Už od léta jsme spolu trávili poměrně dost času. Když jsem začátkem prosince přestala k našim na přespávání jezdit úplně, bylo jasný, že blížící se Vánoce strávíme spolu. Oba jsme zažili několik takových, na který by člověk raději zapomněl, a tak jsme se těšili, že ty letošní se snad konečně vydaří k obrazu našemu. Aneb šťastné a veselé…
V roce 2018, ještě než jsme se poznali, jsem si vysnila stromek ozdobený figurkami ve tvaru zvířátek. V tu chvíli mi to přišlo jako nesplnitelný scifi. Pak jsem si řekla, proč vlastně ne a pár ptáčků, rybek, medvědů a pod. jsem si na vánočních trzích zakoupila a v pokoji si udělala takovou malou demo verzi. Když jsem se doma zmínila, Radek bez váhání můj nápad podpořil. Koupili jsme středně velký umělý (nicméně dost zdařilý) stromek v OBI, světýlka a já začala vymetat trhy, Tigery a další místa a skupovala tématické a leckdy vtipné figurky.
A i díky darům od přátel a rodiny byla naše smečka opravdu pestrá, na stromečku, který jsme ozdobili už začátkem prosince (a v pokoji nám stál až do jara) jsme měli: housenku, krokodýly, želvy, hrocha, všemožné ptactvo, medvěda ledního i hnědého, kočku, dinosaury, rybky, pavouka, psy, ježky, divočáka, mořského koníka, krávu, zebru, žirafu, berušku, lišku nebo třeba osla.
Na samotné přípravy Štědrého večera jsem měla dost času. Radek odjel víkend před ním do Polska, a tak jsem mohla byt vyzdobit k obrazu svému, a to i díky pomoci ostatním. Máma nám upekla cukroví, táta přivezl dárky a brácha s přítelkyní věnovali jmelí, které jsem umístila na lustr do kuchyně. Byt máme malý, takže úklid nezabral moc času. V pondělí ráno jsem pak na trhu nakoupila voňavé františky, které z Polska neznal, a díky kamarádovi se mi povedlo dokonce přinést do mrazáku i vykuchanýho kapra.
Nikdy jsem tomuto „trendu“ neholdovala, pohled na dusící se kapry v kádi se mi nelíbí, a to, že si na nějakýho ukážete prstem a ten týpek v gumákách do něj pak buší tak, že z nebohýho kapra lítají šupiny široko daleko, mi přijde fakt zvrácený a dost se to rozporuje s tvrzením, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. Jenže Radek si život bez ryb nedovede představit, tak co bych pro něj neudělala… Ale jak říkám, měl ho jen díky kámošovi, který frontu ke smrti vystál a jednoho chudáka koupil, já zbaběle utekla…
Doma už bylo vše dobré. Omluvila jsem se zakrvácené igelitce, nalila sklenku Prosecca, dala vařit brambory na salát a jala se loupání jablek. Jestli něco můžu, tak je to štrůdl. Vše šlo podle plánu, dárečky pod stromkem naježené, byt vyvoněný, playlist s vánoční muzikou všeho druhu (aneb od Goťáka, přes Dádu až po Elvise) připavený a já už mohla jen vyhlížet svého drahého. Toho České dráhy nezklamaly, takže po asi dvou hodinách, co marně čekal v Olomouci na vlak, se naštval a jel do Ostravy, kde se mu konečně podařilo nějaký spoj do Prahy chytit. A během deváté už naštěstí klepal na dveře.
A pak přišel už ten samotný očekávaný den. Vstávali jsme poměrně brzo, protože Radek se rozhodl zajít do hypermarketu pro pár drobností a udělat ještě vánoční cibulový salát. Atmosféra byla hezká, pálili jsme vánoční vosk od Albi, pouštěli vánoční písničky a dolaďovali poslední drobnosti.
Čas rychle utekl, takže kolem čtvrté odpoledne jsme přichystali slavnostní stůl, šli se osprchovat a hezky obléci. K večeři jsme měli každý trochu cibulového a trochu bramborového salátu. Radek si obalil a v troubě upekl kapra, já zvolila veganské řízky Take it vaggie, které koupíte v Kauflandu. Před samotným usednutím ke stolu jsme zapálili andělské zvonění, bez kterého by to nebyly zkrátka pravé Vánoce, a šli lámat oplatky. To je starý katolický polský zvyk. Podle internetu se rozšířil i k nám a našim slovenským sousedům, ale přiznávám, že jsem se s ním setkala poprvé. Ulomíte kus své oplatky a popřejete něco pěkného druhému, ten ten kousek sní a to samé opakuje se svou oplatkou.
Tak jsme si přáli a pak šli jíst. Připadala jsem si jak malá, zatímco Radek si dopřával dobrou večeři a nezdráhal se si přidat, já po několika soustech už nervózně nakukovala ke stromečku. Jestli mě totiž něco na Vánocích baví, tak je to rozdávání dárků a reakce obdarovaných. A dočkala jsem se! Po chvíli jsme skutečně seděli u stromku, udělali pár fotek do alba a pak už mohli rozbalovat.
Ježíšek byl opravdu bohatý. Dostali jsme spotřebiče do domácnosti – mixér, toastovač, sušičku na nádobí, poukázky na divadlo, dobroty, svíčky, skleničky na víno. Mě dostal plameňák od juniora, poukázka na boty od Radka a nejvíc mě odrovnaly lístky do Edenu na Marpa & TroubleGang od bráchy. Na Radka čekala kožená peněženka, knížka, kterou si přál, teplá šála a pár dalších dárečků.
Rozbalování nás natolik vyčerpalo, že jsme odpadli na gauč, dali si druhou večeři, víno a málem usnuli. Ale protože jsme chtěli navštívit půlnoční mši, byl čas se probudit, upravit a vyrazit do kostela. Nejblíž máme kostel svatého Václava na Andělu. Bála jsem se, že v něm bude plno lidí, ale k našemu milému překvapení jsme si i mohli sednout. Mše byla, jak to říct, zvláštní. Čekali jsme, že si zazpíváme nějaké vánoční písně a koledy. Ty se skutečně zpívaly, ale bylo jich za celou hodinu asi pět. Místo toho jsme museli poslouchat naprosto nudné čtení z Bible, na což Radek reagoval touhou kostel opustit a nějaký cizí pán dokonce omdlel.
Statečně jsme vydrželi do konce, to jsem se dočkala alespoň Narodil se Kristus pán, a pak se prošli zpátky směrem k domovu. Bylo hezké, jak je Anděl vylidněný, všude zavládl klid. Když jsme míjeli hospodu, kde jsme se před necelým rokem poznali, ještě se uvnitř svítilo. Tak jsme se rozhodli zajít pozdravit naši milou „paní vedoucí“ a kamarády opilce. Nakonec jsme poseděli asi hodinu, pouštěla se vánoční hudba, ukazovali jsme si, co nám Ježíšek přinesl a byli rádi, že tyto Vánoce se skutečně vydařily.
