Týden 49. a 50.

Jsem se na to jednoduše vybodla. Neříkám, že mě blog už nebaví, to bych lhala, ale co žiju spíš ten reálnej život, mám na něj o mnoho míň času.

Momentálně je už rok 2020, dlužím si dva poslední díly Projektu, nějakej ten deníček a bilanci, jakej byl ten rok předchozí. Tak se do toho postupně pouštím.

Prosinec byl celkem jízda. Stalo se to, čeho jsem se tak bála a čemu jsem se zuby nehty bránila. Nechodím do práce. Už měsíc. A nejhorší je, že mi to tak vyhovuje a nehodlám se tam vracet. Začala jsem chodit na terapie. Obarvila jsem se na zrzavo. Dali jsme se na sport. Ňuf se šel dobrovolně představit mým rodičům. Bydlíme spolu a asi to tak už zůstane. Aneb samý závažný věci.

Ale tak hezky postupně, že.

3. 12. 2019

Tak jsem se ráno ještě za hluboké tmy sebrala a jela za svou doktorkou. Ona je hodná, vždycky vyjde člověku vstříc a snaží se fakt pomoct. Ale připadala jsem si jako looser, jako simulant. Vždyť mi nic není… Co když se tam budu smát a neuvěří mi, že mě ta práce fakt ničí? No, nakonec se to vyřešilo samo, hned jak jsem vlezla do ordinace, začala jsem se třást jak čivava, brečet a bylo vyřešeno. Při pohledu na ekzém, kterej se ne a ne lepšit se poměrně vyděsila. Ha, prázdniny začínají! 

4. 12. 2019

Ňuf měl skoro celý týden home office, tak jsem měla komu vařit. Hehe, hospodyňka domácí. Ne, mně jen nebaví vařit jen pro sebe, takhle pro dva je to lepší. Tak jsem experimentovala – bramboráky, do kterých jsem místo mouky dala lněné semínko. Rozpadaly se, ale jinak byly fakt dobrý. Jinak jsem se flákala, četla Hartla a užívala si, že nemusím do toho teroru, oujé. 

5. 12. 2019

Už několik let trávím celej prosinec od rána do noci v práci, takže už ani nevím, co to je nějaká vánoční atmosféra. A jak se říká, že všechno zlý je k něčemu dobrý, tak letos jsem díky svému psychickému vyčerpání zvládla na trhy zajít nesčetněkrát. A celkem jsem si to užila a i ty Vánoce nakonec byly asi nejhezčí za dobu mé existence. Ve čtvrtek jsem byla pilná – šla jsem se podívat na Anděl na trhy, pak nakoupit, doma jsem poklidila, upekla makovec, uvařila houbový rizoto a tak jako relaxovala. Večer jsem šla s bráchou do Hospůdky, protože mi slíbil, že mi udělá nové moderní CV, ať si můžu začít hledat něco lepšího. Stavil se za náma i Fí. Byl z toho celkem slušnej mejdan, potkala jsem se tam i s Výpitkou, ten je do mě zamilovanej a vůbec se tím netají, takže když začal mít blbý kecy, zaplatila jsem a šla dom. I tak jsem přišla skoro v 5 ráno, ehm.

6. 12. 2019

Když kocour není doma, myš má pré. Možná až moc. Můj pozdní příchod byl kupodivu přijat dobře, a to i přesto, že jsem díky novým práškům na nervy, který se s vínem neka, zvracela jak amina a blbě to po sobě uklidila, takže Ňufa ráno čekalo nemilé překvapení. Ten šel s kámošema na fotbal. Za mnou dorazil Fí. Kolem půlnoci mi začal na gauči usínat a Ňuf mi posílal fotky z nějaký diskotéky, tak jsem se nasrala a šlo se do Hospůdky. Takhle, mně je fuk, kde si chodí, ale měla jsem klíče a chtěla jít už spát a takhle jsem musela čekat, abych mu otevřela. A když napíše že je za hodinu doma, pak volá totálně na šrot a neví kde je, a pak další 3 hodiny nic, tak jo, lidi občas můžou mít strach, jestli se mu něco nestalo. Já si večer užila, když jsem šla platit, potkala jsem na baru jednoho místního legendárního člověka a zakecali jsme se asi na další 2 hodiny. Ňuf přišel kolem pátý, trochu jsme se poškorpili, dověděla jsem se, že to mám za ten můj pozdní příchod (jak dospělé) a pak jsme odpadli a usnuli jak zabitý.

