Týden 21. a 22.

Jelikož si teď poletuju na obláčcích, kolem kterých se prohánějí jednorožci prdící duhu, zkoksovaný víly a andělé vytesaní z diamantů, nějak jsem úplně zazdila další díl Projektu. Cvakám samozřejmě poctivě každý den, jen ho tedy vydávám lehce opožděně a jak pravidelní čtenáři mohou z posledního článku vědět, smutná nálada momentálně není aktuální… I když… Už 4 dny jsme se neviděli a začíná mi trochu chybět. 😀

Je vůbec možný si na druhou lidskou bytost zvyknout tak rychle?

Tak to na mě padlo. Otázky bez odpovědí, smutný šedý světlo, klasika. Jednou za čas to udeří a nějak se mi nedaří se tomu úplně bránit. Tak vždycky počkám, až to samo přejde. Jsem hysterka, jsem paranoidní a ta stagnace mýho „stavu“, problémy v práci a uvědomění, že jsem zas o rok blíž tomu být fakt stará bréca holt udělaly svoje…

Ale jedeme dál. Chci jen jeden velkej mejdan – na mý rapy, na můj pohřeb! Život je jeden z nejtěžších, ale přesto ho kurva občas i miluju…

21. 5. 2019

Prý nepotřebuji prince k tomu, abych se stala princeznou. Jeden z dárečků od kamarádky mi udělal opravdu velkou radost, jsem princezna, vole!!! Už dlouho a teď jsem konečně kompletní! Jinak den nic moc, můj „princ“ mi dal košem, na Ni. jsem neměla nakonec náladu, doma si mysleli že jsem zas přišla po čtyřech, neb jsem při smutnění na schodech opomněla deštník… Klasika no. (Ale nedalo mi to a o pár dní později jsem jim řekla, že jsem prostě jen bulela.) Tak jsem si objednala pizzu, abych mohla mít tu depresi ještě větší, to až se podívám, jak jsem zas nakynula.

22. 5. 2019

Tak fajn, hlavně se z toho neposrat. Hurá po týdnu do práce. Tam jsem šla s tím, že si vyčistím hlavu a že se zbavím všech svých démonů. Bylo mi hrozně smutno, cítila jsem tíseň, ani jsem skoro nespala, hrůza. V práci jsem se celkem rychle probrala, neb mě čekalo – a to výjimečně ani nějak nepřeháním, asi 30 beden zboží, který bylo potřeba napřijímat. A protože v centrále si z nás někdo dělá očividně prdel, tak nám dorazily další penály, batohy, desky a tak dále a tak dále, takže teď v kanclu není hnutí a už mě to pěkně jebe. A taky jsem udělala jeden zásadní krok… Vymazala jsem si Er. z přátel. Sbohem.

23. 5. 2019

Čtvrtek byl o něco málo lepší, všechnu práci jsem tak nějak stihla, ale smutno mi bylo pořád. Začala jsem se ve všem děsně šťourat, hrotit to, vymýšlet katastrofický scénáře… Celá já. Ale nedělo se nic moc, jen jsem koukala na hokej, brácha na něm byl v Hospůdce, dost jsem váhala, že bych se po práci za nima vypravila, ale nakonec jsem jela domů a dokoukala ho hezky v klidu v pokojíku. 

24. 5. 2019

Protože k tý depresi asi trošku pomohla i nadměrná konzumace vína a vodky, rozhodla jsem se to svoje pití omezit. (A teda ťuk ťuk, držím se! :D). Chtěla jsem si pěkně poklidit v pokojíku, tak jsem všechno vytahala ze skříní a pak bezvládně ležela v posteli a zírala na to. Vysvobodil mě brácha, který dorazil odpoledne na návštěvu, šli jsme volit a pak na oběd do hospody. Jídlo mi moc nejelo, tyhle tučný hospodský jídla už nějak nemůžu, navíc porce jak pro slona, ale jejich domácí malinovka mě naprosto učarovala! Mňam do píči. 

25. 5. 2019

Generální úklid. Tentokrát jsem se už neflákala, dokonce jsem vstala dřív a opravdu, všechno bylo kolem čtvrtý odpoledne hotový. Skoro jsem to u sebe nepoznala, jak moc pěkně to vypadalo. Nechápu, kde se tam ten bordel furt bere, když jsem skoro věčně někde v tahu… Tentokrát jsem se večer rozhodla strávit s přáteli v Hospůdce, navíc byl hokej! Nevyhráli jsme a celej večer byl jeden velkej bizár zas, ale tak já jsem sběratel bizarních zážitků (jak mi napsal Li.: „Ty máš vždycky co vyprávět.) takže si nestěžuju, ale teda už jsem fakt stará bréca, chodit ráno v 6 domů je pekelný. 

26. 5. 2019

Měla jsem několik variant, jak trávit odpoledne, nakonec jsem jela za kolegyňkou na krám, tam jsme si koupily chipsy a Pepsi – ať žije dieta! a fandily hokeji. Já se furt hroutila, že na mě Ňufík totálně dlabe a že mě to už nebaví a že nevím, co jsem provedla špatně a jestli to takhle bude pokračovat, tak mi normálně jebne. Napsala jsem mu. Jeho odpovědi mě zrovna dvakrát neuspokojily, bylo to strohý, bez jeho oblíbených smajlíků a pak už mi ani neodepsal. Nasrat. Hokej jsme projeli, tak jsme si šly koupit láhev šampáňa a vypily ji před OC. 

