24. 10. 2014 – Křest Rockfield

Hodně interpretů rádo tvrdí, že „tahle deska je už definitivně poslední“. To samé jsem zaslechla i o „Není na co čekat“ od mých oblíbených Chinaski. Přece jen jim to ale nedalo a ke 20. narozeninám si nadělili bestovku se dvěma novými singly.

Vyprodaná O2 aréna pro ně možná byla tím pravým signálem, že do starého železa ještě nepatří, a že by si fanoušci další desku zasloužili… A tak se stalo, že se parta mladých krásných umělců sebrala a po měsících „šuplíkové“ práce odjela do Walesu natočit svou 9. řadovku. A to rovnou do studia Rockfield, kde natáčeli takové hvězdy jako Queen nebo Coldplay.

A jak to dopadlo? To jsme mohli poprvé posoudit na říjnovém vyprodaném křtu v pražském Hard Rock Café. A já bych si na tento večer ráda zavzpomínala…

Lístky na koncert, který se konal v rámci podpory boje proti Rakovině prsu, se dali koupit pouze v balíčku s CD. Jako správný skalní fanoušek jsem si tuhle událost nemohla nechat ujít, a tak jsem hned objednala. Doma jsem tedy skoro měsíc měla jen poukaz na novou desku.

V pátek 24. však nastal den D. Vyzbrojená novým Chinaskiho trikem s podpisama (lenoši si ho mohli koupit rovnou podepsaný, lidi akční nepodepsaný :D) jsem vyrazila na Václavák, kde jsem měla sraz s Ha., který se k návštěvě kulturní události uvolil.

Krátce po sedmé jsme narazili na místo. Dveře do klubu už byly otevřené a já se začala cítit jako doma, protože jsem po dlouhé době viděla mnoho známých tváří z naší fanclubácké rodinky. Chodila jsem šťastně sem tam, s každým se zdravila a těšení na samotné vystoupení bylo čím dál tím větší.

Protože jsme měli ještě chvíli času, udělali jsme krátkou zastávku u baru. Ceny byly příšerný, ale musím říct, že to víno fakt nemělo chybu. Po vypití jsme se snažili najít nějaké solidní místo ke stání. Kdo zná HRC, tak ví, že to není zrovna dobře vymyšlený a pokud nezaberete podél zábradlí a v patrech první řady, vidíte celkem prdlajz, kór když vám příroda nadělila jen 160 cm.

Na nové písničky jsem byla zvědavá. Zároveň jsem ale měla docela strach, protože den předtím jsem nepřemohla zvědavost a pustila si ukázky jednotlivých skladeb na internetu. A z těch jsem nabyla lehký skepticismus.

Koncert pak před půl devátou konečně začal. Klukům to moc slušelo, vypadali, že se na premiérové hraní těší stejně jako fanoušci. I když Michal pak v jednom rozhovoru přiznal, že měl po pódiu taháky.

Deska obsahuje celkem 11 skladeb a kapela je hrála přesně tak, jak jdou po sobě. Začala pilotní „Kapelou“, která je taková pomalejší a celkem chytlavá. „Třeba ta naše kapela je možná ta, co se nikdy nepropadne nebo jo, kdo ví, a to je na tom to hezký a tutová, že každej ví kulový.“

Hned nato jsme malinko zdrsněli – musím říct, že „Milión dolarů“ mě fakt baví a řadím ji mezi nejlepší 4 písničky z celého alba. „Život je komedie, co nikdo smíchy nepřežije. Všechno je tady a teď a jenom na chvíli, tak čekám na odpověď jestli já a nebo se tu všichni zbláznili. Dneska ráno vytřel jsem si prdel miliónem dolarů, pak vyšel ven a světe div se, všechno bylo po staru.“ Navíc s Michalem text tvořil můj oblíbený facebookový přítel, chovatel Igíska, páníček mých dvou šnečích odchovanců a streetfotografický vzor pan Tomáš Roreček.

Třetí písnička – „Jak je to dojemné I.“ nebyla na první poslech špatná, ale myslím, že jsem si ji užila více v klidu mezi stěnama obýváku. „Měl jsem pocit, že už to všechno znám, že už mě nic nepřekvapí, že jen tak sedím a nevím co bych asi tak chtěl ještě prožít za hřích, že ani tenhle pocit, že ani tenhle pocit už mě nepřekvapí…“

„Každý ráno“ je pak další z mých čtyř favoritů. Takový romantický cajdák o promarněné lásce, to je prostě moje. 😀 „Každý ráno když si vzpomenu, vzpomenu si na to, jak měl jsem tě rád a nezval si tě za ženu, každý ráno budu si vyčítat…“

Pátá „Láska & Hvězdy“ je jedna z těch top a tipuji, že to bude právě chystaný singl, který kluci v sobotu odehrají na Slavíkovi a pak pustí do rádií. Písnička je neskutečně chytlavá a nenechala žádného návštěvníka v klidu. Všichni tancovali, mírně pohybově zdatní se pohupovali a během chvilky se přidali i se zpěvem refrénu. „Láska je to o čem to tady je, protože láska je bůh, věčná energie. Láska je to o čem to tady je, protože láska je bůh, vesmírná symfonie.“

