Putovní kamínky – nálezy

Objeveno a posunuto

Úplně první kamínek s pražským PSČ 19000 jsem objevila 6. 8. 2020 u cukrárny v Kašperských horách. O pár dní později (8. 8.) jsem ho nechala na vrcholu hory Špičák u Železné rudy. Udělal mi obrovskou radost, protože jsem zrovna měla dost smutný osobní období a tohle bylo jak pohlazení.

 

Další nález na sebe nenechal dlouho čekat – s Šaff jsme se 9. 8. vypravily k pramenu Vltavy. Říkala jsem, že bychom mohly mít štěstí a nějaký tam nalézt. A skutečně! Byl tam! Chvíli jsem ho i přes jeho poměrně solidní váhu nosila v batohu. Nechala jsem ho 17. 8. na dětském hřišti v pražských Řepích. PSČ: 572 01, takže připutoval z Poličky.

 

Třetí kousek – doslova, neb byl bohužel rozpůlený, jsem našla 26. 8. na Smíchově – u parku Sacre Couer, kde svou pouť pravděpodobně začal, protože nesl PSČ 150 00. Vyvenčila jsem ho do své oblíbené knajpy a 3. 9. jsme ho s A. položili na lavičku kousek od Letohrádku ve Hvězdě.

 

8. 11. mi táta z venčící procházky přinesl jeho první nález. Fialové srdíčko na zeleném podkladu. Dost dlouho jsem ho měla vystavené pro štěstí, odputovalo do Prokopáku 11. 4. – to když jsem usoudila, že mi štěstí přineslo a zaslouží si ho zas někdo další. PSČ 163 00, takže naše domácí. (Paní psala, že byl kamínek před domem celkem dlouho bez povšimnutí, tak ho dala na strom a tam už se teda moc dlouho neohřál). 

 

23. 11. jsem přišla úplně promrzlá z procházky. A táta mi přinesl z venčení velký překvápko! Původně jsem na kámen koukala obráceně a viděla starší pár, kdy paní nad pánem drží deštník. Až další den na světle mi došlo, že to je spíš obličej. Přemístila jsem ho letos na výletě 26. 2. s J. a miminama. Nechali jsme ho kousek od rozhledny Pepř v Jílovém u Prahy. PSČ: 364 52 (Žlutice)

 

První nález roku 2021 se uskutečnil na Bílé Hoře hned 2. 1. Pod popraškem sněhu bílý kamínek vypadal spíš jako kus kartonu. A. se podivil, proč sbírám bordel. Tento „bordel“ s PCŠ 417 02 (Dubí) byl 26. 2. přesunutý do Jílového u Prahy.

 

S A. máme na kamínky štěstí, na naší další procházce 19. 1. jsme kousek od kostela v pražských Stodůlkách našli sněhovou vločku s PSČ 150 00. Byla to bezva spolupráce, říkám: „Hele, támhle by mohl být nějaký kamínek!“ Tak A. nastražil všechny smysly a i přes poměrně solidní tmu našel! Nechala jsem ho 26. 2. na dětském hřišti v Jílovém u Prahy.

 

První únorový den jsem cestou na procházku našla moc pěkný kamínek s decoupage technikou. Chvíli jsem ho měla doma vystavený a pak ho 26. 2. vzala společně s dalšími právě na výlet do Jílového.

 

19. 2. jsme se procházeli s Fí. po Náměstí Míru. Na zemi ležela stará fotografie. Bylo mi jí tak nějak líto a i když to asi k ničemu nebylo, rozhodla jsem se ji dát na kámen aby byla více na očích a třeba se tak dostala ke svému majiteli. No a na kameni mě čekal kámen malovaný! PSČ 130 00. Přemístila jsem ho u nás v Řepích v rámci kamínkového víkendu.

 

O den později jsem na procházce zažila celkem úspěch. Od kláštera ke hřbitovu v Řepích byly celkem 3 kamínky a jedna mušle. Kamínky s PSČ 163 00, mušle bez. Tu mám zatím na skříni, červený kamínek jsem nechala 26. 2. na náměstí v Jílovém u Prahy, žlutou kytičku v Řepích a strom na zastávce Poliklinika Barrandov.

 

 

Večer 22. 2. jsem zase úplnou náhodou objevila modré srdíčko. Tentokrát v Řepích na nádraží. Chvíli jsem ho měla v batůžku, v rámci kamínkového víkendu jsem ho poslala dál.

 

23. 2. se na mě opět usmálo štěstí. S A. jsme se procházeli po Hůrce a tam nalezli tenhle obrovský kamínek s PSČ 357 35 (Chodov). Ten jsem dneska nechala při venčení na Řepích.

 

Jakoby se ve mně probudil nějaký radar a konečně jsem kamínky nacházela i na neznámých místech. Kytičky ze Sázavy (285 06) byly objeveny na Parukářce. Přemístila jsem je do Prokopského údolí.

 

20. 3. jsem našla plno krásných veselých jarních kamínků. Chvíli mi doma dělaly parádu, ale rozhodla jsem se je pomalu pouštět dál do světa. Jako první vylítl duch a zelený ptáček. Oba našly své místo v Prokopském údolí.

 

 

21. 4. jsem při venčení našla tohohle krásnýho medvídka. Moc dlouho se u mě neohřál, 23. 4. jsem ho nechala na Smíchově pod Strahovem u Žabky. Snad někoho potěšil stejně jako mě.

