Jsem prostopášná kurva, ale asi budu mít rande!

Přemýšlím, jestli ty chvíle miluju nebo nenávidím. Takový ty, kdy se probudíte a máte pocit, že celou noc vám do žíly někdo pumpoval vodku, tak moc jste ožralý. Jste ožralejší než v tu chvíli, kdy uleháte ke spánku, s pocitem, jak moc jste uvědomělý.

Střet s realitou a především se zrcadlem pak bývá poněkud krutý. Ale tam uvnitř víte, že ten mejdan stál za to. A ten dnešní obzvlášť.

Velká nevýhoda s kolegyní je ta, že děláme protisměny. Takže se nemůžeme spolu chodit vylejt na maximum. Vždycky totiž musí jedna z nás druhej den do práce a i když jsem tam už několikrát byla pod parou, není to úplně fajn. Den, na který jsme se těšily od jejího nástupu konečně nastal. Včera! Protože na velikonoční pondělí je celý obchodní centrum zavřený, máme i my obě volno. Takže co dělat v neděli večer? No jasně že jít na dýchánek!

Náš plán byl jasný. Na Strahově trošku popijeme a pak se přesuneme do naší Hospůdky, kde sepíšeme velice slušný a velice upřímný dopis našemu milému manažerovi, kterej na nás sere. Celý se to samozřejmě strašně zvrhlo, ale má to za následek že tu sedím, střízlivím a culím se jak puberťačka. Ledy se konečně hnuly!

Celý tři dny v práci byly pekelný. Nikdo skoro nechodil a když už, tak to byly nějaký nasraný kyselý xichti. V pátek to bylo fajn, to jsem byla ožralá vodkou a pivem a čerstvou láskou k ErHá. a emocemi z TroubleGangu. To se to dalo nějak vydržet a zvládnout, na všechny jsem se usmívala jako sluníčko a duchem jsem byla v tom svym světě. V tom děsně nemravnym, kdy líbám ErHá. všude možně, čechrám ty jeho krásný vlasy a provozujeme spolu věci nevídané . Po práci jsem jela za prababi, zas asi po desátý naposled pekla mazanec a pak hurá domů. Nechtěla, abych v jedenáct večer jela MHD a na stará kolena chtěla vidět, jak její nejoblíbenější pravnouče usedá do taxi. Tak jsem zas jela tágem. Jako dáma, tentokrát jsem si sedla i dozadu, jako správné cudné děvče.

Doma jsem okouněla a věděla, že bych měla jít brzo spát. Protože co si budem povídat, spát 3 a půl hodiny denně, ještě ke všemu ne v kuse není úplně ideální. Tak jsem si šla otevřít flašku. Nemohla jsem udržet mysl soustředěnou, mozek se mi přesunul do vagíny a motýli měli závod mezi mejma ledvinama a břichem. A bylo jich asi děsně moc, protože při sebemenší vzpomínce na noc, kdy jsme po sobě s ErHá. čuměli, jsem měla pocit, že mě to zevnitř rozerve.

Usnula jsem asi v půl třetí, u zaplý televize, podezřele spokojená. Sobota byla fakt nudná, nechtělo se mi nic dělat, tak jsem nic nedělala. Lidí chodilo míň jak v pátek, četla jsem si Bukowskiho a stále ještě byla duchem mimo. Tohle ne. Co to dělám, proboha co to dělááááám. Po Ex. jsem si řekla, že už sebou nenechám vorat. Oukej. Pak jsem udělala výjimku, ale od poslední zmizení mistra Er. jsem silná neohrožená žena a odmítám se poprdět z chlapa. A co hůř, z dalšího Er.! Když jsem se rozešla s tím prvním, říkala jsem si, že žádnýho jeho jmenovce nechci už nikdy vidět a nějakýho Er. taky ne, protože tak se jmenoval jeho debilní bratr. Hm. Vesmír je fakt zvrácenej. ErHá. se sice nejmenuje ani jako Ex. a ani jako Er., ale jeho zkrácený tvar jména je stejný, jako má v občance ten první vůl.

