Týden 25. a 26. (2020)

Poslední díl ze seznamu restů. Když na to koukám, tyhle dva týdny byly opravdu moc fajn. A o to víc nechápu, co se to všechno stalo. Pořád tomu nemůžu věřit, je mi čím dál tím hůř. Dneska jsem se rozbrečela na poště. A tak. Zítra mám terapii. Nikdy jsem se tam tak netěšila. Zkusím se v ulici poptat, co s ním je, pak jdeme s bráchou do Hospůdky. Kupodivu i máma říká, ať mu napíšu. Minule mi dala českopolský slovník. Tak to zítra proberu s odborníkem a uvidím, k čemu dojdeme. Udělala jsem hroznou kravinu, ale on vyváděl taky. Není to jen moje vina. A přesto mě ty výčitky sežerou asi za živa. Dala bych cokoli za to, abych zas mohla usínat vedle něho. Jestli ne, tak nevím, jak dlouho to vydržím. Nebaví mě to. Nemá to žádný smysl.

17. 6. 2020

Prima den. Přes dopoledne jsem pracovala na byznysu a po práci jsme se šli projít. Na čtyřlístky. A venku jsme dostali chuť na nějaký lahodný mok, tak jsme šli domů se umýt a připravit a pak do jedné hospody, kde jsem ještě nebyla. Mají tam krásnou zahrádku ve vnitrobloku, plánovali jsme tam další projekty. Doma jsme si ještě otevřeli víno, co jsem dostala od Do. k narozkám. Bylo opravdu výtečný!

18. 6. 2020

Ňuf jel konečně po dlouhé době do Polska. Bála jsem se, protože hranice, přes kterou se chystal jet byla ještě nějaká hlídaná, všude psali něco jinýho. Ale nemohla jsem mu po takovým dlouhým čase bránit. Tak jsem zašla k babičce a večer s T. do Hospůdky. Doma jsem si pak četla vinted a poslouchala nějaký starý fláky. Usnula jsem až k ránu, hroznej nezvyk tam být najednou sama.

19. 6. 2020

Ráno mě vzbudil kurýr, úplně náhodou. Ještě že tak, takovou nálož tahat odněkud z pointu. Ano, měla jsem v plánu se naučit japonskou kuchyni (a pár věcí jsem i stihla a měly úspěch). Odpoledne jsem se šla projít na nákup, našla jsem i nějaké čtyřlístky a večer mě čekalo prima posezení v Hospůdce. S bráchou a bratránkem jsme měli rodinný večer. Poznali jsme plno zajímavých lidí (jako třeba bývalé olympioniky) a když kluci odešli domů, připojila jsem se k partě místních ochmelků. 

20. 6. 2020

Trochu mě ten mejdan zmohl, takže jsem si sobotu udělala čistě pro sebe. Dělala jsem na byznysu, koukala na Bones, něco dobrého si uvařila a odpočívala.

21. 6. 2020

Nechtěla jsem porušit tradici výletů, tak jsme vyrazili s Fí. Za cíl jsem navrhla Svatou Horu u Příbrami a bylo to tam fakt moc pěkné. Pak jsme si zašli na jídlo a po návratu do Prahy ještě na Náplavku. Domů jsem dorazila ale na slušňáka kolem 10 večer. 

22. 6. 2020

Můj drahý se vrátil. Tak jsem předtím pořádně uklidila, srovnala jsem mu skříň, kde to bylo jak po výbuchu. Ale trochu jsem se návratu bála, podle toho co psal, tak byl nějakej mimo. Naštěstí to bylo v pohodě, dali jsme si ještě spolu skleničku a on mi vyprávěl, co se (ne)dělo doma. No, asi to bylo bujarý, protože ho sestra vyhodila opilýho z bytu a ještě se pohádal se svým nejlepším kámošem. (Když tak o tom přemýšlím, možná fakt vysílal nějaký signály, který byly pro mě ale nečitelné.) A na fotce je masožravka Maria-Diana, kterou jsme si koupili na mé narozeniny. Jedna z mála věcí, které jsem si teda neodvezla. Kdo ví kde teď je. Achjo.

23. 6. 2020

Opět aktivní den. Ráno jsem jela na pohovor. Nervózní, ale odcházela jsem s dobrým pocitem. Pak mě čekala terapie, ta byla také v pozitivním duchu. No a pak jsme čekali na Ňufa nejlepšího kámoše, ale ten nedorazil, po tý hádce byl nějak uražený. Tak jsme si zašli na oběd do té hospody, kde jsme byli minulý týden. Uznejte, ta zahrádka má fakt něco do sebe.

