Zas jedna zbytečná neděle

A tak jsem včera byla podpořit homosexuály. Ne teda na samotném pochodu, nejsem příznivcem takových akcí, ale na Letnou jsem dorazila. Z okna to vypadalo na docela chladné počasí, takže ta výheň na pláni mě nemile překvapila. Hrdinství šlo stranou stejně tak jako moje mikina.

Účastníci, se kterými jsem se tam sešla, byli už notně posilnění alkoholem. Ono pít rum na tom sluníčku už od rána… No. S Fí. jsme zašli do Billy, já si koupila akorát 3 pivka, který zteplaly ještě než jsme se stihli vrátit. Našla jsem policejní reflexní vestu. Strašně jsem si ji chtěla vzít, ale okrádat strážníky městské policie mi přišlo trošku nevhodný, takže jsem ji tam nechala…

Pokračování textu „Zas jedna zbytečná neděle“

On už nepřijde

Někdy před rokem jsem narazila na netu na zajímavé fórum: „Jak si správně přát.“ Začetla jsem se do něj a zjistila, že už nějakou dobu se o podobnou praktiku snažím a co je důležité, že ono to fakt tak nějak funguje. Přečetla jsem si tedy dvě tématické knihy a snažila se novými radami řídit. Musím říct, že přání se mi skutečně nakonec z velké části vyplní, ale protože něco dělám pořád asi špatně, vždycky je kolem toho strašně moc překážek a komplikací.

Ostatně tak jako ve všem co se v mém životě děje. Nepamatuju si, že by mi šlo něco stoprocentně lehce a podle plánu. Vždycky se kolem toho bambilion věcí sesype a mě to stojí o dost víc nervů a času. Nakonec se teda do toho cíle nějak dobelhám a zpětně se dokonce dokážu té samotné absurdní cestě i zasmát, ale říkám si, že už jsem na tohle dobrodrůžo taky trošku stará a že bych ocenila těch překážek o něco méně.

Pokračování textu „On už nepřijde“

Taková normální rande

Žiju poměrně aktivní život, kdy se domů chodím akorát tak vyspat, ale i přesto se sem tam najde den, kdy před okolním světem zůstávám schovaná v posteli a z ní vylézám jen kvůli nezbytnostem. Společnost mi pak dělá věrná dvojka televize s notebookem.

Poslední takový den se odehrál teď v neděli. A tak jsem nějak zabloudila na vinted.cz, kde jsem se začetla do diskuze o šílených milostných schůzkách. Pravda, proti přispěvovatelkám (a mému milému kamarádovi Fí., který má naprosto neuvěřitelný zážitky) jsem celkem žabař, ale i tak jsem se snažila rovzpomínat na nějaké humorné situace z rande…

Pokračování textu „Taková normální rande“

Takže tak.

Po naší páteční pracovní výměně názorů jsem se rozhodla nad sebou tedy zamyslet. A i když mám stále svědomí čistý (hlavně když vzpomínám, jak jsem tu loni seděla u PC, čuměla na TELE TELE a u toho si stříhala roztřepený konečky vlasů – asi nejúžasnější prokrastinační činnost) vrhla jsem se tedy do doladění těch nejposlednějších restů. A tak tu sedím u kompu, trika na naskladnění před sebou a stejně píšu článek… haha…)

Pokračování textu „Takže tak.“

Pomatení mysli

Už nějakou dobu nemám ráda neděle. Většinou se v pátek a v sobotu hrozně zmastím a tak poslední den v týdnu trávím doma. A tam se nudím a duchem jsem už stejně v práci. Dnešní neděle je ale jiná… Do práce se po páteční aférce rozhodně netěším a nejraději bych zbaběle napsala SMS, že jsem velmi indisponovaná a že na to mrdám… Ale je mi jasný že tímhle činem bych to rozhodně nezlepšila…

Pokračování textu „Pomatení mysli“

Nikdo neřekl, že to bude snadný

Už delší dobou mi zní v hlavě věta, kterou jsem použila do nadpisu. Měla jsem za to, že je z nějaký písničky, ale nemohu nic vyhledat. Ale tak na tom nesejde. Ovšem moji situaci vystihuje dokonale.

Když jsem se porozhlížela po vhodném partnerovi, měla jsem naivní představy o tom, jak spolu budeme chodit na dlouhý procházky, výlety, sem tam třeba na večeři a u toho budeme zamilovaně tokat. Už ve chvíli, kdy jsem začala přemýšlet o Er. jsem si říkala, že to snad nemá ani cenu zkoušet, že s ním to snadný rozhodně nebude… Srdci člověk neporučí, a i přes všechny racionální „ne“ jsem se před 3 týdny bezhlavě do vztahu s ním vrhla. Ale že to bude takovej mazec jsem netušila. Kamarádi mi skoro nechtějí věřit, co to všechno odstartovalo, a to jim neříkám ani polovinu…

Pokračování textu „Nikdo neřekl, že to bude snadný“

Další hráč na tahu

Můj pradědeček, kterého jsem nestihla nikdy poznat, ukončil svůj život dobrovolně. Teprve nedávno jsem se dozvěděla, že trpěl maniodepresivní psychózou. Když mi to máma říkala, divně mě pozorovala… A že prý je to dědičný dodala.

Drze si touhle poruchou omlouvám ty svoje náladový výkyvy už dost dlouho, byť jsem nikdy nezašla k doktorovi, aby se ve mé hlavě pořádně pošťoural… No a kromě nálad je celej můj život taková jedna horská dráha co jezdí z mánie do deprese a já se s tím pomalu začínám smiřovat, byť nad tím ještě trošku nevěřícně kroutím hlavou…

Pokračování textu „Další hráč na tahu“

Už dost, prosím!

Jsi obyčejná lidská vyplašená troska, která se mi rozhodla potichounku ničit žití. Daří se ti to dokonale. Zbořils můj zdravý úsudek, zbavil mě svéprávnosti, pošlapal sebeúctu a připravil pro mě nespočet bezesných nocí. Zneužils moji důvěru a s výsměšným tónem v hlase hraješ dál tohle divadlo. Taháš za provázky, které jsou připevněné na mé mysli a já dělám vše, co si usmyslíš.

Pokračování textu „Už dost, prosím!“

Hra začíná

Mám za sebou tři dny na chatě s přáteli. Jela jsem tam, abych se naložila do lihu, srovnala si myšlenky a vykašlala se na všechno. Na práci, na ty moje zamotaný vztahy s muži, na povinnosti. Můj osud má ale opravdu hodně zvláštní smysl pro humor, takže mi to všechno zkomplikoval ještě víc a já, abych se z toho všeho nezbláznila, to začínám brát jako takovou zábavnou hru, ze který můžu jen získat. Pokud si to moc nepřipustím.

Pokračování textu „Hra začíná“