Tak jsem trávila včerejší den po dlouhé době celý doma a říkala si, že si trochu pohraju s blogem. A teď bych se s vámi ráda podělila o změny – ať už proběhlé či plánované, o tom, kdo vlastně jsem, na co se můžete těšit, kde jinde mě sledovat a proč to vlastně celý dělám…
Jsem K. Za necelý měsíc oslavím 29. narozeniny. V internetovém světě plkám přes půlku svého života. Začínala jsem na blog.cz, kde jsem sdílela dojmy z koncertů a divadel, postupně jsem virtuální galerii rozšířila o mé sbírky. Čím jsem byla starší, tím víc jsem ho používala jako deníčkové místo, kam jsem si vylévala starosti a radosti obyčejných dnů. Asi před 3 lety jsem se přestěhovala do vlastního a dobře jsem udělala, v současné době blog.cz už neexistuje.
Od jakživa bojuju. Sama se sebou a se svým zvráceným osudem. Zkráceně můžu říct, že jakmile mám spokojený vztah a aktuální přítel je na mě hodný, dostanu v práci padáka. Když se ke mně přítel začne chovat zle a vztah skončí, daří se mi na pracovním trhu. Mým cílem je tedy mít spokojený vztah a hezkou stálou práci. Myslím si, že bych si to už zasloužila, protože mám za sebou opravdu pestrou minulost, ze které si nesu super vzpomínky s dost trpkou příchutí. Momentálně jsem se tedy vrátila ke svému osudovému chlapci a 3 týdny nato dostala v práci po půl roce padáka.
Mám ráda muziku, koncerty, umění, začala jsem studovat starožitnickou školu. Jsem marnivá, materialistická shopaholička, která se vyžívá v originálních doplňcích a oblečení. Miluju zvířata, od základní školy nejím maso. Nemám řidičák, jsem hloupá na jazyky – učila jsem se anglicky, německy, ukrajinsky, rusky a polsky a nedomluvím se (prozatím) žádným. Skoro 10 let neúspěšně bojuju s hubnutím. Sbírám hračky z kinder vajíčka, minerály, komunikuji s anděly, ráda tvořím – maluju putovní kamínky, cvakám, píšu. Vybudovala jsem vlastní eshop Veselá Dílna.
Na tomto blogu najdete celý můj příběh. Deníčkovské články jsou pro veřejnost zaheslované – o heslo mě, prosím, žádejte na email sweetsymphony@email.cz (zatím jsem každému vyhověla). Po nástupu do státní sféry jsem nechtěla, aby si zde mohl číst každý. Kromě psaní dělám už 9. rokem Projekt 365 – tzn. každý den jedna fotka a k tomu nějaké kratší povídání. Stal se z toho zvyk. Články vydávám jednou za 2 týdny, abych to tu úplně nezahltila.
Tento víkend jsem zařadila do menu dvě nové rubriky – první se věnuje putovním kamínkům. Najdete v ní kamínky, které jsem našla, kam jsem je poponesla a také ty, které jsem stvořila a vyslala do světa. Doufám, že časem zaznamenám i nějaké jejich významné posuny a budu o nich moci napsat samostatné články.
Druhá bude obsáhlejší – týká se mé největší sběratelské vášni. Od mala s pauzami sbírám hračky a figurky z Kinder vajíček. Ke konci loňskému roku jsem se opět aktivně vrátila. Vše si fotím a zpracovávám do obrázku, abych měla přehled, co mám a co mi chybí. Je to hodně titěrná práce a často se mi nakupí hromady nových kousků, které nestíhám fotit tak rychle, jak bych si přála. Když jsem vstupovala do roku 2021 obsahovala sbírka kolem 4500 předmětů. Teď, po 4 měsících rozrostla zhruba o další tisícovku. Nejraději mám figurky a skládačky z let 1992 – 1999. Sbírám ale i současné série a poslední dobou se zaměřuju i na zajímavé německé skládačky, puzzle a raritky. Doufám, že ve vás vyvolám příjemnou nostalgii a že tu třeba najdu parťáky na další příjemné výměny.
Nejsem aktivní pouze tady, ve virtualitě se pohybuji ještě na plno dalších místech a tímto bych vás na ně ráda pozvala.
Veselá Dílna
Projekt, který se v hlavě formoval několik let. V roce 2019 jsem dostala impulz ho dotáhnout do konce. To se mi povedlo o rok později. 10. 10. 2020 eshop spatřil světlo světa. Je to takový moje vymazlený mimi, na který jsem opravdu pyšná. Hodně mi s ním pomohl přítel – ten sbíral čtyřlístky, máma – ta měla úplně prvotní nápad, jak čtyřlístky, které vidím všude, zužitkovat, táta – ohledně nějakých technických věcí a brácha s přáteli, kteří mi poskytovali zpětnou vazbu na všechny nápady. Najdete nás na vlastní doméně, Instagramu, Facebooku a Fleru. Budeme samozřejmě moc rádi za lajky a sdílení.
Život s Polákem
Byla to láska na první pohled. Chvíli trvalo, než jsme se opět setkali. Před 2 lety jsme se začali poznávat víc a víc, až jsme se v červnu stali párem. Oba jsme dost paličaté a divoké povahy, takže se stalo, že po 13 měsících jsme šli od sebe. Ale protože jsme přesvědčení o tom, že k sobě navzdory všem mouchám patříme, po dlouhých 9 měsících jsme se k sobě letos v dubnu vrátili. V únoru loňského roku jsem založila blog, kam vypisuji zážitky z našich výletů a akcí. Hodně jsme toho zažili a já věřím, že ještě víc zažijeme.
Kinderaczech
V hlavě mám tento projekt už léta, k jeho realizaci jsem se odhodlala až nyní. Protože hračkami z Kinder opravdu žiju a plno těch figurek představuje výjevy běžných životů, rozhodla jsem se je v těch situacích zvěčňovat. Doufám, že se mi časem povede vytvořit na Instagramu veselou galerii.
Caneton – teda já
Na závěr bych ještě zmínila tedy svůj osobní Instagram, kde jsem poměrně aktivní, hlavně co se týče srories, které jsem se naučila loni, když propukla pandemie, tvořit a celkem mě to chytlo.
To by bylo k novinkám asi vše. Navrátila jsem do rubriky všechny články, které tu přes dočasným pozastavením byly, mám rozdělané chybějící Projekty, na Životu s Polákem intenzivně pracuju na zveřejnění zbylých článků, abych, až zas začneme podnikat výlety, mohla začít s čistým stolem. Sem tam vyjde blog i na Fleru Veselé dílny. Takže sledujte, co je vám libo, šiřte mezi lidi, které by mohly mé aktivity zajímat a mějte se dobře a dělejte si v téhle divné době radost, ať se z toho nezblázníme. Snad u to brzo skončí a budeme se moc volně nadechnout.
K.