Týden 19. a 20. (2020)

6. 5. 2020

Tenhle den jsem si udělala zařizovací kolečko. Nejdřív mě čekala cesta na poštu, tam jsem měla klobouk na léto. Následovala návštěva DM, kde jsem nechala zas bambilión peněz. Potom jsem se stavila u našich, kteří teda nebyli doma, ale měla jsem u nich balík s materiálem, tak jsem na něj nechtěla čekat. Cestou domů jsem zašla do Lidlu, byl zrovna prázdný, takže jsem si v klidu vše prošla a bylo to fajn. Nakoupila jsem plno dobrých věcí za pár korun, takže jsem myslela, že to domů ani nedotáhnu. Doma jsem upekla ovocný koláč, bouchla šáňo a udělala si pohodový večer. Pak jsme si pustili Jak vycvičit draka a šli spát.

7. 5. 2020

Jak jsem byla předchozí den aktivní, tak tentokrát mě přepadla lenost. Krátce před osmou jsme se dokopali jít alespoň do Tesca, což byla sebevražda, a v půl 10 večer jsem se sešla s T. v parku na vínečko a kus dámské řeči. Celé posezení se nám protáhlo skoro do 2 do rána. Byla pěkná kosa, ale jinak to bylo super, probraly jsme všechno možné.

8. 5. 2020

Pátek byl klidnej. Ráno jsem udělala plněný papriky sójou a rajčatovou omáčkou. Bylo to na přání Ňufa a myslím, že se mi to celkem povedlo. Odpoledne jsme se šli projít do parku, natrhali pár čtyřlístků a čerpali energii.

9. 5. 2020

V sobotu jsme absolvovali další výlet do sbírky. Tentokrát jsme to pojali opět jako procházku přírodou s cílem najít pár čtyřlístků. Já si navíc stáhla aplikaci, který zaznamenává trasu chůze, tak jsem byla odhodlaná trhat rekordy. Hovno. Nohy jsem měla nateklý, že se mi okamžitě rozedřely prsty do krve, spustila se mi alergie jak kráva. Takže procházka z Dřísů do Konětop se stalo spíš utrpení. Ušli jsme je 10 km a byla jsem úplně hotová. Navíc nám ujel vlak, takže jsem nestihla večer setkání s partou, na který jsem se celkem těšila. A cesta zpátky byla taky výživná, narvanej vlak, potyčka debilů s průvodčím a z tý pitomý roušky, kterou jsem si teda na tu hubu nasadila, mi udělala na obličeji ekzém jak prase. Doma jsem se vykoupala v Panthenolu, pustili jsme si poslední díl Jak vycvičit draka a kolem půlnoci odpadli.

10. 5. 2020

Neděle byla nůďo. Venku hnusně, já měla nějaký úžeh z předchozího dne, vopruz. Ňuf zalezl k notebooku a nějak se se mnou pořádně ani nebavil, tak jsem byla taková otrávená. Studovala jsem proto aspoň místa, kde si mohu jakožto amatér vytvořit eshop, tak snad se mi to povede. A u toho jsem koukala na moji oblíbenou Chůvu k pohledání.

11. 5. 2020

Ráno jsem vyrazila po sto letech na pohovor. Do jednoho známého řetězce s oříšky hledali někoho na přípravu eshopových objednávek. To znělo dobře, navíc se mi celkem rychle ozvali. Den začal všelijak, bylo pošmourno, na místo jsem přijela pozdě a ještě si málem zlomila nohu, prostě paráda. Přiběhla jsem ke stánku celá upocená, žel, podmínka že si člověk nemůže odskočit na WC jak se mu zachce mě dost odradila, na rovinu jsem řekla, že mám dny, kdy musím třeba každou hodinu. Tak jsme se s paní rozloučily. Škoda, jinak by se mi to líbilo. Venku jsem si řekla, že se mrknu po čtyřlískách, hned na první zastávce jsem jich asi 8 našla. Tak jsem se vrátila do OC, v papírnictví koupila záznamovou knížku a šla na lov. Cestou k metru jsem jich našla asi 40. Nebralo to konce. Ňuf byl doma, bez klíčů, tak jsem se rozhodla být rozumná, sednout na metro a jet domů. Na Ládví, kam jsem šla do Icelandu, jsem jen tak mrkla do trávy a nestačila jsem se divit. Všude byly! Rostly jak vzteklý! Naškubala jsem jich asi 60, už se mi to nikam nevešlo. Přijela jsem domů plná energie, pustila TG a šla lisovat. Pak oběd a pak hurá zpátky na Ládví, kde jsme jich našli další bambilion. Beru to jako znamení, že byznys na prvním místě.

12. 5. 2020

Babička se corony nebojí, tak mě pozvala na kafe. A krtkova dorta, protože za pár dní už budu zas o rok starší. Dostala jsem bonboniéru, nějakou korunu. Zdržela jsem se asi 4 hodiny, cestou k ní jsem vyzvedla zásilku na byznys a šampóny od Milvy, tak jsem měla radost. Klidné úterý – ticho před bouří. 

