Týden 51. a 52.

Výstižný úvod k poslednímu měsíci roku 2019 jsem sepsala v díle předchozím. Je pravda, že tenhle rok nebyl vůbec špatný. Jo, nic není 100%, takže jsem v jistých věcech přišla o iluze, člověka, kterej si hrál na kamarádku a trochu si porouchala zdraví. Nevzdávám se, protože mám ráda magická čísla, věřím, že ten rok 2020 bude prima.

Mám kolem sebe kamarády, na který se můžu spolehnout, Ňufa, kterej i když zlobí, tak je mi oporou a nějak nevím, co bych si bez něj počla. No a takhle to bylo ty poslední 2 týdny. A jen tak mimochodem, tohle byl 7. ročník Projektu! Šampaňské pro všecky!

17. 12. 2019

A opět hurá na trhy. Tentokrát s bráchou. Chtěli jsme ještě doladit pár věcí na Vánoce, dokoupit poslední dárečky, dát si něco na zub a taky si užít taky po dlouhý době sourozenecký odpoledne. A vydařilo se. Dokonce jsme zašli i do kostela, já sehnala další 2 zvířecí ozdůbky na stromek, potkala jsem Šaff., což nás pobavilo, protože ta Praha je fakt malá. Doma jsme se sešli s Ňufem prakticky současně. Tomu se nechtělo být doma, tak jsme na chviličku zaběhli do Hospůdky. 

18. 12. 2019

Měla jsem trochu jiný plány, ale Ňuf šel ráno na ministerstvo vnitra, kde ho urazila nějaká kráva za přepážkou, takže doma pak vyváděl, chtěl zažalovat celou ČR, tak jsem s ním musela do Hospůdky, že teda napíšeme stížnost. Neslyšel, neviděl, psal nějaký děsný elaboráty, tak jsem mu pak dělala psychologickou přednášku, kterou teda snad pochopil, ale furt byl pěkně protivnej. Ale jinak byla sranda, potkala jsem se tam s Hercem, kterej se se mnou vykecával na cigáru, u baru jsem měla možnost potrénovat triky s borderákem. Domů jsme dorazili až někdy ve 2. Ehm.

19. 12. 2019

Tak jsem se vypravila za našima, dobalila všechny zbývající dárky, připravila věci na Vánoce. Do toho mě naháněl manažer, že kolegyně se hodila marod a jestli bych mohla do práce přivézt klíče. To se mi teda nechtělo… Byl neoblomnej, tak jsem kývla na to, ať se pro ně staví, pokud má zájem. Cestou domů jsem idiot rozflákala půllitr co jsem schovávala od léta pro Li., pak mi rupla taška s DVD pro babičku a všechno se mi vysypalo na zem. Doma jsem si ohla nehet vejpůl, paráda. Manažer večer skutečně dorazil, chvíli jsme kecali před domem. Ani mi nějak nebylo líto, že jsem se jim na to vysrala. Pak nás čekal velký předvánoční nákup, no, myslela jsem, že to nedotáhneme. 

20. 12. 2019

Čekala mě premiéra. Ňuf odjížděl na pár dní domů a já zůstala sama. Trochu jsem se toho bála, ale nakonec z toho byl prima odpočinek. Pátek jsem začala tím, že jsem si dobarvila hlavu (stejně mi to na ní nedrží, už to mám zas světlý) a pak šla na první terapii. Měla jsem z toho celkem dobrej pocit, paní doktorka je moc milá a už po tom jednom sezení máme stanovený nějaký cíl. Tak uvidíme, jakým směrem se to bude vyvíjet. Pak jsem jela za Šaff., s tou nás čekalo poslední letošní divadlo. Konkrétně vánoční mše v Celetný. Bylo to hezký. No a pak hurá do Hospůdky, kde jsme měli s partou předvánoční večírek. Kromě nás tam měli večírek i policajti. A kdo si pamatuje, že jsem byla přepadena, tak ten případ vyšetřoval takovej sympaťák, chvíli jsem si na něj i myslela. A on tu byl. Tak jsme si potykali, nějakýho toho panáčka vypili a já dostala jeden z prvních dárečků – toho zmetka chytli a je zavřenej. (On mi Pan policajt volal v létě, ale já si nebyla jistá, jestli je to fakt dotyčnej, nicméně je na 99,9% přesvědčen, že je to on.) No, naštěstí žádný nic neudělal a já jsem mu prej namlátila nejvíc. 

