“Skončili jsme dřív, než se podle mýho musí, mrzí mě to tak že ani nevíš jak. Samý mínusy a nikde žádný plusy. Co dál říct? No je mi všelijak. A někdo říká, že všechno dobře skončí, zní to jako ňákej trapnej fór, za špatnou zprávou hned následuje horší…”
“Píšu ti proto že mě trápí spousta věcí, nejen prázdný cesty domů a to věčný přemejšlení k tomu. Trápí mě pět ranních probuzení v týdnu a to pořád není všechno.” “Jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš, snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět a druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody. Zkus změnu, uvidíš, pak vítej do svobody. Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla a až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla. Říkej si o mně, co chceš, já jsem byl odjakživa blázen. Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem…”
“Dnes v noci jsem ze spaní křičela tvoje jméno, já vím, že nejsi rád, ale nejde zapomenout jak při každém slově přivíráš víčka, prosím, vyslyš moji zpověď už jsme starý na psaníčka.” “Chci zpátky svůj smích bezprostřední, zpátky svůj smích. Cítit se tak jako dřív… Někdy se mi stává, že to se mnou mává, neumím to dávat bez bolesti. Kdo udával mi směr, jen do černých děr, proč se pořád musím bát o štěstí. Někdy mě to bolí, když tě v zorném poli mám a vím že už se nevrátíš, minulost je divná, protože my v ní dva jeden pro druhého sháněli mříž…” “Víš, včera padaly hvězdy a já tajně něco v noci si přál. Ať se mi o tobě už v životě nezdá a můžeme jít oba dál.”