 

 

Objeveno, ale zatím neposunuto

29. 11. jsem se vyfikla do růžové barvy a jela za Fí. na Vyšehrad. Říkala jsem si, že bych mohla konečně najít nějaký ten kamínek a ono jo! A ještě takovej pěknej, co mi ladil! Domácí 163 00.

18. 12. pro změnu přinesl z procházky kamínek táta. Našel vánoční motiv s domácím PCŠ 163 00. Mám ho schovaný a asi ho vypustím až v prosinci, ať je to tématické.

18. 1. jsem cestou do práce při totální tmě zahlédla velký tmavý kus něčeho pod popraškem sněhu. A on to byl sněhulák! Kamínek mi dělal ozdobu u počítače v kanclu až do pondělí, kdy jsem si začala balit věci, protože končím. Stejně jako vánoční z prosince ho asi posunu až někdy před Vánoci. PSČ 271 01 (Nové Strašecí)

Začátek března začal úspěchem. Cestou ráno na tramvaj jsem koukla na strom, jestli už si někdo odnesla jeden z mých prvních kamínků. A ono jo a místo něho mi tam nechal tohle pěkný velikonoční vajíčko. Zatím ho mám doma, dělalo mi u PC parádu.

Veselou Berušku (163 00) jsem odchytila 2. 3. v Řepích. Zatím doputovala ke mně do pokoje, ale časem ji někam určitě vyvezu. Ze stejné procházky jsem si odnesla i jeden kamínek bez PSČ. I ten je zatím v krabičce s ostatními nalezenými poklady.

 

O den později cestou do práce jsem míjela kostel svaté Ludmily, když v tom mi něco řeklo, ať zvednu oči. A skutečně tam byl! Krásná kombinace barev. PSČ 261 01 (Příbram). Měla jsem ho vedle sněhuláka až do pondělí vystavený, teď je v bundě a čeká na vhodné místo, kam ho přesunu.

5. 3. jsem byla opravdu hodně potěšena. Po těžké noci, kdy mi bylo smutno a ne moc dobře, jsem přijela vyčerpaně domů. Řekla jsem si, že se půjdu podívat k nádraží, třeba mi to zvedne náladu. No a fakt že jo. A protože jsem si do kamínku promítla jedno přání, které se mi nedávno splnilo, asi si ho nechám pro štěstí a na památku.

8. 3. jsem si šla projít zase ve volném čase sídliště. Když jsem procházela kolem kostelíka, viděla jsem u něj velký kámen. Šla jsem to prověřit, byl nenamalovaný, ale hned vedle něj byl tenhle hezkej puntíkatej kousek! Je hrozně fajn do ruky, až skoro antistresový. Zatím ho nosím v batohu a hledám vhodné místo, kam ho pošlu dál.

12. 3. jsem mířila na tramvaj a koukala klasicky na stromy, jestli náhodou zas něco neulovím. Když v tom mě napadlo podívat se na zem. No a tam byl tenhle veselej šneček!

 

14. 3. jsem cestou na tramvaj opět na mém oblíbeném stromě zahlédla úlovek. Dokonce jsem kvůli němu i popoběhla. Znala jsem ho z řepské kamínkové skupiny na FB, kde se několikrát objevil. A tak jsem se rozhodla, že až pojedu někam mimo Prahu, vyvezu ho, aby se také podíval někam jinam. Takže zatím je v pokoji, snad se brzo už dočká.

19. 3. našel kamarád kamínek u altánku na Vidouli. Kamínek přicestoval podle PSČ až z Liberce, stejně jako předchozí je zatím doma a až někam pojedu, vezmu ho s sebou.

Den poté proběhl na Řepích kamínkový víkend, kdy kolegové kamínkáři vynesli opravdu plno krásných kousků do ulic. V sobotu jsem vyšla na dvě úspěšné procházky. Kuřátko je 163 00, ostatní 15521.

 

 

V neděli 21. 3. při procházce s Fí. jsme našli celkem 4 kousky. Zatím jsou doma. Růžová kytička má PSČ 102 00, zbytek domácí 163 00.

 

 

26. 3. jsem cestou domů úplnou náhodou našla rybičku. Večer jsme se šly projít s T. Nechala jsem jeden svůj výtvor na tabuli u kláštera. Když jsme se vracely, čekal tam na oplátku tenhle skvělej kaktus. Zatím je doma, časem ho někam vyvezu.

 

8. 4. jsem šla do Hvězdy s T. a A. na procházku. A A. měl bystrý zrak a hned u vchodu našel tuto kraslici s PSČ 169 00. Zatím ji mám pořád v bundě.

13. 4. jsem měla pěknej pech v práci. A tenhle kamínek jak kdyby celou tu situaci vystihl. Zatím ho mám v batohu, ale také ho plánuji poslat dál.

Tuhle rozkošnou kytičku jsem našla 16. 4. cestou za Ňufem u jedné ze školek. Tak ji má doma a až bude mít cestu, vyveze ji do Polska.

O dva dny později jsem opět cestou za Ňufem našla dva místní kamínky. Nejprve jsem objevila ten světlý a něco mi říkalo, že by na stromě mohl být ještě nějaký. A ačkoli byla tma, rozhodla jsem se to zkusit. A fakt tam byl!

20. 4. jsem měla fakt radost. Šla jsem si pro víno, že zajdeme s T. probrat nějaké novinky a vidím na stromě červený kamínek. Čtyřlístek teď potřebuju. A jak jsem tak našlapovala, abych v trávě nevyšlápla bobek, koukám pod nohy a tam ležel ještě jeden kamínek se skřítkem.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.