Vstávání, vzhledem k bujaré oslavě našeho ročního souznění, nebylo úplně snadné, ale nakonec jsme se zvládli umýt, sbalit, posilnit ranní kávou a vyrazit směrem Hlavní nádraží, kde měl odstartovat náš další výlet. Samozřejmě bychom to nebyli my, kdyby se hned něco nesemlelo…
Došli jsme na zastávku, kde nám hned jela tramvaj. Radek mi připomenul, že mu předchozí den končila lítačka, tak jsem obratem zaslala SMS jízdenku. Než nám přišla, trvalo to věčnost a než jsme dojeli do další stanice, už nás lapil revizor. Dojeli jsme s ním až na Arbesák, kde nás donutil vystoupit a začal vyhrožovat policií. Mezitím SMS dorazila, ale bylo nám to prd platný. Nakonec ho obměkčil fakt, že Radek si roční kupony kupuje pravidelně a skončil mu fakt předtím. Jako já chápu, že tu SMS máte mít už před nástupem, ale přišla mi to jako zbytečná scéna, kor když viděl, že jsem ji poslala ještě než nás chytil…
Na poslední chvíli jsme tedy dojeli na Hlavák. Naštěstí nám vlak neujel. Sedli jsme si, já okamžitě urvala závěs z okýnka i s konzolí. Začala jsem se uvelebovat, koukám, zbývalo asi 5 minut do našeho odjezdu. No a na nás svítil nápis „Krušnohor“ s cílovou stanicí Cheb. Sakra!!! No, nakonec se ukázalo, že to zapomněli jen přepnout, naštěstí jsme seděli ve správném vlaku a tento moment zakončil slet divných událostí a pak už to bylo jen lepší.
České Budějovice jsou statutární město Jihočeského kraje. Leží na soutoku řek Vltavy a Malše a žije zde přibližně 94 tisíc obyvatel. Historické centrum bylo v roce 1980 vyhlášeno městskou kulturní rezervací.
Město nechal založit Přemysl Otakar II. v roce 1265. Krátce zde existoval královský hrad. Nové královské město představovalo doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách. Budějovice upadaly během husitských válek kvůli neuspořádaným poměrům v zemi. Na chvíli rozkvetly díky těžbě stříbra, vaření piva, obchodu se solí, suknem a rybníkářstvím, ale v 16. století opět čelily těžkým časům. Během 30. let se díky bojům ve středních a severních Čechách staly na chvíli hlavním městem. V roce 1641 lehly dvě třetiny města kvůli velkému požáru. Během první slezské vály byly okupovány, během druhé sváděly v okolí boje rakouská a pruská vojska. Od té doby se války Budějovicím vyhýbaly.
Město nabylo na významu v roce 1785, kdy se stalo sídlem biskupa. Postupně se zde také vybudovala železnice. Kvůli epidemii cholery zde byla vybudována i kanalizace a vodovod. Ustanovení Československa se v Budějovicích obešlo bez problémů. Tomu dopomohli českoslovenští legionáři a italská posádka ve městě. Přes Budějovice se vracel do vlasti zakladatel republiky Tomáš Garrigue Masaryk.
V době první republiky získalo české obyvatelstvo rozhodující slovo. To trvalo až do německé okupace. Poté vrcholné posty ovládli budějovičtí a říšští Němci. V tu dobu bylo mnoho českobudějovických odborářů popraveno nebo internováno v koncentračních táborech. Na konci druhé světové války se staly cílem náletů amerického letectva. V květnu město Němci vyklidili. 9. května přišla Rudá armáda..
V lednu 1949 se staly správním centrem nově zřízeného Českobudějovického kraje, při další správní reformě se staly v červenci 1960 centrem Jihočeského kraje. V srpnu 1968 byly obsazeny Sovětskou armádou, která zde byla až do počátku listopadu. Od roku 2000 jsou hlavním městem Jihočeského kraje.
Naše první přestávka proběhla v katedrále svatého Mikuláše, který se nachází u náměstí. Tento děkanský kostel byl postaven ve 2. polovině 13. století. V 17. století vyhořel. Jeho opravy byly dokončené v roce 1642. Po zřízení Českobudějovické diecéze se stal katedrálním kostelem českobudějovických biskupů. V letech 2012-2013 byl opraven a zcela nově zařízen interiér katedrály.
Protože jsme měli ještě asi dvě hodiny do check inu, rozhodli jsme začít obědem. Vybrali jsme si pizzerii Fontana, která se nachází přímo na náměstí Přemysla Otakara II. Dala jsem si žampionovou pizzu a osvěžující vodu s citrónem, Radek si objednal Budvar a šunkovou pizzu s olivami. Měli to moc dobrý, ani jsme to celý nesnědli, ale později na hotelu přišla k chuti a dala se jít i studená.
Po jídle nám zbyla ještě asi hodina času, Radek měl chuť na točenou Plzeň, tak jsme zaplatili a vydali se hledat další útočiště. To nebylo daleko, sedli jsme si na zahrádku restaurace U Tří sedláků, kde měli dobrý pivčo a milou obsluhu.
Po 14:00 jsme se mohli jít ubytovat do Grandhotelu Zvon. Našla jsem ho na Booking a díky coroně byl pronájem pokoje prakticky za hubičku. Pokoj byl obří, se super výhledem přímo na náměstí a vanou. Radkovi po té, co jsme vstoupili dovnitř, naskočila husí kůže, a to pro mě byl důkaz, že jsem vybrala dobře. Osprchovali jsme se, chvíli si odpočinuli, dojedli pizzu od oběda a vyrazili na procházku městem.
Tentokrát jsme neměli žádný konkrétní cíl a tak jsme šli rovnou za nosem a tam, kam nás nohy táhly. Prošli jsme si park kolem letního kina, viděli jsme továrnu Kohinoor ale i vazební věznici. Protože jsme si chtěli večer dát vanu, zašli jsme do Lidlu pro šampaňské. Ve chvíli, kdy jsme nakupovali, začal děsnej slejvák. Čekali jsme schovaní u vchodu a čekali, jestli se počasí umoudří. Tak se taky stalo, ale ne na moc dlouho… 
Než jsme došli do hotelu, abychom uložili nákup do ledničky, začalo opět nezřízeně pršet a tak jsme se schovali na zahrádku hospůdky staré časy. Překvapilo mě v nabídce malinové pivo, tak jsem ho hned musela ochutnat. Hospoda měla kouzelnou atmosféru, později jsme se v Praze dozvěděli, že ji vlastní kamarád šéfa z podniku, kde jsme se poznali. Svět je zkrátka malý… Viděli jsme dvakrát dvojitou duhu a v suchu jsme zde vyčkali hezkého večera.
Večer už bylo počasí umoudřené. Odnesli jsme nákup na pokoj a udělali si poslední zastávku v restauraci dole. Tam se nám líbilo, měli dobré víno, milou obsluhu, hezky jsme viděli na náměstí. večeři jsme si dali grilovaný hermelín se saláty. A jak nemám ráda k hermelínu brusinky, tak tady jsem si vážně pochutnala.
Seděli jsme tam až do zavíračky. Po zaplacení jsme se přesunuli na hotel, kde jsme si užili příjemnou koupel a nemohli se nabažit výhledem z okna. Na dobrou noc nám pak „hrála“ tryskající voda ze Samsonovy kašny.