Týden 23. a 24. (2020)

3. 6. 2020

Jsme si udělali sourozenecké odpoledne. Nejdřív jsem šla na terapii, tam to bylo docela dobré a pak jsme jeli do nákupáku, protože jsem měla ještě od Ňufa poukaz na botičky do CCC. Taky jsem dokoupila co bylo potřeba v Pepcu, v NY jsem si vybrala tríčo. Pak jsme se jeli najíst a zakončili to na Andělu. No, táhla jsem pěknou tašku. Ale myslela jsem i na Ňufa a Juniora.

4. 5. 2020

Odpoledne jsem si zajela pro balíky k našim. A večer zase makačka na beďasu.

5. 6. 2020

My jsme spolu rok. (Už zase řvu.) Ráno jsem si došla na odběry, cestou jsem našla porcelánovýho koně, pak se šla rozšoupnout do Lidlu a večer jsme strávili v Pastvě. Byl to krásnej večer, kdo by v tu chvíli řekl, že o měsíc později se rozejdem. Stejně furt nevěřím, že je to konec. Jeden den řešíte stěhování, pak jedna blbá hádka a druhej den jako je po všem?

6. 6. 2020

V Českých Budějovicích by chtěl žít každý… A já teď možná taky, pokud by to v něm utišilo deprese z Prahy. Jenže to je těžký, když jsme to tam řešili, tak s ničím konkrétním nepřišel. Jinak to tam bylo krásný, tohle byl výhled z našeho hotelu, luxus, vana, šampáňo, romantika.

7. 6. 2020

Další splněný sen. Český Krumlov. Ten byl taky krásnej, akorát tam se nám večer už Ňuf trochu cinkl a po návratu do Prahy byl trochu na ránu. A pak měl pro změnu on menší tyátr… 

8. 9. 2020

Měla jsem parádní úžeh, takže mi bylo pekelně zle. Ze servisu mi přišly opravená data, tak jsem stahovala a koukala na film se Švehlíky – Na střeše. Moc se mi to líbilo.

9. 6. 2020

Zpátky do práce. A pak na beďas, oujé! 

10. 6. 2020

Stihli jsme toho nacestovat hodně (ještě přibyl Hradec Králové). Mapu jsem mu při stěhování nechala, kdo ví, kde jim je konec… Kéž bychom ji mohli celou domazat.

11. 6. 2020

Čtyřlístky, badminton. 

12. 6. 2020

A tady se to vlastně začalo trochu kazit. Odpoledne jsem byla u našich pro materiál, pak jsem šla s T. do hospody u nás na sídlišti. Což se Ňufa nějak dotklo, nevím proč. Nicméně nevím proč, ale mezitím, než jsem se vrátila domů, tak se stihl najebat v hospodě. Tam jsem si pro něj přišla, dala si taky skleničku a že půjdem domů. Utekl mi a nemohla jsem ho najít. Tak jsem se do Hospůdky vrátila, tam asi hodinu čekala a pak zas hledala. Přišel domů asi ve 4, no, moc jsme toho nenaspali. Chrápal někde v parku, kde ho probudili a vyhnali bezdomovci. Kéž bych mohla přijít na to, co se mu v tý hlavě děje a co to spouští. A ne, alkohol samotný to asi nebude, on občas dělal fakt mimo věci i normálně. 

13. 6. 2020

I když jsme spali asi 3 hodiny, nakonec jsme do Kutný Hory odjeli. To byl další můj sen. Ze začátku to bylo hrozný, cesta daleká, vedro, nevyspání. Na hotel jsme přišli úplně upocení. Ale hodili jsme si sprchu a bylo to dobrý. Pak jsme si zašli na jídlo, projít se po městě, večer na večeři a po ní k týhle nádheře. 

14. 6. 2020

Do KH jsme jeli hlavně kvůli Trnkově výstavě. To byla nostalgie. Krom ní jsme navštívili samozřejmě i Chrám svaté Barbory a Kostnici. Trochu jsme se škorpili, ale nakonec byla sranda. Až cestou domů začal zas šílet. Tentokrát jsem byla já ta rozumná a klidná, fakt nevím, co se mu děje v hlavě. Máma si myslí, že má nádor a já tomu začínám i věřit. 

15. 6. 2020

I přes vypečenou noc jsem vstala a byla celkem aktivní. Objednali jsme pizzu a já celý den u Bones lepila a lepila a lepila…

16. 6. 2020

Další vypečenej pohovor. A zamčený záchody. A pak mi bylo zle a to jsme večer měli beďas. Ale já jsem tahoun a zvládla jsem to!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.