Kdes celou tu dobu byl?

Vidím ten okamžik, jako by proběhl včera. Seděls u vedlejšího stolu, četl sis časopis a všelijak jsi sebou šil. A já se zakoukala. Na první pohled. Tolikrát jsem o tobě psala, jak bych tě chtěla obejmout, hladit tě v tvých krásných vlasech. A teď to všechno dělám a nemůžu pořád věřit tomu, že je to pravda, že to není jen sen, ze kterýho se probudím… 

Pokračování textu „Kdes celou tu dobu byl?“

Vesmír se mnou začal ka

O tyhle ezopíčoviny jsem se začala zajímat někdy před čtyřmi lety. Říkala jsem si, jak by bylo fajn, proplouvat konečně tím životem tak nějak bezstarostně a lehce. Správně si přát, to je to, oč tu běží. Nojo, jenže ať jsem dělala, co jsem dělala, vše se plnilo tak jako napůl a když už se něco zadařilo, velmi záhy se to posralo.

Až teď mám pocit, že vesmír začal věnovat pozornost i mé zhýralé osobě. A dějí se divy teda…

Pokračování textu „Vesmír se mnou začal ka“

Do čtvrtice všeho dobrého?

Jsem demotivovaná. Mám svůj job ráda, prodejnu jsme si s kolegyní vymazlily a je to takový naše mimino. Práce jako taková mě baví, každej den tu potkávám zajímavý lidi a, co si budeme povídat, finančně jsem si oproti chráněný dílně opravdu hodně polepšila. Nicméně tu dost vázne komunikace, vedení nám při pohovorech naslibovalo hory doly a teď od toho dává ruce pryč.

Je to celý takový na prd, vlastně s tím nic moc nezmůžeme – já akorát, protože píšu dobrý elaboráty, neustále vypisuju manažerovi nějaký frfňající mejly (na který prakticky nereaguje) a kolegyně mu jednou za týden volá, kde to jako kurva teda vázne. A on je pak samý Kačenko sem, Kačenko tam a naslibuje další pohoří a pak se na nás zase zvysoka vysere.

A já tu pak sedím a nechtějí se mi dělat věci nad rámec povinností. Takže potom dělám spousty divných soukromých aktivit…

Pokračování textu „Do čtvrtice všeho dobrého?“

Jsem prostopášná kurva, ale asi budu mít rande!

Přemýšlím, jestli ty chvíle miluju nebo nenávidím. Takový ty, kdy se probudíte a máte pocit, že celou noc vám do žíly někdo pumpoval vodku, tak moc jste ožralý. Jste ožralejší než v tu chvíli, kdy uleháte ke spánku, s pocitem, jak moc jste uvědomělý.

Střet s realitou a především se zrcadlem pak bývá poněkud krutý. Ale tam uvnitř víte, že ten mejdan stál za to. A ten dnešní obzvlášť.

Pokračování textu „Jsem prostopášná kurva, ale asi budu mít rande!“

„A taková klidná hospoda to byla…“

Někdy člověk prostě cítí, že to bude dobrý. Smůly bylo už přespříliš a já skočila do novýho kolotoče po hlavě, přesně tak, jak je mi blízký. Je to jiný, sice s nejistým výsledkem, ale možná o to víc si to zatím užívám.

Chodím debatovat na jedno fórum, který se věnuje zákonu rezonance. Není to tak dávno, co jsem tam v takový střízlivějící eufórii napsala, že jsem se zakoukala. Jakmile jsem prozřela do reality, přišla jsem si směšná. Co to dělám. K sakru, přece si nebudu dobrovolně komplikovat život nějakou (neopětovanou) láskou. Bylo toho už zkrátka dost, proč si dál neužívat svůj nekonečně svobodný stav?

Pokračování textu „„A taková klidná hospoda to byla…““

Ještě ne, ještě jsem nedokouřila svou poslední cigaretku!

Autentická zpověď člověka, kterej měl pocit, že zdechne. Rozepsáno včera, dopisováno dneska. Neuvěřitelný, kolik překlepů jsem tam včera napáchala. Už to nikdy nechci zažít!

Máma mi včera po pravidelném večerním telefonátu s babičkou oznámila, že ta šílí, neboť když jsem spatřila před téměř 27 lety světlo světa, při další návštěvě Paříže zapálila za moje zdraví a štěstí svíčku v Notre Dame a teď cítí velký špatný… Tak to dík, babi… Ale zas, čtyřlístky mi nosí smůlu, třeba se to nějak vystornuje…

Pokračování textu „Ještě ne, ještě jsem nedokouřila svou poslední cigaretku!“

Bouře, kde jsi?

Situace, kterou momentálně zažívám už skoro ani neznám. V mym životě zavládl klid. A já z toho, abych řekla pravdu, moc nadšená ani nejsem. Nudím se. Neděje se nic ani v okolí, ani ve mně.

Uplynulo už docela dost dní od mého posledního setkání s ErHá. Čím dýl se nevidíme, tím víc se blíží okamžik, kdy mi začne být lhostejný. A to je přesně to, co nechci…

Pokračování textu „Bouře, kde jsi?“

„Zkoušela jsi někdy najít si hodnýho a normální chlapce?“

Tak jsem se rozhodla, v rámci zachování mého duševního zdraví, nepřidělovat kolegyni žádné nadstandardní úkoly. Ještě že tak, nechala jsem jí tu jeden – aby uklidila papírek s uzávěrkou k lístečkům z terminálů, který si tahá domů a za březen nebyla schopná je přinést zpátky, byť jsem jí to asi třikrát připomínala, a taky, aby podepsala ty dvě účtenky z nákupu, na který uplatnila zákaznickou slevu a dala je k ostatním dokumentům pro učetní. Nemusím asi zmiňovat, že k účtenkám přibyla ještě jedna, ale podpisy už byl nad její síly…  Pokračování textu „„Zkoušela jsi někdy najít si hodnýho a normální chlapce?““

A bůh nám seber beznaděj…

Mít aktivní a na zážitky bohatý život… To je to, oč tu momentálně běží. Když jsem obklopená bezva lidmi a pořád se něco děje, cítím se spokojená. Ne šťastná, to asi nikdy nedokážu, ale i ta spokojenost je fajn. Už uplynuly skoro dva týdny od maškarní zábavy. Prorokovala jsem nějaký zásadní změny a i když to, co se kolem děje není úplně rapidní, nakročeno k lepší budoucnosti rozhodně mám.

Pokračování textu „A bůh nám seber beznaděj…“