Obora Hvězda je moje oblíbené místo už od dětství. Jako malá jsem ji ve svých fantazií vlastnila, postavila jsem si tam velkou vilu s ještě větším bazénem, do toho umístila delfína a brázdila lesy na koni, zatímco majetek mi hlídal statný tygr. Nic z toho se žel nesplnilo, ale na procházky se tam ráda vracím dodnes.
Oboru Hvězda založil roku 1534 císař Ferdinand I. Ten území odkoupil od nedalekého Břevnovského kláštera. V 16. století v ní byl vystavěn letohrádek. Od svého vzniku obora sloužila hlavně jako královská honitba, ale sloužila i ke slavnostním příležitostem, jako byly třeba korunovace. Do historie obory významně zasáhla třicetiletá válka s bitvou na Bílé hoře, vpád Švédů v 17. století a v 18. století vpád francouzských a pruských vojsk, která v oboře vykácela většinu stromů. Koncem 18. století se v ní zase stromy sázet začaly – hlavně dub, buk a habr. Honitba se už do obory nevrátila a od roku 1847 je opět přístupná veřejnosti.
Hvězda se nachází na Praze 6 a máte celkem dost možností, jak se do ní dostat. Můžete z Liboce, Petřin, Vypichu, Bílé Hory… My zvolili vstup hlavním vchodem, takže jsme autobusem přijeli na zastávku Vypich. Poté jsme přešli celou velkou pláň, která je super místem pro pejskaře, na podzim tam hodně lidí chodí pouštět draky a v zimě vám tam dokonce udělají plácek s umělým sněhem a můžete běžkovat. Hojně se tu pořádají i různé kulturní a historické akce – rekonstrukce bitvy na Bílé Hoře nebo třeba koncerty kapely Kabát.
Chvíli jsme šli po hlavní cestě, která vede přímo k letohrádku. Doporučuju si někdy udělat noční procházku, je opravdu kouzelný jít temným lesem a před sebou vidět tu krásnou osvětlenou budovu. A kdyby náhodou ještě někdy napadl sníh, to máte pak jak v pohádce!
Tentokrát ale sníh ani tma nebyla, naopak, babí léto jak má být, takže jsme zhruba v polovině hupsli do lesů po naší levici a šli hledat kopřivy a další bylinky. Překvapivě jsme nepotkávali moc lidí, takže jsme si užívali ticho a klid. Stromy byly navíc už krásně zbarvené podzimem. Netrvalo to dlouho a narazili jsme na první kopřivy. Nebylo jich tu teda tolik, jako na Cibulce, ale i tak jsme byli vcelku úspěšní a domů se nevraceli s prázdnou.
Došli jsme až k první štole, u které se nachází pramen Nad Světličkou. Další zajímavost po cestě byl Studniční domek Světlička a významný buk. Poté jsme se vydali podél zdi. To byla cesta do kopce, ale statečně jsme ji zvládli. Dokonce se nám povedlo najít i několik hřibů! Nebylo jich moc, ale na smaženici k večeři to bohatě stačilo.
Protože bylo hezky, poslední zastávku jsme si udělali v restauraci U Holečků. Ta se nachází u výlezu směrem Petřiny. Bohužel nám teda jídlo moc nejelo, výběr bezmasých pokrmů byl bídný, tak jsme si zvolil smažák a nic moc. Jinak ale restauraci ráda doporučím, protože pivo a víno mají dobré a většinou jsem byla spokojená i s přístupem obsluhy.
Ve Hvězdě je to zkrátka príma. Tak tam taky vyražte, třeba se někdy potkáme!
