Týden 19. a 20.

Vznášet se na obláčcích je fajn, ale jak na to nejsem zvyklá, tak na mě začátkem tohoto týdne zaútočili démoni. Čekám, až to přejde, už je to o něco lepší, ale i tak to se mnou dost zamávalo. V práci to momentálně není úplně ideální, všichni na nás dlabou, měli mi přidat, ale výplata je furt stejná, každý měsíc řeším nějakej problém – tu zapomenou proplatit dovolenou, támhle zase nepřivezou stravenky… Manažer mi na všechno řekne, že to vyřešíme, ale abychom mu stály za osobní návštěvu, to ne… Jen sliby, sliby…

Ňufík taky nemá čas, nějak se mu to pokonilo v práci a mě ovládl naprosto iracionální strach, že si se mnou akorát pohrál a už jsem ho omrzela. Strašně jsem si na něho zvykla a i když bych pořád nenazvala to, co k němu cítím, láskou, prostě ho chci vidět, obejmout a smát se nějakým číčovinám, co budeme řešit. Do toho šílený sny, kde se mi objevoval on, Er., noční haluzy… Sranda. Už je to lepší. Probrala jsem to včera s bráchou, prý hysterčím zbytečně. Já to někde v hloubi duše samozřejmě vím, ale přesvědčit ten bláznivej mozek je občas nad lidský síly… Ale bude to dobré… Bude to dobré…

7. 5. 2019

Přišel mi z finančáku obolos, tak jsem se rozhodla si udělat radost. Strašně dlouho jsem po Instaxích koukala a konečně jsem se dočkala vlastního. Přes den jsem jinak byla celkem aktivní, krom toho, že jsem si zašla na poštu a do uloženky, jsem si i poklidila a pak jela za kolegyňkou, se kterou nás čekalo naše oblíbené wiiiii. Zavřely jsme krám a zamířily na Strahov, tentokrát jen s jednou lahvinkou vína, neb bylo frišno a nechtěly jsme nastydnout. Vše bylo perfektní, do toho jsem se přes chat domlouvala s Ňufíkem na naše první ofiko rande. No, za čtvrt hodiny jsme se už viděli dokonce osobně, jely jsme totiž do Hospůdky, kde zrovna byl. Byl to príma večer, kolegyňka jela kolem druhý domů, my se zdrželi až do zavíračky a ještě pak šli do nonstopáče na jedno.

8. 5. 2019

Domů jsem dorazila asi v 6. Bylo už světlo, ptáci pěli árie. Nespala jsem moc dlouho, hodila jsem sprchu a vyrazila na Anděl, kde jsme měli sraz. Byla jsem pěkně nervózní, poprvý se uvidíme za střízliva. Přivítal mě krásnou kytkou, prošli jsme se na Náplavku, kde jsme si dali kafčo, malinovku a pak ještě zašli na latté do jedný pěkný restaurace. Bylo to moc fajn, nebylo snad hluchýho místa. Ale díky nečekanýmu nočnímu tahu jsme byli poměrně unavený, takže jsme to asi po 4 hodinách ukončili. Doma jsem samozřejmě nemohla nic, natož spát, protože jsem byla ze všeho hrozně napumpovaná.

9. 5. 2019

Tento týden jediný pracovní den. Nedělo se nic zajímavýho, těšila jsem se domů a na prodloužený víkend. Doma mě naši pozvali na víno, debatovali jsme a taky mi popřáli k blížícím se narozeninám. Dostala jsem naprosto boží šutry do sbírky, ou jééé. Až budu odstěhovaná, pořídím si vitrínu a všechny je vystavím na obdiv. Takhle je mám zatím jen na skříni, kde se na ně hrozně práší.

10. 5. 2019

Vždycky – teda ono to není nijak častý – když zažívám skvělý období, nepotřebuju spát ani moc jíst. Takže i když jsem šla do postele asi v 1 a ještě chvíli jsem se převalovala, protože se mi zastesklo po Ňufíkovi, vstávala jsem asi v 7. Upravila jsem se a kolem jedenáctý vyrazila za bráchou. Měli jsme spicha na Letný, zašli na jídlo do jedný super mexický restaurace, probírali čerstvý zážitky, neb momentálně randíme ve stejný dny. 😀 A pak jsme se vypravili na Svět knihy, kde jsem po několika letech byla pouze jako čestný host. Hned jsem utratila všechny svoje peníze, odnesla jsem si jednu encyklopedii do sbírky (doma jsem pak zjistila, že toho vyšel hroznej kotel a všechny je chci), pexeso, pak látkový hračky od Mamma help. Kolem třetí přijela G., brácha jel domů, tak jsme si to ještě jednou prošly, já se setkala skoro po roce s Jar. Až mě to skoro dojalo. Jen jsem se dozvěděla, že můj nejmilejší pejsek bohužel umřel. Ale ona byla stará… Doma jsem se moc neohřála, večer mě čekala hospoda s T., dávali hokej, hrál Loui, krása. Takový to když se prostě radujete, ať vyhraje kdokoli. 😀