7. 12. 2019

Sobota byla překvapivě fajn. Ráno jsme se nehádali, mistr si svůj ranní výlev asi nepamatoval, tak jsem do toho moc nešťourala, aneb kdo jsi bez viny… Tak jsme si zašli na jídlo do Číny a pak na procházku. Hezky pěkně pěšky až na Pražský hrad, kde jsme si prošli trhy, pak seběhli na Malostranskou, přesunuli se tramvají na Anděl, kde jsem si dala svařáček a langoše na trzích, u toho jsem tradičně nadávala, že mi to po 2. soustu přestalo chutnat, skočili jsme na nákup do Tesca a pak si užívali večer na gauči, koukali jsme na Zdrojový kód a odpočívali.

8. 12. 2019

O tom, že bude výstava minerálů kousek od nás jsem věděla už déle. Když jsem Ňufovi zmínila, že bychom tam mohli zajít, bez váhání souhlasil, že na kameny se mnou vždycky rád půjde. A co víc. Nadšeně vybíral a nakoupil mi několik nových kousků do sbírky. Moc jsme si to užili, mnohem víc než Geosvět a kdybych mohla, nakupuju tam ještě teď. A prodejci byli taky super, s některými jsme pokecali a dověděli se zajímavosti ze světa šutrů. No a doma film a odpočinek.

9. 12. 2019

Tak nějak nevím, ten první týden byl takovej fakt línej, koukala jsem na seriál Euforia, Pustinu, Jak si nepodělat život a co se dělo v pondělí zásadního si zpětně nevybavuju. Takže asi nic.

10. 12. 2019

Byl dlouho klid, tak se musel nějak narušit. Měla jsem poměrně nepříjemný potíže, kdy jsem nabyla dojmu, že bych mohla být těhotná. Hodně jsem o tom přemýšlela, co by člověk dělal, kdyby se to stalo, Ňuf má občas kecy, že moc nevěří na trvanlivost vztahů a ještě před týdnem se mnou odmítal žít, to není zrovna situace, kdy by člověk chtěl dítě… Den jsem trávila aktivně, stavila jsem se u našich, kde jsem zabalila všechny dárky pro Juniora, doma uklidila, uvařila, obarvila se na zrzavo a vyčkávala svého drahého. Ten byl prvních 10 minut nadšený, ale pak si, i přesto, že jsem si pustila hudbu, zapl televizi a byl velice dotčen, že jsem se ohradila a označila jeho chování za totální nerespekt vůči mojí osobě. Na to mi řekl že takovej prostě je a že si na televizi bude koukat kdy chce a že já měla celej den na to, abych si pouštěla muziku. Neměla, protože jsem zařizovala věci pro něj a uklízela… Tichá domácnost, já brečela, on čuměl na bednu, ideálka. Když konečně dočuměl, vyvalila jsem na něj svoje obavy, který jsem shrnula tak, že kdyby náhodou, nejlepší řešení bude asi potrat, když to se mnou koulí jak se mu to zlíbí… Nijak nereagoval, nicméně to bylo prej poprvý, co se kvůli mě rozbrečel, ale vysvětlili jsme si to až o dva týdny později…

11. 12. 2019

Tak mě ten předchozí večer zas otrávil. By mě zajímalo, jestli někdy dokážeme ty naše emoce držet na uzdě. Naštěstí jsem měla príma odpolední program, s Fí. jsme šli na trhy. Protože byla zima, vypravili jsme se k nám. Ňuf přišel z vánočního večírku kolem 11 večer, sedl si ke mně, televize si ani nevšiml a normálně se bavil. Bylo vidět, že si vzal můj monolog k srdci, tak jsem byla ráda. Vlastně z toho byl prima večer. A pak jsem si udělala test a mohli jsme oslavit den nerodičů!!! 

