Město Písek patřilo vždy k mým oblíbeným. Babička mívala kousek od něj chalupu, takže jsme tam v dětství jezdívali pravidelně. Jelikož Radek vymýšlel cíl pondělního výletu, soboty jsem se ujala já. A protože jsem mu z Písku loni v létě posílala pohled, který se mu líbil, rozhodla jsem se ho vzít právě tam.
Obvykle preferujeme jízdu vlakem, ale do Písku mi nejlépe vycházela cesta autobusem, který jel navíc kousek od našeho domova. Poněvadž nemáme přístup k tiskárně, jsem vždycky nervózní, aby mi neselhal mobil, kde mám elektronické jízdenky. Obavy byly zbytečné, řidič salámista mávl rukou a nechal nás nastoupit bez detailnější kontroly kódu.
Cesta byla v pohodě. Projeli jsme městečkem, u kterého jsme měli tu chalupu a kde jsem taky zažila kdejaké dobrodružství, a kolem jedenácté jsme už byli na místě. Prošli jsme se ke kostelu Narození Panny Marie, který byl k našemu štěstí otevřený, takže jsme mohli nahlédnout dovnitř. Tento římskokatolický kostel je trojlodní bazilika. Jeho věž se stala symbolem celého města. Stavba začala ve 13. století, první písemná zmínka pochází ze století 14.
U kostela se nachází další písecká zajímavost – a tou je dům U Škochů. Poté jsme pokračovali podél městských hradeb na Velké náměstí, kde je jeden pěkný dům vedle druhého. Byl by hřích neprojít po píseckém mostě.
cs.wikipedia.org
Od roku 2007 se tento v Čechách nejstarší dochovaný most, vedoucí přes řeku Otavu, v České republice oficiálně jmenuje most Kamenný. Postaven byl ještě před koncem 13. století. Kdysi byl důležitý komunikační prvek na Zlaté solné stezce. Je 110 metrů dlouhý, 6,25 metrů široký a tvoří ho sedm oblouků. Šest je původních, sedmý je z roku 1768. Bohužel se nedochovaly dvě vstupní věže – první smetly povodně v roce 1768, druhá byla roku 1825 zbouraná. Na mostě se nachází několik replik barokních sousoší (originály jsou v Prácheňském muzeu). Povodně zažil most opakovaně, ty největší v roce 2002.
Na levém nábřeží můžete spatřit komplex různobarevých domů. Jedná se o originální dílo architekta Jaroslava Trávníčka, které bylo dokončené v roce 1999. Prošli jsme se ulicí Čechova, kde bylo plno malých obchůdků. Ačkoli byla sobota, většina z nich byla otevřená a celkově to ve městě docela žilo. Přes další most jsme se vrátili zpátky na pravé nábřeží, kde jsme našli trošku schovanou pivnici Na Marjánce. Velice profesionální a milý číšník, dobré pivo a protože jídlo v lístku vypadalo pěkně, rozhodli jsme se naobědvat. Radek si dal smažák, já gnocchi se špenátem. Porce byly obří, málem jsme to ani nedojedli, ale opravdu jsme si moc pochutnali a restauraci rozhodně doporučujeme.
Po obědě jsme se přesunuli k Prácheňskému muzeu. To bylo bohužel zavřené, takže jsme si na nádvoří vypili akorát čaj a pak se šli projít do Palackého sadů, kde jsme si vybrali k posezení poslední zastávku výletu – Hradební písecký pivovar. Protože jsme byli ještě plný obědu, hlad jsme neměli. Ani bychom si nic nevybrali, ale milovníci burgerů a stejků si tam pravděpodobně přijdou na své. Pivo měli dobré, tak jsme se zdrželi do doby, než nám jel zpáteční autobus do Prahy.
