Po velkém úspěchu s předchozím výletem na české granátky jsem se jala hledání dalšího kamenného cíle, který bychom mohli spojit s příjemnou procházkou. Na internetu mě zaujala vyhlídka Babka, která se nachází mezi Řevnicemi a Mníškem pod Brdy a kde lze najít železité křemeny. A tak jsme v sobotu dopoledne jeli na Smíchovské nádraží, kde jsme sedli do vláčku a vyrazili na další výlet do sbírky.
Řevnice jsou malé město, které leží cca 10 km jihozápadně od Prahy na řece Berounce. Žije zde přibližně 3600 obyvatel. První písemná zmínka o nich pochází z roku 1253, kdy zde král Václav I. postoupil kostel. Svou původní funkci městečka, kde se již roku 1304 konaly trhy, ztratily Řevnice pravděpodobně během husitských válek. Na konci 15. století byly pouhou vesnicí. Období rozkvětu v 16. století vystřídalo období třicetileté války, kdy Řevnice utrpěly značné škody. V roce 1732 získaly městská privilegia, která kromě týdenních trhů umožňovala pořádat 3x točně výroční trhy. V roce 1787 zde byla vybudovaná menší škola.
Velký rozkvět Řevnic znamenalo otevření železniční trati z Prahy do Plzně v roce 1862. O 20 let později nahradilo původní zastávku první nádraží, budova dnešního nádraží byla postavena v roce 1896. Městečko se od té doby rozrůstalo, byla zde zřízena pošta, vznikaly zde různé spolky, sady, sportovní místa, Lesní divadlo… Mnohé z nich fungují dodnes. V roce 1968 se Řevnice z městysu staly městem. Získaly i nový městský znak.
Na nádraží jsme přijeli kolem půl druhé odpoledne. Sluníčko svítilo a všude bylo celkem dost lidí. Bodejď by ne, bylo opravdu pěkně a to by byla přece škoda sedět doma… Vydali jsme se směrem k lesnímu divadlu, které znám už z minulosti, kdy jsem tam navštívila poměrně známý festival Porta.
Kousek za divadlem bylo odpočívadlo, takže jsme ho k odpočinku patřičně využili. Na cestu jsem nadělala dobré sendviče, tak jsme trochu posvačili a okoštovali nealkoholická pivča. Příchuť jablko+zázvor+heřmánek od Birellu nebyla vůbec zlá a moc jsem si pochutnala.
A pak už jsme šli lesem přímo k Babce. První část cesty byla klidná, nikde nikdo a společnost nám dělali maximálně motýli – dokonce i otakárka fenyklového jsme na vlastní oči viděli! Čím víc jsme se blížili k hřebenům, tím více lidí jsme potkávali. Někteří si už v dáli nasazovali na pusu náhubky, jiní se smáli a neřešili. Dali jsme si krátkou pauzu v trávě a pak vylezli na kopec kousek od našeho cíle.
Byl tam krásný výhled, takže jsme rozprostřeli piknikovou deku a koštli další nealko pivo. Malinovo-limetkový Birell se tak stal mou novou závislostí. Osvěžující nápoj, který nemá chybu. Chvíli jsme relaxovali a kochali se vyhlídkou.
Babka je skalnatý kopec v brdských Hřebenech v Řevnickém lese. Díky své výšce 505 metrů nad mořem je oblíbeným výletním místem už od 19. století. Na kopci je mnoho přirozených skalních výchozů a několik opuštěných a zarostlých lomů na bílý křemenec. Šikmý strom převisů umožňuje i silové horolezecké výstupy. Lom byl využíván ve 2. polovině 19. století. Poblíž vrcholu se těžil jaspis, který byl údajně použitý k výzdobě kaple svatého Kříže na hradě Karlštejn. Skalnatý vrchol je porostlý borovicemi. Některé z nich vypadají jako kosodřevina. Úbočí jsou suťová a prorostlá listnatými dřevinami.
