Týden 7. a 8. (2020)

Dneska, když otvírám tento koncept, kde mám vypsaná pouze data, je 6. 7. Zkouška paměti. Mám za sebou nejšílenější víkend za hodně dlouhou dobu. Rozešli jsme se. Semlelo se toho strašně moc a zároveň nic. A i přesto jsem u rodičů, se všemi věcmi a nevím, co bude dál. Mluvil o pauze, o tom že potřebuje pár dní ke srovnání myšlenek a pak se ozve. A zároveň říkal, že tohle je definitivní konec. Přitom ještě ve středu mi psal, jak mě miluje.

Nemám odvahu mu napsat. Na FB mě blokuje, nevím jak na mobilu, nezkoušela jsem to. Spřádám plány, co bude dál. Brácha říká, ať se na něj vyseru, že je nestálej. A ze mě vylejzají věci, který jsem prováděla já jemu. A ty se ani bráchovi, který je na mý straně, nelíbí. Pořád věřím, že se k sobě vrátíme, že se sebou něco uděláme. Plánovali jsme bydlení, výlety, dělali společně byznys. Za týden nastupuju do nový práce, konečně po 7 měsících, s ono se semele za tohle? Nejím, nespím, jen brečím a je mi hrozně. Nemám chuť do žití, strašně mi chybí.

Vzpomněla jsem si na minulost. Na mé kšefty s osudem. Vždycky když mi něco hodně vázlo, tak jsem byla potrestaná něčím takovým. A tak jsem musela pokorně všechny resty dodělat. Třeba je to i tento případ… Takže jde se na Projekt. Postupně. Až do současnosti. (Uvidím, jestli budu mít všechny fotky, před měsícem se mi smazala karta a servis ji sice obnovil, ale možná ne komplet). 

Prosím a modlete se a přejte si ať se to tele umoudří a ozve se dřív, než začnu vypisovat nějaký hysterický zprávy já.

12. 2. 2020

Středa byla prima. S Fí. jsme si udělali výlet na Kladno, kde měla koncert naše oblíbená kapela Schodiště. Bylo to v malém klubu, takže všichni seděli, což bylo celkem obtížný, vzhledem k tomu, že jejich koncerty jsou dost energetický a člověk na nich protančí střevíce. Ke konci taky všichni ze židlí vyskočili… Bylo to moc fajn. Doma jsem si je pak pouštěla v telce a čekala na Ňufa, kterýmu se protáhl jakýsi pracovní sraz.

13. 2. 2020

Tak jsem byla na dalším pohovoru. V jednom zapadlém rámářství na Barrandově. Připomnělo mi to práci v Chráněný dílně a i když mě děsil ten očividný chaos, říkala jsem si, jak by to tam bylo super. Nezvali mě, překvapivě… Po tom jsem se stavila k babičce a večer jsme si šli zapinkat beďas.

14. 2. 2020

Sepisovat valentýnský den 3 dny po rozchodu/“rozchodu“? je fakt pekelný. A ještě se v televizi ozvalo „Ňufíku!“… Valentýn byl ještě dobrej. Ňuf kvůli němu odsunul svůj odjezd do Polska na sobotní ráno, přes den jsme zařídili hotel v Bielsku, kam jsme se v březnu chystali, hezky jsme se oblíkli, upravili a šli do Pastvy na Andělu. Tam jsme si dali výtečnou večeři a potom zašli do jednoho baru, kde jsme byli na jednom z prvních rande na skleničku. Ale brzo domů, na slušňáka. 

15. 2. 2020

I já jsem ráno brzo vstávala, protože jsem slíbila pohlídat našim psa. Doma jsem měla nějaké poklady z Aliexpressu. A večer pak hurá na mejdan do Hospůdky, Li. slavil narozky. To se celkem protáhlo, ale bylo to prima.

16. 2. 2020 

Byla jsem celkem unavená, nebylo divu po tý pařbě. Ale protože jsem si od našich navozila nějaký zbylý věci, vrhla jsem se na úklid.

17. 2. 2020

Netuším, co se dělo v pondělí. Ale byla jsem zas kvůli něčemu u našich, pak šla lovit do Lidlu sójový párky a večer udělala skvostný burgery k večeři. Samozřejmě vege. Jo, a napsal mi jeden hudebník ze Schodiště! Na FB, celkem milý vzkaz, to mě potěšilo.