12. 12. 2019

A nevzpomenu si a nevzpomenu…

13. 12. 2019

Prima den. Nejdřív jsem se sešla s A. v Dejvicích, protože jsem si myslela, že tam budou trhy, ale bohužel, už jsou jen v sobotu. Tak jsme se přesunuli na Mírák a Ipák, kde mají ten nejlepší svařáček. Večer jsme vyrazili s Ňufem do Hospůdky, byl tam nějakej koncert, tak to bylo dobré. A i když jsme měli v plánu jít včas domů, před půlnocí se mi ozval Li., že je kousek a jestli náhodou nenasáváme. Tak za náma dorazil, no a domů jsme přišli asi v 5. Párty hárd.

14. 12. 2019

Ňuf málokdy umí přijít a říct, že mám pravdu, že se omlouvá, ale umí se podle toho začít chovat. Po tý naší debatě se nad sebou asi zamyslel a pochopil o co mi jde, tak jsme se po obědě sebrali a jeli do Hornbachu, kde koupil po půl roce slibování nový WC prkýnko, sklo na stírací cestovatelskou mapu, kterou jsem nadšeně přitáhla z práce a která od tý doby ležela v koutě. Já pak skočila k našim pro vánoční stromeček a ozdoby, doma jsme vygruntovali, ozdobili ten nejkrásnější vánoční stromek a vyčkávali příchod T. a Fí., protože mi bylo dovoleno udělat mejdan. Dokonce kvůli mě dvakrát letěl do Tesca, aby vše bylo perfektní a protože jsem debil někde ztratila háčky na ozdoby. Mejdan byl nadmíru vydařený, T. hlásila že max. v 10 jde domů, no, nakonec jsme se veselili až do 5 do rána. 

15. 12. 2019

Panika, stres, strach, pláč. Slíbila jsem Ňufovi, že začneme trochu sportovat, jenže jsem hodinu před odchodem na badminton zjistila, že mi ta nová sportovní podprda nějak nesedí a že je to peklo a nadávala jsem a nikam nechtěla jít. No, donutil mě. A pak čuměl, protože nejsem žádný dřevo! Celkem slušně jsme si zahráli, na to, že jsme ještě v sobě měli nějaký to promile a já fakt asi 4 roky nedržela raketu v ruce. Po tomto výkonu jsme si zašli na oběd do Číny a večer trávili doma.

16. 12. 2019

Co s novým dnem? Sebrala jsem se a vyrazila na Vypich do Kauflandu pro veganský řízky na Vánoce. Samozřejmě že je neměli. Ale viděla jsem, že pracovnice se chystají vybalovat paletu, kde byly! Jenže jim to trvalo věčnost, tak jsem kroužila asi hodinu po obchodě a čekala. Naštěstí jsem se dočkala. A samozřejmě jsem nakoupila plno věcí, který bych normálně nekoupila. Klasika. 

2 komentáře: „Týden 49. a 50.

  1. Konečně nějaký pořádný čtení, doufám, že bude fotka vlasů. Gratuluju ke sestěhování a držím palce.
    Hezký nový fotky v záhlaví,, jen mi tam chybí ten Železniční most.

  2. Pro veg řízky na Vánoce jsem si taky do Kaufu chtěla zajít, ale pak mě otrávilo, když jsem si představila ty fronty tam, a skončila jsem na uzeném tofu. Ale taky dobrý. 😀 S Ňufem to asi taky nebude jednoduchý, ale tak s kým je – kde jsou emoce a občasné vyhrocené situace, tam je láska! 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.