Člověk míní, počasí mění. Když jsme se v neděli ráno chystali sbalit batoh a vyrazit na vlak, začalo děsně pršet. Ani Norové neslibovali zlepšení, tak jsme se rozhodli zůstat v Praze a vymyslet nějakou místní „atrakci“. Volba padla na krokodýlí zoo v Holešovicích, o které jsem neměla ani ponětí.
Přiznám se, že v tomto ohledu stále zažívám určité dilema. Nebylo by těm zvířatům lépe v jejich přirozeném prostředí? Jak se asi cítí, když na ně každej čumí, děcka vřískají. Je ten jejich pidi výběh dostačující? Někdo namítne, že jsou odchovaná v zajetí a tak ani nevědí, jak probíhá život v divočině a jsou rádi, že dostanou najíst a nikdo je neohrožuje. Ale i tak si říkám, jak by bylo super, kdyby mohli v klidu žít ve své domovině, bez toho, že je budou lovit pytláci a podobně. A pak samozřejmě ta sobecká lidská zvědavost vidět ty úžasný živočichy na vlastní oči…
Krokodýlí ZOO se nachází v Tusarově ulici v Holešovicích. Místnost není sice úplně obří, ale i tak v ní najdete plno zajímavých druhů zvířat. Mě osobně asi nejvíc nadchli želvičky, které vždy přišli zvědavě zkoumat ke sklu co jsme zač. Součástí expozice je i pár hadů (krajty a korálovky), malý leguán. Hlavní atrakcí jsou samozřejmě krokodýli – můžete zde vidět třeba krokodýli čelnaté, aligátory, kajmany. Každý jedinec má své veselé vtipné jméno. Na plakátech se pak můžete dočíst i plno zajímavých faktů a informací.
Měli jsme štěstí a mohli se zúčastnit krmení. Pán nejprve začal menší přednáškou, kdy povídal o krokodýlech a ukazoval i videa a fotky z toho jak loví a podobně. Pak došlo na samotné krmení a zakončilo se to diskuzí a dotazy. Odpovídal na vše pohotově a vtipně, bylo vidět, že toho hodně ví a že ho krokodýli baví. Celý výklad trval asi hodinu, jediný, co bylo otravný byly nudící se děti, které vyrušovaly a jejich rodiče s nimi neodešli, ačkoli je o to pán žádal. Aneb já jsem matka a kdo je víc.
Kromě pozorování zvířat si můžete nakrmit i velkou želvu a vyfotit se s kajmánkem. My využili druhou možnost a tak si mohli maličkého krokodýla pochovat. Přišel mi celkem vystrašený a v jednu chvíli se ke mně úplně přitulil, jakoby se chtěl před všemi schovat. A celou dobu mi v hlavě jela písnička, kterou jsme si zpívali v dětství: „Na břehu seděl, do vody hleděl maličký krokodýl. Mezi palmama cvakal zubama, protože zubatý byl. A miloval jednu krokodýlici a zpíval jí při měsíci: „Má krásná krokodýlí panno, já zpívám píseň svou. Vy řekněte své ano a budete navždy mou…“
Po obohacujícím zážitku, kdy jsme měli možnost nahlédnout do krokodýlího světa, jsme se přesunuli tramvají na Letenské náměstí, kde se nachází moje oblíbená mexická restaurace Fraktál, která nabízí i plno vege jídel. Objednali jsme si kávu a polévku. Já si dala špenátovou, Radek boršč. K hlavnímu chodu jsme si objednali veganský burger s Beyond „masem“. To je naprosto luxusní záležitost, Radek mi nechtěl věřit, že je to rostlinný produkt. V něm byla samozřejmě zelenina a plátek veganského sýru. Jako přílohu jsem si dala salát – obsluha vždy nabízí zálivky a dresinky a upozorňuje na živočišné složky, což mi přijde naprosto super, Radek si k němu vybral hranolky. Pak jsme si to namíchali, abychom to měli půl na půl. Jediné mínus – přišlo nám to jídlo docela studené, hodně rychle vychladlo, to se mi posledně nestalo. Jinak jsme si opravdu hodně pochutnali, akorát jsem trochu litovala, že jsem si dala i polívku, nemám už takové žrací reflexy jako dřív.
Takže jsme se rozhodli jít na procházku na slehnutí. Šmeralovou ulicí, kde se Fraktál nachází, jsme prošli ke Stromovce. Tam jsem Radka vzala k Místodržitelskému letohrádku, od kterého je krásný výhled na Tróju a Podbabu. Pak jsme se prošli dolů a pomalým tempem zamířili směrem k Holešovicím.
Stromovka je opravdu krásné místo, je zelené, plné květin, hezkých posezení k odpočinku. U rybníčků hulákaj žáby, žije tam plno vodního ptactva. Ideální prostor pro relax, pejskaře, sportovce, zkrátka pro kohokoli. Vycházkovým tempem jsme pokračovali dál k tramvaji, sbírali čtyřlístky, kochali se okolím a byli rádi, že se ten den nakonec tak hezky vyjasnil.
