Přemýšlím, jestli ty chvíle miluju nebo nenávidím. Takový ty, kdy se probudíte a máte pocit, že celou noc vám do žíly někdo pumpoval vodku, tak moc jste ožralý. Jste ožralejší než v tu chvíli, kdy uleháte ke spánku, s pocitem, jak moc jste uvědomělý.
Střet s realitou a především se zrcadlem pak bývá poněkud krutý. Ale tam uvnitř víte, že ten mejdan stál za to. A ten dnešní obzvlášť.
Pokračování textu „Jsem prostopášná kurva, ale asi budu mít rande!“
Někdy člověk prostě cítí, že to bude dobrý. Smůly bylo už přespříliš a já skočila do novýho kolotoče po hlavě, přesně tak, jak je mi blízký. Je to jiný, sice s nejistým výsledkem, ale možná o to víc si to zatím užívám.
Chodím debatovat na jedno fórum, který se věnuje zákonu rezonance. Není to tak dávno, co jsem tam v takový střízlivějící eufórii napsala, že jsem se zakoukala. Jakmile jsem prozřela do reality, přišla jsem si směšná. Co to dělám. K sakru, přece si nebudu dobrovolně komplikovat život nějakou (neopětovanou) láskou. Bylo toho už zkrátka dost, proč si dál neužívat svůj nekonečně svobodný stav?
Autentická zpověď člověka, kterej měl pocit, že zdechne. Rozepsáno včera, dopisováno dneska. Neuvěřitelný, kolik překlepů jsem tam včera napáchala. Už to nikdy nechci zažít!
Máma mi včera po pravidelném večerním telefonátu s babičkou oznámila, že ta šílí, neboť když jsem spatřila před téměř 27 lety světlo světa, při další návštěvě Paříže zapálila za moje zdraví a štěstí svíčku v Notre Dame a teď cítí velký špatný… Tak to dík, babi… Ale zas, čtyřlístky mi nosí smůlu, třeba se to nějak vystornuje…
Pokračování textu „Ještě ne, ještě jsem nedokouřila svou poslední cigaretku!“
Situace, kterou momentálně zažívám už skoro ani neznám. V mym životě zavládl klid. A já z toho, abych řekla pravdu, moc nadšená ani nejsem. Nudím se. Neděje se nic ani v okolí, ani ve mně.
Uplynulo už docela dost dní od mého posledního setkání s ErHá. Čím dýl se nevidíme, tím víc se blíží okamžik, kdy mi začne být lhostejný. A to je přesně to, co nechci…
Tak jsem se rozhodla, v rámci zachování mého duševního zdraví, nepřidělovat kolegyni žádné nadstandardní úkoly. Ještě že tak, nechala jsem jí tu jeden – aby uklidila papírek s uzávěrkou k lístečkům z terminálů, který si tahá domů a za březen nebyla schopná je přinést zpátky, byť jsem jí to asi třikrát připomínala, a taky, aby podepsala ty dvě účtenky z nákupu, na který uplatnila zákaznickou slevu a dala je k ostatním dokumentům pro učetní. Nemusím asi zmiňovat, že k účtenkám přibyla ještě jedna, ale podpisy už byl nad její síly… Pokračování textu „„Zkoušela jsi někdy najít si hodnýho a normální chlapce?““
Mít aktivní a na zážitky bohatý život… To je to, oč tu momentálně běží. Když jsem obklopená bezva lidmi a pořád se něco děje, cítím se spokojená. Ne šťastná, to asi nikdy nedokážu, ale i ta spokojenost je fajn. Už uplynuly skoro dva týdny od maškarní zábavy. Prorokovala jsem nějaký zásadní změny a i když to, co se kolem děje není úplně rapidní, nakročeno k lepší budoucnosti rozhodně mám.
Občas se sama sebe tážu, kdo vlastně jsem. Není to tak dávno, kdy se mě cizí slečna na internetové diskuzi zeptala, jak bych popsala svoji povahu. Odpověď mi dala trochu zabrat – vychválit se do nebes? Zmínit i špatné vlastnosti? Co je důležité a zajímavé a co si můžu nechat v klidu pro sebe?
Jsou desítky, možná stovky věcí, které mě nějakým způsobem vystihují. A já se je pokusím rozdělit do mých sedmi světů… Pokračování textu „Mých sedm světů“
Marně jsem se snažila rovzpomenout na závěr našeho posezení s Do. v hospůdce. Jde to se mnou z kopce, na tom, že alkohol zabíjí mozkový buňky asi něco fakt bude. Uklidnilo mě ale uvědomění, že jsem platila nad 500,- a platba byla zúčtovaná. Tudíž jsem zvládla vyťukat PIN a to znamená, že jsem jak úplný dělo nebyla!
Pokračování textu „Kterak se Ferda mravenec sblížil s Hamletem“
Byl to týden, co jsem od Pobudy v hospodě slyšela zvěsti o tom, jak mě čeká velká láska. Mohla za to jedna nebohá sklenička, kterou jsem rukávem sundala ze stolu. Střepy nosí štěstí. To už jsem taky někde slyšela…
Hned ráno mě čekala na proklaté modré sociální síti zpráva od Hasiče. Od našeho rozhovoru s MiK. jsem poměrně odtažitá. Začít si s ženatým chlapem, který má doma peklo a neklape mu to je sice taky prasárna, ale furt lépe pochopitelná, než to, že podvádí chlap, co má bezva ženu a sám by nesnesl být v roli podváděného. Pokračování textu „Jsem v kurzu“
Probudila jsem se ze snu. S pláčem a tísní na hrudi. Nejprve se mi zdálo, že jsem byla ve vztahu s Ex. Nevybavuju si byt, kde jsme se nacházeli, ale vím, že jsem si balila věci a odcházela od něj. Říkal mi, že mám 2 týdny na to se odstěhovat. Potom jsem bloudila po Nových Butovicích, zřejmě jsme bydleli teda někde tam, a potkala přítele od A. Ten mi nabídl útočiště u nich doma, kdyby prý ten rozchod probíhal bouřlivě…
Pak byl střih a zdál se mi sen druhý. Koukala jsem na FB zeď a tam na mě vyskočila informace, že se Er. oženil. S nějakou děsně krásnou Ukrajinkou. Na fotce mu to slušelo, měl klobouk, černou košili a v ruce doutník. Seděl mezi dvěma kamarády, takovými těmi typickými Vasily.