Já byla v minulym životě Hitler

Dno, pětimetrová vrstva hnoje a pak já…

Neozval se. Je doma a sere na mě. Poslala jsem mu pohlednici z Šumavy. Ta mu dojít nemusela. A taky balík, ten převzal. Měla jsem vizi, že kdyby se sešel s jeho nejlepším kámošem, mohl by se mu o tom svěřit. Jelikož s tím kamarádem měl nějaké velké spory, když celý tohle období začalo, říkala jsem si, že by mohl stát trochu i na mé straně a domluvit mu. Minulou středu jsem šla do Hospůdky a doma v okně se ten kamarád mihl.

Dělala jsem rituály na usmíření.

Minulý týden mi blesklo hlavou, že jestli mě vyhoděj z nový práce, tak se třeba ozve. Že by to potvrdilo tu mou linku – vztah dobrý, práce na hovno, práce dobrý, chlapi pápá.

„Máme s váma blbý jednání.“ oznámil mi včera ředitel hned po příchodu. A jak tam na nás huláká kvůli rozestupům, nesmíme lézt do kanclů ve větším počtu a běda, když sundáme roušku. Tak jsem si možná kromě výpovědi odnesla i covid, protože ji měl celou dobu sundanou. „Nezlobte se na nás, ale my na vás nemáme peníze.“ 

A to to kurva nevěděli před měsícem? Skončilo to tam, kde to celý začalo. Seděla jsem na stejným místě, nemohla zadržet slzy. Možná i ze špatnýho svědomí, že jsem pocítila úlevu. Třeba se teď fakt ozve.

Už nemůžu. Včera jsem se vypravila svůj žal zapít do Hospůdky. Brácha celou dobu nepřítomně chatoval se svoji dívkou a pak mě tam nechal u rozpitý skleničky, že mu jede taxík.

Venku jsem se seznámila. S kominíkem juniorem. Potkáváme se tam celou dobu, ale až včera mě oslovil. Že jsem smutná. Po chvíli mu došlo, že jsem chodila s Ňufem. Prohlásil něco, že si na mě tam Ňuf jednou u piva stěžovat že nechci děti a jsem trochu cvok. Nebo jestli to ví od táty? Ten se baví zas se mnou. Nicméně jedno cigáro ho přesvědčilo, že nejsem nebezpečný cvok a pozval mě k baru. A tam jsem si do 2 do rána vylejvala srdíčko.

Zase cítit mužský obětí. Líbal mě do vlasů a říkal samý hezký věci. A já bych v tu chvíli dala cokoli za to, aby takhle vedle mě stál Ňuf. Jenže nestál. Jen co to píšu, tak zas bulím jak želva. A že mě chce pozvat na večeři při svíčkách

Brečím furt. Denně. Budou to dva měsíce. Minule jsem usínala a nějaký neodbytný hlas mi šeptal počet dní, kolik ta pauza bude trvat. Vypočítala jsem si to osudné datum. A teď už jsem na něj dostala asi 4 znamení. Kéž by. Je to asi zbabělý, ale já bez něj vůbec neumím žít, všechno je tak děsně na hovno. Já jsem hovno. Jako takový to otravný, co rozšlápnete a akorát vás nasere. Mít koule, tak už se někde houpu. Ale já jsem takový zbytečný hovno, který se neumí ani zabít.

Pořád si to hrozně vyčítám. A mám vztek, že je to zbabělec. Kdyby si se mnou šel sednout na kafe a tam mi v klidu řekl, že už se mnou opravdu být nechce, byla by to rána, ale bylo by to aspoň fér. Tahle ignorace. A to že o mně vůbec nemá strach. Že je mu to jedno.

Momentálně mě drží při životě jen naděje, že se ozve. Z nervů každý den už přes měsíc krvácím tam dole, mám šílený křeče, nemám na nic sílu. Chybí mi. Chybí mi domov a ta jeho opora.

Sbalila bych si kufr, chytla ho za ruku, odjela do Gdaňska a tam založila rodinu.

A tak si člověk přerovnal priority.

Ozvi se, lásko. Potřebuju tě.

6 komentářů: „Já byla v minulym životě Hitler

  1. Jestli se neozve, jdi na večeři s kominíkem juniorem! Lidi mají takovou pitomou vlastnost – vrací se v okamžicích, kdy ten druhý už pracuje na tom, se posunout dál a začít někde jinde jiný příběh.
    Drž se… Ňuf už mě začíná pěkně štvát, protože si tě ani nezaslouží.

    1. Na pivo s kominíkem juniorem asi zajdu, ale nijak to nevidím, je to bývalý narkoman a já na tohle už asi nemám nervy. 😀 Jako kluk je to milej, ale to byl Er. ze začátku taky a po roce do toho stejně zas spadl. Zrovna včera jsme si dělali srandu s Fí.: ˇBěž do Hospůdky na večeři, si Ňuf zrovna po 2 měsících řekne, že tam teda na to pivko zajde…“ 😀

  2. Ahoj kocko, pohla bych se pomalicku dal. S Nufem to vypada blbe… Jak napsala Kei, bez na veceri s kominikem. Nemusis s nim chodit na vazno, ale jit na kamaradskou veceri proc ne. 🙂

    Zkus se podivat na Amazon po praci v Praze, vetsinou nabiraji na vanoce vice lidi, tak aspon jako docasna prace by to bylo super.

    1. Er. se ozval po 8 měsících. Ještě bych to úplně nezahazovala. Na pivo s ním klidně půjdu, s tím problém nemám, dokonce jsme si o tom už i psali.

      Jít do Amazonu, to by moc v tom posouvání nepomohlo… On tam pracuje, sice ne v těch skladech, ale stejně. Já už hlavně nechci nic dočasnýho. Celej život mám dočasný bydlení, dočasný práce, dočasný chlapy. Chci něco stabilního, stálýho, ne furt hledat, stresovat se. Mluvila bych jinak před 10 lety, ale teď už mi opravdu trochu ujíždí vlak.

      Já se nevzdávám, ještě jsou indicie, kdyby se to mohlo napravit. Klidně zahodím zbytek sebeúcty, je mi to už fuk, nemám co ztratit.

      A pokud ne, asi je to taky znamení…

  3. Je mi to moc líto, co se Ti děje. U nás hledáme novou kolegyni. Zatím máme spoustu odpovědí. Peníze nic moc, práce strašně, ale fajn lidi. Firma je stabilní, pracovali jsme i v karanténě. Pokud bys chtěla odpovědět na náš inzerát, pošlu Ti do mailu víc informací.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.