Vzpomínám – Stacy

Už jako malá holka jsem hrozně toužila po psovi plemena border kolie. Chytlo mě to poté, co jsem v televizi viděla film „Babe – galantní prasátko.“, kde hrála Fly a Rex. Okamžitě jsem se do nich zbláznila.

Představa, že mám vlastní borderku mě provázela na každém kroku. Naši mi ji nekompromisně zatrhli a já dál doufala, že se ji někdy dočkám. Nevěděla jsem o ní prakticky nic, ale to mi v tu chvíli bylo jedno.

Pokračování textu „Vzpomínám – Stacy“

Vlivná setkání

Článek je přiřazen k tématu týdne „Vliv“.

Vzhlížení ke známým a úspěšným lidem mám v sobě zakořeněné už od mala. Ještě než jsem započala povinnou školní docházku, dostávala jsem kazety Dády Patrasové a zamilovávala se do princů z hraných českých pohádek. V pubertě byl můj pokoj jedna velká galerie – plakáty jsem měla i na dveřích skříní (z obou stran) a nebýt zásahu rodičů, zřejmě bych úspěšně oblepila i strop. Nejsem žádná fanatička. Obdivuji jen v rámci slušnosti a mezí a kupodivu mi zbývá i dost času na můj osobní život. 😉

Pokračování textu „Vlivná setkání“

Jak mi „těhotenství“ ovlivnilo názor…

Článek je přiřazen k tématu týdne „Vliv“.

Už delší dobu mám v rozepsaných článcích jeden zážitek, o který jsem se rozhodla se čtenáři svého virtuálního místečka podělit… No a když jsem viděla současné téma týdne, nakoplo mě to ke zdárnému dokončení… Tak tedy, pokud chcete, můžete si přečíst, jak mi fiktivní těhotenství ovlivnilo celkový názor na potenciální potomstvo…

Pokračování textu „Jak mi „těhotenství“ ovlivnilo názor…“

Vilmička je doma!

Krátce před Vánocemi jsem vás informovala o mé „První pátrací akci“. Pro ty, kteří článek nečetli, jen zkráceně: Vilma je fenečka zachráněná z množírny, u nové rodiny byla tuším tři měsíce. Na procházce se začátkem července zaběhla a celou tu dobu se ji dařilo utíkat. Když jsem zjistila, že se pohybuje prakticky kolem našeho domu, rozhodla jsem se alespoň trošku na jejím odchytu podílet…

Pokračování textu „Vilmička je doma!“

Má první „pátrací“ akce, aneb Pomáhat a chránit

Odjakživa jsem čistá dobrá duše (hahá) a taková ta pomoc bližnímu svému mi není cizí, i když často s hrdostí prohlašuji, že nesnáším lidi. Na táborech jsem byla já tou mamkou stýskajících se dětí, ve škole mě pár slečen z vyšších ročníků považovalo za svou psycholožku atd. a i v současné době se snažím zapojovat do různých akcí, které mají cíl někomu pomoci. A tím někým jsou většinou psi v nouzi.

Pokračování textu „Má první „pátrací“ akce, aneb Pomáhat a chránit“

Co se stalo (zajímavého) v roce 2013

A je to tu zase. Docela živě si vybavuji, jak jsem se loni utápěla ke konci roku v „depkách“ a psala jeden článek za druhým, jak nesnáším Vánoce a jak to zase uteklo, a že celej ten rok stál za prd… Tak přeháním, ale celkově tohle období prožívám tak nějak ze zvyku spíš v melancholii než abych se nějak veselila. Pravda, třeba loňský Silvestr byl opravdu parádní vydařená akce, kde jsem poznala spousty lidí a s některými z nich jsem v kontaktu dodnes a mám je ráda, ale jinak žádná sláva…

Pokračování textu „Co se stalo (zajímavého) v roce 2013“