Nakoupila jsem si nějaký ňaminky, cukety, žampiony, rajčata, že ty kalorie trochu zkrouhnu, protože jsem zas nějaká nakynutější a to se mi nelíbí. Po příchodu domů se mi fakt nechtělo nic, natož vařit. Tak jsem si dojedla oschlej kus mazance, co jsem nechala od snídaně a zapila to vínem. Musím jít brzo spát. Abych byla čerstvá. Šla jsem si ostříhat vlasy. Chci je mít dlouhý, jakože moc, ale mám je na prd. Ale takhle dlouhý nikdy nebyly a tak se starám a pečuju a ony si tak vesele rostou, ale občas je potřeba to trochu upravit. Ke kadeřnici se bojím, takže jsem si to šmikla sama. Docela fajn, myslím, že jsem šikovná. Kolem půl jedný jsem měla roupy. Dopila jsem flašku a chtěla jít otevřít další. NE! Musím být slušné cudné děvče. Tak jsem šla asi v jednu spát.

Svým způsobem jsem na sebe byla pyšná. Nenechala jsem se zlákat ani polskou vodkou, která by mé nemravné myšlenky ještě znásobila, tequilou, po ní bych ty nemravné myšlenky začala realizovat, ani vínem, který jsem si dala chladit. Sice se mi zdálo, jak vybírám našim z jejich lednice na víno (jo, jsme alkoholici levl bambilion, naše vínka mají vlastní lednici) flašky, ale nebyla jsem ani náměsíčná, ani jsem to nerealizovala.

Neděle byla naprosto tragická. Ráno jsem hodila sprchu, do tašky sbalila všechny svoje malovátka, který se zdráhám používat, ale co kdyby náhodou… poklidila ten bordel, kterej fakt nechápu, kde se tady bere, když nejsem doma, a pak vyrazila vstříc své poslední směně před volnem. Na krám přišlo podle počítadla stejně lidí jako den předchozí, ale nějak se to celý táhlo, chtěla jsem už sedět na Strahově a koštovat víno.

Celý den jsem byla jak na trní. Strašnej adrenalin. Dneska ho potkám, to je tutovka. Slušelo mi to. Sice vypadám jak almara, ale ta nová plátěná sukně s ptákama je fakt boží. I cizí lidi mi ji chválili. K tomu jsem vytáhla plátěný baleríny ve stejný barvě, červený tríčo a červený náušnice. Oujé. Snažila jsem se pokročit v četbě Bukowskiho, ale vůbec se mi nedařilo se soustředit. Čas se nekonečně táhl, hrozně mě to nebavilo, takže jsem vesele zvracela svoje názory v internetových diskuzí a vysílala do vesmíru zbožná přání, ať se mi to konečně splní.

Dočkala jsem se. Ve 21:00 jsem opustila svoje teritorium a téměř běžela na autobusovou zastávku, kde jsem rychle doplnila hladinu nikotinu a pak už hurá za kolegyňkou. Bus byl narvanej lidma, že jsem se málem posrala. Nesnáším to. Nesahejte na mě, vy hnusní cizáci! Přede mnou stál Houpadlo. A smrděl. Jako ne nějak moc, ale těch 13 hodin, co tam pochodoval po chodbách, bylo trochu znát. Trpěla jsem. Když kolegyňka přistoupila, trochu se to uvolnilo. Teda ne že by ty lidi utekli kvůli ní. Kolem půl desátý jsme dojely na Strahov. Bylo tam lidí jako smetí, romantika jak blázen. Sedli jsme si pod ty velký sloupy, nalily si víno a bylo nám dobře. Vycházel měsíc. Hrozně obří a krásnej a oranžovej. Stoupal vzhůru a já se tetelila, že to je dobrý znamení. Když jsme přijely, stál na zastávce ErHá. kámoš. Myslím teda, že to byl on. No, tak to se určitě potkáme…

Debatovaly jsme a bylo to fajn. Padl návrh, že bychom si našly bydlení spolu. Kolegyně bere míň peněz jak já a bydlí sama v garsonce. Já bych to neutáhla. Ani s tím co mám. Jsem hrozně náročná a zvykla jsem si na hojnost. Obdivuju ji. Kdybychom si našly nějakej větší byt napůl, bylo by to fajn. Tak uvidíme, dohodly jsme se, že po létě se o tom znovu pobavíme.

