Člověku je tolik, na kolik se cítí. A my si občas připadáme, jak malé děti. Takže jsem tak nějak tušila, že program pro Radka a jeho syna, který jsem na jedno lednové odpoledne, kdy byl junior v rámci svých jarních prázdnin v Praze, připravila, padne na úrodnou půdu a užijeme si ho všichni tři.
Den jsme odstartovali v Andělské cukrárně na Smíchově. Mnou už v minulosti odzkoušený podnik má příjemnou atmosféru, na zdech visí vždy nějaké pěkné obrázky/fotky. Dělají tu výborný palačinky a super kafe. I ostatní věci – od slaných paniny až po sladké dortíky – vypadají lákavě. Pro malý sviště je tu i oddělená místnůstka s dětským koutkem. Já byla po snídani, takže jsem si objednala jen latté, kluci si dali zmrzlinu.
Když jsme se dostatečně namlsali a měli zaplaceno, vyrazili jsme dále. Naše kroky vedli k nábřeží Vltavy. Podél něho jsme došli až na most Legií, který jsme přešli a pokračovali k našemu prvnímu cíli. Tím bylo muzeum ocelových figurín. Reklamu na tuto galerii jsem potkávala už nějakej pátek na internetu. Stránka Slevomat asi vytušila, že jsem dobrá cílovka, a před Vánoci mi odkaz na zlevněné vstupné sypala do mejlu jak divá. Tak jsem podlehla…
Galerie má celkem 4 pobočky. Dvě z nich můžete navštívit ve Varšavě, jedna se nachází v Berlíně a ta čtvrtá u nás v Praze v dolní části Václavského náměstí. Celý projekt začal na šrotišti v obci Pruzsków u Varšavy (aneb tahej Poláky na jejich výstavu do Prahy, hehe). Mariusz Jose Olejnik se rozhodl využít šrot, který je k dispozici všude kolem nás a proměnit ho v dílo. Svým nápadem se mu povedlo nakazit nejlepší řemeslníky z celého světa, takže v dnešní době mezinárodní tým tvůrců tvoří více než 120 lidí.
Nápady na samotné plastiky navrhoval nejenom tým, ale i sami návštěvníci galerií. Pokud tedy máte i vy nápad na nové exponáty (ze světa filmu, pohádek, literatury, historie…) můžete se o něj podělit na: biuro@galeriafigurstalowych.pl
První exponáty uvidíte už při vstupu do budovy. Tam se nás také ujal sympatický „uvaděč“, kterému jsme ukázali lístky, dal nám instrukce a dobrodružství číslo jedna mohlo začít. Nejprve jsme si dali bundy do šatny, aby nám ničemu nebránily, a pak už jsme se mohli bezostyšně vrhnout na vystavená díla. Protože – to je na celé akci to nejlepší – na vše můžete sahat, lézt, sedat, zkrátka do syta si vyhrát! V přízemí se nachází dopravní prostředky – od závodních luxusních kár až po hamry nebo motorky. To celé doprovází roboti, můžete si sednout na trůn a nebo si „zatancovat“ se Sněhurkou.
V patře pak uvidíte nespočet pohádkových postav – Mickey mouse, Pata a Mata, Shreka s celou rodinkou, zástup barevných Mimoňů, dinosaury nebo Tazmánského čerta. Setkáte se s postavami Hvězdných válek a Avataru, superhrdinami – Batmanem, Supermanem… Zatímco děti řádí po areálů, můžete si přečíst i seriózní text o recyklaci oceli, nebo si dát kafe v kavárničce, kde je možno si pořídit i suvenýr na památku. My si třeba odnesli pexeso, které je z recyklovaného papíru. Při odchodu se pak můžete kreativně vyžít – u malého stolku jsou k dispozici papíry a pastelky na vymalování toho, co vás na výstavě nejvíc zaujalo, popř. co byste na ní rádi viděli příště. Obrázek při odchodu můžete nalepit ke schodišti a tak se stane součástí galerie navždy.
Celý projekt se mi moc líbil už jenom proto, že jeho hlavním poselstvím je recyklace, která je velmi důležitá pro životní prostředí, protože v některých zemí se ročně vyprodukuje zhruba 100 miliónů tun oceli. Očividně si výstavu užívali všechny věkové kategorie, exponáty byly opravdu velmi pěkně udělané, navíc i pečlivě opracované, takže nehrozilo, že byste se o něco poranili. U východu si můžete nějakou ocelovou miniaturu koupit a odnést na památku domů.
Poté, co jsme si vyzvedli bundy, následoval přesun tramvají na Anděl. Tam jsme si zašli na oběd do restaurace Cyril´s pub. Celkem příjemná restaurace, s dobrým pivem a milou obsluhou. Dala jsem si houbové rizoto a kluci smažený sýr. Chvíli jsme poseděli, abychom načerpali síly na druhou část programu. Tou byla návštěva Království železnic.
Kolejiště, které se zde nacházejí, jsou bezkonkurenčně největší atrakcí celé expozice. První ochutnávka je v prodejně vstupenek, kam můžete nahlédnout z ulice. V prvním podlaží se pak nachází další 3 velká kolejiště. V druhém podlaží vás čeká s 460 metry čtverečních největší modelové kolejiště ve střední Evropě. V něm můžete vidět různé známě památky a části České republiky.
Přátelé, celá výstava je naprostá bomba. Areál se pravidelně halí do tmy, kdy celý model začne žít nočním životem. Po noci následuje rozednění a denní světlo a takto stále dokola. Procházíte kolem jednotlivých úseků železnice, děti si mohou vylézt na zvýšený ochoz, aby lépe viděly. Kdyby člověk na místě strávil celý den, bylo by to málo. Vše je propracované do sebemenších detailů, setkáte se s demonstrací, koncertem, trampy, ženami, které se opalují nahoře bez, zvířaty, opilci, dělníky… Na každém kroku je tlačítko, po jehož stisknutí dostanete kde co do pohybu – můžete nechat vzlétnout vrtulník nebo vyzvete cestující metra, aby svůj nástup a výstup ukončili a celý vlak poslat do tunelu.
Další vytíženou částí jsou bezpochyby funkční simulátory. Můžete tak zasednout jako řidič tramvaje, autobusu či vlaku. Kromě ovládání dveří, troubení apod., se vám navíc na předním skle promítá reálná zvolená trasa. Takže jsme si zajezdili tramvají po Praze – nechybělo ani zběsilé zvonění na cestující, které vám zvesela skákají pod vůz, ale i vlakem zasněženou krajinou v oblasti, kde máme chatu a tudíž nám je trasa dobře známá.
Dále se můžete těšit na výstavu hraček – jako jsou například Igráčci nebo autodráhy, holčičí pokojíčky. Děti si můžou vyhrát v dětském koutku, kde je pro ně připraveno plno zábavných, ale poučných věcí. Pokud budete mít hlad nebo žížu, na místě je několik automatů, kde si můžete koupit pití, kafčo nebo něco na zub. Vše je dobře prostorné, takže i když nás bylo uvnitř několik, s nikým jsme se pod nohy nepletli a mohli si dosyta užít všechny atrakce.
Výstavy se nám líbily obě, takže pokud máte hravou duši nebo nějakého prcka k dispozici, určitě neuděláte s návštěvou chybu. Do království železnic se plánujeme vrátit i sami, protože nám při tom množství určitě uteklo spousty promakaných detailů v kolejištích. A vůbec, kdo si hraje nezlobí, ne?