Týden 47. a 48. (2019)

Stojí to za vyliž prdel.

V práci víc a víc na hovno, další psychickej kolaps, vyděšenej Ňuf, co chce udělat krok zpět. A neschopná K., co by si nejraději hodila mašli a nemá na to koule. Kurva drát.

A teď po měsíci je zas vše úplně jinak. Žiju. Nedělám nic. S Ňufem se jeden den škorpíme, další neskonale milujeme. Vlastně je vše v rovnováze. A to je v pořádku.

19. 11. 2019

Volný den. Komplet. Ňuf odjel do práce, já byla doma, pak jsem šla k babičce, která mi popřála k svátku. Tam jsem poseděla asi do šesti, pak jsem musela jít dělat klíčníka. Mistr odjel za kámošem, tak jsem měla pré. Resp. uklízecí večer. Když jsem měla hotovo, hodila jsem si sprchu, otevřela vínko a koukala na televizi. Vlastně jsem si poprvý u něj připadala fakt jak doma, každej máme vlastní program, ale víme, že se sejdeme večer a budeme usínat vedle sebe. Na fotce ubrus, kterej jsem si škudlila až jednou budu ve „vlastním“. Bohužel, díky traumatům z dětství to byla první věc, kterou neocenil. Tak je ubrus v šuplíku.20. 11. 2019

V minulym projektu jsem dávala fotku, jakej mi kolegyně nechala na prodejně bordel. To byl slabej odvar proti tomu, co mě čekalo ve středu. Když nekomentuju další výmluvný SMS, proč to nešlo udělat a kdesi cosi. Já už nemůžu!!!! Manažer mi na všechno řekne že se to „řeší“, že „nou stres“ a já mám dojem, že přijdu o holý rozum. Já chci taky jednou přijít do uklizenýho! Navíc přišlo tolik zboží, tolik novinek, byla zas potřeba všechno překopat, předělat regály. Mně to sice baví, dle Týpka II to fakt umím, ale k čemu mi to kurva je! Jela jsem domů úplně vyřízená. Ňuf mi psal, že čeká v Hospůdce, tak jsem tam na rosé zašla. Byl tam zrovna nějakej koncert, tak jsem si řekla, že se aspoň odreaguju. Průser je, že poslední dobou přestávám jíst, nestíhám a trpím nechutenstvím, takže jsem pila na lačno a trochu to se mnou zamávalo.

21. 11. 2019

Řekla jsem si, že trochu zvolním. Že to budu dělat jako kolegyně a nebudu prostě stíhat. Jenže já to neumím, to je ten problém. Ale i tak jsem nedodělala všechno zboží a do večerního hlášení jsem napsala, že „nestihla“. Rázem telefon od Týpka II, že to nejde, že to musí být na víkend hotový, že je to důležitý, ať mu naskenuju papíry, že to někdo na dálku v pátek napřijímá a ať to kolegyně vystaví do regálů. Napsala jsem jí teda vzkaz jak kráva a s úlevou, že konečně něco nemusím dělat já, jsem odešla domů. Resp. do Hospůdky, protože jsem měla po dlouhý době spicha s bráchou. Ale byli jsme oba nějaký chcíplý, mně navíc zas bolelo břicho a byla jsem rozhozená z práce. Během půl hodiny se k nám přidal i Ňuf, ten byl ještě chcíplejší než my, navíc přišel z nějaký rozlučky s kolegama. Už jsme se chystali k odchodu, já šla na záchod, brácha platit, když jsem se vrátila, schylovalo se k bitce. Ňuf a nějakej divnej týpek. Prej nám bral piva. Musela jsem to tam jít srovnat, jinak by asi fakt lítaly židle. Ňufa to nějak vzpružilo, takže jsme se přesunuli ještě na bar k lidem, co známe. Jeden známej se nám smál, že nás ten bar už druhý den za sebou takhle vtáhl… Na prd je, že jsem vyfotila za celý den jen to jedno pivo a ještě ke všemu rozmazaně.

22. 11. 2019

V noci mi ze všeho bylo pěkně blbě a zvracela jsem jak Alík. Už několik lidí mě postrašilo, jestli nejsem v tom, potěš koště teda. Ňuf měl po našem návratu, kterej proběhl asi v půl 3 ráno monolog o rasismu a o tom, že příště toho chlapa, co bude mít řeči na to, že je Polák, zabije a je mu jedno, že má dítě a přítelkyni, že si to klidně odsedí. Po půl hodině mi lezl už fakt na nervy, že jsem počkala v kuchyni, až usne a dá pokoj. V pátek mě zas čekalo velký zařizování, protože jsem měla k vyzvednutí nějaký dárky, domluvila jsem si přes net swap a Ňuf v mý chviličkový nepozornosti předchozí večer daroval jeden dárek, co jsem měla pro babičku, štamgastovi, protože si myslel, že jsem to koupila nám a co bychom s tím dělali, že… Tak jsem všechno oběhala, myslela jsem si, že se doma jen mihnu, ale jelikož se bratr chystal k našim na návštěvu, musela jsem si uklidit v pokoji a to mě trochu zdrželo. Večer jsme se sešli doma, Ňuf picl archivní víno, co jsme dostali od jeho bráchy, mrkli jsme na Uprchlíky a brzo zalezli do postele, protože nás čekal další výlet.