27. 5. 2019

Nosí střepy štěstí?! Kéž by! Byla jsem docela ráda, že mám před sebou dlouhý týden, přece jen, přijdu na jiný myšlenky a nějak si to v tý hlavě srovnám, přijde mi, že vesmír si povšiml, že si nejsem sebou úplně jistá a začala jsem váhat, proto se děje to, co se teď děje. A já nechci aby se to dělo… Moc lidí nechodilo, byl klídek, přijela za mnou kamarádka, která zrovna mířila na letiště a odpoledne se stavil brácha, ten se zdržel asi na 4 hodiny, tak jsem byla ráda. Dali jsme si oběd a probrali ty naše vztahy. Utěšil mě, že jsem fakt jen hysterka a že to bude všechno dobré.

28. 5. 2019

V úterý se nikdo nestavil, takže to jsem se už věnovala i nějaký tý práci, udělala jsem si regály na novýho dodavatele, trochu poklidila… A na fotce Emanuel, můj novej kámoš.

29. 5. 2019

Konečně se v tom mém temném období objevilo něco super krásný! Volno a TG v Praze. S bráchou jsme se sešli už celkem brzo, asi 5 bylo a šli hledat místo činu. Tam jsme narazili mimo jiné i na merčík, takže jsem dostala vysněnou TG košili, že prý dodatečně k narozkám. Tak jsem se tam hned musela převléknout… Je moc hezká a myslím si, že mi i sluší, na to, že jsem musela mít skoro největší pánskou velikost, protože přes ty kozy prostě nic nezapnu… Nejdřív jsme šli na Paulieho Garanta, pak na Blakkwood, po tom hodinka pauza a nakonec moje lásky sprostý krásný nejlepší. Dorazil i Fí. a byl to moc bezva koncert, sice jsem myslela že vypustím duši, ale moc jsem si to užila. Škoda akorát, že nezahráli tu novou písničku, tu mám teď hodně ráda. No a pak hurá do Hospůdky, tam bylo pár kamarádů, Li. trochu zklamal, konečně může mezi lidi, ale přebral ještě než jsme se tam dostali, takže jsme se akorát pozdravili a rozloučili a bylo. 

30. 5. 2019

Odpočinek doma. Resp. hrozná lenost mě popadla. Takže jsem se tak jako povalovala, pak jsem chvíli poseděla s našima a babičkou, která přišla na kafe a večer jsem jela do divadla. Představení Stará bába vaří jed mě zrovna dvakrát neuchvátilo, podruhý bych na to nešla ani zadarmo. Byla jsem celkem ráda, když jsem dorazila hezky pěkně domů a lehla si do postele. A večer mi konečně napsal Ňufík, to má kliku, že si ustrnul vzpomenout.

31. 5. 2019

Den D. Na prodejnu nám měl dorazit velevážený velepán velemanažer. Byla jsem od rána zas nějaká na nervy, tentokrát bez důvodu, asi mi prostě jen šiblo no. Kolegyňka dorazila nějak před čtvrtou a pak jsme očekávaly příjezde velkého šéfa… Překvapivě jsme se i dočkaly. Schůzka byla divná, já neměla absolutně náladu něco řešit a nakonec jsem musela řešit nejvíc, ještě měl nějaký divný narážky, že si teď kolegyně myslí, že po mně jede, paráda. 😀 A protože nás to nějak vyčerpalo, musely jsme uspořádat večerní meeting. Ve stylovém duchu, samozřejmě…

1. 6. 2019

A máme tu začátek dalšího měsíce. Otřesný, jak to všechno letí. Jak říká táta: „A za chvíli tu máme Vánoce!“ Paráda. Hned ráno jsem si udělala radost a doplnila svou ptačí výbavu o tyhle perfektní sklínky s brčkama. Celej den jsem v nich pak testovala domácí ledový čaj na všechny možný způsoby, oujé. Ano, moje práce je velice inspirativní… Ale co se v ní ten den dělo? Kdo ví. Po práci jen krátké posezení s našima v obýváku, na zkoušku tři decy vína a pak dobrou noc.

2. 6. 2019

Těšila jsem se, až skončí směna a půjdu domů, zapnu telku a budu se válet. Tunila jsem čaje, měla styl a pak mě chytl párty mód a napsala jsem Fí., jestli neprubneme Strahov. K mý radosti souhlasil. Sice jsem po celym dni byla nateklá jak hovado, ale posezení bylo super a nakonec jsem otestovala i tu vodku a velkej pokrok, neuronila jsem ani slzu!

3. 6. 2019

Jsem docela dlouho schopná jet bez pauzy, hodně párty, málo spánku, ale sem tam to na mě padne a já nejsem schopná si dojít ani na záchod. A to byl případ pondělí. Měla jsem nějaký zařizování, ale nebyla jsem schopná vůbec ničeho! Tak jsem to prochrápala. Hrozný na tom je, že kdyby mě to aspoň odpočalo, ale ono prd… Večer jsem si zapálila akorát tohle prase, byl u toho vzkaz že si ho mám zapálit pro štěstí, tak oukej. Snad nějaký co nevidět přijde…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.