Týden 13. a 14.

Toto letí… Mám po dovolený a klíďo bych si to zopakovala. I když mi stejně nedali z práce tak úplně pokoj, bylo fajn nemuset celý týden do ní chodit. Ale dneska už zpátky do reality…

26. 3. 2019

Tenhle den se nic moc nedělo. Byla jsem doma, odpočívala, vzpomínala na to, jak jsem před třemi lety skončila doma u F. a pak druhej den jela na Karlštejn. To je taková doba už… A na fotce žlutá svíčka, kterou jsem zapálila za Dana Nekonečnýho. Škoda ho.

Pokračování textu „Týden 13. a 14.“

Bouře, kde jsi?

Situace, kterou momentálně zažívám už skoro ani neznám. V mym životě zavládl klid. A já z toho, abych řekla pravdu, moc nadšená ani nejsem. Nudím se. Neděje se nic ani v okolí, ani ve mně.

Uplynulo už docela dost dní od mého posledního setkání s ErHá. Čím dýl se nevidíme, tím víc se blíží okamžik, kdy mi začne být lhostejný. A to je přesně to, co nechci…

Pokračování textu „Bouře, kde jsi?“

Týden 11. a 12.

„Udělalas z tý naší party nevětší progres, udělej za minulostí už tu čáru definitivní.“ prohlásil nedávno Do., když jsme degustovali na Strahově a u toho měl v očí něco, co mě donutilo se nad sebou zamyslet. Tak jo. Trochu jsem se do toho ubula a věci se daly do pohybu.

V práci jsem si dupla a sám manažer přišel s tím, že si zasloužím přidat. A ta částka, co se mi zjevila na účtu je slušná, na to, že tu nejsem ani půl roku… I když je v tom pořád ještě nějak binec a nejasnosti. Měla jsem vztah! Trval sice jen asi 3 hodiny, ale dokázal ve mně probudit odhodlání začít s někým nanovo. O dva dny později jsem se definitivně zakoukala do ErHá. A dle jeho pohledu a úsměvu i on do mne. Sehnala jsem konečně padnoucí podprsenku! Je neskutečný pocit ráno odejít do práce a večer z ní přijít a mít prsa pořád na stejnym místě. Za těch 8 let trápení jsem už zapomněla, jak super to je. Mám fotku s IronKapem! Krásnou, dala jsem si ji jako tapetu. Sice jsme na ní vylitý jak vázy, ale ráda na nás koukám. Přišly mi šaty z Ali ne úplně velký velikosti a jsou mi akorát! Ou jé. Fakt jsem počítala s tím, že se do nich nevlezu… A tak dále a tak dále… Wiiiii.

12. 3. 2019

Normálně bych měla volno, ale protože kolegyně vyváděla nedávno nějaký psí kusy, brala si směnu navíc, aby si ty resty dodělala. A protože jsem nechtěla přijít o hodiny, šla jsem si to odpracovat v úterý. Přišlo nám docela dost zboží, samý novinky. Psala jsem kolegovi na centrálu, že potřebuju zalistovat, ochotně mi hned odepsal a prd. Až v pátek jsem zjistila, že mi ten mejl padl do spamu. 😀 Takže jsem poprvý v životě něco nedodělala hned. Cítím se jak rebel. (A taky debil, že jsem se do toho spamu nepodívala.) A v kuřáckym koutku nám udělali novej popelníček. Hehe.

Pokračování textu „Týden 11. a 12.“

„Zkoušela jsi někdy najít si hodnýho a normální chlapce?“

Tak jsem se rozhodla, v rámci zachování mého duševního zdraví, nepřidělovat kolegyni žádné nadstandardní úkoly. Ještě že tak, nechala jsem jí tu jeden – aby uklidila papírek s uzávěrkou k lístečkům z terminálů, který si tahá domů a za březen nebyla schopná je přinést zpátky, byť jsem jí to asi třikrát připomínala, a taky, aby podepsala ty dvě účtenky z nákupu, na který uplatnila zákaznickou slevu a dala je k ostatním dokumentům pro učetní. Nemusím asi zmiňovat, že k účtenkám přibyla ještě jedna, ale podpisy už byl nad její síly…  Pokračování textu „„Zkoušela jsi někdy najít si hodnýho a normální chlapce?““

A bůh nám seber beznaděj…

Mít aktivní a na zážitky bohatý život… To je to, oč tu momentálně běží. Když jsem obklopená bezva lidmi a pořád se něco děje, cítím se spokojená. Ne šťastná, to asi nikdy nedokážu, ale i ta spokojenost je fajn. Už uplynuly skoro dva týdny od maškarní zábavy. Prorokovala jsem nějaký zásadní změny a i když to, co se kolem děje není úplně rapidní, nakročeno k lepší budoucnosti rozhodně mám.