11. 5. 2019

Sobota nejdřív nevypadala moc slavně. Naši jeli pryč, měla jsem na starost psa. Nemohla jsem zas pořádně spát, tak jsem už někdy od 7 strašila. Povedlo se mi teda usnout ještě během dne, ale asi jen na hodinku. Uklidila jsem – nechápu, ale skutečně nechápu kde se ten bordel pořád bere, když se domů chodím jen vyspat. Podezírám nějaký zákeřný trpaslíky… Ňufík se mi někde přiopil s kámošema, tak to chvíli vypadalo, že se ani neuvidíme. Nakonec teda žejo, že ještě pivko u hokeje někde v hospodě zvládne. Ten chlap je jedno velký překvapení, nakonec se to naše poklidný fandění změnilo v šílenej mejdan, kdy mě učil kulečník, okupovali jsme jukebox, zpívali, tancovali, poznávali se a bylo to fakt strašně super. Ještě mi děkoval, že jsem ho ukecala. (Nojo, to já bych ukecala i mrtvýho… I když je pravda, že u něj to moc práce nedalo.) Neměl nějak dost, tak jsme se potom přemístili ještě do jinýho podniku, tam jsme v naší rozverné zábavě úspěšně pokračovali.

12. 5. 2019

Začíná se nám chlapec docela osmělovat a nabídl mi nocleh. Má to doma moc hezký, večer/ráno plný překvapení pokračoval – zahrál mi a zazpíval na kytaru, fakt nepřestávám zírat, co on všechno umí… Kolem sedmé ráno jsme odpadli. Spali jsme asi 4 hodiny, v těsnym objetí, kupodivu mě jeho přítomnost absolutně nerušila v tom fakt vytuhnout. Protože vedle Ex. se spát nedalo, ten děsně chrápal a u Er. mi zas něco nesedělo na tom bytě a spala jsem tak 3 hodiny a ještě blbě. Tohle bylo jinačí lehárko. Vyhrabali jsme se někdy kolem poledne, udělal snídani, hodili jsme si sprchu, já mu pak pouštěla svoje oblíbený písničky – jestli nekecal, tak to vypadá, že mám parťáka na koncerty, písničky se mu líbily, váleli jsme se po sobě asi hodinu na gauči. Pak jsme se šli projít, hezky romantika na hřbitově a pak v parku. Zakončili jsme to kafíčkem a pivčem v jedný restauraci, kam jsem se vždycky chtěla podívat. Kolem pátý jsme to ukončili, protože nás skolila únava. Já jsem teda stejně usnula zas až někdy kolem půl 2 ráno, jak jsem celá taková nabitá, ale tak aspoň on si trochu odpočinul.

13. 5. 2019

A jeden ze dvou pracovních dní… Byla jsem děsně lenivá dělat něco užitečnýho, v duchu jsem byla furt s Ňufíkem, viděla jsem všechno to hezký a srandovní… Akorát jsem nám teda udělala fanouškovskou pultovku a pak rebelsky mrkla na hokej na krámě. Jo, asi přišlo i nějaký zboží, kdo ví. 

14. 5. 2019

Úterý byl masakr. Nejdřív to vypadalo, jak bude klid, ale kolegyňka udělala nějaký zmatky kolem trezoru, takže mi volal nasranej manažer, že pokud to nevyřešíme, ať zapomenu na dovolenou. No, ještě že jsem bystrých princů král, a tu chybu během 3 hodiny objevila. I tak přijela na krám a pak jsme šly na láhev. Na dvě láhve. A na fotce louže, která mi připomíná křížence péseka a Scrata. 

15. 5. 2019

Tak jsem se konečně dočkala vytouženého a zaslouženého volna. Odpoledne jsem jela k babičce na oběd, bylo mi pogratulováno, že jsem přežila… A večer mě vzal Ňufík do kina. A bylo to hrozně super a mám ho čím dál tím raději. 