Seznámily jsme se. S pésekama. Takový krásný vořeši, černej, něco jako labrador a pak taková menší, ta vypadala taky jako labradorka, ale miniaturní verze v béžový barvě. Pár, kterej je vlastnil, byl rád, že se psi zabavili. Ten černej s náma chtěl dělat štěňátka. Jsem sice prase, ale odsaď podsaď, žejo. Tak jsme psa trochu srovnaly do latě. Když já jsem hrozná, umím božsky drbat psům zadky a občas je to takhle nabudí.

Přiblížila se půlnoc, já byla šíleně opuchlá, úplně noha se mi zvětšila, strašně to i bolelo, skoro jsem nemohla chodit. Pouštěly jsme si IronKapa a Schodiště, snažily si vyfotit selfííí. Na všech fotkách vypadáme otřesně. Já na jedný jažtakž, ale kolegyně tam má šlehu, takže to nemůžeme ani publikovat. Takový znetvořený zombíci. No, kariéru fotomodelky asi holt neuděláme.

Dopily jsme, mávly psům i jejich páníkům a šly na bus. Jel za chvíli, paráda. Hurá do Hospůdky! Zase jsem byla jak na trní, už ho brzy uvidím! A taky že jo. Seděl u bar a pil pivčo. Dokouřily jsme a vpadly dovnitř jako uragáni. Hned jsme se zdravili. Je tááák sladkej. Co to dělám, co to děláááám. Zabraly jsme stůl v druhý místnosti tak, abych aspoň trochu viděla a objednaly jsme si vodku s džusem. Mňam. Pak jsme přesedlaly na růžový víno.

Viděla jsem, jak vedle ErHá. sedí kámoš. Je to takovej slaďouš, zajíček, blonďatej, fakt moc roztomilej, ale na mě mladej. Říkala jsem si ale, že by se docela hodil ke kolegyni a navíc mám záminku jít k baru. Jako dáma jsem se nesla, objala jsem svého kamaráda. Měl radost že mě vidí, vůbec si uragánu nevšiml. Po chvíli si sedl k nám ke stolu. Hrozně intelektuálně jsme debatovali a pak se to zvrhlo. Začali jsme se líbat. Tak nějak všichni tři. Nechápu, jak se to stalo, ale najednou jsem držela kolegyňky hlavu ve svých dlaní a líbala ji. Žádný pusinkování, ale řádný francouzáky. Kamarád se zapojil. Když se zrovna líbali oni dva a já na chvíli mohla volně dýchat, utekla jsem na cigáro. Ani jsem neměla chuť, ale potřebovala jsem jít kolem něho. Sakra, co mám dělat. A co si chudák asi myslí, jestli to náhodou viděl. Neumím balit chlapy. Umím s nima spát, něco s nima mít, ale to jen, když mi na tom absolutně nezáleží.

Po chvíli jsem měla útrum už i s těma cigárama. Protože bylo po zavíračce, dostali jsme popelníček a bylo by tudíž nápadný a divný, kdybych chodila kouřit ven. Kolegyně i kamarád mě strašně postrkávali ať jdu na bar a normálně ho oslovím. Strašně jsem se bála. Nemluví česky a já tý polštině sice jakžktaž rozumím, ale prostě strach. Tak jsme se ještě chvíli vocumlávali, to naprosto uhranulo takovej mladej pár u dalšího stolu. Hlavně teda naše kolegiální duo. Meeting. Samozřejmě, že jsme tomu manažerovi nenapsaly ani čárku.