Pokračování textu „A bůh nám seber beznaděj…“

Týden 9. a 10.

Tak to vypadalo, že jaro překračuje práh a teda dneska je venku tak hnusně, že jsem ráda, že jsem nemusela vystrčit nos z baráku. Měla jsem mít „rande“, ale dotyčný se naštěstí zapomněl ozvat. Nevadí mi to, uklidila jsem, trochu se poválela, protože mám za sebou nějakej náročnej pracovní víkend… A před sebou mě taky nečeká nic moc, tenhle týden nebudu mít dva dny za sebou v kuse volno a to hlavně proto, že kolegyně vyváděla nějaký psí kusy a brala si směnu navíc, aby to dodělala a já nechci přijít o hodiny.

Ale tak, hlavně že jsme zdravý, žejo.

26. 2. 2019

Náročnej den. Vstávala jsem brzo s jasným cílem – udělat si generální úklid skříní. A tak jsem se slzou v oku vyhodila svou památnou Horsefeathers mikinu, Er. mikinu, růže od něj… a spousty dalších pokladů a krámů. K večeru za mnou přijel Fí. a pomohl mi ten pytel odnést do konťáku. Sbohem, mé milované oblečení. Šli jsme to zapít do hospůdky, kam za náma dorazila i T. Večer to byl fajn, ale protože mě zas vytočila kolegyně a bylo to na mě už zkrátka moc, chvílema jsem trochu nedokázala udržet emoce na uzdě. Ale tak co no, bez emocí by to byla hovno párty.

Pokračování textu „Týden 9. a 10.“

Mých sedm světů

Občas se sama sebe tážu, kdo vlastně jsem. Není to tak dávno, kdy se mě cizí slečna na internetové diskuzi zeptala, jak bych popsala svoji povahu. Odpověď mi dala trochu zabrat – vychválit se do nebes? Zmínit i špatné vlastnosti? Co je důležité a zajímavé a co si můžu nechat v klidu pro sebe?

Jsou desítky, možná stovky věcí, které mě nějakým způsobem vystihují.  A já se je pokusím rozdělit do mých sedmi světů… Pokračování textu „Mých sedm světů“

Kterak se Ferda mravenec sblížil s Hamletem

Marně jsem se snažila rovzpomenout na závěr našeho posezení s Do. v hospůdce. Jde to se mnou z kopce, na tom, že alkohol zabíjí mozkový buňky asi něco fakt bude. Uklidnilo mě ale uvědomění, že jsem platila nad 500,- a platba byla zúčtovaná. Tudíž jsem zvládla vyťukat PIN a to znamená, že jsem jak úplný dělo nebyla!

Pokračování textu „Kterak se Ferda mravenec sblížil s Hamletem“

Týden 7. a 8.

A máme tu další díl. Dneska nějak nevím, jak úvod pojmout. Docela dost se rozepisuju v samostatných deníčcích, takže dneska to nechám bez těch zbytečných keců…

12. 2. 2019

Ze zapíjení nejmladšího člena party jsem se vrátila asi v 5 ráno. Mé přiznání reálného návratového času šokovalo především mámu, která mě dle svých slov slyšela přijít mnooohem dřív. Asi nám tam řádí duši. Poměrně mě to znavilo, takže jsem celý den proležela, kolem poledne se prošla se psem. K večeru jsem si jela pro nový brýle a pak jsem se chystala ke kámošovi na film, ale udělalo se mi tak blbě, že jsem se musela vrátit domů. Něčím jsem se asi přiotrávila (dokonce už vím čím), protože žalůdek mě bolel ještě asi 4 dny.

Pokračování textu „Týden 7. a 8.“

Jsem v kurzu

Byl to týden, co jsem od Pobudy v hospodě slyšela zvěsti o tom, jak mě čeká velká láska. Mohla za to jedna nebohá sklenička, kterou jsem rukávem sundala ze stolu. Střepy nosí štěstí. To už jsem taky někde slyšela…

Hned ráno mě čekala na proklaté modré sociální síti zpráva od Hasiče. Od našeho rozhovoru s MiK. jsem poměrně odtažitá. Začít si s ženatým chlapem, který má doma peklo a neklape mu to je sice taky prasárna, ale furt lépe pochopitelná, než to, že podvádí chlap, co má bezva ženu a sám by nesnesl být v roli podváděného. Pokračování textu „Jsem v kurzu“