21. 12. 2019

Tak mě ta párty nějak zmohla. Musela jsem ale vstávat brzy, neb za mnou ráno přijel táta s dárečkama. Protože byl Ňuf pryč až do pondělí, neměla jsem strach dárky naježit pod nejhezčí stromeček na světě. Pak jsem poklízela, připravovala nějaký drobnosti na Štědrý den a vyčkávala příchod Fí., který se rozhodl mi dělat společnost, aby mi nebylo smutno a nebála se. Kolem druhý začal tradičně usínat, já taky měla dost, tak jsem mu nesměle navrhla že to můžeme zabalit. To ho nějak probralo, dal si vodku a kecali jsme ještě skoro další 3 hodinky. 

22. 12. 2019

Bála jsem se zatím kdekoli jsem byla přes noc sama. U našich, v jeskyni kde jsem bydlela s Ex., v tom našem druhym velkým bytě, navzdory tomu, že jsem tam měla psa. O noci strávený u Er. bez Er. ani nemluvě. Kupodivu tady jsem naprosto v pohodě. A že tu kolikrát taky slyším všelijaký zvuky a jednou jsme měli rozsvíceno v kuchyni a ani jeden si nevybavujeme, že bychom tam v noci šli a zapomněli zhasnout… Den jsem trávila napůl aktivně a napůl odpočinkem, koukala jsem na Stejkova videa a u toho převlíkala postele, prala a tak, aby se Ježíšek nelekl a přišel. Večer jsem se sešla s bráchou u LMB, protože koncertní sezónu uzavřel můj milovaný TroubleGang. Měli jsme parádní místa a i přes velkou únavu jsem si koncert fakt užila. Následovalo rychlý pivčo v Hospůdce. Tam jsme potkali Autistu, kterej se podivoval, že už mám nového chlapce – musela jsem ho tedy s bráchou představit a uvést věci na pravou míru. Domu jsem přišla jako slušná holka, ale spát jsem šla stejně až ve 3, protože jsem pařila Candy crush a koukala u toho na Stejka. 

23. 12. 2019

Smutno mi bylo, to nebudu lhát. Strašně jsme si na sebe zvykli. Tak jsem ráno vstala, pustila se do úklidu, upekla štrůdly, sešla se s Fí., protože jsem slíbila Ňufovi že zařídím kapra, což se mi teda nepovedlo, protože jsem se rozbrečela a zbaběle utekla z fronty, naštěstí to Fí. zmákl. Doma jsem udělala salát, Ňuf psal zoufalý zprávy, že má vlak už asi 2 hodiny zpoždění, tak jel nakonec přes úplně jiný město. Já už měla všechno hotový, v sobě láhev Prosecca, nohy oholený, nehty nalakovaný a už jsem se fakt nemohla dočkat, až se zjeví. Zjevil. A podle toho jak se choval, se mu stýskalo snad víc než mně. A že teda nechce, abych už odcházela, tak jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží. Že teda budu doma jen až tu bude mít v lednu Juniora, je fakt že 10 dní spát ve 3 nebo aby se jeden mačkal na gauči, děkuji, o to taky nestojím. Tak jsme udělali malý soukromý mejdan a kolem 3 ráno vyčerpaně usnuli.

24. 12. 2019

  

Po roce Vánoce přicházejí. Celkem jsem se těšila, snad poprvý fakt upřímně. A bylo to moc fajn. Protože jsme v noci už neměli sil, vynahrazovali jsme si od rána fyzické aktivity, Ňuf pak udělal tradiční polský salát, připravil si těch 12 filet, nebo kolik jich z toho nebohýho kapra bylo, já si hodila sprchu, po letech si namalovala obličej na xicht a kolem pátý jsme usedli ke stolu. Po večeři jsme šli ke stromku, kde bylo plno dárků. Byla jsem celkem nervózní, co mi vymyslel, přála jsem si jednu věc, k tý se mi přiznal, že neví kde ji sehnat a protože by to nemělo to kouzlo, kdybych mu vše poradila, věděla jsem, že tu tam mít nebudu. Ježíšek byl ale jinak skutečně štědrý, dostali jsme plno věcí do domácnosti – sušičku na ovoce a zeleninu, toastovač, tyčovej mixér… Mně nejvíc dostala trojice dárků od chlapců – nejprve mega plyšovej plameňák od Juniora, pak poukázka na boty od Ňufa a dorazil to brácha lístkama na TG do Edenu. To jsem se regulérně rozbrečela. Docela nás to vyčerpalo, Ňuf taky vypadal spokojený s dárečkama, tak jsme jen seděli, nasávali a odpočívali. O půlnoci jsme navštívili mši a pak zašli pozdravit do Hospůdky kamarády opilce. Moc jich tam nebylo, tak jsme hodinku poseděli a pak šli domů.