Prostřední „Až nebudu…“ mě oslovila nejvíc. A i teď po opakovaném poslechu desky doma ji hodnotím jako nejpovedenější kousek. Možná taky proto, že ji dělali moji nejoblíbenější – Ondra s Michalem. „Až přestanu slavit všechny ty narozeniny, až přestanu sledovat na burze ceniny, až národ můj bude stát hrdě a statečně, řeknu si: „Je čas, konečně.“ Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tvý jméno. Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tvý jméno. Lásko, ty nezvoň, je otevřeno…“ Co k tomu dodat…

Bulvární „Doják“ se mi líbil více na živo než z desky. „Nový triky, lajky, kliky, cukrbliky, čert vyletěl z politiky. Proč se vlastně obtěžovat nějakou prací, která se evidentně nevyplácí, vypusťte kostlivceze skříní, nakrmte tu mediální bestii… Nakrmte tu nenasytnou svini!“

Nějaký měsíc profláklou hitovku ze seriálu Vinaři „Víno“ kluci nakonec zařadili na desku taky. To mě mírně rozčarovalo, protože mi tahle písnička nepřijde úplně vhodná mezi „prolomovou tvorbu“, je to taková spíš komerční odrhovačka. Navíc se každý podivuje, jak může mít za zády Černý most… Jako samozřejmě, že když ji hrajou na živo, tak na ni pařím jako blázen, v létě jsem si ji při vínových dýcháncích pouštěla taky často, protože tu atmosféru má, ale na desku bych ji prostě nedala. „My máme rádi víno, milujeme krásné ženy a zpěv!“

Další pro mě slabým článkem jsou „Narozeniny“. „Tuhle píseň chtěl jsem si dát ke svým narozeninám, jenže já bloud zapomněl, kdy je mám… Happy birthday…“ Já nevím no… Tohle jsem brala jako recesi když si ji vydali při příležitosti „20 let v síti“ a do bestovky by celkem i zapadla, ale Rockfield si ji fakt nezasloužil.

U písničky „Sloveský klín“ si přišli na své i diváci muži, protože se jedná o duet se zpěvačkou Bárou Hosnedlovou. Líbilo se spojení Michalova a Bářinýho hlasu, ladili spolu moc hezky. Navíc skladba je příjemně chytlavá. „Sme obaja takmer to isté… Tak si přečti co máš v rodným liste. Sme obaja, ty i ja… Made in Czechoslovakia!“

Závěr patřil druhé verzi „Jak je to dojemné“. Ta se mi líbí o něco více, než ta první…

Co by to ale bylo za koncert, kdyby si lidi nevykřičeli přídavek. Dočkali jsme se Stížnosti a Hlavolamu. A pak jsme si vyhulákali ještě jedny z nejstarších – Punčocháče a Vinárnu u Valdštejna. A pak už byl konec.

Následovala akorát strašně dlouhá autogramiáda, ale té jsme se už nezúčastnili. Mám pocit, že kluci se podepisovali a fotili skoro 2 hodiny.

Jinak deska byla samozřejmě pokřtěná, a to „značkovým“ – Chinaski vínem! Jména kmotrů si bohužel nepamatuji.

Akci trošku pokazily dvě maličkosti…

V tomto klubu jsem byla v minulosti pouze jednou. Byla jsem tehdy na quest listu, takže jsem ceny nikterak neřešila. Musím říct, že i když mě vysoké částky za nápoje ani nepřekvapily, bylo mi to celkem líto. 130,- za dvojku vína (byť bylo výtečné) mi přišlo prostě moc. (Samozřejmě, že jsem na suchu nebyla, ale i tak tento fakt musím hodnotit negativně).

Za další mínus považuji rozestavění klubu. Když jsme si stoupli ze strany pódia, abych alespoň trochu viděla, neustále jsme museli uhýbat procházejícím číšníkům. Po pěti minutách mi to začalo lézt tak děsně na nervy, že jsme odešli teda před bar, kde už bylo takových lidí, že jsem přes ně prostě neměla šanci vidět. Tak jsem si teda stoupla na schody vedle zvukaře. Tam mě zas několikrát málem shodila nějaká dáma a přímo přede mnou stál takovej protivně zamilovanej vysokej páreček, takže jsem pořád před sebou měla dvě vykousávající se hlavy… Když se neocucávali, tak jsem trošku viděla, ale těch chvílí zas tolik nebylo…

Celkově si ale myslím, že všech 700 návštěvníků si tento večer užilo. Ještě víc si ale jistě užijeme jeden ze tří beznadějně vyprodaných koncertů v Lucerně Music Baru, kde jsou Chinaski po 80 odehraných vystoupení jako doma. 🙂

 

Publikováno v Akce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.