To máte občas nějaké město o kterém víte že existuje. Víte o něm sem tam i nějaký drb, jakože je třeba plný muslimů, ale nikdy jste se o něj nějak víc nezajímali. Trochu jsem nechápala, proč Radek vybral na další cestu zrovna Teplice v Čechách, ale velmi krátce po vystoupení z vlaku jsem pochopila…
Teplice jsou severočeským lázeňským statutárním městem v Ústeckém kraji. Jejich dominantou je Doubravská hora, která je vidět z dálky. Žije v nich kolem 50 tisíc obyvatel a jsou známe díky lázním a také fotbalovému klubu FK Teplice. Do druhé světové války měly tak vysokou kulturní úroveň a krásnou architekturu, že si vysloužily přezdívku Malá Paříž.
Výlet do Teplic připadl na sváteční říjnové pondělí. O víkendu jsme byli pouze na procházce v Praze, protože v putyce, kde jsme se poznali, byl večer velký koncerto-mejdan. Takže nám to výletování trochu chybělo. Nepočítali jsme díky státnímu svátku v kombinaci s pondělím, že by byly nějaké památky a turistické atrakce otevřené, ale nakonec nás čekalo milé překvapení.
Sranda začala už v Praze na Hlavním nádraží. Obezřetně si vždy kupujeme lístky včetně místenky v aplikaci Českých drah dopředu. A občas se stane, že musíme nějaké lidi z našich míst slušně vykázat. Vždy to bylo bez problémů. Tentokrát na našich místech seděla starší dáma a před ní seděl její syn, který dle pozdějších projevů měl IQ tak 50. Slušně jsme madam poprosili, aby si přesedla. Naštvala se, že sedí u zásuvky a teď nebude mít kam si píchnout mobil a věnovat se jakési hře. Vypadala, že nám snad i jednu vrazí a velice neochotně se začala sbírat a pravila, že má celou cestu teď úplně zkaženou! Přitom vlak byl poloprázdný… Aby toho nebylo málo, její synáček zjistil, že kvůli cigáru zapomněl na nádraží koupit lístky. Takže půlku cesty spekulovali, jestli budou platit průvodčímu přirážku a pak nasraně přepočítávali, co by za ušetřený peníze pořídili… Měli kliku, průvodčí byl hodnej a žádnou přirážku jim nepočítal. Pak se nějak domákli, kde vystupujeme, načež to synáček musel několikrát matce velice „diskrétně“ sdělit a tím ji uchlácholit, že ty zlý, zlýýýýý lidi! brzo vypadnou a bude si moci sednout zpátky na „svoje“ místo.
Ten den bylo opravdu krásně. Teplo, sluníčko. Když tak o tom přemýšlím, pokud podzim probíhá takto, je to asi moje nejoblíbenější období. Na našich výletech mě baví, že si často nedáváme žádné konkrétní cíle. Takže prostě jdeme rovnou za nosem a těšíme se, co na těch toulkách objevíme. Jako první jsme objevili malou sámošku, tak jsme si koupili rohlíky a něco k tomu a na lavičce posvačili. Také jsme koupili moc pěkné pohledy, takže když byla vhodná příležitost (aneb vhodná fasáda) vypsali jsme je a hodili do schránky. Pohledy posíláme rádi a celkem pravidelně.
Jestli mě něco poslední dobou baví, tak jsou to fasády domů. Často chodím i po Praze a čučím do výšky a pokaždý něco objevím. A to i v místech, kde člověk prošel už tisíckrát. Je príma se zastavit a zkoumat co na starých domech je za motivy a nutno zmínit, že kolikrát jsou to hotová umělecká díla! A Teplice jsou na tohle skutečně bohaté. Každý domeček je jiný, každý je krásný a drtivá většina je udržovaná a opravená. Tam, kde náhodou fasáda měla už něco za sebou, bylo lešení a očividně se na něm makalo.