25. 12. 2019

Den D. Ňuf uznal, že můžeme náš vztah posunout na další levl a souhlasil s návštěvou u našich. Nevím, kdo z nás byl víc nervózní, naštěstí to dopadlo vcelku dobře, hlavně s tátou si pokecal. Já si užila přítomnost psa, na posezení vypila skoro dvě flašky vína, což naši komentovali že jsem hrozná, že nejsem ani moc veselá, natož opilá, ale já fakt byla děsně nervózní. Domů jsme přijeli skoro v 10, tam jsme koukali na nějaký ptákoviny a pak šli spát.

26. 12. 2019

Řekli jsme si, že než abychom pořád vysedávali po putykách, začneme se sebou něco dělat. Copak Ňuf, ten to ani nepotřebuje, má hezkou štíhlou postavu, ale já jsem taková menší velryba. Takže zatím jsme začali s badmintonem, který mi jde a hodinu od hodiny jsem lepší a baví mě to. Dokonce jsem nedávno potkala kolegyni z jednoho krámu a říkala, že jsem zhubla, tak asi to začíná být i vidět.

27. 12. 2019

Kdo je bez viny, ať hodí kamenem, že. Ňuf šel už do práce, tak jsem byla doma a koukala na pohádky. Když přišel domů, přišel mi lehce nasrán, ale netušila jsem, co jsem vyvedla nebo co se stalo. Vzal mě do jednoho podniku a i když mi něco říkalo, ať jdeme hned domů, naše kroky po zavíračce vedly do Hospůdky. Tam do mě už regulérně ryl, mně to lezlo na nervy, furt jsem nevěděla o co gou. Ono je to furt dokola, že nemám vejšku a že se nechci učit anglicky, on to myslí dobře, abych měla větší pracovní možnosti, ale když to člověk poslouchá opakovaně a je jak kolovrátek, tak je to fakt otravný. Doma jsme se teda lehce pohádali, já bulela u okna dokud mi nedošly cigára a on demonstrativně usnul na gauči. A důvod proč jsem ho nasrala, že jsem neuvařila. No, nějak mě nenapadlo vařit, když byla plná lednice jídla a on se dušoval, že ten salát ještě chce. Ale tak já do něj taky občas takhle divně reju… Pracujeme na tom.

28. 12. 2019

Měla jsem pěkně zkaženou náladu, vždycky si říkám, proč si teda se mnou začal, když věděl od začátku že mám jen maturitu a fakt se anglicky nedomluvím. A ví jak mi to vadí a reje a já pak ječim. Asi měl výčitky, tak mě pozval na oběd do dost drahý indický restaurace, je fakt, že to jídlo tam měli moc dobrý. Do toho mi psal Fí., že by přišel na párty, já na něj nějak neměla náladu, resp. neměla jsem náladu na nikoho, chtěla jsem jít brzo spát. Ale tak nakonec jsem na to kývla, doma jsme si ještě na chvíli lehli a pustili nějakej stupidní film, u toho jsme dělali sprostý věci, pak šli uklízet a kolem osmé dorazil Fí. Nakonec z toho byl docela fajn večer, Ňuf se o mně dověděl, že sbírám hokejový kartičky, to ho překvapilo a já zase, že hrál ve videoklipu. Celkem sranda. Blbý bylo, že nám tam Fí. usnul a my ho nemohli probudit a když jsme teda přes něj přehodili deku a šli si lehnout, tak se začal sbírat že jde domů… Už ho nikdy nebudeme pouštět na gauč, vždycky usne.

29. 12. 2019

Makáme, neflákáme se. Hurá na kurt a dát si trochu do těla. Pak jsme zašli a nákup, Ňuf doma uvařil polívku, já usušila ovoce na sušičce, co jsme dostali od Ježíška a tak nějak jsme pak odpočívali pravděpodobně u telky.

30. 12. 2019

Stavila jsem se u našich. Ňuf měl home office, já měla nějakou pošahanou náladu. Navíc jsem zvedala nějakýho bezvládnýho pána a nasralo mě, že mu nikdo nepomohl a všichni čuměli.

31. 12. 2019

A je to. Rok 2019 spěje do finále. Byl to asi nejzlomovější rok v mym životě, přesně před rokem, když jsem trávila zbytek Silvestra v Hospůdce, vůbec jsem neměla tušení, že v tý vedlejší místnosti sedí chlap, kterej se stane mou součástí. Mým parťákem, mým občasným vysíračem, bez kterýho si i přes všechny sračky, co zažíváme, už neumím život představit. Sice se toho hodně pokonilo, práce mě málem zničila, ale s ním je to o dost jednodušší a věřím, že v tom roce 2020 se všechno bude zlepšovat a bude prostě fajn. Vám do něj (i když s téměř měsíčním zpožděním) přeji jen to nej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.