18. 2. 2020

Nevím, ale šla jsem do Tesca na nákup a vyfotila první posly jara. Jo a teď jsem si vzpomněla, že večer jsme byli zvaní k Fí. na návštěvu.

19. 2. 2020

Doma jsem upekla slaný koláč, zažila zklamání z dalšího odmítnutí z pohovoru a pak očekávala příchod Ňufa a jeho nej kámoše, který u nás spal. Zašli jsme si do Číny, pak do Hospůdky a doma si pak pustili nový Jumanji, to byla sranda. 

20. 2. 2020

Kámoš měl dopoledne nějaké pochůzky po úřadech, tak jsem udělala jednohubky a koukala na Přátelé. Na chvíli se vrátil, sbalil si věci, co u nás měl uschované, dali jsme si nějakej koláč co přinesl, chvíli koukal se mnou a pak šel. 

21. 2. 2020

Sportovní večer v hale. Takový dny mě bavily.

22. 2. 2020

Další skvělej výlet. Tentokrát do Karlových Varů. 

23. 2. 2020

Výletů není nikdy dost, takže i když nebylo zrovna nejhezčí počasí,

24. 2. 2020

A takový pěkný kytky jsem dostávala… Jinak to byl takovej obyčejnej domácí den, pokusila jsem se o vytvoření domácího hummusu. A k večeři udělala dobrý brokolicový krém.

25. 2. 2020

Přes den už nevím, co jsem dělala, ale večer jsem zašla s Do. a Fí. na véču, pak jsme chvíli byli u Fí. a nakonec jsme s Do. na chvíli zašli ještě do Hospůdky. Na slušňáka.

6 komentářů: „Týden 7. a 8. (2020)

  1. to je mi líto, že už nejste spolu, byli jste podle mě takový krásný pár. snad se to ještě nějak spraví, ale nedoprošuj se, to k ničemu nevede, nebude s tebou ze soucitu,snad pochopí že jsi byla pro něj nejlepší, dej mu čas a prostor na přemýšlení, drží pěsti aby se ozval brzy sám

    1. Děkuju. Měli jsme spousty vypjatých momentů. Já trpím na panicky ataky, on vyvadi po napiti nesmysly a druhý den si je nepamatuje. Oba zarlime na naše expartnery. Byl to dost začarovaný kruh. I když toho dobrého bylo snad víc. Nechávám mu čas, věřím že si všechno uvědomí.

  2. něco jsem k tmu četla – je prý pět stavů po rozchodu:
    1. Fáze – Popření
    „Poté, co se se mnou Andy rozešel, jsem to jednoduše nechtěla akceptovat. Pravidelně jsem mu telefonovala, jako jsem to dělala dříve. Měli jsem spolu několikrát sex, pokaždé mě poté ale odehnal se slovy, že jsme se přece rozešli,” popisuje devětadvacetiletá Eliza první fázi, kterou si mnozí lidé stejně jako ona procházejí – tedy popřením, že se něco tak strašného vůbec stalo.

    „Po rozchodu nastává u mnohých lidí šok. Když jste na něco roky zvyklí, běžné rutiny a rituály se vám vryjí do mozku, kde jsou pevně zakódovány. Když tomu tak najednou není, navozuje to ve vás pocity, že je to třeba obnovit,” popisuje vztahový odborník Ian Kerner.

    2. Fáze – Mánie
    V této fázi, kdy se realita začíná pomalu drát na povrch, vás mohou doprovázet pocity euforie, lítosti a viny.

    „Lidé v této fázi často dělají doslova bláznivé věci. Často hlavně ženám říkám, aby si daly pozor na neformální sex, protože je pro ně obtížnější než pro muže nespojovat sex s city,” vysvětluje Kerner.

    Místo toho radí využít znovunabytou svobodu k jiným věcem – třeba zkusit seskok padákem.

    „Věnovat se něčemu novému pro mě bylo nejlepším lékem. Poté, co jsme se s přítelem po roce rozešli, jsem si nejdřív dokola přehrávala v hlavě všechny naše hádky a donekonečna se trýznila, než jsem našla nový způsob, jak využít svou energii,” svěřila se šestadvacetiletá Amanda.