První zastávku jsme absolvovali v botanické zahradě, která k našemu milému zjištění byla otevřená. V Ústeckém kraji je to jediná botanická zahrada. Byla založena v roce 2002 na ploše, která pro zahradnické účely byla využívána už předtím. Najdete v ní skleníky i venkovní prostor. Kromě všemožných rostlin, o kterých běžný smrtelník nemá ani páru, se můžete těšit i na voliéru s ptáčkama, akvária s rybkama a trnuchama, nebo jezero, ve kterém si lebedí vodní želvy.
V zahradě bylo krásně. Hlavně klid, protože jsme byli jedinými návštěvníky. Kytky nejsou moje silná parketa, zahubím i kaktus a navíc jsem alergik, takže ve větší míře mi spouští rýmu, ale tady to bylo moc fajn. Můžete se tam i posadit na lavičku a relaxovat, což se nám moc líbilo. Pěkně udělaná byla i venkovní část, člověk si tam připadal jak v nějakém malovaném obrazu.
Protože jsme občas trošku dětinský, vypravili jsme se do Pohádkového lesa. Krom toho, že je od něj fakt boží výhled do okolí, najdete v něm 11 pohádkových postaviček, které jsou vyrobeny ze dřeva. Pro děti je navíc u každé sochy připravená hádanka. Pak jsme sešli zpátky do civilizace, ve vietnamském obchůdku koupili stylové lázeňské oplatky a na chvíli se posadili v parku na lavičku. Poté jsme prošli kolem sochy ležícího koně, která je před kostelem svaté Alžběty. Ten byl bohužel zavřený, takže jsme si ho prohlédli jen z venku.
Stylové místo, které stojí za povšimnutí, je rozhodně Bartholomeus GALLERY CAFÉ. Jedná se o krásnou kavárnu a galerii v prostorách bývalého protestanského kostela svatého Bartholoměje, který se nachází uprostřed města. Z terasy můžete koukat na Krušné hory. Uvnitř se pak nachází zajímavé výstavy, do kterých je vstup zdarma. Můžete si s sebou vzít dokonce i pejska a je možnost bezbariérového přístupu. My jen zvědavě nakoukli dovnitř, protože koncem října bylo v kostele poměrně chladno, takže jsme si kávu nedali, ale příště to určitě napravíme.
Dál jsme pokračovali k budově, která působila jako zámek. Jaké bylo překvapení, že tento skvost slouží studentům obchodní akademie jako škola! Pak jsme prošli krásnou lázeňskou kolonádou, kde už jsme narazili na další turisty/místní domorodce. Většinou to byly rodiny s dětma a v ruce si nesli teplé lázeňské oplatky, které jste si v několika krámcích mohli za celkem nízkou cenu koupit. My je neochutnali, ale voněly luxusně. Naše cesta vedla kolem Beethovenova domu. Kdyby člověk nemusel druhý den do práce, tak by se tam snad i ubytoval… A vyšli jsme na Zámecké náměstí. Zámek momentálně procházel rekonstrukcí (my na to máme opravdu štěstí) a protože už byla pokročilá odpolední hodina, rozhodli jsme se, že poobědváme.
Vybrali jsme si restauraci U Zámku a protože bylo ještě furt pěkně, sedli jsme si ven. Servírka byla moc milá, objednala jsem si Aperolek a pečenou brokolici se sýrem a brambory. Radek si dal pivo, polívku a obalovaný hermelín. Měli jsme krásnej výhled na Sloup Nejsvětější trojice, který byl po setmění moc hezky osvícený. Po jídle jsme se už přesunuli do tepla, já vyměnila Aperol za víno a chvíli jsme poseděli. Paní servírka byla pořád moc milá, víno opravdu luxusní a ceny lidové. Takže za nás této restauraci 3x ano!
Nedalo se ale nic dělat, den se chýlil ke konci a nám za nedlouho jel vlak. Zaplatili jsme, rozloučili se a vydali se na nádraží. Pravda, to jediné je takové ošumtělé a zasloužilo by si opravu. Vzhledem ale k tomu, jak vypadá zbytek města, věřím, že na to brzo dojde.
Tento výlet patřil určitě mezi ty nejpovedenějších a rádi bychom se do Teplic zas někdy vrátili. Mají to tam moc pěkné, lidi příjemní, teroristi se před náma asi schovali (haha) a užili jsme si tam moc pohodové odpoledne.