23. 11. 2019

Ráno jsme se v klidu vypravili a vláčkem jeli do Plzně. Poprvý jsem jela Pendolínem, tak mě překvapilo, že je to takovej hezkej pohodlnej vlak. Na místě jsme se prošli na vánoční trhy, kamarádila se s oslíkem, koštovali jsme svařák, nakoupili pár zvířecích ozdůbek, já sehnala boží šálu a polštář, navštívili jsme dvě hospody, kde točili opravdu super Plzeň. Večer nás čekal ještě pestrý program v Praze, T. tu měla přítele a protože Ňuf umí holandsky, rozhodly jsme se kluky seznámit. Nakonec nás u večeře ani nepotřebovali, žvanili a žvanili a očividně si dost rozuměli. Protože jsme nějak neměli dost, ještě jsme pak sólo zašli pozdravit Šéfa do Hospůdky, kde byla jedna ženská, která mi tam dělala jednou přednášku ať nekouřím v uzavřený společnosti vevnitř (zajímavý, nikomu jinýmu nic neřekla), že ona je tam štamgastka a je to neslušný a bla bla… No a teď se tam vyvalovala na baru s cigárem, jako by se nechumelilo. Miluju tyhle lidi, fakt že jo. 

24. 11. 2019

Jelikož tenhle díl píšu po měsíci, jen matně si neděli vybavuju. Vím, že jsme domů přišli dost pozdě, poměrně připitý, takže jsme druhý den byli docela líný. Myslím, že jsme zašli na nákup, do restaurace na oběd a Ňuf pak jel na kopřivy a já zůstala doma. Tam jsme relaxovali, Ňuf mi pak uvařil boží polívku a připravovali jsme se na další náročný pracovní týden.

25. 11. 2019

Asi klasika. Naštěstí mozek ty špatný věci vytěsňuje, takže takhle s odstupem si už vážně nevzpomenu, jakej bordel mi kolegyně udělala na krámě nebo kdo mě čím nasral. I když jo, měla zadaný nějaký úkoly a ty – jak překvapivě – nesplnila. Ale vím, že mě potěšil TG, kterej vypustil do světa novej klip.

26. 11. 2019

Nojo, to samý co v pondělí. I když tyhle druhý dny ze směn jsou lepší, už víte, co vás čeká. Aspoň tak zhruba. Nicméně jsem cítila, že tohle už dlouho nevydržím. 

27. 11. 2019

Nejdřív to vypadalo jako celkem dobrej den, dopoledne jsem si jela něco zařídit, vyzvednout balíčky a pozdravit naše, pak jsem si pouštěla nový CD TG, který se teda mimořádně vyvedlo a večer hurá za Do., kterej měl za sebou pernou noc, kdy někde ztratil celou tašku se všema věcma. Čekala jsem na něj na Míráku a protože jsem posel dobrejch zpráv, oznámila jsem mu, že mi na messengeru volal policajt, že tu jeho tašku mají na služebně. Prošli jsme se, já pokoupila ještě nějaký zvířátkový ozdobičky a pak jsme šli slavit to, že existují ještě dobří lidé, do Hospůdky. Ňuf byl někde s kámošem, nic nenasvědčovalo tomu, že mě čeká další záchvat. Ten přišel krátce po tom, co jsme se setkali doma.

28. 11. 2019

Je fajn když se ráno probudíte, ačkoli o to nestojíte. Cítila jsem se hůř než nejsmradlavější hovno a nebyla jsem schopná ničeho. Nepomohlo mi ani to, že Ňuf přišel z práce dřív, celou dobu mě ignoroval, pak se šel v klidu napapat a čas na promluvu si udělal až skoro v 8 večer. Výsledek? Nebudeme spolu zatím bydlet. Prý potřebujeme víc času jen sami pro sebe… Což respektuju, ale nesnáším tohle zbabělý utíkání od problémů. Nicméně už je zas všechno jinak, ale to o pár dní později… 