    3. Fáze – Zlost
    „Po rozchodu jsem příteli napsala dlouhý a velmi zlostný dopis. Jakmile jsem si uvědomila, že je opravdu konec, téměř šest měsíců jsem žila ve zlosti z toho, že se nesnažil věci nějak vyřešit,” popisuje třicetiletá Bethany, které dal přítel kopačky chvíli poté, co se k němu nastěhovala.

    Jakkoli tato fáze může vyznívat děsivěji než předchozí dvě, odborníci se shodují, že ponechání volného průchodu zlosti a vzteku je ve skutečnosti ozdravující cestou, jak získat znovu vlastní nezávislost a vybudovat si vlastní hodnotu.

    „Abyste se ale se zlostí nakonec vypořádali, je potřebné se obklopit empaticky naladěnými přáteli,” vysvětluje Kerner. „Kdokoli, kdo vás bude za vaši zlost a vztek soudit, není ten pravý.”

    4. Fáze – Smutek
    Jste oficiálně single a kdeco vás rozbrečí? Pak jste ve fázi smutku.

    „Být emocionálně zdravý znamená, že umíme procházet dobrými i špatnými stavy života. Všechny pocity, i ty smutné, jsou pro nás přínosné. Jsou součástí našeho života a důkazem, že se jich nebojíme a umíme je prožít. I to nás posune dál,” vysvětlují odborníci.

    Vztah jednatřicetileté Jenice se dostal do fáze smutku zhruba pět měsíců poté, co jejich šestiletý vztah skončil. „Najednou mě přepadl strašný smutek. I když jsem věděla, že jsme ve skutečnosti nebyli pro sebe ti praví, měla jsem pocit, že je můj život v troskách a nikdy se to nezlepší. Celé dny jsem plakala, trvalo to asi měsíc,” svěřila se.

    Ale pozor, ať v této fázi nezůstáváte dlouho – přílišné utápění ve smutku a depresích je nebezpečné. Nechte si prostor, kdy může být sami se svým smutkem, stejně tak si ale udělejte čas na přátele, kteří vás dokážou rozveselit.

    5. Fáze – Nový začátek
    Nakonec to jednou přijde. Vzbudíte se, a budete mít znovu radost ze života. Narazíte na někoho nového a najednou se váš expartner bude zdát příliš vzdálenou minulostí.

    „Jednou jsem se prostě vzbudil, a byl jsem spokojený. A když jsem si vzpomněl na svou bývalou přítelkyni, necítil jsem zlost. Přál jsem jí do života jen to nejlepší. Věděl jsem, že má někoho nového, ale vůbec mi to nevadilo,” popsal na závěr svoji zkušenost třiačtyřicetiletý Jason. ,

    1. Taky jsem na to ráno narazila. Jako fázi popření mám, protože ještě v úterý jsme plánovali stěhování do nového a mraky výletů a akcí, pořízení králíka. Ve středu se opil, že nedošel po svejch, ale ještě než jsem si pro něj šla, tak mi furt psal, jak mě miluje a zbožňuje. Takže ta páteční/sobotní aféra byla afekt a demonstrace, já taky neodešla že bych chtěla, brácha mě sbalil a jelo se. Aby si jako uvědomil, že teda mě nemá jistou. Blbý je, že jsme oba tvrdohlavý a budeme čekat, až ten první krok udělá ten druhej. Já jdu teď ve čtvrtek na terapii kvůli tomu, tak se poradím i tam, ale sama máma mi říkala, po tom, co jsem jí tady všechno povyprávěla, ať mu klidně nějakou neutrální SMS napíšu.

  3. To mě moc mrzí. Ale stejně věřím, že to ještě není definitivní konec. Že se oba nějak umoudříte a zapracujete na sobě a zas to půjde. Vždyť jen těch krásných výletů, co jste spolu zažili… Byla by to škoda.

    1. I já v to věřím. Když si balil, tak říkal, že potřebuje být pár dní sám, že dáme pauzu a pak se ozve. Tak třeba mu to taky v hlavě sešrotuje. Já jsem teda totálně v prdeli, ale taky jsem si toho dost uvědomila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.