Z vrcholu je vidět hlavně na okolní lesy a kopce směrem na jihozápad až severozápad. Na jihozápadě můžete vidět mohutný Plešivec a špičatý Ostrý, za Plešivcem se nachází vrcholky Brd a vpravo hřbety Radče. K severu jsou vidět Křivoklátské lesy, hřbet Děda a na konci zástavba Berouna. Jde vysledovat i hlavní věž Karlštejna. Z boční vyhlídky je krásný výhled na údolí Babského potoka a Strážný vrch a za dobrého počasí jsou vidět i pražská sídliště.
Skály byly opravdu, jak můžete vidět na fotkách, celkem velké. Radek po nich běhal jako kamzík, zkoumali jsme okolní přírodu, kameny a kochali se výhledy. Já se nechala unést sběrem bylin – konkrétně medvědím česnekem. Jaké bylo naše překvapení, když jsme čirou náhodou na těch internetech našli, že to je konvalinka a že takové pesto z ní by nás pěkně potrápilo… Naštěstí jsme toho nenaškubali tolik a jsme tak poučeni pro příště. Když jsme se patřičně vyřádili, vypravili jsme se směrem městečko Mníšek pod Brdy.
Mníšek pod Brdy byl založen v říjnu roku 1348. Historie města byla odjakživa spjata se zemskou stezkou mezi Čechami a Bavorskem. Na počátku 15. století získalo vlastní znak a ambici stát se královským městem. Bohužel se na něm dost podepsaly husitské války. Po nich přišli do Mníšku v roce 1487 Vratislavové z Mitrovic, kteří se stali na 150 let mníšeckými pány. Za jejich panování jsou zmiňovány tři podzámecké rybníky a pivovar.
Během třicetileté války městem prošlo švédské vojsko. V roce 1639 byla vypálená tvrz, kostel, fara, zničený vodovod a protrženy hráze rybníků. V roce 1655 koupil Mníšek pán Engel z Engelsflussu a za pomoci jeho potomku pozvedl celý kraj. Za poddané platil daně, obnovil vodovod, postavil zámek, klášter s kostelíkem Skalka a vybudoval městečko. Po pánech z Engelsflussu přišel do Mníšku rod Unvertů, který v budování města úspěšně pokračoval. Další, kdo převzal zdejší panství byli Pachtové z Rájova a nakonec Kastové z Ebelsbergu.
V letech 1960-1974 bylo město součástí okresu Příbram, od roku 1974 je součástí Prahy-západ. Nachází se 27 km od Prahy a v současné době zde žije přes 6000 obyvatel.
Cesta do Mníšku byla poměrně dobrodružná. Sice byla na rozdíl na Babku z kopce a po rovince, ale cest bylo více a chvílema to vypadalo, že jsme někde zakopli o bludný kořen a už nikdy ven z lesa netrefíme. Navíc jsme neměli vůbec signál. Radek neohroženě zavelel, že musíme určitě „támhletudy“ a na mé námitky, že bych šla chvíli po silnici, nebral zřetel, tudíž jsme šli „dál a horší cestou“, kdy jsme se brodili v ostružiní z krpálu někam dolů do háje, já navíc na sobě měla sukni a celkově jsem byla oblečená jak na motýly, ale nakonec jsme úspěšně do města dorazili.
Bylo nám už dost vedro, oba jsme měli spálený obličej a v nohách něco kolem 20 km. Došli jsme ke kostelu, kde jsme si sedli na lavičku a s hrůzou zjistili, že vlak je ještě pěknej kus cesty a jede nám za poměrně krátkou chvíli. (A kdyby nám ujel, další přijede asi až za 2 hodiny). Nasadili jsme rázný krok a chvátali za město na zastávku. Celí uřícení a vyprahlí jsme ale vlak stihli! Město si snad projdeme někdy příště…