21. 12. 2014 – Vánoční mejdan v LMB

Parta mladých krásných umělců z Prahy vydala před nedávnem – podle svých slov – přelomové album a protože kapacita Hard Rock Café byla značně omezená, rozhodla se křest zopakovat ve svém nejoblíbenějším klubu – Lucerně Music Baru – a to hned 3x.

Na první dva koncerty se mi lístky sehnat nepodařilo. Proto jsem tedy s koupí dvou lupenů na přidaný vánoční koncert neotálela. S kým jiným také zakončit tento rok, než s moji oblíbenou kapelou Chinaski.

S bráchou jsme se odpoledne naladili poslechem záznamu koncertu z roku 2007 (turné, kdy jsme na klucích byli vůbec poprvé). Krátce před sedmou večerní jsme pak vyrazili vstříc novým zážitkům.

Mám ráda koncerty v LMB, je to takový příjemný malý klub a přímo na Chinaskách jsem tam byla, pokud se nepletu, včera po páté. I na kapele je vidět, že to tam mají fakt rádi. (Včera zde odehráli 86. koncert).

Na místě už byla slušná fronta. Naštěstí byli pořadatelé profesionální a během chviličky jsme i my vstoupili dovnitř. Zavítali jsme na bar, kde jsme se osvěžili dobrou dvanáctkou a pak už jsme hledali nějaké strategické místo, kde se svoji pidi výškou něco uvidím. Protože jsme již staří, první řady jsme nechali jiným nadšencům, a jako slušní lidé si stoupli ze strany na vyvýšený prostor, kde bylo vidět naprosto parádně.

Začátek koncertu byl naplánovaný na 21:00. Hypnotizovali jsme hodinky a zhruba deset minut po začali kapelu vyvolávat. Přišel Michal, řekl, ať ještě chvíli počkáme a zase zmizel. Nezvyklé, protože vždycky začínají na čas. Přemítali jsme tedy, co se mohlo stát a po chvíli nás to začalo už docela štvát (protože slušní lidé vstávají do práce přece :D).

V cca 21:20 jsme se naštěstí dočkali a všichni naši oblíbení – Michal, Ondra, Štěpán, Petr, Franta i Ota vstoupili na jeviště a celej mejdan, jak tento večer nazval Žibus, mohl začít.

První polovina koncertu byla trochu rozpačitá. Hrála se celá nová deska a jak bylo na publiku vidět, písničky z ní ještě moc neznali. Baví mě Láska a hvězdy a Milion dolarů, dojímá mě Až nebudu a Každý ráno. Včera jsem si hodně užila i Slovenský Klín a Jak je to dojemné.

Hrálo se přesně podle tracklistu, jen Víno si nechali na konec. To diváci trochu ožili, protože po letošním létě tuhle písničky musí znát i ten největší ignorant Chinaski. Otázkou je, jestli je to dobře…

Proběhl samořejmě i křest (už asi 6. :D) – kmotry se stali dva chlapci, kteří lístky vyhráli v jedné soutěži a v rámci toho zašli s kapelou i na pivo. Myslím, že se role zhostili dobře, akorát se jim povedlo toho piva vylít až moc, takže se sušila podlaha ručníkama. 🙂

Do svého živlu mě dostala půlka druhá, která byla plná starých dobrých hitů. Slyšeli jsme Zadarmo, Vedoucího, Dlouhej Kouř, Stížnost, Slovní pyrotechniku… Z pomalejších Vacuum, Hlavolam, Vrchlabí, Tabáček nebo Drobnou paralelu. Nechyběly ani Punčocháče, které fanoušci prostě milují. No a jako vždycky – Čas pádí, čas letí – takže 1970 a 1. signální a pápá.

Naštěstí jsme si vyhulákali přídavek, takže jsme nebyli oschuzeni ani o Stejně jako já, Kláru (kterou údajně hráli úplně naposledy, protože jim už leze krkem… Bye bye Kláro… :D). No a nedalo se celý večer zakončit ničím jiným než Vinárnou u Valdštejna, u které mě opustily zbytky hlasu. A konec.

Koncert hodnotím velmi pozitivně, zejména tu druhou půlku, kterou jsem si fakt užila i přesto, že jsem nebyla v davu nadšenců a mé prožívání tedy získalo decentnější ráz. Hlavně se mi hrozně líbily doprovodné projekce – nejvíc mě teda zamrazilo u Drobné Paralely, kdy se střídaly kapelní fotky z minulosti až po současnost a u Vacua, kdy na plátně byla fotka z Němého Best Of s názvem „Víckrát tě neuvidím“.

 

Publikováno v Akce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.