Jestli je něco spolehlivého, tak je to zákon schválnosti. Léto v plném proudu, v práci klid, a tak mě snad ani nepřekvapilo, že mě na přelomu června a července skolila angína jak blázen. Takže když mi konečně pracovní neschopnost skončila, byla jsem ráda, že můžeme vyjít někam do přírody. A protože i Jiří Suchý má rád zvířata, protože jsou chlupatá za další cíl našich kroků jsme vybrali ZOOkoutek v Chuchli.
Toto místo je poměrně dobře dostupné, protože ze Smíchovského nádraží k němu jede hned několik autobusů. Kdysi dávno jsem si s kamarádem Chuchelský háj procházela, ale bylo to po tmě a o tom, že v něm je i areál se zvířátkama, jsem se dověděla až později od rodičů. Vyrazili jsme kolem poledne, našli příslušnou linku a během pár minut jsme už vystupovali na zastávce Malá Chuchle.
I mistr tesař se utne, což je mi s poťouchlým výrazem dodnes připomínáno, takže místo toho, abychom u benzinové pumpy podlezli silnici, udělali jsme si procházku až k dostihovému závodiště ve Velké Chuchli. Mně to ale nijak nevadilo, užívala jsem si znovunabyté svobody, lozila v bodláčí, kde jsem se snažila zdokumentovat motýlí kámoše a dokonce dostala chuť na zmrzlinu, což se mi stává tak dvakrát do roka.
Když jsme už šli konečně správným směrem, narazili jsme na Eso potraviny, kde jsem mohla svou chuť ukojit a krom ovocného Twisteru jsem si odnesla i pomerančové Frisco. Vitamíny zkrátka musí být. Udělali jsme si krátkou pauzu na lavičce a pak se vydali do toho šílenýho krpálu. Protože bylo teplo, šli jsme rovnou do cíle, ale pokud byste měli čas nazbyt, rozhodně doporučuji zajít ke kostelu svatého Jana Nepomuckého a tam si na chvíli sednout na lavičku a kochat se výhledem na Prahu.
ZOOkoutek je celoročně přístupný veřejnosti. Jedná se o areál u hájovny, který slouží jako záchranná stanice pro zvířata, která se už nemohou vrátit do volné přírody. Lesy hlavního města Prahy v něm v současné době pečují o více jak 30 druhů. Můžete se tak těšit třeba na lišku, mývala, divoké prase, jeleny evropské nebo různé zástupce ptactva – od výra až po krkavce. V ZOOkoutku se pořádají i akce pro veřejnost. Je přísně zakázáno zvířata krmit, některá na tuto „laskavost“ už doplatila životem!
Je pravda, že bylo celkem teplo, takže většina zvířat zrovna spíš líně polehávala. Ale i tak jsme viděli krásný jeleny, trošku nervózního lišáčka, majestátního krkavce nebo mývaly, kteří během polehávání zřejmě načerpali potřebnou energii a chvíli se před náma zvesela kočkovali. Občerstvit se můžete v malém bistru přímo v koutku. My měli štěstí na příjemnou obsluhu. Dali jsme si hranolky a chlazeného Kozlíka a poseděli až do zavíračky. Pak jsme se prošli cestou z kopce, která vedla právě k zastávce Malá Chuchle a odfrčeli domů.
