I přesto, že počasí nevypadalo zrovna přívětivě, a než jsme dojeli na Masaryčku, padlo i pár pořádných kapek, nenechali jsme se od dalšího výletu odradit. Nejsme přece z cukru! V nádražním obchůdku jsme nakoupili tradiční ledová kafíčka, sladké fornetti a vyrazili směr Nymburk.
Nymburk je město, které se nachází ve Středočeském kraji, 45 km východně od Prahy a leží na řece Labi. Na rozloze 20,59 km² žije zhruba 15 tisíc obyvatel. Osídleno bylo už v pravěku. Nejstarší opevnění zde vzniklo pravděpodobně v eneolitu. Další archeologické nálezy pochází z doby bronzové. Pravděpodobně hradiště existovalo i v době halštatské. Místo bylo osídleno i v závěru raného středověku.
Královské město založil Přemysl Otakar II. Neví se přesně kdy, ale říká se, že to bylo roku 1275. Za vlády Václava II. byla výstavba města dokončena. Za jeho vlády došlo k výstavbě gotického chrámu sv. Mikuláše (dnešní kostel svatého Juljí) a dominikánského kláštera. Město bylo obehnáno hradbami z pálených cihel s asi padesáti věžemi. Součástí hradeb byly čtyři brány. Zbořeny byly v průběhu 19. století.
Město bohatlo díky tomu, že leželo na křižovatce obchodních cest. Během husitských válek podporovalo císaře Zikmunda, v roce 1421 uzavřelo dohodu s pražským svazem a přešlo na stranu kalicha. Město se dále úspěšně rozvíjelo za vlády Jiřího z Poděbrad. Do konce 15. století tak zůstal utrakvistickým městem. Vrcholu rozkvětu dosáhlo během 16. století. To zde byla postavena renesanční radnice a poštovní stanice.
Během třicetileté války bylo město vypálené a v místní kostele bylo zabito kolem 200 lidí. Obnovit město trvalo dlouhá desetiletí, ale do původního stavu se ho už nikdy dostat nepodařilo. Industrializace začala v polovině 19. století. Nejvýznamnějším podnikem se stala železnice, vznikl tu cukrovar, pivovar, korkovna. V roce 1850 zde byl zaveden telegraf. Časem přibyla i nemocnice, škola, sokolovna, synagoga… V první polovině 20. století zde vzniklo krematorium, hotely, kavárny, vinárny, lázně, kina, likérka Griotte… S předválečnou érou je spojena tvorba Bohumila Hrabala.
Jelikož světem stále vládla korona, nebylo ještě nic, krom zahrádek restaurací, otevřeno. Takže jsme se vydali od vlakové zastávky rovnou za nosem, respektive rovnou ke hradbám. Hradby jsou symbolem města. Z původních cihlových hradeb se zachovala jen část vnitřní zdi na východní a západní straně města. V roce 1905-09 prošlo opevnění romantickou rekonstrukcí podle projektu architekta Ludvíka Láblera. V tu dobu bylo opraveno 205 metrů hradeb. Výška hradeb je 6,2 m, ozubí má výšku 1 m a 6 věží 15,5 m.
U hradeb nás přivítalo hejno kachen. Zaujala nás zejména černě zbarvená kačena, která za námi pořád běhala a u toho křičela, jak kdyby jí šlo o život. Což možná šlo, poněvadž ostatní kachny ji celkem necitlivě šikanovaly a jeden kačer nelenil a honil ji po zídce stále dokola. Taková černá kachna rodiny… Kromě kachen k nám přišly na obhlídku i nutrie. Nikdy jsem tohle zvířátko tak z blízka neviděla, tak jsem sáhla do krabičky se svačinou a vytáhla kousek okurky, abychom spolu mohly pěkně zapózovat na fotku. To se úplně nekonalo, zato mě poloslepá nutrie parádně rafla přímo do prstu. Au au.
Dál naše kroky vedly k jezu s malou vodní elektrárnou, která je součástí vodních děl na Labi. Těch je na území středních Čech celkem 16. Labe se začalo regulovat v roce 1914. První jez byl vybudován v letech 1919-1924. Elektrárna má pět turbín a ještě v roce 1951 pokryla spotřebu celého města.
Na druhém břehu Labe jsme prošli kolem krásného hotelu Ostrov, prošli se do parku a tam chvíli poseděli v altánku. Počasí bylo aprílové, chvíli zataženo, chvíli sluníčko, ale déšť se nám prozatím vyhýbal. Vypili jsme si nealko pivčo, našli pár čtyřlístků a pak se podél Labe vydali dál a dál. Cestou jsme narazili na čtyřlístkový ráj, takže jsme plnili láhev a poté udělali krátkou svačinovou pauzu na lavičce s pěkným výhledem na kostel svatého Jiljí.
Poté jsme pokračovali po cyklostezce stále dál až k mostu, tam přešli a pomalu se vraceli zpátky k centru. Jelikož ten víkend poprvé po covidové pauze otevřely alespoň zahrádky restaurací, zašli jsme si na skleničku a oběd. Na náměstí jsme si vybrali restauraci Biograf, kde si Radek dal pizzu a já burgera s camembertem. Chvíli jsme poseděli a zarelaxovali, a protože počasí se začalo kazit, vydali jsme se na vlak a jeli zpátky domů
