„Zkoušela jsi někdy najít si hodnýho a normální chlapce?“

Tak jsem se rozhodla, v rámci zachování mého duševního zdraví, nepřidělovat kolegyni žádné nadstandardní úkoly. Ještě že tak, nechala jsem jí tu jeden – aby uklidila papírek s uzávěrkou k lístečkům z terminálů, který si tahá domů a za březen nebyla schopná je přinést zpátky, byť jsem jí to asi třikrát připomínala, a taky, aby podepsala ty dvě účtenky z nákupu, na který uplatnila zákaznickou slevu a dala je k ostatním dokumentům pro učetní. Nemusím asi zmiňovat, že k účtenkám přibyla ještě jedna, ale podpisy už byl nad její síly…  Pokračování textu „„Zkoušela jsi někdy najít si hodnýho a normální chlapce?““

A bůh nám seber beznaděj…

Mít aktivní a na zážitky bohatý život… To je to, oč tu momentálně běží. Když jsem obklopená bezva lidmi a pořád se něco děje, cítím se spokojená. Ne šťastná, to asi nikdy nedokážu, ale i ta spokojenost je fajn. Už uplynuly skoro dva týdny od maškarní zábavy. Prorokovala jsem nějaký zásadní změny a i když to, co se kolem děje není úplně rapidní, nakročeno k lepší budoucnosti rozhodně mám.

Pokračování textu „A bůh nám seber beznaděj…“

Týden 9. a 10.

Tak to vypadalo, že jaro překračuje práh a teda dneska je venku tak hnusně, že jsem ráda, že jsem nemusela vystrčit nos z baráku. Měla jsem mít „rande“, ale dotyčný se naštěstí zapomněl ozvat. Nevadí mi to, uklidila jsem, trochu se poválela, protože mám za sebou nějakej náročnej pracovní víkend… A před sebou mě taky nečeká nic moc, tenhle týden nebudu mít dva dny za sebou v kuse volno a to hlavně proto, že kolegyně vyváděla nějaký psí kusy a brala si směnu navíc, aby to dodělala a já nechci přijít o hodiny.

Ale tak, hlavně že jsme zdravý, žejo.

26. 2. 2019

Náročnej den. Vstávala jsem brzo s jasným cílem – udělat si generální úklid skříní. A tak jsem se slzou v oku vyhodila svou památnou Horsefeathers mikinu, Er. mikinu, růže od něj… a spousty dalších pokladů a krámů. K večeru za mnou přijel Fí. a pomohl mi ten pytel odnést do konťáku. Sbohem, mé milované oblečení. Šli jsme to zapít do hospůdky, kam za náma dorazila i T. Večer to byl fajn, ale protože mě zas vytočila kolegyně a bylo to na mě už zkrátka moc, chvílema jsem trochu nedokázala udržet emoce na uzdě. Ale tak co no, bez emocí by to byla hovno párty.

Pokračování textu „Týden 9. a 10.“

Mých sedm světů

Občas se sama sebe tážu, kdo vlastně jsem. Není to tak dávno, kdy se mě cizí slečna na internetové diskuzi zeptala, jak bych popsala svoji povahu. Odpověď mi dala trochu zabrat – vychválit se do nebes? Zmínit i špatné vlastnosti? Co je důležité a zajímavé a co si můžu nechat v klidu pro sebe?

Jsou desítky, možná stovky věcí, které mě nějakým způsobem vystihují.  A já se je pokusím rozdělit do mých sedmi světů… Pokračování textu „Mých sedm světů“

Kterak se Ferda mravenec sblížil s Hamletem

Marně jsem se snažila rovzpomenout na závěr našeho posezení s Do. v hospůdce. Jde to se mnou z kopce, na tom, že alkohol zabíjí mozkový buňky asi něco fakt bude. Uklidnilo mě ale uvědomění, že jsem platila nad 500,- a platba byla zúčtovaná. Tudíž jsem zvládla vyťukat PIN a to znamená, že jsem jak úplný dělo nebyla!

Pokračování textu „Kterak se Ferda mravenec sblížil s Hamletem“

Týden 7. a 8.

A máme tu další díl. Dneska nějak nevím, jak úvod pojmout. Docela dost se rozepisuju v samostatných deníčcích, takže dneska to nechám bez těch zbytečných keců…

12. 2. 2019

Ze zapíjení nejmladšího člena party jsem se vrátila asi v 5 ráno. Mé přiznání reálného návratového času šokovalo především mámu, která mě dle svých slov slyšela přijít mnooohem dřív. Asi nám tam řádí duši. Poměrně mě to znavilo, takže jsem celý den proležela, kolem poledne se prošla se psem. K večeru jsem si jela pro nový brýle a pak jsem se chystala ke kámošovi na film, ale udělalo se mi tak blbě, že jsem se musela vrátit domů. Něčím jsem se asi přiotrávila (dokonce už vím čím), protože žalůdek mě bolel ještě asi 4 dny.

