Ačkoli mám Plzeň spojenou s oblíbenou povídkou od Šimka a Grossmana, nejmilejším filmem z dětství Diskopříběhem a samozřejmě dobrým dvanáctistupňovým pivem, k samotnému městu jsem si vztah nikdy bohužel nezískala. Ovšem na adventní trhy, které se nachází na Náměstí Republiky, jsem se celkem těšila, protože si je všichni kolem mě chválili.
Plzeň je statutární západočeské město. Leží na soutoku řek Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy, z kterých vzniká Berounka. Žije v ní přes 170 tisíc obyvatel a je tak čtvrtým největším městem v ČR. Je známá jako průmyslové a pivovarnické město. Najdeme v ní i mnoho kulturních domů a divadel, sídlí v ní biskupství plzeňské diecéze. V roce 2015 byla společně s belgickým Monsem Evropským hlavním městem kultury.
Z Prahy jsme vyráželi celkem pozdě, když jsme nasedali do vlaku, hodiny ukazovaly téměř poledne. Pendolinem jsem měla premiéru a musím říct, že cesta byla opravu příjemná a pohodlná. Od nádraží jsme se prošli kolem divadla Josefa Kajetána Tyla a Velké synagogy. Udělali jsme pár fotek, ale jinak jsme se moc nezdržovali a zamířili přímo na vánoční trhy. Jelikož jsme se do Plzně vypravili ještě před začátkem adventu, slavnostní rozsvícení stromku bylo teprve v plánu. Ale stánky už postavené a funkční byly. Všude vonělo jídlo, svařák a i když do Štědrého dne zbýval měsíc, nějakou atmosféru to skutečně mělo.
Hned na začátku jsem musela ukojit svou úchylku na šály. V jednom stánku měli nepřeberné množství k výběru, ale jedna fialovorůžovozelená mě oslovila už na dálku, takže jsem neváhala a u sympatické dámy ji zakoupila. Stejně tak jsem neodolala u stánku německého prodejce a odnesla si polštářek s motivem bobočky paví oko. Dali jsme si svařák, bramborák, já se seznámila s místním oslem (jakože fakt íá íá íá) a ještě několikrát jsme si trh prošli. Abych byla upřímná, má očekávání byla z vyprávění a pochval, co jsem vyčetla na netu, o píď větší…
Byl by hřích nezajít v Plzni na dobrou vychlazenou dvanáctku, a tak jsme se prošli pohladit andělíčka u Katedrály svatého Bartoloměje, který dle pověry plní přání, a pak se vydali hledat nějakou sympatickou hospodu. Narazili jsme na podnik s názvem Na Parkánu. Fajn hospůdka, milá obsluha, pivo dobré. Bohužel jsme moc dlouho nepobyli, protože za hodinu byla rezervovaná soukromé společnosti, takže jsme museli odejít. Zapadli jsme tedy ještě do knajpy U Pětatřicátníků, kde se situace bohužel opakovala. V Plzni se to zkrátka soukromýma akcema hemží. I přesto se nám číšník skvěle věnoval a pivo bylo opravdu znamenité, takže tento podnik vřele doporučujeme, akorát si raději udělejte rezervaci.
Když se u našeho stolu začali slézat účastníci oslavy, jež jsme sice zaujali natolik, že nám nabízeli, ať zůstaneme, rozhodli jsme se rozloučit a vrátit se na chvíli zpět na trh, kde zrovna vystupoval Michal David. K mému zklamání to byl nějakej fejkovej… Ale i tak, po koktejlu ze svařáků a kvalitního piva, jsem se začlenila do davu místních nadšenců a zapěla si o tom, že chci žít nonstop a nesnáším loučení. Radek moje guilty pleasure dvakrát neocenil a při Máše, které není česká Dáša, jsem musela své rozvlněné boky zkrotit a vydat se davem směrem k vlakovému nádraží, kde už na nás čekal vlak, který nás odvezl zpátky domů.
Takže závěrečné hodnocení? Zatímco Radka to k Plzni táhne a často straší, že se do ní odstěhujeme, můj pohled na ni zůstává (bohužel) stejný. Pivo sice super, ale já přece jen raději to víno…