16. 5. 2019

No a tenhle den jsem začala mít pochybnosti… Resp. strach, že jsem něco vyvedla. Na oběd jsem jela k prababi, taky mi chtěly popřát, a potom za bráchou do Hospůdky na hokej. Cestou tam jsem si psala s Ňufíkem, prej že teda na ty Mezi Ploty se mnou nakonec nepůjde (domluvili jsme se na nich před kinem), že bude kupovat byt. Chvíli to působilo, že se plánuje dokonce z Prahy odstěhovat, tak to prej pak že ne, že moooožná někdy v budoucnu… Oukej… Program na večer mu padl, ale za náma nedorazil. Na jednu stranu ho chápu, na tu druhou, měl to 200 metrů, kdyby chtěl… Ale to je to moje šťourání se ve všem, jsem hrozná, já to vím, pak psal, že aspoň něco udělal do práce. No ale hezky jsme si zafandili i bez něj.

17. 5. 2019

Na pátek jsem se nějak přestala těšit, měla jsem v plánu s kámoškou oslavit narozky, jenže ten termín se nikomu moc nehodil, Ňufík musel domů za malym, ale nakonec jsme si to užili, nějací lidi přišli, zahráli jsme si šipky, konečně jsem vyzkoušela ten Instax, bylo to príma. 

18. 5. 2019

A je to tady. Jsem stará bréca. Musím si ten rok užít, nějakou dobu tvrdím, že se stanu členem klubu 27, tak co kdyby náhodou… S kolegyňkou jsme se sešly v pět na Dejvický a jely do Lysolají, kde byly Slavnosti květů. Dorazil za námi ještě Fí. a kámoška a koncert Schodiště jsme si moc užili. Potom se pokračovalo do Hospůdky, kde se děly zase věci… Ale o tom všem jsem se podrobně rozepsala v samostatnym článku. A koukám, že i ta fotka stojí za hovno. 

19. 5. 2019

Konečně volný den. Nic moc jsem nedělala, myslím, že jsem trochu poklidila, ale kdo ví. Na fotce je vázička, kterou jsem si objednala před rokem, ale přišla mi do chráněný dílny až po mém konci, takže jsem se k balíčkům dostala až teď. Celej večer jsme si propsali s Ňufíkem, všechno bylo zas sluncem zalité, posílal mi nějaký ptákoviny, já mu vyprávěla o tý aféře v Hospůdce, dostali jsme se pak k tomu mýmu přepadení, on si chudák asi myslí, že mě ten úchyl znásilnil, budu mu to muset osobně upřesnit. Ale hezky mi psal, to jo… 

20. 5. 2019

A tenhle den všechno začalo. Měla jsem dlouho naplánovanou párty s Do. a V. na Strahově. Když jim nevyšly ty moje narozky, tak že si to vynahradíme. Neměla jsem ani moc chuť pít, celkově jsem byla taková unavená, ale fajn. Zdál se mi totiž v noci sen. Úplně jsem ho zapomněla, ale převčírem mi došlo, že ten to asi všechno odstartoval. V tom snu se vrátil Er. A byli jsme zase spolu. Nechtěla jsem, protože zas dělal krávoviny. Potkávala jsem Ňufíka, vždycky na nás tak smutně koukal. Věděla jsem, že jsem udělala chybu a strašně toho litovala, ale už se to nedalo změnit. Ten sen měl děsně ponurou a depresivní atmosféru, bylo to fakt strašně zvláštní. Párty byla fajn, akorát jsem samozřejmě dostala nutkání mu napsat, že jsme kousek, jestli nechce dorazit. On že teda bohužel a že to úterý, na který jsme se domlouvali, taky neklapne, že toho má v práci moc. A protože Do. měl emoce, na mě se to nějak taky všechno nabalilo, tak jsme tam řvali jak malý haranti…

No a od tý doby mám depresi. I když jak říkám, dneska je to o něco lepší. Dala jsem si oraz od chlastu, na rovinu jsem se ho zeptala jestli jsem něco provedla a vyhýbá se mi, nebo jestli fakt nemá čas – tak snad nekecá (holt zkušenosti ze mě udělaly nevěřícího člověka), na ty MP teda nejdeme, ale zas aspoň uvidím to MS 2019 letos fakt poctivě celý… Sleduju dokumenty, vrátila jsem se k ukrajinštině a angličtině, dneska dělám mega úklid pokoje, napsala jsem manažerovi, že mě pěkně štve a jestli s teda můžeme pobavit o tý mojí výplatě, vygruntovala jsem krám, že to tam kolegyňka málem nepoznala a vymazala jsem si Er. z FB, protože se skutečně zas vrátil a já si vzpomněla na ten sen a dostala jsem strach. Teď jsem se zbavila všeho, co jsem tu ještě doma měla a co mi mohlo blokovat novej vztah – třeba zabalený vánoční dárky a tak… Tak snad to už bude fakt dobré… Hrozně jsem si na ten príma pocit zvykla a nechci o něj hned zas přijít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.