Pokračování textu „Týden 7. a 8.“

Jsem v kurzu

Byl to týden, co jsem od Pobudy v hospodě slyšela zvěsti o tom, jak mě čeká velká láska. Mohla za to jedna nebohá sklenička, kterou jsem rukávem sundala ze stolu. Střepy nosí štěstí. To už jsem taky někde slyšela…

Hned ráno mě čekala na proklaté modré sociální síti zpráva od Hasiče. Od našeho rozhovoru s MiK. jsem poměrně odtažitá. Začít si s ženatým chlapem, který má doma peklo a neklape mu to je sice taky prasárna, ale furt lépe pochopitelná, než to, že podvádí chlap, co má bezva ženu a sám by nesnesl být v roli podváděného. Pokračování textu „Jsem v kurzu“

Prý mě čeká velká láska.

Probudila jsem se ze snu. S pláčem a tísní na hrudi. Nejprve se mi zdálo, že jsem byla ve vztahu s Ex. Nevybavuju si byt, kde jsme se nacházeli, ale vím, že jsem si balila věci a odcházela od něj. Říkal mi, že mám 2 týdny na to se odstěhovat. Potom jsem bloudila po Nových Butovicích, zřejmě jsme bydleli teda někde tam, a potkala přítele od A. Ten mi nabídl útočiště u nich doma, kdyby prý ten rozchod probíhal bouřlivě…

Pak byl střih a zdál se mi sen druhý. Koukala jsem na FB zeď a tam na mě vyskočila informace, že se Er. oženil. S nějakou děsně krásnou Ukrajinkou. Na fotce mu to slušelo, měl klobouk, černou košili a v ruce doutník. Seděl mezi dvěma kamarády, takovými těmi typickými Vasily.

Pokračování textu „Prý mě čeká velká láska.“

Týden 5. a 6.

Párty hard, hardy párt. Mám za sebou zas poměrně dva aktivní týdny. Připadám si jako úplně jiný člověk a pořád pátrám, kde se to ve mně vzalo. Může za to změna práce? Asi jo. Zlehka zlepšuju svůj oblíkací styl, kalhoty jsem vyměnila za šaty, mám čím dál tím víc pestrých veselých kousků, dělám si zas pravidelně nehty a naučila jsem se relaxovat! Což považuju za hrozně důležitý. A hlavně nějak všechno podezřele dobře stíhám a nechápu jak je to možný. Třeba jsem jako kulisu rozkoukala jeden nekonečný seriál a i přesto, že chodím do práce, furt někde trajdám po akcích, doma pracuju na obchůdku, po sto letech jsem začala číst knihy a tak dále, a tak dále, mám od toho začátku roku fakt hodně dílů a nevím jak to dělám 😀

29. 1. 2019

Tak jsem si na vintedu koupila krásný limitovaný Adidi, ale pořád mi nepřicházely. Slečna odesílatelka navíc ztratila podací číslo, takže to mě uvrhlo v pochybnosti. Vypravila jsem se tedy poměrně brzy na poštu – a byly tam! Juchůůů. Pak jsem si zajela pro něco k jídlu a doma se bezostyšně flákala. Naši navíc šli večer do divadla, takže jsme měli se psem takový malý soukromý mejdan. Mejdan, kdy jsem vygruntovala botník a vydrbala celou svou malou sbírku bot. Jen je na prd, že ty Superstary fakt časem žloutnou a je jedno, jakou péči jim dopřejete. Večer jsem si dala s našima ještě vínečko a pak hurá spát, protože jsem před sebou měla 3 pracovní dny. Pokračování textu „Týden 5. a 6.“

Otevřeme si bar!

Jsou to necelé dva týdny, co jsem se oblíkala ráno do práce. Pouštěla jsem si na YouTube Schodiště. Písničky šly za sebou v určitym pořadí, který mi vyhovovalo. Tak jako vždy. Vzpomínala jsem na doby, kdy se mi sem tam objevilo nějaký andělský znamení, nejčastěji to bylo právě skrze hudbu. Škoda, že mě tahle schopnost opustila, občas by bylo fajn mít zas pocit, že na tý cestě životem člověk není sám.

„To by byl fór, kdyby místo tý písničky, co vždycky následuje, začala hrát ta jedna konkrétní, která mi vždycky řekla, že se něco stane a bude to dobrý.“ proběhlo mi hlavou. A pak Díra v hlavě skončila a místo tradičního Průměrnýho dne, který v playlistu následoval, začala hrát ta „moje“. „No to jsou fóry. Jak můžu mít jistotu, že je to fakt znamení a ne jen náhoda?“ upřela jsem svůj pohled na notebook. V tu chvíli se sama od sebe zapla televize…

Pokračování textu „Otevřeme si bar!“