jely jsme k nám domů na balkonovou párty. Tam jsme nasávaly, zobaly nějaký nachos a zdrbly všechno co se dalo. Mejdan nám trochu narušila její nevolnost, kdy jsem asi od 2 od rána uklízela a uklízela a uklízela… 😀

8. 6. 2019

Sobota byla velice zdařilá. Nejprve jsem si objednala svůj největší hřích – pizzu, pak mi napsal Ňufík, že se tele ožral tak, že zaspal na vlak a nikam tudíž neodjel a jestli bych se nestavila na kafe… Pak jsem byla s Fí. na koncertě mých TG lásek, následovalo posezení s vínečkem na Náplavce a pak jsem jela za svým chlapcem a zažili jsme spolu opravdu moc hezkej večer. Dokonce mě už ve dveří přivítal pusou na pusu, což byla jasná známka toho, že už nás taky bere jako pár. Dala jsem si čaj, pak víno, koukali jsme na nějakej praštěnej film, povídali si… Následoval koncert plný lovesongů, sprcha a pak jsme na to hupsli. 😀

9. 6. 2019

Abychom se jen neváleli a nechlastali, vyrazili jsme na celoodpolední procházku. Začali jsme na Divoký Šárce a došli až na Jenerálku, kde jsme poseděli u pivča a užívali si každej okamžik. Je mi s ním fakt dobře, doufám že to není nějakej vrah třeba, nebo tak. 😀 Ani se mi nechtělo domů, ale protože se měl stavit na návštěvu brácha, musela jsem dát svému chlapci košem. Vypadal, že ho to celkem mrzí, ale nedá se nic dělat. Domů jsem dorazila asi v sedm, po cestě mě potěšila kolegyňka, psala, že za mě bere pondělí, takže díky tomu jsem měla skoro celý týden volna. Brácha přijel nějak po devátý, picli jsme víno a pokecali o všem možném i nemožném a bylo to fajn, i když jsem byla už fakt zralá do postele…

10. 6. 2019

A hurá další volný den! Ou jééé. Trochu jsem poklidila, zašla na nákup samých dobrých a zdravých dobrůtek, pak pozvala Ňufíka k sobě a protože pozvání přijal, vrhla jsem se k plotně, muhehe. Na snídani jsem nám udělala banánový lívance a jahůdkový smoothie, vše ve vegan verzi, protože krom toho že je naprosto úžasnej, tak nejí skoro maso a má tyhle věci rád, taky salátek jsem udělala… Přijel v osm. Musela jsem se smát, velice opatrně poprosil o zapnutí fotbalu, tak jsme koukali na fotbal. 😀 Ale já si aspoň vyřídila nějaký pracovní věci. Byl to príma večer, dokonce jsme šli spát i brzo.

11. 6. 2019

Úterý se neslo v kulturním duchu, už někdy v zimě jsme s bráchou dostali lístky na představení Návštěva. Docela jsem se těšila, slyšela jsem na to samou chválu. Vyfikla jsem se a hurá na místo. Na prd to vedro, okamžitě jsem byla upocená a přehřátá jak čuně, ale na grácii nám to snad neubralo. V kavárně jsme si dali Aperol Spritz a pak celá Návštěva mohla začít. A fakt doporučuju, bylo to originální, vtipný i smutný. Po divadle jsem jela za Ňufíkem, kterýho jsem hned ve dveřích oslnila svou krásou. 😀 Takhle mě ještě neviděl no… Dali jsme si víno, zas koukali na nějakej praštěnej film, já mu vyprávěla o divadle, pak následovala sprcha a moc hezký společný chvíle, muhehe.