24. 6. 2020

Tenhle den jsem vymňoukla trochu já, se přiznám. Vlastně všechno bylo super, sešla jsem se po dlouhý době s kamarádkou, která mi oznámila radostnou novinu. Ňuf byl taky na nějakým mejdanu, sešli jsme se doma kolem půlnoci. Akorát na mě padla taková ta deprese marnosti – že jsem svobodná, bezdětná, bez práce… A protože byl unavenej, nevěnoval mi dostatek pozornosti a já začala soptit, že proč si ex vzal a mně do budoucna nechce… až jsem udělala nehezkou věc, za kterou se stydím, ale kterou mi dovolil a po který se mi vlastně celkem ulevilo. Když jsem k němu přišla, tak neměl moc osobních věcí, ale při jednom úklidu jsem našla jeho snubák. Tak jako na to, že o ní furt mluví jako ne úplně mile, tak mě to nakrklo, proč to tam má schovaný. Přátelé, já mu ten prsten vyhodila z okna. Do dvoru, takže tam nemáme přístup. Jako stydím se, tohle jsem fakt asi přepískla.

25. 6. 2020

Ráno byla tichá domácnost. Ani ne tak prý kvůli mé žárlivé scénce, ale kvůli tomu že jsem plakala a budila ho. Ale přeháněl to, on měl vždycky hrozně zkreslený představy – když jsem ho šťouchla nohou, aby se mi věnoval, tak jsem ho dle něj prý kopala (tohle jsem řešila s terapeutkou a je na mý straně, tak snad fakt nejsem tak vyšinutá.) Ale nějak jsme to probrali a snad dobrý. Naštěstí jsem šla s babičkou na výstavu Saudka, tak se atmosféra trochu vyčistila. Pak jsme si s Ńufem zašli na oběd a večer na beďas, tak to nám vždycky píchlo.

26. 6. 2020

Pátek byl taky dobrej. Přes den klid a večer zase divadlo s Šaff. Sice teda Rozmarný léto, který mě fakt nebaví a ani teď mě to nepřesvědčilo, ale tentokrát jsme ho viděly v jiné sestavě. Po divadle jsme ještě chvíli poseděly s jednou její kamarádkou, daly si pizzu a já pak vyrazila do Hospůdky, kde byl Ňuf. A byla sranda.

27. 6. 2020

Dohodli jsme se, že nikam na výlet v sobotu nepojedeme a trochu si odpočineme. Tak jsme si udělali procházku na hřbitov na Malvazinky, kde mám prababičku s pradědečkem (a taky Goťák tam je, no). A bylo to prima, sice krpál a vedro, ale hřbitov krásnej. Našli jsme i pár čtyřlístků. Zašli jsme na nákup a pak domů. Tam jsem uvařila nějaký ty japonský specialitky, blogovala jsem a u toho jsme koukali na film. Pohoda klídek.

28. 6. 2020

A v neděli konečně výlet. A moc vydařenej. Vypravili jsme se do Hradce Králové, kde byl zrovna nějaký festival, tak jsme si poslechli živou muziku, navštívili dva kostely na náměstí, prošli si uličky, navštívili tři podniky a celkem pozdě jsme se dostali domů. A já celá nervní, protože mě ráno čekalo prý druhé kolo pohovoru, wow, konečně mě někde chtějí!

29. 6. 2020

Šla jsem na pohovor nervózní, vůbec jsem netušila, co po mně chtějí. Jaký bylo překvapení, že mi dali jen papíry k nástupu. Nabídli mi přesně co jsem chtěla. Ano, správně jsem si přála. Tak sakra proč se to všechno kolem pokazilo? Ještě v tom týdnu jsme řešili stěhování… A večer beďas, kde jsem byla dost dobrá a Ňuf mě absolutně nestíhal.

30. 6. 2020

A tady byl svět ještě v pořádku. Kontrola u doktorky dopadla v pořádku, dostala jsem všechny potřebná razítka. Ňuf mi dokonce udělal i doprovod, protože mě měli očkovat a on se bál, aby mi nebylo blbě. Doma jsem udělala obalovaný květák a když jsme se najedli, chtěli jsme jít na skleničku na tu zahrádku. Tam bylo plno, tak jsme to šli oslavit do Hospůdky. A byl to asi nejlepší večer tam. Žádný hádky, jen sranda, smích, skvělej pokec se Šéfem a pocit nekonečný úlevy a štěstí.

 

19 komentářů: „Týden 25. a 26. (2020)

  1. Vše jsem si dnes pročetla u polední kávy, když syn usnul, takže mně se tahle nálož hodila. 🙂 Moc na tebe myslím, se mnou se jednou můj milý (ha, nyní už manžel) rozešel na několik dní a byl to totální masakr a bezmoc. Věřím, že on je bez tebe stejně v prdeli a že to prostě není konec. A už si z fotek vybírám, na co budu mít zálusk, až spustíš obchůdek. 😛

    1. Trochu v to doufám. Včera jsem byla v Hospůdce a chodila jsem pravidelně oxidovat pod okna (měla jsem to akorát na cigárko) a přijde mi, že v bytě zůstal, což je dobré znamení. Kdyby to bylo definitivní, tak odfrčel už v neděli. Ale kdo ví no, co se v tý jeho pomílený hlavě honí. Děkuju, snad to v říjnu všechno bude už onlajn, trochu mi to tahle nepříjemnost taky komplikuje. :/

  2. Kdybys ten snubák nevyhodila, mohl ho prodat a koupit za to ten pro Tebe. Konec konců, tak to rozvedený chlapi většinou dělaj.

