Týden 15. a 16. (2020)

8. 4. 2020

Mejdan byl divoký a dlouhý, takže jsme se druhý den vzpamatovávali. Dopoledne jsme se šli projít do Tesca a já pak odpoledne věnovala práci.

9. 4. 2020

Odpoledne jsem se stavila u našich pro balíčky a na kávu. A večer jsme se prošli akorát do Tesca a pak chvíli poseděli v parku v trávě.

10. 4. 2020

Se člověk občas probudí a nechce ani dýchat. Přesně takový byl pátek. Od rána mi bylo zle, furt jsem akorát brečela, nemohla jsem pořádně chodit, nic. Nakonec jsme došli aspoň za babičkou, vyměnit si Velikonoce a pak domů. Večer jsem byla schopná dojít aspoň do parku, tam jsme poseděli, já se snažila najít příčinu mých stavů. A prd z toho. A akorát jsem zas měla svůj minizáchvatík. Príma.

11. 4. 2020

Jsem případ ztracený a marný a stejně furt nechápu, proč existuju. A nikdy se to asi nedovím.

12. 4. 2020

V neděli jsme vyrazili do přírody. Za cíl výletu jsme vybrali Ratboř a Boretice na Kolínsku, kde je možno najít pyropy. A to se nám povedlo. Konečně někde mimo civilizaci. Krása.

13. 4. 2020

Velikonoční pondělí bylo asi nůďo, protože si ho vůbec nevybavuju. Na fotce byla samolepka sovičky, kterou mám na notebooku, ale po obnově dat z poškozené karty mi tam zbylo jen toto… Na jednu stranu, vypadá to asi takhle zajímavěji, než ta odrbaná samolepka.

14. 4. 2020

A hurá do roboty. Tentokrát jsem zkoušela nafotit klíčenky a i když vždy může být lépe, s výsledky jsem celkem spokojená. Už aby to bylo hotovo, nemůžu se dočkat, až to spustím.

15. 4. 2020 

Jsou dny, jako třeba následující víkend, který jsou na píču. A pak jsou dny, který jsou super, kdy máte pocit pohody, klidu, v hlavě plno nápadů. Sedli jsme si s Ňufem do kuchyně a já mu přednesla další fáze byznysu a jeho to nadchlo ještě víc než byl nadchnut předtím a já měla radost.

16. 4. 2020

Na čtvrtek jsem se těšila, protože jsme jeli na velkej nákup do Kauflandu, kde měli plno veganských ňamek v akci. No, táhli jsme pěknej náklad. Ale stálo to za to. 

17. 4. 2020

Zas na hovno nálada, ani nevím z čeho. Uvařila jsem dobrou polívku na víkend, snažila se vymyslet výlet. Odpoledne jsem byla na nákupu drogérie, pak u našich, tam jsem měla zas nějaký radosti v balíčkách. I přesto jsem měla divnou náladu, Ňuf si dělal svoje, já si taky četla. No a pak jsem telefonovala s bráchou a zase mi přeplo a bylo mi zle, cítila jsem se opuštěná, zoufalá a staly se nedobrý věci.

18. 4. 2020

Od rána jsem byla v prdeli ještě z předchozího večera a noci. Ňuf na mě zkoušel nějaký svoje výchovný metody, pak byl celkem klid a pak se opil v parku a vyváděl pro změnu on. A byl to masakr. Teď už si z toho dělám srandu, ale v tu chvíli mi fakt do smíchu nebylo. Z části zrcadlo, restart. Snad už se nic z toho nebude opakovat. Ale kdo ví, život je nevyzpytatelnej. 

19. 4. 2020

Fotka na prdlačku, den obyčejný. Vzpamatovávala jsem se ještě ze soboty a byla ráda, že je klid. Paradoxně to všechno celkem vyčistilo atmosféru, takhle klidně jsem se dlouho necítila. 

20. 4. 2020

Improvizace v kuchyni. Celerový hrancle, obalovaný žampíky a salát. A to je vše, co si z toho dnu vybavuju. 

21. 4. 2020

Všechny dny jsou v tomhle období na jedno brdo. Vstávačka v 8, Ňuf udělá snídani, já se ještě chvíli válím, pak jdeme pracovat, kolem 12 udělám oběd, pokračujeme v práci. Odpoledne se jdeme buď projít nebo na nákup, pak si děláme svoje a večer si většinou pustíme nějaký film, dokument, nebo jsme i na seriál už koukali. A pak jdeme spát. A na fotce karafiátek, kterej jsem dostala o tom bizarním víkendu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.