12. 6. 2019

Jelikož si vzal home office, nemusela jsem jet domů brzo. Bylo to príma, i když pracoval, stíhal se mi dost věnovat, odpoledne jsme si zašli na oběd do veganský Pastvy, bylo to moc dobré, pak jsme se zase sobě řádně a intenzivně věnovali a nakonec mě čekal ještě soukromý koncert, během kterýho se mi teda udělalo z toho vedra trochu zle, tak si chudák asi myslel, že mě to nebaví, protože jsem tiše umírala. 😀 Měla jsem jít večer s Fí., ale fakt jsem si připadala jak praštěná palicí, tak jsme to přeložili na další den. Domů jsem dorazila skoro až v 11, nějak jsem se od Ňufíka nemohla odtrhnout a to mě ještě přemlouval, ať jedu až ráno… Ty vztahy jsou sice fajn, ale poměrně znavující. 😀

13. 6. 2019

Nebudu lhát, vlastní postel je vlastní postel… Ale jo, chyběla mi jeho přítomnost, i to jeho pochrupování a následný zástavy dechu, kdy vyskakuju a kontroluju jestli je vůbec živej. Ale tak aspoň jsem si taky užila svýho hafana, zašly jsme na procházku, já si pak zaběhla pro balík a sushi a večer mě čekalo posezení s Fí. v Riegráčích. Pohoda klídek.

14. 6. 2019

Hned z rána mě čekal v práci nemilý zážitek, nefungoval nám na krámě počítač, ajťák byl protivnej jak činže, drzej a ještě mi práskl telefonem. Nakonec byla chyba v klávesnici, tu jsem naštěstí měla náhradní v kanclu, tak jsem si poradila i bez něj. Po těch 6 dnech flákání se mě samozřejmě čekalo bambilion zboží, nic se mi nechtělo, protože v místnosti bylo asi 30 stupňů… Vesmír mé přání vyslyšel, to nejhorší jsem nemohla udělat, protože jsem to neměla v systému… Takže teď tu mám mega krabice a sere na to pes. Jinak se nedělo nic moc, dodělala jsem pár restů a teda měla radost z knížek, který mi konečně dorazily. Oujé.

15. 6. 2019

Všimla jsem si zajímavý věci. Když byl v mém životě Er., neustále jsem všude narážela na babočky paví oko. Prostě pořád. Letos jsem žádnou ještě neviděla, zato kolem mě začali kroužit tihle krasavci – pokud se nepletu – babočky bodlákové. No a tak jsem si jednu ráno cestou do práce i zvěčnila. Jinak se zase nic moc nedělo, lidí málo, já jsem v tom vedru prostě úplně nemožná, přelouskala jsem akorát pár stránek Bukowskiho a tak nějak odpočítávala minuty do konce směny. Po práci jsem si telefonovala s babičkou, doma si dala s našima dvě skleničky vína a hurá do hajan.

16. 6. 2019

Vždycky jsem byla takovej dříč a teď jsem líná jak prase. 😀 Myšlenkama jsem samozřejmě někde úplně jinde, v tom vedru se mi nechce pomalu ani dýchat… Takže jsem udělala jen to opravdu nejdůležitější, trochu jsem poklidila a taky jsem konečně dočetla knížku od Bukowskiho! A pak hurá domů, kde jsem se najedla a plácla sebou do postele… A na fotce čtyřlístek, kterej mi snad jako první přinesl štěstí. Možná je to tím, že jsem ho nenašla já… 

17. 6. 2019

Těšila jsem se na pondělí. Chlapec se mi vrátil do Čech, v noci jsme si vyměnili pár zajímavých zpráv. Dopoledne jsem byla nějaká zdechlá, jen jsem se vylezla najíst a pak zas spala… Odpoledne dorazil na návštěvu brácha a já se šla chystat ven. Vytáhla jsem nový sandálky se sovama, nejsem zvyklá nosit takový boty, ale bylo to moc super. Stavila jsem se u babičky a pak jsem se prošla na Anděl, kde už na mě čekal Ňufík. Dostala jsem krásnou kytičku a strávili jsme spolu fajn večer. Nejdřív v restauraci u pivča a pak v parku… Tentokrát ten čas nějak rychle utekl. Doma jsem si dala s našima ještě trochu vína a kolem půlnoci už spala jako miminko… 

2 komentáře: „Týden 23. a 24.

    1. Co si budem – ono tomu málo kdo rozumí. 😀 Proto jsem vděčná za Ňufíkovy stravovací návyky, ten na oběd v Pastvě posledně nadšeně vzpomínal. 😀

Napsat komentář: K. Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.