Jak se máte?

Tu na to zase peču, co?

A tak jsem si řekla, že vás přijdu aspoň pozdravit a vyzjistit, co je novýho. Venku se zastavil čas. I na Smíchově, kde momentálně žiju, nepotkáte skoro ani živáčka. Pro mě jedině dobře, bývalá práce mi tak znechutila lidstvo, že mi tenhle stav, kdy jsou všichni zalezlí doma, vcelku vyhovuje.

Hledám práci. Je to peklo, protože mě nikde nechtěli ani před tím, než se všechno zavřelo. Propadala jsem často depresi a trudomyslnosti, kurva, vždyť jsem celkem dobrej zaměstnanec. Takovej ten obětavej, žijící pro dobro firmy na úkor sebe a tak. Jen mám vždycky smůlu na šéfy. Z chráněný dílny jsem utekla kvůli malým penězům a tomu, že na mě milá šéfka zkoušela hodit ty zmizelý blbosti do koupelny, na který jsem celou dobu ani nesáhla a odpřísáhnu na cokoli, že jsem je od kurýra přezvala. A taky kvůli Er., protože bych se z toho v životě nedostala. V eshopu s jídlem, kde jsem skončila potom, to bylo prima, ale po 3 měsících nastalo dost personálních změn a sklad se zrušil a přesunul pod jiného zaměstnavatele za Prahu, takže to jsem kvůli dojíždění nevzala. A pak už papírnictví, který mě málem zabilo, líná kolegyně a teď už bývalá kámoška, neschopnej manažer, na jehož pomoc člověk čekal věčnost a vlastně se nikdy nedočkal, uječený parchanti na atrakci před krámem, mizerný prachy, byť se přes půl roku dušovali, že to, že dělám všechnu práci sama, samozřejmě oceněj…

Inzerátů je pomálu, sem tam někam píšu, jsem líná, nemožná, pak zas chytnu druhej dech a píšu všude možně. Sem tam byl nějakej pohovor, ze všech přišla nakonec zamítavá odpověď. Kurva, to si fakt všichni myslej, že jim do roka a do dne uteču na mateřskou? Ňuf přišel s teorií, že si mý nový potenciální chlebodárci volají pro reference méněžerovi a co si budem, nerozešli jsme se zrovna v dobrém. Ještě mi svině dlužej peníze a nejsou schopní mi umožnit přístup do krámu pro věci! Fakt, už si u nich nekoupím ani pastelku! 

Tak jsem si začala dělat svoje. Obchůdek je můj dlouholetej sen, už jsem do něj investovala hodně času i peněz a i když mi to asi nebudete věřit, fakt na tom makám a teď teda díky hromadě volnýho času víc než kdy jindy. Už mám plno hotovýho zboží, Ňuf se naučil dost klíčové věci ohledně výroby, takže mi pomáhá a jde to rychleji, dokonce jsem načárala ilustrace, na který se brácha vybodl. Teď budu objednávat ještě finální várku materiálu, abych mohla do nabídky zařadit větší výběr, ale i to co mám je pro základ dostačující, stačí jen nafotit a naházet na web. Původně jsem to chtěla spustit 5. 5., protože je to magický datum, ale chci si s tím ještě vyhrát a hlavně nemám práci, abych si obnovila živnost na vedlejšák, takže to vidím na přelom léta a podzimu – možná 9. 9. nebo 10. 10. Uvidíme. Ale bude to. Letos už fakt. Zatím kdo by měl zájem sledovat ochutnávky, může to učinit zde nebo zde.

Mám za sebou první velkou dovolenou, Ňuf mě chtěl vzít původně někam do Maroka, abych si válela šunky na pláži, že si to prej zasloužím, ale já zatoužila poznat jeho domovinu, tak jsme si udělali týdenní trip po Polsku, kde jsme stihli neskutečný množství věcí a i přes bouře, kdy lítaly hromy a blesky, jsme se nerozešli. Hromy lítaj samozřejmě i v Praze, ale my jsme už zkrátka takový a trochu nám z toho, jak jsme zalezlý doma hrabe. Ale buďme za to rádi, nedovedu si představit, že by trčel někde v Polsku a nemohl za mnou přijet, tohle má kámoška s přítelem.

Je nám líto, že všechny naše aktivity jsou teď bohužel pozastaveny. Nejezdíme na výlety, zavřeli nám badminton. To nesou těžce zejména moje špeky. Trip ve mně totiž probudil metabolismus a beďas k hubnutí taky dost pomáhal, dokonce mě to nabudilo tak, že jsem cvičila doma a okolí si začalo změn všímat. Tak teď sedíme doma, furt něco žerem, protože ke vší smůle umím dobře vařit a péct, a vesele kyneme. Ani po tý Hospůdce se nám nestýská tolik, jako po hale. A navíc se takhle nikdy nevdám, já teda doufám, že by si mě časem vzal i tlustou, ale prej že jako motivace a že chce svou nevěstu nosit v náruči a takhle je to tak akorát o housera. Tak jsme si v Polsku po asi 6. víně plácli, že když shodím 20 kilo, praštíme do toho.

Nemáme kam jezdit, tak jsem založila blog, kam sepisuju postupně již proběhlé výlety. Sekla jsem se v prosinci, ale protože mám momentálně co se týče Obchůdku hotovo, bude tento týden čas zase ke psaní. Takže i na to vás pozvu, teď je tam zatím jen asi šest článků. A teda zkusím dát dohromady Projekt, ať to tu úplně nezhnije.

A co vy? Co děláte, jak se máte? Napište mi něco pěknýho.

Dík.

 

3 komentáře: „Jak se máte?

  1. Ahoj, jsem už měsíc a půl doma a už se těším do práce po Velikonocích. Taky tloustnu. Začala jsem sázet nějaké kytičky na zahradě, když se nyní oteplilo, ještě minulý týden mrzlo. Měj se krásně a piš, ráda Tě sleduji.

  2. Taky tloustnu, kynu a kynu, až se za chvíli budu valit jak kulička. Z tou prací je to teda pěkně na pytel, ale všechno zlé je pro něco dobré. Třeba se konečně podaří rozjet obchůdek 🙂 Určitě kouknu na odkazy 🙂

Napsat komentář: Ani Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.