    1. Tak já mám vyhlídnutej zásnubák asi za 2000,-, tak na to by snad měl, aniž by mu na to musela „přispět“ jeho ex. By stačilo kdyby si odpustil 3 alkoholový dýchánky. Nebo ho třeba mohl jen nechat přetavit, to by byla romantika.

      Měl si ho někam schovat a ne mi ho tam válet ve věcech, když věděl jak mi to leze na nervy. Si nějak neumím představit, že půjdu prodat exovu věc, abych mohla současnýmu za ty peníze něco koupit, by mi fakt bylo trapně. Asi ještě trapněji, než že jsem neovládla emoce na uzdě.

        1. Hlavně já se ho několikrát ptala, jestli ho můžu vyhodit a on že jo. 😀 A fakt mi nepřipadal, že by ho to nějak (na)štvalo.

          Jinak zatím nic no, psala jsem jeho bráchovi a nastínila situaci, tak se pokusí zjistit co se děje. Terapeutka, který jsem všechno vyklopila, si myslí že má deprese, zpanikařil – měl pocit že si musí vybrat mezi mnou a tím synem a teď se stydí. A protože teď je pravděpodobně v Polsku s klukem, tak si myslím(e) že pokud se ozve, tak až po.

          Já jsem čím dál tím víc v prdeli a vymýšlím úplný šílenosti, jak to urovnat. (Ale držím se, žádný nějak nerealizuju. Jen v pondělí a úterý jsem mu zkoušela několikrát volat a psát. A zároveň mám děsnej vztek, že jemu je úplně fuk, kam až mě dohnal. Jsou chvíle, kdy fakt přemýšlím, že si půjdu někam hodit mašli, protože mě takovej prázdnej život nenaplňuje.

          1. Zatím si nepřipouštím, že je to definitivní. Takže sice denně brečím a trpím výčitkami, ale držím. Nechci domyslet, kdybych se mýlila…

  3. Ahoj, co kdybych ti nabídla trošku rozptýlení. Já toužím už dlouho jet na výlet do Nové Huti u Dobříše, je tam památník mého oblíbence Karla Čapka, Strž se ten domeček tam jmenuje, on tam jezdil moc rád. Ale nemám s kým jet. Manželovi se nechce a navíc je rád o víkendu doma s našimi třemi pejsky. Takže prý mám jet sama, vlakem, auto nemám. Ale mě samotnou to zas nebaví, člověk nemá s kým sdílet zážitky. Takže pokud se o víkendech nudíš, nabízím tuto akci. Je to blízko Prahy, výlet na jeden den. Pokud ti nevadí, že jsem proti tobě o trošku starší, mohla bys být moje dcera. Jinak bydlím v Čelákovicích kousek za Prahou, ale v Praze pracuji. Doma máme zahradu, takže tam mám o víkendech dost práce, ale tento výlet mě stále láká,, Ještě jsem tam v životě nebyla. Na Dobříši jsem byla v zámku a v parku před mnoha lety, bylo to tam nádherné. Ale na tu Strž jsme tenkrát nezajeli, i když to bylo jenom kousíček od Dobříše. Když tak napiš na můj e-mail. Web nemám.

  4. K. a ozvala ses mu? Nebo on tobě? Po tom rozchodu. Abys nečekala jak kůl v plotě, když spolu nekomunikujete.

    1. Jo, zkoušela jsem mu volat a psát. Ignoruje mě. Ale asi už vím, co se stalo, v čem je problém. Takže pokud se ozve, tak to bude tak za 2 týdny. Mám ještě nějakej záložní plán, ale zas jako nechci, aby měl pocit že to je jen moje chyba. On na tom má taky dost velkej podíl.

    1. To je hezký, děkuju. Novýho nic, pravděpodobně je s klukem na prázdninách a stále na mě sere jak na placatej šutr. Zatím se držím, ale jak dlouho vydržím, netuším.

  5. Tak ale ten už mě začíná taky štvát, ozvat by se mohl. Ať už s čímkoliv, aspoň začít komunikovat, ach jo. Jak se daří? Teď jsou hezké teplé dny, nasávej energii ze slunce. Myslím na tebe.

    1. Včera večer mi přišla nějaká SMS (rodina to nebyla, s tou jsem mluvila odpoledne) a s kamarády si píšu na FB. Žel, mobil mi ji normálně nezobrazil, ale přísahám že to tam fakt píplo a svítila tam ikonka tý obálky. Ale nevím. Neozval se, má teď asi kluka na prázdniny, něco jsem řešila s tou svou doktorkou, hodně věcí jsem si vybavila, co jsem třeba vyvedla já… a nevím no. Navíc je to paličatej Beran, ten se asi sám k ničemu nerozhoupe. Ale sere mě to taky no. Děkuju, je to na prd, ale snažím se.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.