A pak… Jsem se najednou ocitla na baru vedle něho. Nemůžu si vzpomenout, jestli to bylo před nebo až potom, co Servírka začala uklízet tu místnost kde jsme seděli a tudíž se dopředu přesunuli všichni. Ale mám trochu dojem, že to bylo před. Byl milej. Rozuměla jsem mu. Ne teda každý slovo, ale normálně jsme se bavili. Věkově jsme mu s bráchou přidali, ve skutečnosti je o 11 let starší jak já, takže jen o rok starší než Er. Ideál. Má dítě. Ale s paní nežije. Snad nekecal. Už nechci žádnýho ženáče. To mi ještě do toho všeho psal Hasič. Prej: „Jsem ti dlouho nepsal.“ Naser si! Pracuje v nějaký administrativě. Dělal si ze mě prdel, jestli prej zas budu potřebovat zavolat tágo. Říkala jsem mu, že jsem si nebyla schopná uložit ten jeho kontakt a jestli mi dá druhou šanci. Tak jsme si vyměnili FB. Páni. Vtipný. Neměla jsem tehdy správně napsaný jen to jeho křestní, ale i příjmení. Nechápu, že jsem ho nenašla, takovou dobu jsem tomu věnovala.

Byli jsme tam naproti sobě, dopíjel pivo, já víno. Seděl na barový židličce, já jsem tak přešlapávala vedle. Nechtěla jsem sedět, seděla jsem za ten den dost a takhle jsem byla taková víc svá. Všechno plynulo tak normálně, tak přirozeně. Až mě to snad děsilo. Koukala jsem na tu jeho krásnou pusu a měla strašnou chuť ho políbit. To nesmím. Osmělila jsem se na pár letmých doteků, kdy jsem ho pohladila po paži. Smál se. Vypadal strašně šťastně a spokojeně. Házel sebou a gestikuloval tak, jako to dělá, když se dobře baví. To mě na něm bere. Nevím, jak dlouho jsme tam takhle seděli. Asi půl hodiny. Dohodli jsme se, že spolu zajdeme někam na kafe. Kdybych mohla, v tenhle moment ten můj film stopnu a ještě chvíli si to užívám.

Kolegyňka nás opustila. A do teď se neozvala, tak doufám, že je v pořádku. My se dali pak taky na odchod. Šla jsem já, kamarád a ErHá. ErHá. se má, ten bydlí v ulici, co je Hospůdka. Co to kafe dát teď? Rozloučili jsme se, ale nám s kamarádem se domů ještě nechtělo. Tak jsme došli na tramvaj a jeli do nonstopu. Tam mě pozval na pivo. A už teda fakt nevím, jak k tomu pořádně došlo, ale po nějaký chvíli veselýho debatování jsme se políbili. A znova a znova a pak jsme tam tak byli, líbali se a šmátrali si kdesi a mně se v hlavě honily myšlenky jako že možná brzo budu mít s podobnými aférkami útrum, tak si to přece musím ještě užít. Na to, že taky měl něco upito, byl plně funkční a mít kde, asi by to mělo pokračování. Pořád opakoval jak jsem krásná a u toho mě hladil a líbal. Je to strašně pěknej chytrej charismatickej kluk. Umí to s holkama, vždycky se v tý hospodě zakecá s nějakou starší dámou a teď dostal i mě. Mě, která je na starý dědky. Takovej mlaďoch, jemu asi 22, možná 23. Ale líbal moc hezky, umí chlapec, umí.

A pak jsme teda šli domů. A já jela o sto letech noční tramvají a samozřejmě jsem v ní usnula a řidič mě pak budil a byl nějakej vzteklej. Se neposer, já taky měla 3 šichty za sebou, tak jsem prostě unavená. Bylo světlo. Téměř. Ptáci zpívali nějaký árie a já cupitala dom. Nalitá jak prase, ale strašně šťastná. Mrkla jsem na mobil a tam zpráva od ErHá. Jen takovej pozdrav, to je tak krásný a milý. Nesmí se to posrat, posralo se toho už velmi, tak je na čase nějaký to lepší období.

A teď tu ležím a střízlivím a culím se. Do toho mi píše ErHá. jestli jsem dorazila v pořádku domů, tak se culím ještě víc. Je rozkošnej, píše česky, jde mu to! Dělám drahoty, ještě jsem mu neodepsala. Mám děsnou žížu, ale nemám tu nic k pití, jsem líná jít do koupelny.

A… já už nevím co psát.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.