Během pátku a soboty jsme v Liberci stihli navštívit víceméně vše, co nás zajímalo, takže jsem na neděli vymýšlela výlet v jiném městě. Chtěla jsem něco opravdu exkluzivního, originálního a zároveň teda na vlakové dráze, abychom se dostali večer nějak slušně do Prahy. Jezdila jsem očima po mapě a u toho si vzpomněla na syslí louku v Mladé Boleslavi.
O syslí louce jsem četla několikrát na Facebooku, a protože mě baví se setkávat se zvířaty mimo ZOO a další věznící ubikace, a vlak nám tam jel pěkně, nebylo o čem dlouze přemýšlet. Radkovi jsem do poslední chvíle nic neřekla, jakože překvapení…
Ráno jsme vstávali docela pozdě, já ponocovala u filmu, tak jsem byla ráda, že můžeme pokoj vyklidit až do 12:00. Hodili jsme si rychlou sprchu, poklidili, zašli na snídani, pak vrátili kartu od pokoje a vypravili se na vlak. Na nádraží jsme se svezli tramvají, hezky nám to navazovalo. Počasí nevypadalo zrovna přívětivě, bylo zamračeno, a když jsme přestupovali na vlak, padlo dokonce i pár kapek. Ale jak se říká, nejsme z cukru, takže jsme se tímto faktem nenechali nikterak rozhodit.
Do Boleslavi jsme jeli s jedním přestupem v Turnově lehce přes hodinku. I to počasí se dokonce umoudřilo a nás tak čekalo další ničím nerušené dobrodružství.
Mladá Boleslav je statutární město ve Středočeském kraji. Leží na levém břehu Jizery, na soutoku s říčkou Klenicí cca 50 km od Prahy. Žije zde kolem 45 tisíc obyvatel. Na území města stálo už v mladší době bronzové hradiště lidu lužické kultury, z jehož opevnění byl doložen příkop v prostoru Staroměstského náměstí. Na přelomu desátého a jednáctého století bylo na tomto místě postavené přemyslovské hradiště. Jeho zakladatelem byl pravděpodobně Boleslav II. V této době začala pod hradem vznikat osada. V polovině 13. století byl postaven vrcholně středověký královský hrad.
Poté, co Přemyslovci vymřeli po meči, přešlo město v roce 1306 do vlád Michaloviců. Během 14. století se většina objektů soustředila kolem trojúhelníkového rynku. Město bylo opakovaně ničeno během husitských válech. V tu dobu zde byly zničeny všechny kláštery. V roce 1468 získali město Tovačovští z Cimburka, v roce 1502 Krajíři z Krajku. Díky jejich velké podpoře se z Mladé Boleslavi stalo centrum Jednoty bratrské a začalo mu přezdívat bratrský Řím. Působil tu italský architekt Matteo Borgorellim. V 16. století procházelo město hospodářských vzestupem – bylo rozšířeno o předměstí, byl zde vybudován vodovod a založeny vinice a šafranice.
Rudolf II. povýšil Mladou Boleslav roku 1600 na královské město. Bohužel kvůli třicetileté válce zde nastal úpadek. Rozkvět nastal dík průmyslu. V 18. a 19. století zde vzniklo mnoho továren – lihovar, pivovar, textilní továrna nebo cukrovar. Do města byla také zavedena železnice. Roku 1895 byla založena továrna na jízdní kola „Slavia“ a roku 1905 automobilka „Laurin & Klement“ – dnešní Škoda. 9. května 1945 byly na Mladou Boleslav uskutečněny nálety. Bylo to po oficiálním konci 2. světové války. Zemřelo hodně lidí a byla poničena velká část automobilky. V 60. letech došlo k velké přestavbě města.
Na nádraží mi sympatická a milá paní v pokladně poradila ohledně lístků v městské hromadné dopravě, kterou jsme se rozhodli s ohledem na mou bolavou nohu a nedostatek času, využít. Udělali jsme dobře, autobusem jsme jeli skoro půl hodiny. Přijeli jsme na zastávku „Na Radouči“, z které to už bylo kousíček. Je teda pravda, že jsme celou cestu zírali s otevřenou pusou, Boleslav je pěkné město, ale plné zvláštních lidí…
Hned po příchodu na louku nás přišel očuchat malý zvědavý syslík. Šli jsme kousek dál, kde jsme našli pěkný plácek pod stromem. Louka byla rozlehlá a skupinek sedících v trávě a číhajících na syslíky bylo více. Netrvalo dlouho a všimli si nás celkem 3 kousci. Dva sysli byli maličký, ten třetí vypadal, že minimálně jednoho sežral… To jsem také nahlas okomentovala, načež Radek se začal smát a nařkl mě, že jsem dotyčného sysla urazila.
Jelikož se syslíci nemají krmit, chodí po louce mladé holky a na tento fakt upozorňují. Já o tom věděla, takže jsme s sebou nic neměli, ale co jsme koukali, lidi tento fakt celkem ignorují a cpou do nich kde co. Šli jsme se projít k dětskému hřišti na konci louky, Radek natrhal pár květin, sebral jeden oschlý kousek mrkve, žalud a vrátili jsme se zpátky na naše výchozí stanoviště. Díky těmto proprietám – jak se říká – se vlk nažral a koza zůstala celá. Syslíci se přišli podívat blíž, cože to máme, takže já si toho mega sysla i podrbala, ale zároveň jsme do nich nic nenacpali, protože kytky je nezajímaly a žaludu si akorát koštli, protože ty se tam všude kolem válely a tudíž jim nepřišly zajímavé. Nic lepšího z nás nekáplo. Z plánů jak navštívíme muzeum Škodovek nakonec sešlo, raději jsme odpoledne strávili s těmito roztomilými zvířátky.
Pak jsme se přesunuli na zastávku, kde jsme teda čekali asi 40 minut, protože jsme si nezjistili jízdní řády. Tam nás rozesmáli dva opravdu ošklivý pejci, ale byli milý, chtěli podrbat. Vystoupili jsme na Staroměstském náměstí, které jsme si prošli, umístili jsme pár putovních kamínků a pak šli poobědvat.
Vybrali jsme si restauraci Zlatá Kovadlina, která vypadala sympaticky a brali tam i stravenkové karty. Objednala jsem si vodu s citrónem, tramín červený a k obědu vegetariánské halušky. Radek si dal pivčo, polívku a žebra. Všeho bylo plno, takže jsme to skoro ani nedojedli. Ale bylo to moc dobrý a obsluha se nám hezky věnovala. Je pravda, že hostů moc nebylo, takže jsme ani moc dlouho na nic nečekali, to bylo fajn. Když nám malinko slehlo, rozhodli jsme se dorazit se moučníkem. Já si dala nějaký jahodový cheesecake a latté a Radek banán v čokoládě. Takhle jsme si tam hodovali až skoro do 19:00.
Potom jsme museli bohužel zaplatit a jít na autobus. Rozhodli jsme se na nádraží těch pár stanic dojet, protože jsme byli děsně líní. Neměli jsme už drobný, takže jsme chtěli zaplatit kartou. Řidič koukal z okna na druhou stranu a téměř nás nevnímal, takže jsme začali panikařit. Chvíli mu trvalo, než si všiml a přepl platbu hotově na kartu… To jsou samý dobrodrůža…
Vlak měl tradičně zpoždění. Byli jsme unavení a báli se, že budeme muset kvůli výluce přestupovat. Bylo navíc ošklivo, dost pršelo. Ale nakonec jsme bez přestupu úspěšně dorazili domů…