Týden 9. a 10. (2020)

Sebepoškozování, to je moje. Takže zatímco ležím v posteli, střídavě pláču, střídavě hystericky koukám na všechny možnosti, který by mi o něm něco řekly, a střídavě lítám na záchod, protože je mi zle, se snažím opravdu dodělat Projekt. A teď mám před sebou naši první dovolenou po Polsku.

Upřímně, taky to nebylo ideální, měli jsme na ní mega hádku hned první noc. A pak ještě ke konci pobytu. Ale jako celek to bylo úžasný. Zase se mi chce řvát. Jediný pokrok, dneska jsem spala celých 6 hodin v kuse!

26. 2. 2020

Kdo ví… Ale někam jsem určitě šla!

27. 2. 2020

Takové večerní popinkáníčko. Poprvé se k nám přidal Fí. A já, v tuhle chvíli, mám chuť taky napsat: „Chybíš mi!!!“ Protože kurva moc.

28. 2. 2020

Den, kdy jsme si založili náš společný blog. Je s ním hodně práce, takže tam zatím je jen polovina výletů. A ani nevím, jestli ty zbývající dopíšu. Doufám že jo. Doufám, že ještě nějaký přibydou. A večer jsem šla s Šaff do divadla na Rudýho lva. Nějak mě ta hra ani nebavila. 

29. 2. 2020

Dobrodružný trip do Polska. Nejdřív cesta pendolínem, pak procházka z Českého do Polského těšína, busem do Bielska a tam pak velkem mejdan se švagrem a švagrovou. A ten právě skončil tou hádkou.

1. 3. 2020

Ráno kocovina jak blázen, ale nakonec jsme si to nějak vyříkali a vypravili se pro Juniora. A čekal nás pětikilometrovej výšlap na Magurku. Jestli jsem si někdy myslela, že umřu, tak to bylo tenhle den. Ale zvládli jsme to. A cesta dolů byla už naprosto v pořádku.

2. 3. 2020

Tohle byl prima den. Ráno si Ňuf zašel k zubaři a pak jsme se šli projít po jeho rodném městě. Takže jsem poznala Bielsko-Bialou a užila si hezký společný chvíle.

3. 3. 2020

Budík na čtvrtou ráno a v pět fiii do Gdaňsk. A tam jsem po letech viděla moře. A bylo to krásný. Procházet se po pláži, hledat jantary a dýchat ten jinej vzduch.

4. 3. 2020

Tohle byl nejhezčí náš den i výlet. Zrovna ho mám na druhym blogu rozepsanej a nemám teda sílu ho dokončit. Ráno vláčkem až na konec světa. Do Helu. A tam jsme se procházeli po divokých plážích a zažívali naprosto bezchybný chvíle ve dvou. A i ty jantary jsme našli. Nějak nemám sílu se víc rozepisovat, pokud pánbůh dá, tak si počtete na NAŠEM blogu.

5. 3. 2020

Po divočině trochu kultury. Prošli jsme si městečko Gdaňsk, který je opravdu kouzelný a je to snad první město mimo Prahu, kde si umím představit žít. Navštívili jsme muzeum druhé světové války a taky se svezli na tom ruskym kole. To byl adrenalin. Večer jsme zase hledali jantary a připravovali se na druhý den, kdy nás opět čekal přesun o město dál.

6. 3. 2020

Krakow mě ze začátku děsil, bylo tam dost lidí a hlavně mě z Helu bolel vyvrklej kotník. Nakonec z toho byl zase mejdan a zase jsme se rafli. Končím s pitím, jestli přestane trucovat, tak to fakt klidně udělám. Už mi ty mejdany za to nestojej. 

7. 3. 2020

První půlka dne byla teda tragická, bylo nám zle, furt jsme na sebe byli nasraný. Naštěstí v buse směrem k Osvětimi jsme se udobřili. Tam jsme se sešli s Fí., prošli jsme si tohle místo hrůzy a pak se přesunuli zpátky do Krakowa. Tam jsme večer měli sraz na náměstí a byl z toho nakonec docela prima večer. 

8. 3. 2020

Cestou do Prahy jsem si splnila další cestovatelský sen. Ostraaava. A překvapilo mě, jak jsou tam milý lidi a že je to vlastně hezký město. 

9. 3. 2020

Návrat do reality. Ňuf měl půlku dne home office, takže jsme si zašli na jídlo a pak si každý šel po svym. Já si udělala výlet k našim, kde jsem vyprávěla všechny ty dojmy ze super tripu.

10. 3. 2020

A hurá zpátky na kurt.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.