Když jsme ten osudný proklatý pátek doprovázeli s bráchou navátého bratránka na autobus, málem jsem též neodešla po svých. Na zábradlí u tramvajové zastávky mě čekalo překvapení. „Heeele, svetr!“ vykřikl brácha a já se na něj nadšeně vrhla. (Na svetr, ne na bráchu.) Prohlížela jsem si ho, nečuměla na cestu a zakopla o podstavec ke značce, který mi byl podstrčen přímo pod nohy. Koleno udělalo křup a ještě teď, i když je to přes měsíc, mě pobolívá. Vlastně poslední zpráva, co od Ňufa mám, je: „Volej sanitku!“
Prý mám psát
Ale mně se vůbec nechce. Nicméně po těch vašich hezkých podporujících komentářích by bylo asi fér se podělit, co se za ten poslední měsíc (ne)stalo. Tak to pojďme zkusit, třeba z toho něco vyleze.
Týden 25. a 26. (2020)
Poslední díl ze seznamu restů. Když na to koukám, tyhle dva týdny byly opravdu moc fajn. A o to víc nechápu, co se to všechno stalo. Pořád tomu nemůžu věřit, je mi čím dál tím hůř. Dneska jsem se rozbrečela na poště. A tak. Zítra mám terapii. Nikdy jsem se tam tak netěšila. Zkusím se v ulici poptat, co s ním je, pak jdeme s bráchou do Hospůdky. Kupodivu i máma říká, ať mu napíšu. Minule mi dala českopolský slovník. Tak to zítra proberu s odborníkem a uvidím, k čemu dojdeme. Udělala jsem hroznou kravinu, ale on vyváděl taky. Není to jen moje vina. A přesto mě ty výčitky sežerou asi za živa. Dala bych cokoli za to, abych zas mohla usínat vedle něho. Jestli ne, tak nevím, jak dlouho to vydržím. Nebaví mě to. Nemá to žádný smysl.
17. 6. 2020
Prima den. Přes dopoledne jsem pracovala na byznysu a po práci jsme se šli projít. Na čtyřlístky. A venku jsme dostali chuť na nějaký lahodný mok, tak jsme šli domů se umýt a připravit a pak do jedné hospody, kde jsem ještě nebyla. Mají tam krásnou zahrádku ve vnitrobloku, plánovali jsme tam další projekty. Doma jsme si ještě otevřeli víno, co jsem dostala od Do. k narozkám. Bylo opravdu výtečný!
Týden 23. a 24. (2020)
3. 6. 2020
Jsme si udělali sourozenecké odpoledne. Nejdřív jsem šla na terapii, tam to bylo docela dobré a pak jsme jeli do nákupáku, protože jsem měla ještě od Ňufa poukaz na botičky do CCC. Taky jsem dokoupila co bylo potřeba v Pepcu, v NY jsem si vybrala tríčo. Pak jsme se jeli najíst a zakončili to na Andělu. No, táhla jsem pěknou tašku. Ale myslela jsem i na Ňufa a Juniora. Pokračování textu „Týden 23. a 24. (2020)“
Týden 21. a 22. (2020)
Snažím se dodělat všechny resty, abych si očistila karmu. Tak se omlouvám, že tu máte takovou nálož naráz. Už nemůžu. Jsem děsně vyčerpaná, usínám ve stoje, ale když si lehnu, úzkost mi nedovolí spát. Nevzdávám se. Já se nikdy nevzdávám.
20. 5. 2020
Tak jsem po sto letech vyrazila za prababi, babi a tetou. Bojej se corony, takže návštěva byla fakt divná, seděla jsem tam v roušce, prababi mě neslyšela… Po hodině jsem utekla, zašla do DM na velkej nákup a do Lidlu. Protože večer jsem měla menší posezení s T. a Fí. v parku. Ale bez dárku, prý logistický problém. Ale i tak to bylo prima.
Týden 19. a 20. (2020)
6. 5. 2020
Tenhle den jsem si udělala zařizovací kolečko. Nejdřív mě čekala cesta na poštu, tam jsem měla klobouk na léto. Následovala návštěva DM, kde jsem nechala zas bambilión peněz. Potom jsem se stavila u našich, kteří teda nebyli doma, ale měla jsem u nich balík s materiálem, tak jsem na něj nechtěla čekat. Cestou domů jsem zašla do Lidlu, byl zrovna prázdný, takže jsem si v klidu vše prošla a bylo to fajn. Nakoupila jsem plno dobrých věcí za pár korun, takže jsem myslela, že to domů ani nedotáhnu. Doma jsem upekla ovocný koláč, bouchla šáňo a udělala si pohodový večer. Pak jsme si pustili Jak vycvičit draka a šli spát. Pokračování textu „Týden 19. a 20. (2020)“
Týden 17. a 18. (2020)
22. 4. 2020
Ve středu jsem tradičně jela k našim, cestou tam jsem udělala mega nákup v DM drogérii, abych byla mladá a krásná. Odpoledne jsem se konečně sešla s T., tak dlouho jsme se neviděly! Kvůli pitomý coroně… Zašly jsme do jednoho mého oblíbeného místa, zakempily na deku, popíjely a probraly to nejdůležitější, co se za poslední 2 měsíce stalo…
Týden 15. a 16. (2020)
8. 4. 2020
Mejdan byl divoký a dlouhý, takže jsme se druhý den vzpamatovávali. Dopoledne jsme se šli projít do Tesca a já pak odpoledne věnovala práci.
Týden 13. a 14. (2020)
25. 3. 2020
Poprvé od nuzného stavu jsem navštívila naše. Ti se naštěstí nebojí, já taky nikam moc nechodím, tak jsem si tam zajela pro balíčky. Přišly mi krásný náušnice, oujé. (Ne všechny z foto, hehe.)
Týden 11. a 12. (2020)
Padá to na mě. Pořád nemůžu pořádně jíst. Jakmile se zavřou dveře pokoje a já tu zůstanu sama mezi čtyřmi stěnami plná výčitek svědomí, mám pocit, že zešílím. Změna žádná, zítra jdu na terapii, tak čekám co mi poradí odborník. Ale držím se své obsese, dodělat resty a pak se to hned… Tak pojď, projekte, pojď… I když je to mazec teda, prohlížet ty fotky. Hm, tady ho dokonce máte, poprvý se uvolil vyfotit i na můj osobní blog. Achjo.
11. 3. 2020
Kuchyňské experimenty. Nejdřív jsem zkusila první domácí sushi a pak jsem upekla banánový muffiny. Obojí mělo úspěch a zmizelo to během chvilky. Hospodyňka pořádná…