29. 11. 2019

Týpek II mě pověřil tím, že mám kolegyni na ty dva dny napsat seznam úkolů, upozornit ji, že o tom vedení ví a že si to osobně přijede zkontrolovat. Čekala jsem, že teda aspoň vynese koš a umeje nádobí. Neudělala opět nic. NIC!!!! Krom toho že někam zahodila ten dopis. Týpek II přijel osobně, takže celou tu spoušť viděl. Od rána jsem se zas akorát klepala, bylo mi zle a měla jsem chuť se prostě sbalit a odejít. I on už viděl, že tohle není možný a dokonce házel vzteky zbožím a řval, že je to kráva a manažer, kterej má v dupě, je čurák. Krom něho přijela i jedna holka z kanclu a obchodní zástupce jednoho dodavatele a pomohli mi, protože to se prostě nedá. NEDÁ!!! Večer jsem doma chtěla balit vánoční dárky, ale byla jsem tak vyčerpaná, že jsem zvládla udělat jen zlomek. A navíc na tom pitomym papíru, kterej je teda přenádhernej, nedržela lepenka. Uf.

30. 11. 2019

Sobota byla takovej světlejší den, kupodivu jsem zvládla udělat všechny svoje resty – jako třeba faktury, na který jsem neměla čas. Sbalila jsem si věci, nakoupila všechno co jsem chtěla… Protože jsem cítila, že další týden v tomhle prostředí by byl asi můj poslední týden života… Udělala jsem i nějakou práci navíc, uklidila a krátce před koncem směny mě překvapil Fí. Hrozně mě to potěšilo, zrovna jsem přemýšlela o tom, že za mnou dlouho nikdo nepřišel. Přinesl mi krásnej dáreček k svátku a pak jsme se společně vypravili za T. a zašli posedět do hospody. Domů jsem přišla až kolem 1 ráno, ale s nadějí v lepší zítřky.

1. 12. 2019

Takhle teď vypadá můj život. Pendluju sem tam jak nějakej bezďák a společnost mi dělá tahle taška. Ta má taky zajímavou historii, když jsem se s Ex. stěhovala do jeskyně, děda mi v ní věnoval servis talířů. A mně se ta taška tak líbila, že jsem ho poprosila, aby mi ji nechal. Kolikrát jsem v ní měla sbaleno to nejdůležitější když jsem od něj utíkala. Vlastně jsem s ní pak utíkala kolikrát i od Er. Jestli ona mi mrcha nenosí smůlu. Nicméně je pravda, že momentálně spíš v ní vozím furt něco k Ňufovi… Tak třeba je kletba zlomená… 

2. 12. 2019

Člověk se prostě nikomu nezavděčí. Psala jsem babičce velkou omluvu, že jsem neměla o víkendu čas jí popřát k narozkám, ale že přeju a až bude mít čas, tak bych se ráda zjevila s dárečkem. Měla jsem pro ni vánoční hvězdu a luxusní bonboniéru. Načež mi bylo vynadáno, že píšu o dva dny později, ale ať se teda stavím. Pekla jsem štrůdl, nestihl vystydnout, tak jsem ho krájela teplej a trochu se mi rozsypal. Doteď poslouchám, jak to bylo hrozný, prej se teda nemám urazit… Já se neurážím, ale už mě nebaví bejt furt za všechno co udělám „bita“. Prej ho dělám blbě. Nedělám, nám když vystydl, tak se nesypal… A Ňuf ho skoro celej snědl na posezení, takže byl i dobrej. A aby toho nebylo málo, ráno jsem se dozvěděla, že moji oblíbení Sunrise Avenue končí?!

6 komentářů: „Týden 47. a 48. (2019)

    1. Děkuju. Vztah je v pohodě, já jsem taky pěkně na ránu občas… A do práce už měsíc nechodím, šla jsem marodit a pokud mě doktorka nechá, tak se budu flákat až do konce smlouvy a pak snad nastoupím do něčeho snesitelnějšího 🙂 Tak šťastnej a veselej!

  1. S tou prací to ráda slyším (tedy čtu tady v komentech), snad už se do jámy lvové nevrátíš. S tím bydlením je to škoda, ale třeba teď byl zvyklý delší dobu bydlet sám a nechce to uspěchat. Ovšem to pendlování musí být otravné. Přeju jen to nejlepší do nového roku – novou dobrou práci a ve vztahu jen srdíčka, duhu a jednorožce…. a sestěhování. 🙂

    1. Doufám, 7. jdu na kontrolu, tak uvidím, jestli mě doktorka nechá do konce února doma. Ale ona je hodná a empatická, tak věřím že by mohla. No, momentálně už měsíc nependluju a kupodivu jsme se zatím nezabili, tak věřím, že už to zůstanu. Jinak děkuji a taky přeju jen to nej do toho dalšího roku! 2020 zní dobře, tak snad bude dobrej.

    1. Komentář vidím u nejnovějšího článku. 🙂 Vlasy budou, ale už to mám teda pěkně vymytý. 🙁 V týdnu budu zkoušet novou barvu, tak snad to nevypadá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.