22. 1. 2009 – RGM ceny Óčka

Krátce po 14 denní chřipce jsem se s kamarádkou vydala na Výstaviště, kde proběhlo předávání hudebních cen Óčka. Chinaski byli v nominaci na kapelu roku a Michal dokonce i na zpěváka. Během své vážné a útrapné nemoci jsem si udělala radost a koupila si opožděně k Ježíšku foťáček. Malý červený Nikon rozhodl, že na koncert se zkusíme prodrat do předních řad.

Před halou jsme byly mezi prvníma bláznama. Když zalezlo sluníčko, byla otřesná zima a halu ne a ne otevřít. Sekuriťáci se nám smáli přes skleněné dveře a já začínala být trošku protivná… Naštěstí jsme přežily a hala byla otevřena! Jenže ouha, naše poctivě vystátá fronta byla zdržena nefunkčním turniketem. Ničeho jsem nedbala, popadla Janu za ruku a drze předběhla lidi ve frontě vedle nás. Následoval sprintérský výkon „vchod – pódium“, ale naštěstí jsme to zvládly a ovládly první řadu. Zbyl na nás takový roh, který se nakonec ukázal jako jedno z nejlepších míst, protože jsme viděly jak na pódium, kde se odehrávalo hudební vystoupení, tak na místo, kde se předávaly ceny.

Program byl nabitý, Chinaski samozřejmě měli hrát jako poslední… Viděli jsme Ewu Farnou, Tomáše Kluse, Marka Ztarcenýho, pár hip hopových formací, Fate Magazine, Airfare, ale třeba i No name, kteří byli naprosto skvělí!

Blížilo se vyhlášení kategorie „Domácí zpěvák“. Michal už seděl s moderátory na červeném gauči. Byl krátce doma z Dakaru. Byl lehce opálený, oholený a moc mu to slušelo. Po chvíli se na pódiu objevil Meky Žbirka. Málem to se mnou třísklo, když jsem si vzpomněla, jak vyhlašoval letošního Slavíka, protahoval to jak mohl a pak samozřejmě oznámil „jen“ druhé místo… Zde se naštěstí toto nekonalo a Michal si mohl jít pro zasloužené prvenství. Dav vesele jásal a já měla velkou radost, protože jsem to pochopitelně Michalovi moc přála. O chvíli později přišla velice důležitá kategorie. 🙂 A to „Domácí kapela“… Říkala jsem si, když Michal urval sólovou cenu, tak snad musí přirozeně vyhrát i jako kapela… Kluci už seděli na gaučích, kde je čekal menší rozhovor s moderátory. Pak přišlo napjaté vyhlášení ceny… Hurááá. Je to doma! Kluci obhájili i toto prvenství! Měli jsme všichni velikou radost!

Pak už přešli na pódium, kde vystřihli Basama fousama, Vakuum, Vedoucího a Zadarmo. Ač jsem celý večer stála jak pecka a nějak výrazně nepařila, protože mi po chřipce ještě bylo všelijak, tyhle 4 písničky jsem si opravdu užila. Lidé se sice mačkali dopředu, takže jsem měla pocit, že jsme se všicni zdvojnásobili, ale nebránilo to k tomu se oddat hudbě. 🙂

Navíc, Basama fousama patřilo momentálně mezi moje TOP. (Koupila jsem si kvůli tomu i mikinu s Mickey mousem 🙂 ). Poprvé jsem viděla nového bubeníka v akci – Otu jsem znala jako Marpa, ale netušila jsem, že umí tak výborně třískat do bicích.

Na závěr večera byla zazpívaná písničky „Ty jsi jako já“. Měli jsme kliku, Michal stál přímo před náma, takže jsem mohla zkusit trošku fotit.

Cesta domů byla fajn. Běžely jsme kolem Vltavy a zpívaly písničky od kluků. Křičely jsem do tiché noci, že jsme tady Vedoucí! Kolemjdoucí na nás divně koukali, ale nám to bylo jedno. 🙂

Publikováno v Blog

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.