13. 5. 2020

To mě teda kamarád zas nasral jednou… Ráno mě budil, vstala jsem, šla na záchod, že prej co mi je, říkám že nic, že nemám náladu se hádat, tak se mě pořád ptal, až jsem mu řekla, že toho mám plný zuby a jak jsem předpokládala, akorát jsme se rafli. A už mě to tak nasralo, že jsem se sbalila a jela k našim. Tam jsem stejně měla cestu, chtěli mi přát k narozeninám. Dostala jsem hezký dárky – kameny, vínečko a oříšky, mňam. Dali jsme si šampáňo a domácí pizzu a já se vynadávala na svého drahého. Jako já mám sama máslo na hlavě, ale aspoň se snažím se sebou něco dělat, když něco podělám, omluvím se. On se vždycky akorát nafoukne a urazí a to mě vytáčí do běla. Večer jsem šla s T. konečně a zahrádku hospůdky, které otevřeli, tak mě to odreagovalo a nebylo mi už tak smutno. Doma jsem pak chvíli poseděla v obýváku, pak zapla Přátelé a během minuty spala jako zabitá.

14. 5. 2020

Bylo zvláštní se po takový dlouhý době probudit ve svý posteli. Spánek stál teda za starou belu, protože jsem byla nervózní ze setkání s Ňufem. Prošla jsem se s Bibi, máma pak udělala oběd a kolem jedné hodiny jsem už byla na cestě. Promluva dopadla vcelku dobře, uvidíme, jak dlouho nám to vydrží. Odhaduji tak týden. 

15. 5. 2020

Pátek byl fajn. Doma klid a večer mě čekaly první letošní Riegráče. Navíc s Fí., se kterým jsme skoro 2 měsíce spolu nemluvili, navíc kvůli takovýho relativně hovadině. Tak jsem byla ráda, že jsme se udobřili. Dali jsme si pivčo, pak ještě picli flašku vínečka. Domů jsem si po sto letech vzala Taxixy, pan řidič byl roztomile profesionální, připadala jsem si jako nějaký veličenstvo. Domů jsem dorazila včas, Ňuf byl ještě vzhůru a já chytla takovou tu pařící náladu, takže jsem si pouštěla TG a tancovala na gauči. Párty začíná, oujé.

16. 5. 2020

Sobota byla náročná, ale zároveň hodně ulevující a príma. Ráno jsme jeli do DM, kde jsem si pořídila zas pár kosmetických vychytávek, pak do Hornbachu, kde jsme potřebovali silikon. Krom toho jsem dostala vysněnou masožravku a taky polštářek ve tvaru ovečky, kterej je naprosto boží. Poté jsme se přesunuli do OC, kde jsem pracovala, poněvadž mi na krámě zbylo pár věcí. Trochu jsem se bála, méněžer P. byl pěkně protivnej a dle jeho slov si ty věci možná odvezla kolegyně. A že jsem měla dost času na to si tam zajet. Tojo, ale snažila jsem se s ním několikrát domluvit kdy by to bylo vhodné a aby informoval tu novou prodavačku a on mi vždycky nasliboval nějaký termíny a pak to ráno zrušil. Po hojném nákupu v Albertu jsem vešla na krám. Srdce až v krku, úzkost jak prase. Paní byla moc milá a skoro všechny důležitý věci jsem tam měla, takže se mi moc ulevilo. Na krámě se nic moc nezměnilo, všude bordel, nezalistovaný zboží, který nelze dát do prodeje. A to aranžování se mi taky moc nezdálo, já to uměla líp, ale tak to už není můj problém. Jo a slibovanou židli jim tam ten mamlas taky pořád nepřivezl, ještě že jsem pryč. Při čekání na autobus jsme našli asi 20 čtyřlístků, cestou domů pak dalších asi 40, je to plodný týden. Doma jsme objednali pizzu, pustili muziku, dostala jsem překvapení!!! Ňuf si vzal moje slova, že je mi líto, jak nevnímá, k srdci a pamatoval si, že jsem mluvila o IPL stroji. To jsem vážně nečekala. A k tomu čtečku na knížky Kindle, protože si občas postesknu že nemám co číst, protože vše zůstalo u rodičů a na notebooku mě to nebaví. Páni. Opravdu mě moc potěšil. A ještě víc mě potěšilo, jak príma večer jsme spolu měli. Vlastně celý den byl príma. 

17. 5. 2020

Víkendový mejdan pokračuje. Seriózně teda, žádný šílenosti. Nacpali jsme si pupky, odpoledne se prošli do OC, kde jsem chtěla nakoupit ještě za zbytek peněz, co mám na dárkových kartičkách od Ňufa. Cestou tam jsme našli zas asi 50 čtyřlístků, v C&A se lehce rafli, takže věčná klasika. Ale doma jsme se udobřili. Já si šla číst „Mého manžela nezastřelil Kajínek“, protože Ňuf něco koumal na notebooku. A bylo to celkem čtivý, i když ne moc kvalitně napsaný, takže druhý den ráno bylo dočteno.

18. 5. 2020

Jsem stará bréca, ty bláho. Vždycky jsem říkala, že budu patřit do klubu 27, ale nakonec jsem přežila. Jak říkal Ňuf: „Tak, tvůj cíl byl dožít se 27. narozek, s 28 jsi nepočítala, tak to ber teď jako novej restart a vrhni se do všeho po hlavě.“ Tak fajn, to zní jako dobrej nápad. Jinak oslava byla príma, sešla jsem se s Do. a A. na mém milovaném místě na Náplavce, hodovali jsme, nasávali a moc si to užili. Dostala jsem krásný dárečky a tak nějak neřešila kraviny a byla ráda, že mohu volně dýchat.

19. 5. 2020

Nejdřív práce, potom sport. Prima den, kdy sem dělala na obchůdku a pak zašli konečně na badminton. Jooo, po tý pauze to nebylo zrovna lehký, pěkný másla jsme byli. Ale brzo se dostali do formy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.